7 C 140/2023

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Silvií Slanou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 18 083,26 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 000 Kč od [datum] do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 11 083,26 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 190,94 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 10 222,62 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 083,26 Kč od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 083,26 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 26,43 % ročně z částky 18 083,26 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 18 083,26 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 190,94 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 10 222,62 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 083,26 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 26,43 % ročně z částky 18 083,26 Kč od [datum] do zaplacení a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne [datum] uzavřela žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které žalovaná převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala za poskytnutí peněžních prostředků zaplatit úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 4 000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč. Dlužnou částku se žalovaná zavázala vrátit v 60 splátkách po 600 Kč týdně, počínaje [datum], přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Žalovaná na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradila pouze částku ve výši 13 000 Kč, z toho na jistinu 1 916,74 Kč, na úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 4 000 Kč, na poplatek za administrativní činnost 4 000 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek 2 833,26 Kč Poslední platba byla ze strany žalované uhrazena dne [datum]. Již ze smluvních ujednání bylo žalované známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne [datum]. Ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky tak již byla žalovaná v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované ke dni [datum] řádně a v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 18 083,26 Kč ode dne [datum] až do zaplacení úrokem ve výši 26,43 % ročně. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], s účinností ke dni [datum], převedena ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne [datum]. Celková hodnota pohledávky ke dni postoupení činila 27 250 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 18 083,26 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 166,74 Kč. Výzvou právního zástupce žalobkyně byla žalovaná vyzvána k zaplacení dluhu, dlužnou částku však neuhradila.

3. Usnesením č. j. 7 C 140/2023-10, ze dne 4. 10. 2023 byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalované splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství a zaslala soudu důkazy k prokázání doplněných tvrzení.

4. V doplnění žaloby ze dne [datum] žalobkyně uvedla, že žalovaná uvedla informace o svých rodinných, majetkových, pracovních a příp. jiných poměrech v Kartě zákazníka, kde uvedla, že má stálý příjem ze státní podpory ve výši 7 886 Kč. Tento byl ověřen na základě dokladu o výměře důchodu a z bankovních výpisů. Měsíční výdaje žalované na bydlení (nájem, inkaso, energie) činily 1 195 Kč Tyto byly ověřeny na základě nájemní smlouvy. Osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) činily 3 500 Kč Tyto byly ověřeny na základě sdělení žalované. Celkové běžné měsíční výdaje žalované činily 4 695 Kč. Použitelný příjem žalované byl ve výši 3 191 Kč. Žalovaná dále uvedla, že žije v nájmu, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani půjčku, resp. zápůjčku u jiné společnosti. Právní předchůdkyně žalobkyně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení.

5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala nečinná. Soud v souladu s ustanovením § 115a) občanského soudního řádu ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem soudu projevili souhlas. Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

6. Z nich vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO] poskytla žalované na její žádost Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit částku 36 000 Kč, z čehož částka 16 000 Kč měla představovat souhrnný poplatek, zahrnující částku 4 000 Kč jako úrok, částku 4 000 Kč jako poplatek za administrativní činnost a částku 8 000 Kč jako poplatek za hotovostní inkaso splátek. Žalovaná měla plnit společnosti [právnická osoba] v šedesáti týdenních splátkách po 600 Kč. První splátka byla splatná dne [datum]; poslední splátka byla stanovena na [datum]. Z tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaná uhradila částku ve výši 13 000 Kč a k dnešnímu dni dluží částku ve výši 27 250 Kč, z toho na jistině 18 083,26 Kč a na poplatku za hotovostní inkaso splátek 5 166,74 Kč [právnická osoba], [IČO] oznámila žalované, že pohledávku ze smlouvy o úvěru [číslo] postoupila žalobkyni a zároveň vyzvala žalovanou k úhradě dluhu ve výši 27 250 Kč do deseti dnů od doručení; výzva byla žalované odeslána dne [datum] (z oznámení o postoupení ze dne [datum] a z podacího lístku). Pohledávka byla žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] (ze smlouvy o postoupení včetně přílohy).

7. Z Karty zákazníka bylo zjištěno, že žalovaná bydlí v nájmu, jediným příjmem žalované je sirotčí důchod ve výši 7 886 Kč, od [datum] měla žalovaná nastoupit na mateřskou dovolenou. Měsíční výdaje žalované na bydlení činily 2 390 Kč (v této částce je zahrnuto nájemné a pouze zálohy na vodu, osvětlení společných prostor a odvoz odpadu), výše nákladů žalované na elektřinu a teplo není známa. Osobní výdaje žalované činily dle karty zákazníka 3 500 Kč měsíčně.

8. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také OZ), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

14. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla [datum] uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Předchůdkyně žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaná při uzavření smlouvy vystupovala jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v citovaném ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry nově potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. [příjmení] je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

16. Tyto závěry, které se vztahují ke zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., jsou nepochybně použitelné i režimu zákona č. 257/2016 Sb., neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr je v něm zakotvena obdobně, respektive ještě šířeji.

17. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, přičemž uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

18. Zejména je nutno odkázat na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo] (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu (sankce spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) a to bez ohledu na skutečnost, zda spotřebitel ve tříleté promlčecí době namítne tuto neplatnost.

19. S ohledem na citované závěry rozsudku Soudního dvora ve věci C [číslo] a na články 8 a 23 směrnice 2008/48 dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.

20. V projednávané věci žalobkyně neprokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřovala bonitu žalované, na základě čehož posoudila úvěruschopnost žalované, ve smyslu ustanovení § 86 zákona č. 256/2016 Sb. Žalobkyně předložila soudu kartu zákazníka žalované a složenky za měsíce 5,6, [číslo], ze kterých je patrno, že jediným zdrojem příjmů žalované byl sirotčí důchod ve výši 7 886 Kč. Dle předložené nájemní smlouvy činil nájem žalované včetně záloh na vodu, osvětlení společných prostor a odvoz odpadu 2 390 Kč měsíčně, v této částce ovšem nejsou zahrnuty náklady na elektřinu a teplo. Výše splátky úvěru činila 600 Kč týdně, tj. 2 400 Kč měsíčně. Osobní náklady žalovaná uvedla ve výši 3 500 Kč měsíčně. Pouhým součtem zjištěných výdajů žalované s připočtením měsíční splátky minimálně 2 400 Kč za čtyři týdny je zřejmé, že nezbytné výdaje žalované na bydlení, živobytí a splátky poskytnutého úvěru činily částku 8 290 Kč a přesahovaly tak měsíční příjem žalované ve výši 7 886 Kč. Soud tedy nepovažuje za prokázané, že žalobkyně splnila své zákonné povinnosti a řádně posuzovala úvěruschopnost žalované ve smyslu ustanovení § 86 zákona č. 256/2016 Sb.

21. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu neplatnou podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a s odkazem na výše citovaná rozhodnutí Ústavního soudu ČR, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu ČR a zejména Soudního dvora EU. Z těchto důvodů požadované plnění z titulu smlouvy považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ.

22. Soud vypočetl výši bezdůvodného obohacení tak, že od částky 20 000 Kč, kterou žalovaná od právní předchůdkyně žalobkyně obdržela, odečetl částku 13 000 Kč, kterou dle tvrzení žalobkyně zaplatila. Žalovaná do dnešního dne nevrátila žalobkyni částku 7 000 Kč, která představuje bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. V této části soud žalobě vyhověl a zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč spolu s požadovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 000 Kč od [datum] do zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

23. Pokud jde o počátek prodlení žalované, oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], které obsahovalo výzvu ke splnění povinnosti, bylo dle podacího lístku podáno na poštu téhož dne. Oznámení bylo žalované doručeno dle zákonné fikce třetí pracovní den, tj. [datum], žalovaná měla pohledávku zaplatit nejpozději do 10 dnů, tj. do [datum] a od [datum] je v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení.

24. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku 7 000 Kč, se zákonným úrokem z prodlení, která představuje bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.

25. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Při porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci byla žalovaná ve sporu z větší části úspěšná, ovšem podle obsahu spisu jí dosud žádné náklady řízení nevznikly. Z tohoto důvodu soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal.