7 C 189/2021

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Silvií Slanou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá ohledně stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou, doručenou soudu dne datum, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o půjčce ve výši částka (skládající se z jistiny částka a ze souhrnného poplatku ve výši částka), podle které měl žalovaný splácet týdně částka, a to tak, že první splátka měla být uhrazena datum a další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Podle platební historie žalovaný splácel půjčku nepravidelně, takže žalobkyně dosud uhrazenou částku žalovaným ve výši částka vydělila týdenní splátkou částka a vypočetla tak, kdy se žalovaný skutečně dostal do prodlení, pokud by splácel tuto částku v předepsaných týdenních splátkách. Splatnost pohledávky žalobkyně tak nastala ke dni datum a datum prodlení ke dni datum.

3. Usnesením soudu, č. j. 7C 189/2021-8 ze dne 2. 12. 2021, byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství.

4. K tomu žalobkyně v doplnění žaloby ze dne datum uvedla, že posuzovala a prověřovala schopnost žalovaného splácet tvrzený úvěr kontrolou v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra, kontrolou RČ dálkovým systémem společnosti právnická osoba, kontrolou náhledem do záznamů insolvenčního rejstříku, kontrolou zaměstnání telefonicky, kontrolou platební historie klienta u jejich společnosti, vyhodnocením aktuální finanční situace dle vyplněných podkladů klienta (Čestné prohlášení klienta o výši závazků) a dle lokality klienta, a to na základě sofistikovaných vědomostí z„ terénu“ od obchodního zástupce žijícího v dané oblasti a kontrolou předložených dokumentů zaškrtnutých externím zprostředkovatelem v kartě klienta. Současně žalobkyně provedla inkasní úkony dle přílohy, historie splátek, vždy v den provedené splátky, prostřednictvím obchodního zástupce, který splátku převzal v místě bydliště žalovaného.

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný. Soud v souladu s ustanovením § 115a) občanského soudního řádu ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem soudu projevili souhlas. Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

6. Z nich vzal soud za prokázané, že žalobkyně jako věřitel se zavázala, že poskytne žalovanému jako klientovi na základě smlouvy číslo uzavřené dne datum, částku v celkové výši částka. Žalovaný převzal poskytnutou částku částka osobně, což stvrdil svým podpisem. Poskytnutou částku ve výši částka a souhrnný poplatek ve výši částka se žalovaný zavázal uhradit v 56-ti týdenních splátkách po částka. Žalovaný na dlužnou částku uhradil částku ve výši částka. Žalobkyně dne datum zaslala žalovanému předžalobní upomínku k úhradě dlužné částky ve výši částka do pěti dnů, kterou žalovaný do dnešního dne neuhradil (z předžalobní upomínky, z podacího lístku).

7. Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále také OZ), podle něhož přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

8. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., ve znění účinném době uzavření předmětné smlouvy, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitel poskytne úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

10. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných zákonných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu citovaného § 2390 občanského zákoníku, § 1 a násl. zákona č. 145/2010 Sb.

13. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky byl posílen novelou citovaného zákonného ustanovení § 9 odst. 1 zákona č.145/2010 Sb. provedenou zákonem č. 43/2013 Sb., účinným od 25. 2. 2013, zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry nově potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. příjmení je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

14. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne datum zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, přičemž uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

15. V projednávané věci žalobkyně pouze tvrdila, že zkoumala před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., ovšem k tomuto tvrzení nepředložila žádné konkrétní důkazy (pracovní smlouvu, výpisy z účtu, výpis z exekucí, doklady o výši životních nákladů včetně nákladů na bydlení apod.), na základě nichž posoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně vycházela pouze z prohlášení žalovaného, že nemá žádné závazky, neměla k dispozici konkrétní a ověřené údaje o jeho příjmech a výdajích. Využití„ sofistikovaných“ vědomostí obchodního zástupce z terénu nepřichází v úvahu, neboť smlouva byla uzavřena v Jánských Lázních, přičemž žalovaný měl bydliště v obec. Žalobkyně tedy nesplnila své zákonné povinnosti a řádně neposuzovala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. a citované judikatury neplatná. Z toho důvodu je uzavřená smlouva neplatná pro rozpor se zákonem.

16. Podle ustanovení § 580 občanského zákoníku soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu číslo odst. 1 ZoSÚ.

17. Jelikož soud posoudil smlouvu jako neplatnou z výše uvedených důvodů, posoudil nárok žalobkyně podle ustanovení § 2991 a následujících občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení. Podle § číslo plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V případě plnění obou stran, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno.

18. Žalovaný od žalobkyně obdržel částku částka, žalobkyni již zaplatil částku částka (splnil tedy více, než načerpal). Bezdůvodné obohacení žalovaného z neplatného závazku bylo již zcela vráceno. Z toho důvodu soud žalobu zamítl, neboť z neplatné smlouvy nevznikla žalovanému žádná další povinnost, než vrátit vše, co získal, což již učinil.

19. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný byl v řízení úspěšný, nicméně podle obsahu spisu mu žádné náklady nevznikly. Z tohoto důvodu soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu.