7 C 144/2023

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Silvií Slanou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 39 366,37 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 14 700 Kč od [datum] do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 10 666,37 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 25 366,37 Kč od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 666,37 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 28 793,41 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 379,06 Kč, s úrokem 11,75 % ročně z částky 25 366,37 Kč od [datum] do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 505 Kč a smluvní pokuty ve výši 14 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 14 000 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], ve spojení s podáním ze dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 25 366,37 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 25 366,37 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 28 793,41 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 379,06 Kč, s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 25 366,37 Kč od [datum] do zaplacení, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 505 Kč, smluvní pokuty ve výši 14 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 14 000 Kč od [datum] do zaplacení a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne [datum] uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], Smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému finanční prostředky ve výši 28 000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Částku ve výši 28 000 Kč se žalovaný zavázal splatit spolu s poplatkem ve výši 37 034 Kč v pravidelných jednadvaceti měsíčních splátkách. Při řádném splácení závazku celková splatnost závazku připadla na den [datum] Smluvní úroková sazba činila 86 % ročně. Žalovaný však závazek nesplatil řádně a včas, když na pohledávku uhradil pouze částku 14 874,22 Kč. Jednotlivé úhrady splátek byly započítány na poplatek ve výši 12 240,59 Kč a na jistinu ve výši 2 633,63 Kč Smlouvou o postoupení ze dne [datum] byla pohledávka postoupena s účinností ke dni [datum] žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Celková hodnota pohledávky ke dni postoupení činila 75 013,46 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 25 366,37 Kč, z nesplaceného poplatku ve výši 24 793,41 Kč a z nesplacené smluvní pokuty ve výši 18 853,68 Kč. Vzhledem k tomu, že smluvně sjednané příslušenství pohledávky, tj. poplatek byl žalobkyni postoupen pevnou částkou, je v žalobním návrhu společně s poplatky spojenými s prodlením žalovaného uplatněno jako kapitalizovaný úrok ve výši 28 793,41 Kč, který se skládá z nesplaceného poplatku ve výši 24 793,41 Kč a z nesplacených poplatků za upomínání ve výši 4 000 Kč. Dále žalobkyně požadovala přiznat smluvní úrok v sazbě 86 % z nesplacené jistiny úvěru ve výši 25 366,37 Kč za období 90 dnů ode dne následujícího po dni splatnosti poslední splátky závazku, tj. od [datum] do [datum] ve výši 5 379,06 Kč, účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání ve výši 505 Kč (sestávající ze čtyřech telefonních hovorů po 72 Kč a z částky 217 Kč za osobní návštěvu žalovaného). V důsledku prodlení žalovaného vznikl právní předchůdkyni žalobkyně nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení dle čl. 6 Smluvních podmínek Smlouvy o zápůjčce. Smluvní pokuta byla na žalobkyni postoupena ve výši 18 853,68 Kč. Žalobkyně nicméně požaduje smluvní pokutu z nesplacené jistiny pohledávky ve výši 25 366,37 Kč v sazbě 0,1 % denně, a to za období od [datum] do [datum] ve výši 14 000 Kč.

3. Usnesením č. j. 7 C 144/2023-12 ze dne 10. 10. 2023 byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství (tzv. úvěruschopnost) a dále aby uvedla, jakou částku žalovaný k dnešnímu dni na předmětnou zápůjčku uhradil.

4. V doplnění žaloby ze dne [datum] žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí prověřovala pravdivost tvrzení žalovaného ohledně příjmů a výdajů za účelem ověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru. Žalobkyně předložila soudu„ Zákaznickou kartu – Žádost o spotřebitelský úvěr“, ze které vyplývá, že v době žádosti o úvěr žalovaný vykonával práci na plný úvazek, kdy jako čisté měsíční příjmy domácnosti uvedl částku 35 941 Kč. Měsíční výdaje pak žalovaný uvedl ve výši 2 000 Kč. Dle údajů uvedených žalovaným mu měsíčně mělo zůstat k volné dispozici více než 33 900 Kč. Žalovaný dle uzavřené smlouvy o úvěru poskytnutý úvěr splácel formou měsíčních splátek ve výši 3 097 Kč. Při doloženém měsíčním disponibilním zůstatku finančních prostředků přes 33 900 Kč pak nemohlo být pochyb o tom, zda bude žalovaný schopen poskytnutý úvěr splácet. Žalovaný rovněž neměl záznam v insolvenčním rejstříku. Žalovaný do dnešního dne uhradil na svůj dluh částku ve výši 13 300 Kč.

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný.

6. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve věci bylo možno rozhodnout pouze na základě účastníky předložených listinných důkazů a současně rozhodnutí soudu nebylo založeno na závěru o neunesení břemene tvrzení nebo důkazního břemene, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání.

7. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že dne [datum] uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] s žalovaným Smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému částku ve výši 28 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Smluvní podmínky Smlouvy o zápůjčce. Žalovaný se zavázal vrátit částku 65 034 Kč, z čehož částka 37 034 Kč měla představovat souhrnný poplatek, zahrnující částku ve výši 26 995 Kč jako úrok, odměnu za zpracování ve výši 1 500 Kč, poplatek za komfortní splácení ve výši 2 400 Kč, poplatek za flexibilní splácení ve výši 3 430 Kč a pojistné ve výši 2 709 Kč. Celkovou částku měl žalovaný společnosti [právnická osoba] plnit v měsíčních splátkách po 3097 Kč Poslední splátka byla stanovena na [datum] a v případě řádného splácení by činila 3 094 Kč. Úroková sazba činila 86 % a byla pevná po celou dobu trvání smlouvy, RPSN činila 138,37 % (ze Smlouvy o zápůjčce ze dne [číslo]). Z„ Karty zákazníka“ soud zjistil tyto údaje: žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí s rodiči, je zaměstnán jako provozní zámečník v [právnická osoba] s čistým příjmem 14 041 Kč [obec] měsíční příjmy domácnosti činily 35 941 Kč. Měsíční výdaje žalovaného činily 2 000 Kč. K ověření měl žalovaný předložit pracovní smlouvu a 2 výpisy z bankovního účtu za měsíce březen a duben 2020. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by zaplatil jinou část pohledávky, než uvedla žalobkyně, tj. částku ve výši 13 300 Kč [právnická osoba] oznámila žalovanému, že pohledávku ze smlouvy postoupila s účinností ke dni [datum] žalobkyni a zároveň vyzvala žalovaného k úhradě dluhu do deseti dnů od doručení výzvy (ze Smlouvy o postoupení pohledávky, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a z podacího lístku). Dne [datum] byl žalovaný vyzýván k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou, do dnešního dne dlužnou částku neuhradil (z předžalobní upomínky ze dne [datum], z podacího lístku).

8. Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále také OZ), podle něhož přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

9. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku v platném znění (zák. č. 89/2012 Sb.) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

12. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

14. Uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce podle ustanovení § 2390 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaný vystupoval jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele a poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). Nejvyšší správní soud ČR v citovaném rozhodnutí zformuloval závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. [příjmení] je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

16. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

17. Soud odkazuje rovněž na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo] (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, bez ohledu na to, zda spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době.

18. S ohledem na uvedená zákonná ustanovení a citovanou judikaturu dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.

19. V projednávané věci právní předchůdkyně žalobkyně vycházela pouze z údajů, které žalovaný uvedl v zákaznické kartě, neprokázala ovšem, že zkoumala finanční situaci žalovaného, zejména jeho výdaje (pracovní smlouva ni výpisy z účtu nebyly soudu předloženy). Žalovaný měl dle zákaznické karty průměrný měsíční příjem 14 041 Kč, další„ příjmy domácnosti“ ve výši 21 900 právní předchůdkyně žalobkyně nijak neověřovala, nicméně z nich vycházela v rámci posouzení schopnosti dlužníka v budoucnu splácet poskytnutý úvěr. Je nutno zdůraznit, že příjem osob, které nejsou účastníky úvěrové smlouvy, nemá žádný vliv na posouzení budoucí schopnosti dlužníka splácet, nejsou-li tyto osoby zavázány vůči věřiteli spolu s dlužníkem. Měsíční výdaje žalovaného nebyly zkoumány vůbec, předchůdkyně žalobkyně vycházela z odhadovaných výdajů žalovaného ve výši 2 000 Kč, kdy tato částka vyčíslena žalovaným je naprosto nereálná. Právní předchůdkyně žalobkyně rovněž nezjišťovala, zda má žalovaný jiné závazky, netvrdila ani neprokazovala, zda prováděla lustraci dlužníků v registrech. Soud tedy nepovažuje za prokázané, že žalobkyně splnila své zákonné povinnosti a řádně posuzovala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

20. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu neplatnou podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a s odkazem na výše citovaná rozhodnutí Ústavního soudu ČR, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu ČR a zejména Soudního dvora EU. Z těchto důvodů požadované plnění z titulu smlouvy považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ.

21. Soud vypočetl výši bezdůvodného obohacení tak, že od částky 28 000 Kč, kterou žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně obdržel, odečetl částku 13 300 Kč, kterou dle tvrzení žalobkyně zaplatil. Žalovaný do dnešního dne nevrátil žalobkyni částku 14 700 Kč, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. V této části soud žalobě vyhověl a zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobkyni částku 14 700 Kč spolu s požadovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 14 700 Kč od [datum] do zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

22. Pokud jde o počátek prodlení žalovaného, oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], bylo dle podacího lístku odesláno žalovanému dne [datum] a obsahovalo výzvu k plnění. Výzva byla žalovanému doručena dle zákonné fikce třetí pracovní den, tj. [datum], žalovaný měl pohledávku zaplatit nejpozději následující den ([datum]) a od [datum] je v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení.

23. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku 13 300 Kč, se zákonným úrokem z prodlení, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.

24. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Při porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci (při zohlednění zamítnutého příslušenství) byl žalovaný ve sporu z větší části úspěšný, ovšem podle obsahu spisu mu dosud žádné náklady řízení nevznikly. Z tohoto důvodu soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal.