7 C 154/2021

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Silvií Slanou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalované , datum narození bytem datum , PSČ obec 2. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované obě zastoupeny advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o určení neplatnosti vydědění <b>I. Určuje se, že žalobce [celé jméno žalobce], [datum narození], je dědicem zůstavitele [jméno] [příjmení], narozeného [datum] a zemřelého [datum].</b> <b>II. Žalované jsou povinny zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám JUDr. [jméno] [příjmení] [příjmení], advokátky se sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> <b>III. Žalované jsou povinny zaplatit České republice, na účet Okresního soudu v Novém Jičíně na nákladech státu každá částku [částka], do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> 1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], se žalobce domáhal určení, že je dědicem zůstavitele [jméno] [příjmení], narozeného dne [datum] a zemřelého dne [datum].

2. Žalobu odůvodnil tvrzením, že Okresní soud v Novém Jičíně usnesením, č. j. [číslo jednací] ze dne 4. 8. 2021, vydaným notářem Mgr. [jméno] [příjmení] (dále jen„ soudní komisař“) ve věci [jméno] [příjmení] (dále jen„ zůstavitel“), narozeného [datum], posledně bytem [adresa], odkázal žalobce, aby své dědické právo uplatnil proti pozůstalým dcerám [celé jméno žalované] a [celé jméno žalované] žalobou, kterou se bude domáhat určení, že je dědicem zůstavitele.

3. Dne [datum] bylo Okresním soudem v Novém Jičíně zahájeno pozůstalostní řízení spisové značky [spisová značka]. V rámci předběžného šetření předložila žalovaná 2) vyhotovenou holografní listinu o vydědění žalobce ze dne [datum]. Soudním komisařem byl proveden soupis položek, představujících pozůstalost po zůstaviteli, zahrnující vlastnické právo k nemovitostem evidovaným na listu vlastnictví [číslo] v [katastrální uzemí] (pozemek [parcelní číslo], o výměře 75 m², zastavěná plocha a nádvoří, součástí kterého je stavba [adresa], [část obce], pozemek [parcelní číslo] o výměře 28 m², zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez č. p., pozemek [parcelní číslo] o výměře 459 m², travní porost, pozemek [parcelní číslo] o výměře 242 m², trvalý travní porost a pozemek [parcelní číslo] o výměře 156 m², trvalý travní porost), finanční hotovost z bankovního účtu zůstavitele u [ulice] banky ve výši [částka] a pohledávky u [právnická osoba] ve výši [částka] a u [právnická osoba] ve výši [částka]. Žalobce a obě žalované náleží ze zákona do I. třídy dědiců, přičemž každému připadá 1/3 pozůstalosti. Při pozůstalostním jednání dne [datum] byl sepsán protokol, v němž obě žalované prohlásily, že považují jimi předloženou listinu o vydědění za pravou, platnou a důvodnou. Žalobce naopak pravost, platnost a důvodnost tohoto dokumentu zpochybnil a považoval ho za rozporný s dobrými mravy. Uvedl, že není prokazatelné, že listina o vydědění byla skutečně sepsána zůstavitelem a není ani zřejmé, zda byl zůstavitel v době pořízení předmětné listiny způsobilý k právnímu jednání. Trval na tvrzení, že k naplnění skutkové podstaty vydědění z důvodu neprojevení opravdového zájmu nedošlo, neboť nezájem byl po celý život vzájemný, a to jak ze strany žalobce, tak z pozice zůstavitele. Žalobce se dozvěděl o skutečnosti, že je zůstavitel jeho otcem, až ve věku 15 let. Zůstavitel o něj 40 let neprojevil žádný zájem, a to až do doby, než bylo před 6 lety iniciováno pozůstalou dcerou [celé jméno žalované] jejich společné setkání. Na tomto setkání se však zůstavitel vůči žalobci dožadoval podstoupení testů DNA, což bylo z pohledu žalobce velmi nepříjemné, přičemž z předmětného shledání žalobce pociťoval velké zklamání. Soudním komisařem vydáno dne [datum] usnesení, kterým byl žalobce jakožto účastník, jehož dědické právo se jeví jako nejslabší, vyzván, aby toto dědické právo uplatnil příslušnou žalobu u soudu.

4. Vydědění nepominutelného dědice na základě zákonného důvodu spadajícího pod § 1646 odst. 1 písm. b) občanského zákoníku předpokládá, aby tento dědic o zůstavitele neprojevoval opravdový zájem, jaký by projevovat měl. V listině o vydědění je tento zákonný důvod ze strany zůstavitele odůvodněn tak, že ho žalobce od svého narození až doposud nikdy nenavštívil a neudržuje s ním žádný kontakt. Důsledky vydědění zůstavitel vztáhl i na potomky žalobce. Žalobce ovšem neměl od svého narození ani příležitost opravdový zájem o zůstavitele projevit, neboť až do svých 15 let ani nevěděl, že je jeho otcem. Tuto skutečnost se dozvěděl až při vyřizování svého prvního občanského průkazu. Aniž by to věděl, zůstavitel byl od jeho narození vepsán jako otec v rodném listu a platil k rukám jeho matky výživné. Z toho je třeba usuzovat, že zůstavitel o existenci žalobce a své rodičovské povinnosti k němu věděl, a přesto s ním až do dospělosti nenavázal žádný osobní kontakt. Podle ustálené rozhodovací praxe je-li skutečnost, že potomek neprojevoval o zůstavitele opravdový zájem, důsledkem toho, že zůstavitel neprojevoval zájem o svého potomka, nelze bez dalšího dovodit, že by neprojevení tohoto zájmu potomkem mohlo být důvodem k jeho vydědění. Nelze přenést na žalobce bez dalšího odpovědnost za nenavázání kontaktu se zůstavitelem. Je důležité zjišťovat, zda potomek zůstavitele měl reálnou možnost o zůstavitele projevit opravdový zájem, který by jako potomek měl projevit, tj. zda zůstavitel měl sám zájem se s dítětem stýkat a udržovat s ním běžné příbuzenské vztahy. Žalobce se setkal se zůstavitelem až po iniciaci společné schůzky ze strany jedné z žalovaných. Toto první shledání proběhlo velmi pozitivně. Po této schůzce se následně žalobce od jedné z žalovaných dozvěděl o špatném zdravotním stavu zůstavitele a jeho hospitalizaci v nemocnici na jednotce intenzivní péče. Žalobce se pokusil zůstavitele v nemocnici navštívit, avšak návštěva mu byla personálem nemocnice znemožněna, a to s ohledem zdravotní stav zůstavitele. Po návratu zůstavitele z nemocnice byli žalobce a zůstavitel naposledy v kontaktu, kdy byl žalobce zůstavitelem vyzván k podstoupení testu DNA s tím, že pokud ho nepodstoupí, nebude s ním nakládat jako se svým synem. Z uvedeného plyne, že zůstavitel neměl platný zákonný důvod k vydědění žalobce, a proto platí, že žalobci náleží právo na povinný díl nebo na jeho úměrné doplnění. Byl-li nepominutelný dědic vyděděn neplatně bez současné existence pořízení pro případ smrti ve prospěch jiných osob, a dědí-li se podle zákonné dědické posloupnosti, má neplatně vyděděný právo na celý dědický podíl ze zákona. Na písemné vyhotovení listiny o vydědění se vztahují stejně přísná pravidla, jako na formální stránku holografní závěti. Je třeba, aby byla sepsána vlastní rukou zůstavitele v celém rozsahu bez pomoci třetí osoby. Stejně tak podpis musí být pravým vlastnoručním podpisem zůstavitele jeho celým jménem a příjmením. Žalobce má důvodné pochybnosti, zda listina o vydědění byla skutečně vlastnoručně sepsána zůstavitelem. Mohla být vyhotovena někým jiným či účelově po zůstaviteli v jeho slabé chvíli vynucena. Jelikož listina nebyla sepsána formou notářského zápisu, nelze ani s jistotou dovodit, že zůstavitel byl sepsání listiny osobně přítomen a že vůle v ní projevená odpovídá zamýšleným následkům. Vyvstává otázka, z jakého důvodu došlo ze strany zůstavitele k vydědění již v roce 2013, když ke vzájemnému prvnímu shledání žalobce a zůstavitele došlo až následně a nic nenasvědčovalo tomu, že by bylo úmyslem zůstavitele žalobce vydědit. Až v rámci poslední komunikace zůstavitele a žalobce, tj. po návratu zůstavitele z nemocnice, zůstavitel požadoval provedení DNA testu, přičemž žalobci sdělil, že až poté se k žalobci zachová jako k synovi. S ohledem na zdravotní stav zůstavitele je taktéž důvodné pochybovat o pořizovací způsobilosti zůstavitele, tedy zda byl v okamžik údajného pořizování listiny plně svéprávný a zda byla v souladu s jeho vlastní vůlí.

5. Žalované, ve svém vyjádření ze dne [datum], uvedly, že nárok uplatněný žalobcem v celém svém rozsahu neuznávají. Žalobce vůči listině o vydědění zejména namítá, že listina neměla být sepsána zůstavitelem, není zřejmé, že zůstavitel byl v době sepsání listiny o vydědění způsobilý k právnímu jednání, vydědění je v rozporu s dobrými mravy, nedošlo k naplnění důvodu pro vydědění ve smyslu ustanovení § 1646, odst. 1), písm. b) zákona č. 89/2012 Sb. v důsledku neprojevování opravdového zájmu žalobcem o zůstavitele. Žalobce v rámci žaloby popisuje svůj vztah se zůstavitelem jednostranně a selektivně, přičemž opomíjí podstatné skutečnosti. V raném věku žalobce byl zůstavitel podle dostupných informací nucen respektovat přání matky žalobce, která si nepřála, aby zůstavitel„ narušoval novou rodinu“ (žalobce mj. nesl a nese příjmení manžela své matky, apod.) a požádala zůstavitele, aby žalobce žádným způsobem nekontaktoval. Ačkoli byl zůstavitel bez dalšího odhodlán přání matky žalobce respektovat, s ohledem na složitost celé situace matku žalobce (mimo hrazení řádného výživného) pravidelně oslovoval a dotazoval se, zdali by bylo možné navázat kontakt, byl však matkou žalobce opakovaně odmítán. Během zimy roku 2010 byl zůstavitel kontaktován žalobcem s žádostí o poskytnutí finanční pomoci, resp. o poskytnutí větší finanční částky, přičemž zůstavitel současně vnímal související jednání žalobce jako útočné a hrubé. Lze se domnívat, že žalobce mohl mít v rozhodné době za to, že zůstavitel může s ohledem na své profesní úspěchy disponovat dostatečným majetkem pro to, aby požadované peníze žalobci mohl poskytnout. Tato domněnka se nezakládala na pravdě, neboť primárním příjmem zůstavitele byla v rozhodné době jeho penze a zůstavitel ani neměl k dispozici žádné volné finanční prostředky. Zůstavitele celá situace okolo žalobce velmi trápila a navzdory zmiňované žádosti žalobce o poskytnutí finančních prostředků zůstavitel i nadále trpěl tím, že nemá, resp. neměl s žalobcem odpovídající vztah. O tomto se zůstavitel (mimo jiné) frekventovaně svěřoval svým blízkým. Lze tedy uzavřít, že nezájem žalobce (včetně přístupu žalobce k zůstaviteli) se zůstavitele osobně citově dotýkal a zůstavitel měl zájem o odpovídající vztah s žalobcem. V letech 2010 až 2013 se zůstavitel pokoušel žalobce opakovaně kontaktovat, a to zejména (nikoli však výlučně) s úmyslem vyjasnit si s žalobcem celou situaci a navázat odpovídající vztah, avšak žalobce tyto snahy zůstavitele bez dalšího odmítal, aniž by ke svému postoji poskytl jakékoli vysvětlení. V návaznosti na„ marné“ snahy o kontaktování žalobce se zůstavitel rozhodl sepsat (v září 2013) listinu o vydědění, neboť byl z chování, resp. přístupu žalobce zoufalý a zklamaný, přičemž mu přišlo spravedlivé, aby v rámci dědického práva nebyly žádným způsobem„ kráceny“ dcery zůstavitele, tj. žalovaná 1) a žalovaná 2), které při zůstaviteli stály celý jeho život a projevovaly o zůstavitele řádný zájem. V době sepsání listiny o vydědění byl zůstavitel plně duševně způsobilý, v rozhodné době stále příležitostně koncertoval, poskytoval rozhovory, zúčastňoval se společenských akcí, pečoval o svou vnučku, řídil automobil apod. Na podzim 2014 proběhlo setkání zůstavitele s žalobcem, kdy zájmem zůstavitele bylo primárně urovnat vztahy, avšak reakce žalobce byla negativní. Je pravdou, že během uvedeného setkání byla řešena též problematika testu DNA, neboť zůstavitel měl zájem na řádném vyjasnění vztahů a přijetí žalobce jako„ právoplatného syna“, toto se však ze strany žalobce setkalo se značným odporem. Žalobce se od uvedeného okamžiku o zůstavitele žádným způsobem nezajímal, neprojevoval o zůstavitele žádný zájem, ačkoli měl informace o jeho postupně se zhoršujícím zdravotním stavu. V období od října 2015 do října 2020, tj. do doby úmrtí zůstavitele, byl žalobce ze strany žalovaných opětovně kontaktován s žádostmi, aby se„ zapojil“ do péče o zůstavitele, resp. aby poskytl zůstaviteli pomoc s ohledem na jeho zhoršený zdravotní stav, na uvedené však žalobce žádným způsobem nereagoval a pomoc neposkytl. Žalované mají za to, že byl bez dalšího naplněn důvod pro vydědění žalobce ve smyslu ustanovení § 1646 odst. 1) písm. b) občanského zákoníku, neboť žalobce neprojevoval o zůstavitele opravdový zájem, který projevovat měl. Dle ustálené rozhodovací praxe platí, že„ jestliže zůstavitel vyslovil některý z důvodů vydědění (např. že mu neopominutelný dědic neposkytl potřebnou pomoc v nouzi), přesto bude možné v řízení o pozůstalosti, resp. ve sporném řízení vyvolaném postupem podle § 170 ZŘS prokázat vůči takovému dědici i jiný zákonný důvod vydědění.“ V případě žalobce byl naplněn též důvod vydědění ve smyslu ustanovení § 1646, odst. 1), písm. a) občanského zákoníku, neboť žalobce neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v nouzi.

6. Žalobce k vyjádření žalovaných uvedl, že to jsou právě žalované, které jeho vztah se zůstavitelem interpretují naprosto účelově. Například tvrdí, že se zůstavitel se žalobcem nestýkal v důsledku přání matky žalobce, což je zcela nepravdivé tvrzení. Zůstavitel neprojevoval o žalobce již v raném věku jakýkoli zájem. Jelikož se matka žalobce následně provdala za [jméno] [celé jméno žalobce], podala k Okresnímu soudu v Ostravě návrh na udělení zmocnění k povolení změny příjmení žalobce na„ [celé jméno žalobce]“. S tímto zůstavitel nesouhlasil, a to z toho důvodu, že kdyby se matce žalobce něco stalo a žalobce by skončil v jeho péči, bylo by nevhodné, aby měl jiné příjmení. V rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], je však jasně uvedeno, že se zůstavitel o nezletilého nikdy nezajímal, a to přes skutečnost, že mu byl upraven styk se žalobcem. Současně je v předmětném rozsudku uvedeno, že zůstavitel žalobce ani nenavštívil. Nejen s ohledem na tuto skutečnost Okresní soud v Ostravě matce žalobce vyhověl. Zůstavitel se proti uvedenému rozsudku odvolal, přičemž až v rámci řízení před krajským soudem uvedl, že žalobce nenavštěvoval, jelikož nechtěl narušovat vztah matky žalobce k jejímu novému manželovi. Zůstavitel se ani nedomáhal jakéhokoli styku se svým synem, pouze brojil proti změně jeho příjmení. Ke styku mezi žalobcem a zůstavitelem nedocházelo z vůle zůstavitele, nikoliv z důvodu přání matky žalobce. Zůstavitel o setkání s žalobcem projevil zájem pouze jednou, a to v jeho osmi letech, kdy poprvé kontaktoval matku žalobce s přáním, aby se s žalobcem mohl shledat. Mezi zůstavitelem a matkou žalobce bylo tehdy ujednáno setkání, avšak z tohoto zůstavitel na poslední chvíli z neznámých důvodů odstoupil. Poté již matku žalobce zůstavitel ve věcech žalobce nikdy nekontaktoval. Dne [datum] žalobce nabyl zletilosti, přičemž ani po nabytí zletilosti se jej zůstavitel nepokusil kontaktovat. Žalobce v roce 2010 poprvé kontaktoval zůstavitele s žádostí o zapůjčení peněžních prostředků. V té době byl žalobce po těžkém úrazu, nemohl pracovat, ocitl se ve velmi nepříznivé životní situaci, kdy neměl finanční prostředky na obstarání potřeb své rodiny. V této zoufalé situaci se rozhodl vyhledat na internetu adresu zůstavitele a zaslal zůstaviteli dopis, ve kterém jej požádal o zapůjčení finančních prostředků (cca [částka]). Zůstavitel na tento dopis ani neodpověděl. Žalované dále ve svém vyjádření k žalobě uvedly, že se zůstavitel pokoušel žalobce kontaktovat v období let 2010 až 2013. Toto tvrzení je zcela nepravdivé. Zůstavitel se nepokusil o navázání jakéhokoli kontaktu se žalobcem minimálně po dobu 30 let od nabytí zletilosti žalobcem, což jasným způsobem ukazuje, jaký byl skutečný vztah zůstavitele k žalobci. Pokud by byl zůstavitel skutečně zarmoucen tím, že nemá odpovídající vztah s žalobcem, dozajisté by se pokusil žalobce kontaktovat již dříve, což se však nikdy nestalo. O první kontakt se pokusil až žalobce, a to v době, kdy se nacházel ve velmi tíživé životní situaci, do které se dostal nikoliv vlastním zaviněním. I přes skutečnost, že tíživost své životní situace v dopise zůstaviteli vylíčil, nedostalo se mu ze strany zůstavitele jakékoli pomoci či odpovědi. Jediný, kdo kontaktoval žalobce, byla žalovaná [celé jméno žalované] v roce 2014. Z tvrzení žalovaných v kontextu ostatních skutečností vyplývá, že zůstavitel namísto reálného kontaktování žalobce frekventovaně informoval své blízké o zármutku pramenícím z nulového kontaktu se svým synem. Tato tvrzení jasným způsobem ukazují, že se nezakládají na pravdě. Žalované dále v rámci svého vyjádření poukázaly na setkání mezi žalobcem a zůstavitelem, přičemž uvedly, že zájmem zůstavitele bylo primárně urovnat vztahy se žalobcem, přičemž reakce žalobce byla negativní. Takovéto tvrzení je naprosto lživé, neboť pravý opak prokazuje fotografie ze společného shledání, při kterém probíhalo vše v pořádku. Až na závěr setkání zůstavitel informoval žalobce o svém požadavku na provedení testu DNA, což žalobce velmi zasáhlo, neboť takovýto požadavek vůbec neočekával. I přes tuto skutečnost se zůstavitel a žalobce rozešli v dobrém. Zůstavitel provedení testu DNA požadoval i po návratu z nemocnice v roce 2015. Žalobci není zřejmé, jak mohl mít zůstavitel opravdový zájem na urovnání vztahů se žalobcem, když mu ihned při první setkání navrhoval, aby podstoupil test DNA. Žalobce to velmi zasáhlo, neboť si od prvního setkání se zůstavitelem sliboval vytvoření skutečného vztahu otce a syna. Po prvním shledání byl žalobce osloven žalovanou 2), která si chtěla zařídit malý obchod. V návaznosti na tuto žádost [celé jméno žalované] žalobce pomohl, společné schůzky se účastnil také Ing. [jméno] [příjmení]. Z tohoto je patrné, že žalobce měl skutečný zájem o navázání vztahu s žalovanými a zůstavitelem. Když byl žalobce žalovanou 2) informován o zdravotním stavu zůstavitele a jeho hospitalizaci, pokusil se ho navštívit v nemocnici. Návštěva mu byla personálem nemocnice znemožněna s ohledem na zdravotní stav zůstavitele. Jakákoli komunikace žalobce se zůstavitelem skončila v roce 2015, neboť se zůstavitel neustále dožadoval provedení testu DNA a nic jiného jej fakticky nezajímalo. Žalobce nikdy nebyl ze strany žalovaných kontaktován s žádostmi, aby se„ zapojil“ do péče o zůstavitele. Takovéto tvrzení žalobce považuje účelové a lživé.

7. V dané věci soud učinil tato zjištění:

8. Usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo zahájeno pozůstalostní řízení po [jméno] [příjmení], [datum narození], zemřelém [datum], naposledy bytem [adresa]. Z protokolu o předběžném šetření, ze dne [datum] bylo zjištěno, že pozůstalá dcera [celé jméno žalované] (žalovaná 2) předložila listinu o vydědění. Z protokolu o zjištění stavu a obsahu poslední vůle bylo zjištěno, že listina je sepsána v holografní formě, není poškozená ani opravována a neobsahuje skutečnosti, zeslabující její věrohodnost. Poslední vůle je datována [datum] a jsou v ní uvedeny identifikační údaje o následujících osobách: syn [celé jméno žalobce], [datum narození], zůstavitel [jméno] [příjmení] jako pořizovatel. Předkladatelka listiny prohlásila, že byla přítomna jejímu pořízení a že poslední vůle byla sepsána a podepsána vlastní rukou zůstavitele. Obsahem listiny bylo vydědění syna [celé jméno žalobce], narozeného [datum] z důvodu, že již od roku 1962, tedy od svého narození dosud uvedený syn zůstavitele ani jednou nenavštívil, neudržuje s ním žádný kontakt písemný ani telefonický, trvale neprojevuje žádný zájem. Také jeho děti ho nikdy nenavštívily ani neprojevily a neprojevují o něho žádný zájem. Požaduje, aby důsledky vydědění se vztahovaly i na všechny potomky [celé jméno žalobce].

9. Z protokolu o pozůstalostním jednání ze dne [datum] bylo zjištěno, že zůstavitel zemřel jako rozvedený a jako dědicové ze zákona první třídy dědiců přicházejí v úvahu tři pozůstalé děti (žalobce a obě žalované), každé k jedné třetině. Zůstavitel zanechal listinu o vydědění, sepsanou vlastní rukou dne [datum], kterou vydědil svého syna [celé jméno žalobce], přičemž důsledky vydědění vztáhl z téhož důvodu i na jeho děti a bez uvedení důvodu na všechny jeho potomky. Obě pozůstalé dcery uznaly listinu o vydědění za pravou a platnou a rovněž, co se týče důvodnosti vydědění. Žalobce při jednání dne [datum] v notářské kanceláři Mgr. [jméno] [příjmení] zpochybnil pravost, platnost i důvodnost listiny o vydědění, kterou navíc pokládal za rozpornou s dobrými mravy. Uvedl, že neprojevování opravdového zájmu mezi otcem a synem bylo vzájemné a podíl na něm měl sám zůstavitel. Žalobce se dozvěděl o skutečnosti, že zůstavitel je jeho otcem až ve věku 15 let při vyřizování občanského průkazu. Otec se o něj nezajímal po dobu přibližně 40 let, až zhruba před 6 lety došlo z iniciativy pozůstalé dcery [jméno] k jejich setkání, na kterém se zůstavitel vůči synovi dožadoval, ať podstoupí lékařské testy DNA. Usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ve věci pozůstalosti po [jméno] [příjmení] č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] byl pozůstalý syn [celé jméno žalobce] odkázán, aby své dědické právo uplatnil proti pozůstalé dceři [celé jméno žalované] a pozůstalé dceři [celé jméno žalované] žalobou, kterou se bude domáhat určení, že je dědicem zůstavitele. Soud určil k podání žaloby lhůtu v délce 2 měsíců. Toto usnesení nabylo právní moci [datum].

10. Z rodného listu žalobce vzal soud za prokázané, že se narodil dne [datum], jeho matkou byla [jméno] [příjmení] (nyní [příjmení]) a jeho otcem je [jméno] [příjmení], [datum narození]. [jméno] [příjmení] uznal otcovství k nezletilému žalobci (tehdy jménem [jméno] [příjmení]) při soudním jednání vedeném Okresním soudem v Ostravě pod sp. zn. [spisová značka] dne [datum rozhodnutí] souhlasným prohlášením s matkou, proto bylo řízení o zjištění otcovství usnesením zastaveno. Následně (zřejmě v roce 1968) matka žalobce [jméno] [příjmení] podala návrh na změnu příjmení nezl. [jméno]. Jako důvod uvedla, že syn v současné době nemá stejné příjmení s matkou ani otcem, neboť má její příjmení z doby, kdy byla svobodná. Nezletilý [jméno] v příštím roce začne navštěvovat školu a mohlo by mu to činit potíže. Navrhovala, aby jí byla povolena změna příjmení u nezletilého na příjmení [celé jméno žalobce], neboť nezletilý je a nadále bude vychováván v její nové rodině, kde je již vychovávána její dcera [jméno] [příjmení], [datum narození]. V odůvodnění návrhu se uvádí, že nezl. [jméno] se od svého narození nachází v péči své matky, otec se o nezletilého nikdy nezajímal, přestože byl otci upraven styk, nezletilého nenavštívil. Otec [jméno] [příjmení] v řízení nesouhlasil se změnou příjmení na příjmení [celé jméno žalobce] a navrhl, aby nezletilý se jmenoval po něm, neboť kdyby se v budoucnu stalo, že by ho měl ve své výchově, nebylo by vhodné, kdyby nezletilý měl jiné příjmení. Soud vydal rozhodnutí, jimž udělil zmocnění k povolení změny příjmení matce nezl. [jméno] [příjmení] na příjmení [celé jméno žalobce] a návrh otce na změnu příjmení nezletilého na příjmení [příjmení] zamítl. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [spisová značka]. Z odůvodnění rozsudku Krajského soudu soud zjistil, že nezl. [jméno] se narodil mimo manželství, proto nesl a nese příjmení po své matce z doby, kdy byla ještě svobodná. Matka v roce 1965 uzavřela sňatek s [jméno] [celé jméno žalobce] a z manželství matky se narodila nezl. [jméno] [příjmení] [datum] Nezletilý žije ve společné domácnosti s matkou a jejím manželem, jakož i s nezl. [jméno], avšak nese jiné příjmení, než tato rodina. Z výpovědi rodičů bylo zjištěno, že nezletilý má nastupovat do školy ve školním roce 1968 [číslo]. Matka se o nezletilého řádně stará, otec sám uvedl, že nezletilého nenavštěvuje a uvedl, že tyto návštěvy neuskutečňuje proto, aby nenarušoval manželství matky, toliko přispívá na výživu nezletilého.

11. Z konceptu dopisu zřejmě sepsaného zůstavitelem [jméno] [příjmení] dne 6. 10. bez uvedení data soud zjistil, že v návaznosti na sňatek [jméno] [příjmení] požádal o schůzku s ní a jejím manželem, kdy by si chtěl promluvit o malém [jméno]. Nebylo však zjištěno, zda tento dopis byl odeslán a doručen adresátovi. Z konceptu dopisu ze dne [datum], zřejmě adresovaného [jméno] [příjmení], soud zjistil, že [jméno] [příjmení] jí sdělil, že by rád navštívil nezl. [jméno] a požádal ji o několik termínů pro setkání. Z dopisu [jméno] [příjmení] ze dne [datum], zaslaného [jméno] [příjmení], bylo zjištěno, že mu navrhla termíny setkání v pondělí, ve středu nebo v pátek v dopoledních nebo odpoledních hodinách s tím, že nejlepší by bylo setkání na konečné stanici autobusu [číslo]. Pokud mu termíny nevyhovují, může si je nechat upravit soudně. Z konceptu návrhu na úpravu styku ze dne [datum] soud zjistil, že [jméno] [příjmení] se hodlal domáhat úpravy styku s [celé jméno žalobce] s odůvodněním, že dosud nemá možnost vykonávat svoje rodičovská práva, přestože k němu otcovství uznal. Nebylo však zjištěno, že zůstavitel takový návrh soudu podal. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že se žádné setkání mezi otcem [jméno] [příjmení] a jeho synem neuskutečnilo.

12. Ohledně vzájemných vztahů mezi žalobcem a jeho otcem [jméno] [příjmení] soud zjistil, že žalobce se dozvěděl o tom, že kdo je jeho biologickým otcem, až v 15 letech při vyřizování občanského průkazu (výpověď žalobce a svědkyně [jméno] [příjmení]). [jméno] [příjmení] žalobce nikdy nenavštívil, nikdy mu neposílal žádné dárky, s výjimkou jednoho dárku v době, kdy byl ještě velmi malý, během jeho nezletilosti mezi nimi neproběhlo žádné setkání (výpověď žalobce a svědkyně [jméno] [příjmení]). První kontakt v dospělosti se mezi nimi uskutečnil přibližně v roce 2010, kdy žalobce napsal [jméno] [příjmení] dopis, v němž ho požádal o poskytnutí půjčky ve výši [částka]. Důvodem této žádosti byla tíživá finanční situace žalobce, který po vážném úrazu byl rok ve stavu nemocných a ocitl se ve finanční tísni. [jméno] [příjmení] mu na tuto žádost neodpověděl a půjčku mu neposkytl. Podle výpovědi slyšených svědků se ho tato žádost, respektive forma, jakou byla podána, velmi dotkla (výpověď obou žalovaných, svědkyně [jméno] [příjmení]). Následně začala intenzivní jednání mezi zůstavitelem a jeho dcerami ohledně jeho poslední vůle, která vyústila až v sepis listiny o vydědění žalobce dne [datum] (výpověď [celé jméno žalované], [jméno] [příjmení]). První setkání tváří v tvář mezi žalobcem a jeho otcem proběhlo v říjnu roku 2014, kdy žalobci bylo 52 let. Toto setkání zorganizovala žalovaná 2) [celé jméno žalované], která pozvala žalobce i [jméno] [příjmení] na návštěvu k ní. Žalobce pozvání přijal, přijel na návštěvu pln očekávání se svým strýcem panem [příjmení], kterého považoval za svého náhradního otce. Návštěva proběhla v klidné a přátelské atmosféře, byly pořízeny fotografie. Na konci této návštěvy [jméno] [příjmení] požádal žalobce o to, aby podstoupil testy DNA za účelem prokázání jeho otcovství (výpověď žalobce a svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [celé jméno žalované]). Poté nastalo asi půlroční období, v rámci kterého probíhala telefonická komunikace mezi žalobcem a jeho otcem, při které ho zůstavitel opakovaně žádal o to, aby podstoupil testy DNA a že teprve poté se k němu zachová jako otec (výpověď žalobce, svědkyně [jméno] [příjmení]). Proběhla také návštěva žalobce a jeho přítelkyně [jméno] [příjmení] v domě [celé jméno žalované] a rovněž návštěva [celé jméno žalované] s její postiženou dcerou doma u žalobce. Při návštěvě žalobce u žalované 2) byl žalobce dotazován na to, proč koktá, jak to, že je nějaký snědý, což se ho dotklo a z návštěvy odjel, vztahy poté ochladly. Na jaře roku 2015 obdržel žalobce od [celé jméno žalované] sdělení o tom, že [jméno] [příjmení] je v nemocnici ve [část obce]. Žalobce byl zůstavitele v nemocnici navštívit spolu se svým bratrancem [jméno] [příjmení], ovšem nebyli k pacientovi připuštěni, pouze mu vyřídili pozdravy (výpověď žalobce, [jméno] [příjmení], potvrzení nemocnice [část obce] o hospitalizaci zůstavitele). Po návratu z nemocnice [příjmení] [příjmení] žalobce opětovně vyzval k tomu, aby podstoupil testy DNA, že teprve poté se k němu zachová jako k synovi, což žalobce odmítl a veškeré jejich následné kontakty ustaly.

13. Ohledně poměrů [jméno] [příjmení] vzal soud za prokázané, že byl rozvedený, žil ve vlastním domku v [obec], [část obce], součástí pozemku byla i chata. Pobíral starobní důchod, občasně koncertoval, byl majitelem práv výkonného umělce s právem autorským, pobíral autorské odměny od Ochranného svazu autorského pro práva k dílům hudebním (viz. zprávy OSA, Dilia, Intergram v připojeném spise [anonymizováno] [spisová značka]). Finančně nestrádal (výpověď žalované 2), svědka [jméno] [příjmení]). V době prvního setkání s žalobcem v roce 2014 byl ještě zcela soběstačný, jezdil autem. Později se jeho zdravotní stav zhoršoval, pobýval opakovaně v několika nemocnicích, s obtížemi se pohyboval (výpověď obou žalovaných, svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení]). V úplném závěru svého života trpěl demencí, měl horší a lepší období, starala se o něho žalovaná 2), u které přebýval poslední 2 roky života, pobírala příspěvek na péči o osobu blízkou. Pokud se cítil lépe, přebýval doma, ovšem byl pouze částečně soběstačný, docházely k němu sociální pracovnice, také mu pomáhal svědek [příjmení]. V poslední fázi života mu byl ze strany příbuzných zajišťován dům s pečovatelskou službou, nicméně měl přání dožít v domácím prostředí (výpověď [jméno] [příjmení]).

14. Po právní stránce soud věc posuzoval podle příslušných ustanovení občanského zákoníku v platném znění, tj. zákona č. 89/2012 Sb., neboť podle § 3069 tohoto zákona se při dědění použije právo platné v den smrti zůstavitele.

15. Podle ustanovení § 3072 občanského zákoníku, zemřel-li zůstavitel po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, odporuje-li jeho prohlášení o vydědění právním předpisům účinným v době, kdy bylo učiněno, považuje se za platné, vyhovuje-li tomuto zákonu.

16. Podle ustanovení § 1646 odst. 1 občanského zákoníku, ze zákonných důvodů lze nepominutelného dědice vyděděním z jeho práva na povinný díl vyloučit, anebo jej v jeho právu zkrátit. Zůstavitel může vydědit nepominutelného dědice, který: a) mu neposkytl potřebnou pomoc v nouzi, b) o zůstavitele neprojevuje opravdový zájem, jaký by projevovat měl, c) byl odsouzen pro trestný čin spáchaný za okolností, svědčících o jeho zvrhlé povaze d) vede trvale nezřízený život.

17. Podle ustanovení § 1648 občanského zákoníku, nevysloví-li zůstavitel důvod vydědění, má nepominutelný dědic právo na povinný díl, ledaže se proti němu prokáže zákonný důvod vydědění.

18. Podle ustanovení § 1649 odst. 1 občanského zákoníku, prohlášení o vydědění lze učinit nebo je lze změnit či zrušit stejným způsobem, jakým se pořizuje nebo ruší závěť.

19. Podle ustanovení § 1643 odst. 1 občanského zákoníku, nepominutelnými dědici jsou děti zůstavitele a nedědí-li, pak jsou jimi jejich potomci.

20. Podle ustanovení § 1532 občanského zákoníku, závěť vyžaduje písemnou formu, ledaže byla pořízena s úlevami.

21. Podle ustanovení § 1533 občanského zákoníku, kdo chce pořizovat v písemné formě beze svědků, napíše celou závěť vlastní rukou a vlastní rukou ji podepíše.

22. Podle ustanovení § 80 o.s.ř., určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

23. Vzhledem k tomu, že podaná žaloba má určovací charakter, zabýval se soud nejprve otázkou, zda žalobce má naléhavý právní zájem na určení. Obecně platí, že pokud účastníka odkáže nějaký orgán na soud, naléhavý právní zájem se nevyžaduje, jestliže přípustnost žaloby vyplývá přímo z odkazu a zvláštního právního předpisu. Ustanovení § 1672 občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů stanoví, že uplatňuje-li právo na dědictví více osob a odporují-li si, odkáže soud toho z dědiců, jehož právní důvod je slabší, aby své právo uplatnil žalobou. Nepodá-li tento dědic žalobu ve lhůtě určené soudem, nezaniká sice jeho dědické právo, avšak při projednání pozůstalosti se k němu nepřihlíží. Rovněž podle ustanovení § 170 zákona č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních, v případě, že pro vyřešení sporu o dědické právo je třeba prokázat skutečnosti, které jsou mezi dědici sporné, soud usnesením odkáže toho z účastníků, jehož dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako nejslabší, aby své právo uplatnil žalobou. K podání žaloby určí lhůtu, která nesmí být kratší než dva měsíce. Žalobce byl odkázán k podání určovací žaloby usnesením pozůstalostního č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci [datum] a to ve lhůtě dvou měsíců. Žaloba byla podána u soudu dne [datum], tedy včas a právní zájem na podání určovací žaloby a její přípustnost vyplývá přímo ze zákona.

24. Z hlediska zákonných formálních náležitostí posoudil soud listinu o vydědění jako platné právní jednání, neboť byla vlastnoručně sepsána a podepsána osobou svéprávnou a obsahuje jasný projev vůle zůstavitele o vydědění žalobce coby nepominutelného dědice, včetně jeho potomků. Tato skutečnost se stala v průběhu řízení mezi účastníky nespornou.

25. Dále se soud zabýval skutečností, zda byly splněny zákonné podmínky pro vydědění žalobce, uvedené v ustanovení § 1646 odst. 1 občanského zákoníku v platném znění. Listina o vydědění byla pořízena za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., který institut vydědění upravoval v ustanovení § 469 a) odst. 1 tak, že zůstavitel mohl vydědit potomka, jestliže v rozporu s dobrými mravy neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v nemoci, ve stáří nebo v jiných závažných případech; o zůstavitele trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl; byl odsouzen pro úmyslný trestný čin k trestu odnětí svobody v trvání nejméně 1 roku; trvale vede nezřízený život. Z uvedeného je zřejmé, že právní úprava vydědění podle zákona č. 60/1964 Sb. účinného v době pořízení listiny o vydědění a občanského zákoníku v platném znění [číslo] Sb. je obdobná, pokud se týká důvodů pro vydědění. Vyděděním se rozumí zbavení nepominutelného dědice jeho dědického práva, buďto zcela anebo zkrácení v jeho právu na povinný díl. Nepominutelný dědic, je-li vyděděn zcela, je postižen tak, že ztrácí úplně jak své dědické právo, tak i právo na povinný díl. Vydědění lze chápat jako určité opatření zůstavitele, kterým sankcionuje svého potomka, jež se dopustil jednání naplňujícího skutkovou podstatu alespoň jednoho ze zákonných důvodů vydědění. Osobami, které lze vydědit, mohou být výlučně zůstavitelovi nepominutelní dědicové, kterými jsou ve smyslu ustanovení § 1643 odst. 1 občanského zákoníku děti zůstavitele, narozené jak v manželství, tak i mimo něj. Vydědit lze nepominutelného dědice pouze z důvodů, uvedených v občanském zákoníku. Výčet těchto důvodů je taxativní a nelze ho rozšiřovat.

26. Občanský zákoník č. 40/1964 Sb. vyžadoval pod sankcí neplatnosti, aby zůstavitel v listině o vydědění výslovně uvedl důvod vydědění. V současné době platný občanský zákoník již nevyžaduje, aby důvody, pro které zůstavitel vyloučil vyděděním nepominutelného dědice z jeho práva na povinný díl, explicitně uváděl v listině o vydědění. Je tedy na vůli zůstavitele, zda důvod vydědění uvede či nikoliv. K platnému vydědění je nutno prokázat existenci zákonného důvodu vydědění až ke smrti zůstavitele (k tomu srovnej rozsudek nejvyššího soudu ČR sp. zn. 24 Cdo 1777/2019 dne 27. 9. 2019), což je rozdíl oproti předchozí právní úpravě, podle které byl pro posouzení platnosti úkonu vydědění rozhodný stav v době, kdy byl tento úkon učiněn a důvodem pro vydědění mohlo být pouze chování potomka, předcházející vydědění. Jestliže zůstavitel vyslovil některý z důvodů vydědění, v daném případě byl důvodem vydědění neprojevený opravdový zájem, je možné v soudním řízení prokázat vůči takovému dědici i jiný zákonný důvod vydědění.

27. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce v průběhu řízení netrval na veškerých tvrzeních, která se týkala popření pravosti listiny ani na tvrzeních, která se týkala nezpůsobilosti zůstavitele k sepisu listiny o vydědění, zabýval se soud prioritně jádrem sporu, tedy skutečností, zda existovaly důvody pro vydědění žalobce, jak jsou uvedeny v ustanovení § 1646 občanského zákoníku v platném znění, resp. v ustanovení § 469 a) odst. 1 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. V průběhu řízení byla žalovanými tvrzena existence dvou hlavních důvodů, a to jednak, že žalobce neprojevoval o zůstavitele opravdový zájem, a dále, že neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v nouzi. Vzhledem ke skutečnosti, že právní úprava s účinností nového občanského zákoníku nedoznala téměř žádných změn, je nadále použitelná dosavadní judikatura, týkající se vydědění. Z ní vyplývá, že skutečnost, že potomek neprojevoval o zůstavitele opravdový zájem, je třeba vždy posuzovat individuálně s přihlédnutím ke všem okolnostem případu. Při posuzování nezájmu potomka jako důvodu vydědění je třeba zejména zohlednit to, zda zůstavitel vůbec měl zájem na tom, aby se stýkal se svým potomkem, jakým způsobem tento zájem projevoval, jakou formou a s jakou četností. Je-li skutečnost, že potomek neprojevoval o zůstavitele opravdový zájem pouze důsledkem toho, že zůstavitel neprojevoval zájem o svého potomka, nelze bez dalšího dovodit, že by neprojevení tohoto zájmu potomkem mohlo být důvodem k vydědění. Důvody pro vydědění je nutno posuzovat s přihlédnutím ke všem okolnostem případu ve spektru dobrých mravů, s přihlédnutím k tomu, zda potomek zůstavitele měl reálnou možnost o zůstavitele projevit opravdový zájem a zda také zůstavitel měl zájem se se svým potomkem stýkat a udržovat s ním běžné příbuzenské vztahy. Vydědění přichází v úvahu jen tam, kde zůstavitel o tento blízký příbuzenský vztah stojí, kde se ho nezájem potomka osobně citově dotýká, kde mu tento stav vadí a nikoliv, jde-li o situaci, kdy je mu tento stav lhostejný, případně k němu sám podstatně přispěl (blíže k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 9. 1997 sp. zn. 20 Cdon 86/97, který byl publikován v časopise Soudní judikatura pod [číslo] rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 7. 2013 sp. zn. 21 Cdo 2447/2012 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR 24 Cdo 1777/2019 ze dne 27. 9. 2019).

28. V dané věci dospěl soud k závěru, že neprojevení zájmu žalobce o zůstavitele nemůže být důvodem pro jeho vydědění, a to zejména s ohledem na skutečnost, že tento nezájem měl původ v trvalém de facto celoživotním nezájmu zůstavitele. Až do věku 52 let se žalobce se svým otcem nikdy nesetkal. O tom, kdo je jeho otcem, se dozvěděl teprve ve věku 15 let, s jedinou výjimkou mu otec nikdy nekoupil žádný dárek, platil pouze výživné stanovené soudem. Jediný zájem o svého nezletilého syna projevil až v době, kdy se matka žalobce domáhala souhlasu soudu se změnou příjmení žalobce, aby měl stejné příjmení jako zbytek její rodiny. V tomto soudním řízení vedeném v roce 1968 vyšlo jasně najevo, že zůstavitel se s nezletilým [jméno] nestýká, nijak se o něho nezajímá. Tvrzení žalovaných, že zůstavitel stál o to stýkat se se svým synem a dokonce o tento styk„ usiloval“ a matkou nezletilého mu v tom bylo bráněno, nemá oporu v provedeném dokazování. Naopak z obsahu rozhodnutí OS v [obec] vyplynulo, že se otec se svým synem nestýká a nezajímá se o něho. Ze vzájemné korespondence mezi matkou a otcem tehdy nezletilého [celé jméno žalobce] bylo zjištěno, že matka byla vstřícná k požadavku zůstavitele na setkání se synem, přesto se toto nikdy neuskutečnilo. [jméno] [příjmení] se sám rozhodl, že do nové rodiny žalobce nebude zasahovat a v tomto postoji pokračoval i v jeho dospělosti, kdy již žádné překážky jejich styku neexistovaly. Výpověď žalované 2) o tom, že se tím zůstavitel trápil a o tajemných vánočních dárcích s nápisem [příjmení] stojí naprosto osamoceně a soud ji vyhodnotil jako nevěrohodnou. Nelze přehlédnout, že v době, kdy žalovaná 2) mohla umět číst, tedy po šestém roce života, bylo žalobci, který je o 12 let starší, již 18 let. Žalovaná 1) existenci dárků pro žalobce nepotvrdila, stejně tak svědkyně [jméno] [příjmení], která je s jednou výjimkou zcela vyloučila. Svědek [jméno] [příjmení], syn druhé manželky zůstavitele, který žil se zůstavitelem od 10 let žil ve společné domácnosti, vypověděl, že ho zůstavitel považoval za svého syna a také on ho považoval za svého otce. Stejně tak svědek [příjmení], když vypovídal o synovi zůstavitele, hovořil o [jméno] [příjmení], nikoli o žalobci. Z výpovědi tohoto svědka bylo zřejmé, že o existenci žalobce vůbec nevěděl. Rovněž další svědci ([jméno] Smolík, [jméno] [příjmení]) vypovídali o tom, že zůstavitel s nimi o žalobci nikdy nehovořil.

29. V důsledku výše uvedených okolností se nevytvořil mezi otcem a synem žádný příbuzenský vztah. Zůstavitel prakticky po dobu celého svého života neprojevil navenek žádný zájem o žalobce a to jak ve formě osobního setkání, tak ve formě dárků (s jedinou výjimkou). K prvnímu setkání mezi nimi došlo v době, kdy zůstaviteli bylo 75 let a žalobci 52 let a to nikoliv z iniciativy zůstavitele, nýbrž z iniciativy nevlastní sestry žalované 2). Tomuto setkání předcházela v roce 2010 žádost žalobce o finanční pomoc zaslaná zůstaviteli, která podle výpovědi svědků byla formulována ne příliš vhodnou formou. Tato žádost zůstala bez jakékoliv odezvy ze strany [jméno] [příjmení], nicméně stala se zásadním impulsem k rozhovorům uvnitř rodiny ohledně řešení pozůstalosti a vyústila v sepsání listiny o vydědění žalobce v roce 2013. Teprve následně od podzimu roku 2014 do jara roku 2015 probíhala mezi žalobcem a zůstavitelem komunikace následující po prvním vzájemném setkání, vedená oboustrannou snahou pokusit se navázat rodinné vztahy. Žalobce navštívil zůstavitele v nemocnici [část obce], kde byl dle předloženého potvrzení hospitalizován od [datum] do [datum], ovšem nebyl k němu vpuštěn. Tvrzení obou žalovaných při jednání dne [datum], že [příjmení] [příjmení] ve Vítkovické nemocnici nikdy neležel, se ukázalo nepravdivým. Vzájemná komunikace mezi otcem a synem ztroskotala na požadavku zůstavitele, aby se žalobce podrobil testům DNA za účelem prokázání otcovství zůstavitele vůči žalobci. Vzhledem k tomu, že to žalobce odmítl, komunikace oboustranně ustala na jaře 2015, včetně vzájemných návštěv s žalovanou 2). Žalobce poslal zůstaviteli přání k 80. narozeninám, které zůstalo bez odezvy, a účastnil se jeho pohřbu. Z uvedeného je zřejmé, že důvod vydědění v podobě neprojeveného zájmu žalobce o zůstavitele s odkazem na citovanou judikaturu nebyl naplněn. Nezájem otce a syna o„ normální“ příbuzenské vztahy byl oboustranný a měl původ již v raném dětství žalobce, kdy se zůstavitel o svého syna opravdově nezajímal, což pokračovalo i v dospělosti, kdy již žádné překážky navázání vzájemného kontaktu neexistovaly.

30. Pokud jde o druhý tvrzený důvod vydědění – spočívající v neposkytnutí potřebné pomoci v nouzi (v nemoci, ve stáří či v jiných závažných případech) ani tento zákonný důvod nebyl dle názoru soudu naplněn. Předně v řízení vyšlo najevo, že zůstavitel byl po celou dobu svého života finančně zabezpečen a bylo o něho všestranně postaráno, tedy žádnou nouzí nikdy netrpěl. Měl starobní důchod a příjmy z autorských práv, jeho úspory dosahovaly částky bezmála [částka]. S výjimkou posledních dvou let byl soběstačný (případně soběstačný s pomocí), bydlel ve vlastním rodinném domku v [část obce], později střídavě ve svém domě a v domě žalované 2). Jeho psychický a fyzický stav se zhoršoval úměrně věku. V poslední dvou letech života o něho pečovala žalovaná 2), která pobírala příspěvek při péči o osobu blízkou. Zůstavitel měl možnost se přestěhovat do některého ze zařízení poskytujících komplexní péči o seniory, které mu příbuzní zajistili, ovšem tuto možnost odmítl. Stejně tak odmítal pomoc příbuzných při opravě jeho rodinného domku, nechtěl již nic měnit. Účastnickou výpověď žalované 2) o tom, že zůstavitel žalobce několikrát žádal o pomoc s opravou rodinného domu, vyhodnotil soud jako nevěrohodnou, neboť u jednání dne [datum] výslovně uvedla, že nebyla přítomna tomu, že by otec žádal žalobce o nějakou konkrétní pomoc, pouze mu říkal, že má dům v dezolátním stavu a potřeboval by pomoct s jeho opravou. Svědek [jméno] [příjmení] vypověděl, že se snažil tchánovi s různými opravami domu pomáhat, dělal mu tam verandu, prořezával stromy, ovšem problém byl v tom, že zůstavitel nabídnutou pomoc odmítal, nechtěl být zavázaný a nepřál si žádné změny. Mezi základní předpoklady naplnění důvodu vydědění spočívajícího v neposkytnutí pomoci v nouzi patří, že zůstavitel se ocitl v nouzi a potřeboval objektivně pomoc, potomek měl reálně možnost se o tom dozvědět a současně byl schopen (objektivně) takovou pomoc poskytnout a zůstavitel takovou pomoc neodmítl. Podle výsledku dokazování žádný z těchto základních předpokladů nebyl naplněn. Zůstavitel po celý svůj život v nouzi nebyl, bylo o něho náležitě postaráno, o konkrétní pomoc žalobce nikdy nežádal a sám pomoc nabízenou ostatními příbuznými často odmítal. Žalobce, který je v důsledku vážného úrazu v invalidním důchodu, nebyl ani objektivně schopen zůstaviteli pomoc s opravou domu poskytnout. Zůstavitel měl dostatek finančních prostředků, aby si případnou opravu domu zajistil sám prostřednictvím řemeslníků. Z uvedených důvodů ani existence tohoto důvodu vydědění nebyla prokázána.

31. Soud má za to, že k platnému vydědění žalobce listinou ze dne [datum] nedošlo, proto žalobě vyhověl a určil, že žalobce [celé jméno žalobce] je dědicem zůstavitele [jméno] [příjmení].

32. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobce byl v řízení úspěšný, proto mu přísluší právo na náhradu nákladů řízení proti žalovaným. Při výpočtu náhrady nákladů řízení vycházel soud podle § 9 odst. 3 vyhlášky číslo 177/1996 Sb. z tarifní hodnoty ve výši [částka], ze které činí sazba mimosmluvní odměny podle § 7 bod 5. citované vyhlášky částku [částka] za jeden úkon. Žalobci náleží náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši [částka] a dále odměna za 9 úkonů právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, replika k vyjádření žalovaných ze dne [datum], 3 úkony za účast u jednání dne [datum], které přesáhlo 4 hodiny, doplnění tvrzení žalobce ze dne [datum], 2 úkony za účast u jednání dne [datum], které přesáhlo 3 hodiny) po [částka], tedy částka [částka] a k tomu 9 x paušální náhrada hotových výdajů po [částka] = [částka]. Dále bylo přiznáno žalobci cestovné právní zástupkyně k soudu v roce 2021 z [obec] do [obec] a zpět, tj. celkem 290 km, osobním automobilem tovární značky Mercedes GLA 220, [registrační značka], s průměrnou spotřebou paliva 8,7 litrů na 100 km, při ceně paliva [částka], tj. [částka], sazbě základní náhrady za používání motorových vozidel [částka] km, tj. [částka] a cestovné právní zástupkyně k soudu v roce 2022 z [obec] do [obec] a zpět, tj. celkem 290 km, osobním automobilem tovární značky Mercedes GLA 220, [registrační značka], s průměrnou spotřebou paliva 8,7 litrů na 100 km, při ceně paliva [částka], tj. [částka] a sazbě základní náhrady za používání motorových vozidel [částka] km, tj. [částka], k tomu náhrada za ztrátu času 12 půlhodin po [částka], tj. [částka] a 21 % DPH z částky [částka] (odměna [částka] + režijní paušál [částka] + cestovné [částka] + náhrada za ztrátu času [částka]), tj. [částka] Celkem tak náklady řízení žalobce činí částku [částka], kterou jsou žalované povinny uhradit k rukám jeho právního zástupce.

33. Podle ustanovení § 148 odst. 1 občanského soudního řádu má stát podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Soud přiznal svědkyni [příjmení] [jméno] [příjmení] svědečné – náhradu jízdného ve výši [částka] České republice výplatou svědečného vzniká právo na náhradu vynaložených nákladů, které jsou povinny podle výsledku řízení platit žalované, které ve sporu nebyly úspěšné. Soud proto zavázal žalované k úhradě nákladů státu, každou ve výši [částka], a to na účet Okresního soudu v Novém Jičíně.