7 C 146/2023

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Silvií Slanou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 11 244,01 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 600 Kč od [datum] do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 9 644,01 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 532,63 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 767,26 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 3 976,58 Kč od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 2 376,58 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 3 750,43 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 11 244,01 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 532,63 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 767,26 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 3 976,58 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 3 750,43 Kč od [datum] do zaplacení a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne [datum] uzavřela žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], Smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, které žalovaná převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala za poskytnutí peněžních prostředků zaplatit úrok v pevné výši 578 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 940 Kč, odměnu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 546 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 080 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 11 144 Kč se žalovaná zavázala uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 796 Kč Poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Poslední splátka ze strany žalované byla uhrazena dne [datum] ve výši 500 Kč. Vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr nebyl ze strany žalované řádně v plné výši uhrazen k [datum], úročí se neuhrazená jistina ve výši 3 750,43 Kč od [datum] úrokovou sazbou ve výši 15 % ročně. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], s účinností ke dni [datum], převedena ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalované písemně oznámena. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 3 750,43 Kč, úrok ve výši 226,15 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 777,41 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 337,09 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 652,93 Kč, smluvní pokutu ve výši 4 500 Kč, kapitalizovaný úrok z dlužné jistiny od [datum] do [datum] ve výši 767,26 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 532,63 Kč. Výzvou právního zástupce žalobkyně byla žalovaná vyzvána k zaplacení dluhu, dlužnou částku však neuhradila.

3. Usnesením č. j. 7 C 146/2023-9, ze dne 10. 10. 2023 byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalované splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství a zaslala soudu důkazy k prokázání doplněných tvrzení a dále aby uvedla, jakou celkovou částku žalovaná k dnešnímu dni uhradila. V doplnění žaloby ze dne [datum] žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], splnila svou zákonnou povinnost ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány v Žádosti o úvěr ze dne [datum] a byly ověřeny doklady, uvedenými v části„ Doložení příjmu žadatele“. V žádosti žalovaná uvedla, že je od [datum] zaměstnána na dobu určitou u [právnická osoba], a.s. a její měsíční příjem činí 13 594 Kč a měsíční výdaje činí 6 955 Kč. Žalovaná dále uvedla, že nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Tvrzenou majetkovou situaci žalované si právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z výpisu z bankovního účtu. Žalovaná na předmětný úvěr uhradila celkem částku ve výši 4 400 Kč.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala nečinná. Soud v souladu s ustanovením § 115a) občanského soudního řádu ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem soudu projevili souhlas. Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

5. Soud vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela dne [datum] s žalovanou Smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 6 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit částku 11 144 Kč, z čehož částka 5 144 Kč měla představovat souhrnný poplatek, zahrnující částku 578 Kč jako úrok, částku 2 940 Kč jako poplatek za poskytnutí úvěru, částku 546 Kč jako náklady na vyhodnocení úvěru a částku 1 080 Kč jako poplatek za hotovostní inkaso splátek. Žalovaná měla plnit společnosti [právnická osoba], ve 14 splátkách po 796 Kč. První splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy a každá další splátka, až do úplného zaplacení celkové dlužné částky, je splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Roční úroková sazba činila 15 % a RPSN činila 272,44 %. Z tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaná uhradila částku ve výši 4 400 Kč a k dnešnímu dni dluží na jistině částku ve výši 3 750,43 Kč, úrok ve výši 226,15 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 777,41 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 337,09 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 652,93 Kč, smluvní pokutu ve výši 4 500 Kč, kapitalizovaný úrok z dlužné jistiny od [datum] do [datum] ve výši 767,26 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 532,63 Kč [právnická osoba] oznámila žalované, že pohledávku ze smlouvy o úvěru [číslo] postoupila žalobkyni a zároveň vyzvala žalovanou k úhradě dluhu ve výši 13 043,90 Kč (z oznámení o postoupení ze dne [datum] a z podacího lístku). Pohledávka byla žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], s účinností ke dni [datum] (ze smlouvy o postoupení včetně přílohy). Z„ Žádosti o úvěr“ bylo zjištěno, že žalovaná je svobodná, bydlí u rodičů, je zaměstnaná s měsíčním příjmem 13 594 Kč. Výdaje žalované činily: 1 000 Kč náklady na bydlení a energie, 3 860 Kč náklady na dopravu, jídlo a osobní náklady a 2 095 Kč měsíční splátky půjček.

6. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také OZ), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

12. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla [datum] uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Předchůdkyně žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaná při uzavření smlouvy vystupovala jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v citovaném ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry nově potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. [příjmení] je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

14. Tyto závěry, které se vztahují ke zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., jsou nepochybně použitelné i režimu zákona č. 257/2016 Sb., neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr je v něm zakotvena obdobně, respektive ještě šířeji.

15. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, přičemž uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

16. Zejména je nutno odkázat na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo] (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu (sankce spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) a to bez ohledu na skutečnost, zda spotřebitel ve tříleté promlčecí době namítne tuto neplatnost.

17. S ohledem na citované závěry rozsudku Soudního dvora ve věci C [číslo] a na články 8 a 23 směrnice 2008/48 dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.

18. V projednávané věci právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházela pouze z údajů, které žalovaná uvedla v Žádosti o úvěr, neprokázala ovšem, že tyto údaje prověřovala. Soudu nebyly předloženy výpisy z účtů ani pracovní smlouva, z nichž vycházela. Ze samotné žádosti je zřejmé, že tvrzení žalované, že bydlí u rodičů na adrese trvalého pobytu [obec a číslo] je nepravdivé, protože žalovaná uvedla adresu pro doručování a osobní výběr splátek [ulice a číslo], [obec], kde objektivně nelze očekávat náklady na bydlení včetně energií ve výši 1 000 Kč měsíčně, tyto náklady uvedené žalovanou jsou naprosto nereálné. Doklady o skutečných nákladech žalované na bydlení nebyly předloženy. Rovněž nebylo zjišťováno, zda má žalovaná jiné závazky a v jaké výši, nebylo tvrzeno ani prokázáno, zda byla prováděna lustrace dlužníků v registrech. Soud tedy nepovažuje za prokázané, že žalobkyně splnila své zákonné povinnosti a řádně posuzovala úvěruschopnost žalované ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

19. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu neplatnou podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a s odkazem na výše citovaná rozhodnutí Ústavního soudu ČR, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu ČR a zejména Soudního dvora EU. Z těchto důvodů požadované plnění z titulu smlouvy považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ.

20. Soud vypočetl výši bezdůvodného obohacení tak, že od částky 6 000 Kč, kterou žalovaná od právní předchůdkyně žalobkyně obdržela, odečetl částku 4 400 Kč, kterou dle tvrzení žalobkyně zaplatila. Žalovaná do dnešního dne nevrátila žalobkyni částku 1 600 Kč, která představuje bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. V této části soud žalobě vyhověl a zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobkyni částku 1 600 Kč spolu s požadovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 600 Kč od [datum] do zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

21. Pokud jde o počátek prodlení žalované, předžalobní upomínka ze dne [datum], která obsahovala výzvu ke splnění povinnosti, byla dle podacího lístku podána na poštu dne [datum]. Dle předžalobní upomínky měla žalovaná pohledávku zaplatit do [datum], ode dne následujícího, tj. od [datum] je v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení.

22. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku 1 600 Kč, se zákonným úrokem z prodlení, která představuje bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.

23. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Při porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci byla žalovaná ve sporu z větší části úspěšná, ovšem podle obsahu spisu jí dosud žádné náklady řízení nevznikly. Z tohoto důvodu soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal.