7 C 168/2023

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Silvií Slanou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , 602 00 Brno-střed, Trnitá zastoupená advokátem Mgr. Markem Indrou sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 80 747,43 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , k rukám , tituly před jménem, , jméno FO, , advokáta se sídlem , adresa, , do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobou, doručenou soudu dne , datum, , se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek, uzavřené dne , datum, mezi žalobkyní a společností , právnická osoba, jako původním věřitelem a postupitelem. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.zaplo.cz, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Žalovaný zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Dne , datum, uzavřel původní věřitel s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši , částka, , který měl být splacen nejpozději dne , datum, . Úvěr byl převeden z bankovního účtu úvěrujícího na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Předmětem žalobního návrhu je pohledávka v celkové výši , částka, , skládající se z celkové nesplacené jistiny úvěru ve výši , částka, , ze smluvního úroku, který v době zesplatnění činil , částka, a dále ze smluvní pokuty ve výši , částka, .

3. Usnesením, č. j. , spisová značka, ze dne , datum, , byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila, zda a jakým způsobem posuzovala dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost žalovaného úvěr splácet a přípisem ze dne , datum, byla žalobkyně vyzvána, aby uvedla, jakou celkovou částku žalovaný k dnešnímu dni na předmětný úvěr uhradil., právnická osoba, tomu žalobkyně v doplnění žaloby ze dne , datum, a , datum, uvedla, že dle obchodních podmínek, dostupných na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, byl žalovaný informován v odst. 7. 11., že na základě ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru může věřitel coby poskytovatel spotřebitelského úvěru nahlížet do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného, pokud je to nezbytné pro posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Úvěruschopnost byla vyhodnocena na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Žalobkyně nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrací v uvedených databázích a tvrzených příjmech a výdajích. Žalovaný dle odst. 1.

2. OP prohlásil, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči jakékoliv třetí osobě, není si vědom, že by byl evidován v žádné z databází dlužníků nebo databází pro tvorbu úvěrové historie. Zejména pak v interní databázi věřitele, v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí, či v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR a nejsou mu známy žádné okolnosti, které by mohly mít podstatný nepříznivý dopad na plnění jeho dluhů a povinností. Žalovaný k dnešnímu dni nezaplatil na dluh ničeho.

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný. K jednání, nařízenému na , datum, , se účastníci nedostavili. Právní zástupce žalobkyně se z jednání omluvil a souhlasil s projednáním věci bez jeho přítomnosti, žalovaný se nedostavil bez omluvy. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, když přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.).

6. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, a žalovaný, uzavřeli dne , datum, Smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, , ve které se , právnická osoba, jako úvěrující zavázala poskytnout žalovanému (úvěrovanému) peněžní prostředky ve výši , částka, . Celková částka úvěru, kterou se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit, činila , částka, a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit v 12-ti měsíčních splátkách po , částka, . Zápůjční úroková sazba činila 108,72 % a RPSN 183,10 % (ze Smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, ze dne , datum, ). Dle tvrzení žalobkyně žalovaný k dnešnímu dni neuhradil žádnou částku. Písemnou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni (ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, ). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne , datum, (z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, ). K úhradě dluhu byl žalovaný vyzýván písemnou předžalobní upomínkou ze dne , datum, (z předžalobní upomínky ze dne , datum, ).

7. Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

9. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku v platném znění (zák. č. 89/2012 Sb.) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

10. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud, podle možností spotřebitele v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

12. Uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, a žalovaným, byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Předchůdkyně žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaný vystupoval jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele a poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, odst. 26). Nejvyšší správní soud ČR v citovaném rozhodnutí zformuloval závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne , datum, spisové značky , spisová značka, , z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

14. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne , datum, zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

15. Soud odkazuje zejména na rozsudek Soudního dvora , právnická osoba, ze dne , datum, ve věci C – 679/18 (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v , adresa, . Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, bez ohledu na to, zda spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době.

16. S ohledem na uvedená zákonná ustanovení a citovanou judikaturu dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.

17. V projednávané věci žalobkyně ani na výzvu soudu neprokázala, že její právní předchůdkyně disponovala jakýmikoliv informacemi, na základě kterých mohla posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, jak jí ukládalo citované ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., respektive, že sama prověřovala finanční a majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy a výdaje, včetně případné výše dalších dluhů a exekucí. Žalobkyně uvedla, že nedisponuje dokumentací ohledně lustrace žalovaného v databázích ani o tvrzených příjmech a výdajích. Soud tedy nepovažuje za prokázané, že úvěrující splnila své zákonné povinnosti a před uzavřením smlouvy řádně posoudila schopnost žalovaného úvěr řádně splácet ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

18. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu neplatnou podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s odkazem na výše citovaná rozhodnutí Ústavního soudu ČR, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu ČR a zejména Soudního dvora EU. Proto plnění z titulu smlouvy (včetně sjednaného úroku a smluvní pokuty) považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ.

19. Bezdůvodné obohacení žalovaného dle ustanovení § 2991 OZ představuje částku , částka, , kterou žalovaný od předchůdkyně žalobkyně obdržel převodem na svůj účet a do dnešního nevrátil. Soud v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud jde o počátek prodlení žalovaného, předžalobní upomínka ze dne , datum, byla dle podacího lístku dána na poštu téhož dne a doručena byla fikcí 3. pracovní den, tj. , datum, . Žalovaný měl zaplatit dlužnou částku do , datum, a od , datum, je v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení.

20. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.

21. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla v řízení úspěšná ohledně částky , částka, (nevrácená jistina pohledávky), která představuje 74,3 % uplatněného nároku. Neúspěšná byla ohledně částky , částka, (, částka, úrok + , částka, smluvní pokuta), tedy z 25,7 %. Po porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci jí soud přiznal 48,60 % vzniklých nákladů řízení. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, , mimosoudní odměny advokáta za poskytování právních služeb ve výši , částka, dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po , částka, (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, předžalobní výzva), hotových výdajů po , částka, za 3 úkony právní dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši , částka, , vše navýšeno o 21 % DPH z částky , částka, , ve výši , částka, . Celkem náklady žalobkyně představují částku , částka, a z této částky soud přiznal žalobkyni 48,60 % nákladů řízení, tedy částku ve výši , částka, .