7 C 144/2024

Plný text

Okresní soud v Jméno žalovaného B rozhodl soudkyní JUDr. Silvií Slanou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně A., IČO IČO žalobkyně A sídlem Adresa žalobkyně A zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného A, narozený Datum narození žalovaného A bytem Adresa žalovaného A o zaplacení částky 12 798,26 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky částka s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka, s kapitalizovaným úrokem ve výši částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 29,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši částka, k rukám tituly před jménem Karla Goláně, tituly za jménem advokáta se sídlem Jméno žalobkyně B/8, adresa, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobou, doručenou soudu dne datum, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky částka s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka, s kapitalizovaným úrokem ve výši částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, s úrokem ve výši 29,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne datum uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, s žalovaným Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota. Dle smluvního ujednání nedílnou součástí smlouvy byly Osobní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru a Smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru. Při uzavření smlouvy bylo žalovanému přiděleno specifické číslo hodnota. Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému možnost čerpat bezúčelový úvěr až do sjednané výše částka, a to bezhotovostně, na bankovní účet uvedený ve smlouvě. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný zavázal hradit ve prospěch právní předchůdkyně žalobkyně minimální měsíční platbu, a to vždy do doby, dokud neuhradí celkovou dlužnou částku. Informace o konkrétní výši, počtu a četnosti plateb, které byl žalovaný povinen hradit, byly žalovanému sděleny každý kalendářní měsíc, prostřednictvím rozpisu plateb, který byl žalovanému dostupný online na účtu Creditea www.creditea.cz, o vystavení rozpisu plateb byl žalovaný vyrozuměn e-mailem. Minimální měsíční splátky byl žalovaný povinen uhradit vždy do data splatnosti dle rozpisu plateb. Za poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal hradit smluvní úrok ve výši sjednané ve smlouvě, dále poplatky a náklady. Žalovaný neplnil smluvní podmínky řádně a včas a dostal se do prodlení s úhradou dlužné částky. Předchůdkyně žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky po splatnosti. Žalovaný dlužnou částku neuhradil a úvěr byl zesplatněn ke dni datum. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku částka. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovaným, s účinností ke dni datum, postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Za období podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši částka, dlužného poplatku ve výši částka, dlužných úroků z jistiny do zesplatnění ve výši částka, kapitalizovaných úroků ve výši částka (jedná se o úrok ve výši 29,25 % ročně z aktuální dlužné jistiny od datum do datum), a kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši částka (jedná se o zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně od datum do datum). Příslušenství pohledávky představuje úrok ve výši 29,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši částka od datum do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši částka a z dlužného poplatku ve výši částka od datum do zaplacení. Žalovaný byl vyzýván k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou, do dnešního dne dlužnou částku neuhradil.

3. Usnesením, č. j. spisová značka ze dne datum, byla žalobkyně vyzvána, aby ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení písemně doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného splácet tvrzený úvěr. právnická osoba doplnění žaloby ze dne datum žalobkyně uvedla, že předchůdkyně žalobkyně, jako poskytovatel spotřebitelského úvěru, posoudila před jeho poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovaný úvěr splácet. Při posouzení úvěruschopnosti vzala v potaz sociální a demografická data, informace z interních databází a externích registrů (tj. ověření závazků žalovaného v bankovním a nebankovním registru klientských informací). Dále předchůdkyně žalobkyně zkontrolovala bonitu a udržitelnost příjmů žalovaného, kterou žalovaný prokázal předložením dokladů, a to zejména doložením výpisu z bankovního účtu nebo zpřístupněním náhledu do bankovního účtu. Předchůdkyně žalobkyně zkoumala a vyhodnocovala transakce na běžném účtu žalovaného, vedeného u právnická osoba. č. č. účtu, a to za měsíce 03/2023, 04/2023 a 05/2023. Z těchto údajů o příchozích a odchozích platbách předchůdkyně žalobkyně získala úplné a ucelené informace o finanční situaci žalovaného, a to za dostatečně dlouhé období. Z uvedených poznatků předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaný je schopen hradit úvěr ve výši poskytnutého limitu částka.

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný. Soud věc projednal bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), neboť měl náležitě zjištěn skutkový stav věci na základě účastníky předložených listin.

6. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba a žalovaným (jako zákazníkem), byla dne datum uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bezúčelový úvěr do výše částka. Nedílnou součástí smlouvy byly Osobní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru a Smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Zákazník byl povinen hradit minimální měsíční platby, a to vždy do doby, dokud zákazník neuhradí celkovou dlužnou částku. Informace o konkrétní výši, počtu a četnosti plateb, které byl zákazník povinen hradit, měla být zákazníkovi sdělena každý kalendářní měsíc, prostřednictvím rozpisu plateb, který byl zákazníkovi dostupný online na účtu Creditea www.creditea.cz. Splatnost minimální měsíční platby byla stanovena na 28. den v měsíci. Zápůjční roční úroková sazba činila 60 %, RPSN činila 81,02 % ročně a celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit činila částka (ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum). Žalovaný částku ve výši částka čerpal dne datum (z potvrzení o provedení transakce). Dle tvrzení žalobkyně žalovaný na předmětný úvěr k dnešnímu dni uhradil částku částka. Žalovaný neplnil smluvní podmínky řádně a včas a dostal se do prodlení. Z tohoto důvodu předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni datum zesplatnila. Dne datum společnost právnická osoba oznámila žalovanému, že pohledávku ze smlouvy postoupila s účinností ke dni datum žalobkyni a zároveň vyzvala žalovaného k úhradě dluhu do deseti dnů od doručení výzvy (ze Smlouvy o postoupení pohledávky, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum a z podacího lístku). Dne datum byl žalovaný vyzýván k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou, do dnešního dne dlužnou částku neuhradil (z předžalobní upomínky ze dne datum, z podacího lístku).

7. Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku v platném znění (zák. č. 89/2012 Sb.) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

11. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

13. Uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaný vystupoval jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele a poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka odst. 26). Nejvyšší správní soud ČR v citovaném rozhodnutí zformuloval závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne datum spisové značky spisová značka, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze právnická osoba) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

15. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne datum zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

16. Soud odkazuje rovněž na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C-679/18 (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v adresa. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, bez ohledu na to, zda spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době.

17. S ohledem na uvedená zákonná ustanovení a citovanou judikaturu dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.

18. V projednávané věci předchůdkyně žalobkyně zkoumala pouze příjmy žalovaného, kdy žalovaný poskytl předchůdkyni žalobkyně své výpisy z účtu za měsíce 3/2023, 4/2023 a 5/2023. Výdaje žalovaného, tj. skutečné životní náklady na bydlení a úvěrové zatížení, nebylo ze strany předchůdkyně žalobkyně zkoumáno vůbec. Rovněž nebylo zjišťováno, zda má žalovaný jiné závazky, nebylo tvrzeno a ni prokázáno, zda byla prováděna lustrace dlužníků v registrech. Ačkoliv předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici výpisy z účtu žalovaného, z nichž je patrné jeho vysoce rizikové chování, spočívající v hazardních hrách žalovaného, tuto skutečnost předchůdkyně žalobkyně zcela ignorovala. Soud tedy nepovažuje za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně splnila své zákonné povinnosti a řádně posuzovala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

19. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu neplatnou podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a s odkazem na výše citovanou judikaturu, včetně rozhodnutí Soudního dvora EU. Z těchto důvodů požadované plnění z titulu smlouvy považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ.

20. Soud vypočetl výši bezdůvodného obohacení tak, že od částky částka, kterou žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně obdržel, odečetl částku, kterou dle tvrzení žalobkyně zaplatil, tedy částku částka. Žalovaný do dnešního dne nevrátil žalobkyni částku částka, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. V této části žalobě vyhověl a zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku částka spolu s požadovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

21. Pokud jde o počátek prodlení žalovaného, předžalobní výzva ze dne datum byla žalovanému dle podacího lístku odeslána téhož dne a dle předžalobní upomínky měl žalovaný dlužnou částku zaplatit do datum a ode dne následujícího, tj. od datum je žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení.

22. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku částka, se zákonným úrokem z prodlení, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.

23. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem sporu bylo zaplacení částky částka. Žalobkyně byla v řízení úspěšná ohledně částky částka (nevrácená jistina pohledávky), která představuje 64,4 % uplatněného nároku. Neúspěšná byla ohledně částky částka, tedy z 35,6 %. Po porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci jí soud přiznal 28,8 % vzniklých nákladů řízení. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši částka, mimosmluvní odměny advokáta za poskytování právních služeb ve výši částka podle § 14b odst. 1c), bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po částka (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, předžalobní výzva), hotových výdajů po částka za 3 úkony právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši částka, vše navýšeno o 21 % DPH z částky částka, ve výši částka. Celkem náklady žalobkyně představují částku částka a z této částky soud přiznal žalobkyni 28,8 % nákladů řízení, tedy částku ve výši částka. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, lze toto rozhodnutí vykonat.