7 C 157/2024

Plný text

Okresní soud v Jméno žalovaného B rozhodl soudkyní JUDr. Silvií Slanou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného A , narozený Datum narození žalovaného A bytem Adresa žalovaného A o zaplacení částky 15 920 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a dále zaplacení smluvní pokuty ve výši , částka, .

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , k rukám , Jméno advokáta, , advokáta se sídlem , adresa, , do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobou, doručenou soudu dne , datum, , se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, smluvní pokuty ve výši , částka, a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , prostřednictvím webové stránky www.rerum.cz, poté, co byla ověřena platební schopnost žalovaného splácet úvěr. Žalovaný k ověření příjmu poskytl žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu či případně výplatní listy. Dále byl žalovaný lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRNI. Následně žalovaný vyplnil registrační formulář a registraci dokončil zadáním pětimístného verifikačního SMS kódu a uvedenými kroky uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru. Žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši , částka, na bankovní účet č. , č. účtu, , pod variabilním symbolem , var. symbol, , totožným s rodným číslem žalovaného. Žalovaný se zavázal vedle jistiny zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z poskytnuté jistiny. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný se zavázal splácet úvěr nejpozději 24. den každého měsíce. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, proto byl žalobkyní opakovaně upomínán. V poslední upomínce ze dne , datum, byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru ke dni , datum, a vyzván k jeho úhradě. Pro případ prodlení byla v úvěrové smlouvě sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Předmětem řízení je pohledávka ve výši , částka, , skládající se z nesplacené části jistiny ve výši , částka, , smluvního úroku v kapitalizované výši , částka, (úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny za první měsíc doby čerpání) a smluvní pokuta ve výši , částka, ve výši 0,1 % denně z jistiny úvěru od , datum, (zesplatnění úvěru) do data odeslání předžalobní výzvy , datum, . Žalobkyně upomínala žalovaného dopisem ze dne , datum, k úhradě dlužné částky, dlužná částka nebyla do dnešního dne uhrazena.

2. Usnesením, č. j. , spisová značka, ze dne , datum, byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství a zaslala soudu důkazy k prokázání doplněných tvrzení a dále aby uvedla, jaká částka byla žalovanému poskytnuta a zda žalovaný na předmětný úvěr uhradil nějakou částku.

3. V doplnění žaloby ze dne , datum, žalobkyně uvedla, že posuzovala úvěruschopnost žalovaného zejména lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI, k čemuž žalovaný dal před uzavřením smlouvy souhlas. Žalobkyně při ověřování totožnosti a lustracích vycházela z dokladů předložených žalovaným, tj. občanského průkazu, jehož kopii žalobkyně přikládala přílohou k žalobnímu návrhu. Žalovaný odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdil, že je schopen úvěr splatit a že řádně zvážil své možnosti. Žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životními minimu, které v současné době činí , částka, . Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný. Soud v souladu s ustanovením § 115 a) občanského soudního řádu ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem soudu projevili souhlas. Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

5. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že Smlouvou o úvěru ze dne , datum, se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho žádost úvěr až do výše limitu , částka, s možností opakovaného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vždy nejpozději do 24. dne každého měsíce vrátit spolu s přirostlým úrokem ve výši 40 % měsíčně. Žalobkyně převedla dne , datum, na účet žalovaného č. , č. účtu, , pod variabilním symbolem , var. symbol, , částku , částka, . Žalovaný se však se splácením jistiny včetně sjednaného úroku za první měsíc čerpání ve výši , částka, dostal do prodlení. Ke dni , datum, žalobkyně úvěr zesplatnila a od , datum, je žalovaný v prodlení s úhradou úvěru. Pro případ prodlení se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. Od , datum, do data odeslání předžalobní upomínky ze dne , datum, činí smluvní pokuta , částka, .

6. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také OZ), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaný při uzavření smlouvy vystupoval jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v citovaném ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry nově potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne , datum, spisové značky , spisová značka, , z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

13. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne , datum, zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, přičemž uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

14. Zejména je nutno odkázat na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci C–679/18 (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v , adresa, . Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu (sankce spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) a to bez ohledu na skutečnost, zda spotřebitel ve tříleté promlčecí době namítne tuto neplatnost.

15. S ohledem na citované závěry rozsudku Soudního dvora ve věci C–679/18 a na články 8 a 23 směrnice 2008/48 dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.

16. V projednávané věci žalobkyně zkoumala pouze příjmy žalovaného, kdy žalovaný poskytl žalobkyni své výpisy z účtu za měsíce 5/2023, 6/2023, 7/2023 a 8/2023. Výdaje žalovaného, tj. skutečné životní náklady na bydlení a úvěrové zatížení, nebylo ze strany žalobkyně zkoumáno vůbec. Ačkoliv žalobkyně měla k dispozici výpisy z účtu žalovaného, z nichž je patrné jeho vysoce rizikové chování, spočívající v hazardních sázkách v součtu desítek tisíc měsíčně, tuto skutečnost žalobkyně zcela ignorovala. Soud tedy nepovažuje za prokázané, že žalobkyně splnila své zákonné povinnosti a řádně posuzovala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Navíc úrok ve výši 40 % měsíčně, tedy 480 % ročně, mnohonásobně překračuje úrok, za který poskytují úvěry banky v sídle dlužníka a jeho výše, coby cena peněz, je v rozporu s dobrými mravy.

17. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu neplatnou podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s odkazem na výše citovanou judikaturu včetně rozhodnutí Soudního dvora EU. Proto plnění z titulu smlouvy (včetně sjednaného úroku a smluvní pokuty) považoval za nedůvodné. Žalobkyni vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ.

18. Bezdůvodné obohacení žalovaného dle ustanovení § 2991 OZ představuje částku , částka, , kterou žalovaný od žalobkyně obdržel převodem na svůj účet a do dnešního nevrátil. Soud v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud jde o počátek prodlení žalovaného, předžalobní upomínka ze dne , datum, byla dle podacího lístku žalovanému odeslána téhož dne a doručena byla 3. pracovní den (tj. , datum, ). Následující den, tj. , datum, měl žalovaný dlužnou částku zaplatit a od , datum, je v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení.

19. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.

20. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla v řízení úspěšná ohledně částky , částka, (nevrácená jistina pohledávky), která představuje 62,8 % uplatněného nároku. Neúspěšná byla ohledně částky , částka, (, částka, úrok + , částka, smluvní pokuta), tedy z 37,2 %. Po porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci jí soud přiznal 25,6 % vzniklých nákladů řízení. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, , mimosmluvní odměny advokáta za poskytování právních služeb ve výši , částka, podle § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po , částka, (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, předžalobní výzva), hotových výdajů po , částka, za 3 úkony právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši , částka, , vše navýšeno o 21 % DPH z částky , částka, , ve výši , částka, . Celkem náklady žalobkyně představují částku , částka, a z této částky soud přiznal žalobkyni 25,6 %, tedy částku ve výši , částka, .