7 C 14/2023

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Silvií Slanou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 44 982,60 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 19 461,83 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 21 618,17 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 41 080 Kč od [datum] do zaplacení a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 256,32 Kč.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 41 080 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 41 080 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 256,32 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 172 Kč, smluvní pokuty ve výši 3 902,60 Kč a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne [datum] uzavřela žalovaná, s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], Smlouvu o úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byly Obchodní podmínky Smlouvy o úvěru. Na základě smlouvy poskytla společnost [právnická osoba] žalované úvěr ve výši 35 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala tuto částku splatit formou 31 pravidelných měsíčních splátek ve výši 2 367,71 Kč, vždy k 1. dni příslušného měsíce. Žalovaná o úvěr zažádala online na internetových stránkách [webová adresa], kde do formuláře vyplnila požadované registrační údaje a vytvořila svůj klientský profil, jehož součástí bylo zadání čísla občanského průkazu. Následně žalovaná zadala parametry požadovaného úvěru, tj. výši jistiny, počet splátek, provedla tzv. verifikační platbu, kterou odeslala z osobního bankovního účtu. Při dokončení žádosti obdržela žalovaná předsmluvní informace o úvěru, ve kterých byly shrnuty veškeré parametry úvěru. Na základě těchto informací společnost [právnická osoba] zahájila schvalovací proces, žádost byla schválena a žalované byla poskytnuta částka ve výši 35 000 Kč. Dne [datum] uzavřela žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně druhou Smlouvu o úvěru [číslo] která je dodatkem smlouvy ze dne [datum]. Na základě dodatku byl předchozí závazek upraven tak, že jistina úvěru nově činila částku 47 350,45 Kč, který se žalovaná zavázala splatit formou 33 pravidelných měsíčních splátek ve výši 2 852,83 Kč, splatných vždy k 1. dni příslušeného měsíce. Žalovaná se spolu s jistinou úvěru zavázala splatit i smluvní kapitalizovaný úrok ve výši 46 787,90 Kč. Celkově se žalovaná zavázala uhradit částku 94 138,35 Kč, a to nejpozději ke dni splatnosti poslední splátky úvěru, tj. ke dni [datum]. Žalovaná však nedodržela sjednaný rozpis měsíčních splátek, neboť splátky úvěru nehradila řádně a včas. [právnická osoba] využila svého smluvního oprávnění a zaslala žalované předžalobní výzvu k okamžité úhradě dluhu, kterou žalovanou informovala, že úvěr byl ke dni [datum] zesplatněn. Dne [datum] byla mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní uzavřena Rámcová smlouva o postoupení pohledávek. Na základě této smlouvy pak došlo k uzavírání jednotlivých dílčích smluv o postupování pohledávek. Pohledávka za žalovanou byla Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], s účinností ke dni [datum], postoupena na žalobkyni. Celková hodnota pohledávky ke dni postoupení činila 51 400 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 41 080 Kč, nesplaceného úroku ve výši 6 122 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 4 148 Kč, neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 50 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 256,32 Kč (z dlužné jistiny od [datum] do [datum]). [příjmení] paušální náhrady na upomínání představuje postoupenou výši poplatku za odeslání písemných upomínek v důsledku prodlení žalované. Sjednaná výše úhrady za jednotlivou upomínku činí 50 Kč. Vzhledem k tomu, že ve smlouvě je příslušenství pohledávky specifikováno pevnou částkou, představuje v žalobním návrhu kapitalizovaný úrok. Výše kapitalizovaného úroku činí 6 172 Kč a je tvořena kapitalizovaným úrokem ve výši 6 122 Kč a náklady na upomínání ve výši 50 Kč. V důsledku prodlení žalované vznikl právní předchůdkyni žalobkyně nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení. Po revizním přepočtu smluvní pokuty žalobkyně po žalované požaduje smluvní pokutu ve výši 3 902,60 Kč, počítanou ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru, tj. [datum] z dlužné jistiny ve výši 41 080 Kč do [datum]. Ode dne postoupení pohledávky žalovaná neuhradila na svůj dluh ničeho.

3. Usnesením č. j. 7C 14/2023-10 ze dne 7. 2. 2023 byla žalobkyně vyzvána, aby ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení písemně doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalované splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství a dále aby uvedla, jakou celkovou částku žalovaná na předmětný úvěr čerpala a jakou částku uhradila.

4. Na základě této výzvy soudu žalobkyně, v doplnění žaloby ze dne [datum] uvedla, že žalobkyně důkazy o posuzování schopnosti žalované splácet úvěr nedisponuje. Po revizi žalovaných částek žalobkyně vzala žalobu částečně zpět co do částky ve výši 10 074,60 Kč, představující požadované příslušenství, tj. kapitalizovaný úrok ve výši 6 172 Kč a smluvní pokutu ve výši 3 902,60 Kč. Dále požadovala pouze dlužnou jistinu ve výši 41 080 Kč, zákonný úrok z prodlení z této jistiny a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení. Dále uvedla, že žalovaná na úvěr čerpala celkovou částku ve výši 50 000 Kč a původnímu věřiteli uhradila celkovou částku ve výši 30 538,17 Kč.

5. Soud řízení usnesením č. j. 7C 14/2023-12 ze dne 17. 2. 2023 v souladu s ustanovením § 96 občanského soudního řádu ohledně kapitalizovaného úroku ve výši 6 172 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 902,60 Kč zastavil. Předmětem sporu nadále zůstalo zaplacení částky 41 080 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 41 080 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 256,32 Kč a náhrada nákladů řízení.

6. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala nečinná. Soud ve věci rozhodl v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu bez nařízení jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem projevili souhlas. Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

7. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] a žalovaná uzavřely dne [datum] Smlouvu o úvěru [číslo] v níž se [právnická osoba] (jako úvěrující) zavázala poskytnout žalované (úvěrované) částku 35 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit formou 31 měsíčních splátek po 2 367,71 Kč. Celková výše spotřebitelského úvěru činila 73 399,01 Kč, RPSN činila 89,40 %. Dne [datum] společnost [právnická osoba] a žalovaná uzavřely Dodatek ke smlouvě o úvěru [číslo] kdy předchozí závazek smluvních stran byl upraven tak, že jistina úvěru nově činila 47 350,45 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku splatit formou 33 měsíčních splátek po 2 847,79 Kč. Celková výše spotřebitelského úvěru činila 94 138,35 Kč, RPSN činila 94 138,35 Kč. Ve smlouvě bylo mimo jiné stranami dohodnuto, že v případě porušení povinnosti klienta (žalované) zaplatit jakoukoli část závazku řádně a včas, je klient povinen zaplatit věřiteli navíc smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je klient v prodlení. Žalovaná dle tvrzení žalobkyně čerpala celkovou částku ve výši 50 000 Kč a uhradila celkem částku 30 538,17 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni, na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], s účinností ke dni [datum], což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum] a zároveň dopisem ze dne [datum] byla vyzvána k zaplacení dlužné částky. Ke dni vyhlášení rozsudku tak žalobkyně eviduje za žalovanou, po částečném zpětvzetí žaloby, dluh na jistině ve výši 41 080 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 41 080 Kč od [datum] do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 256,32 Kč od [datum] do [datum].

8. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také OZ), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

10. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

12. Uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne [datum], ve spojení s dodatkem ze dne [datum], uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaná vystupovala jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele a poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). Nejvyšší správní soud ČR v citovaném rozhodnutí zformuloval závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. [příjmení] je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

14. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

15. Soud odkazuje rovněž na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C – [číslo] (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, bez ohledu na to, zda spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době.

16. S ohledem na uvedená zákonná ustanovení a citovanou judikaturu dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.

17. V projednávané věci žalobkyně nijak neprokázala, že by právní předchůdkyni žalobkyně disponovala jakýmikoliv informacemi, na základě nichž by mohla posoudit schopnost žalované splácet úvěr s odbornou péčí, jak jí ukládalo citované ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., respektive, že sama prověřovala finanční a majetkové poměry žalované, její příjmy a výdaje, včetně případné výše dalších dluhů a exekucí, jak předepisuje citované ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Soud tedy nepovažuje za prokázané, že žalobkyně splnila své zákonné povinnosti a řádně posuzovala úvěruschopnost žalované ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

18. Z uvedených důvodů posoudil předmětnou smlouvu jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s odkazem na výše citovaná rozhodnutí Ústavního soudu ČR, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu ČR a zejména Soudního dvora EU. Žalované tak vznikla toliko povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Žalovaná od právní předchůdkyně žalobkyně obdržela částku ve výši 50 000 Kč a dle tvrzení žalobkyně zaplatila částku ve výši 30 538,17 Kč. K dnešnímu dni nevrácená jistina poskytnutého úvěru, kterou je žalovaná povinna žalobkyni vrátit, činí částku 19 461,83 Kč, ohledně které soud žalobě vyhověl. Žalovaná v řízení zůstala nečinná, tedy při určení doby vrácení nebylo možno přihlédnout k jejím příjmům a celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Proto soud lhůtu pro vrácení nesplacené jistiny stanovil do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1 občanského soudního řádu).

19. Ohledně dalších nároků, nad rámec dosud nevrácené jistiny spotřebitelského úvěru, soud žalobu zamítl, včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení. S odkazem na ustanovení § 87 odst. 2 ZoSÚ dosud nenastala splatnost dluhu, která v daném případě neodvisí od výzvy věřitele, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající jistiny v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022).

20. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Při porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci, při zohlednění částečného zpětvzetí a zamítnuté části nároku, vzniklo žalované právo na částečnou náhradu nákladů řízení, ovšem podle obsahu spisu jí žádné náklady dosud nevznikly. Z tohoto důvodu soud žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal.