7 C 189/2023

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Silvií Slanou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 , Ph.D. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 10 562,41 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky , částka, , kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úroku ve výši 10,9 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , k rukám , tituly před jménem, , tituly před jménem, Karla Goláně, , tituly za jménem, , advokáta se sídlem , právnická osoba, /8, , adresa, , do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobou, doručenou soudu dne , datum, , se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s úrokem ve výši 10,9 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., dříve Equa Bank, a. s., (dále jen „Banka“), uzavřela s žalovaným dne , datum, Smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla banka žalovanému zápůjčku ve výši , částka, . Smlouva byla uzavřena na základě návrhu na uzavření smlouvy učiněného ze strany žalovaného, který banka bez výhrad akceptovala. Strany si před uzavřením této smlouvy sjednaly Rámcovou smlouvu o poskytování bankovních služeb, když nedílnou součástí smlouvy byly rovněž , právnická osoba, podmínky, Produktové podmínky a Sazebník poplatků. Žalovaný byl dle smlouvy povinen splácet poskytnutou zápůjčku v 37 pravidelných měsíčních splátkách po , částka, . První splátka byla splatná v měsíci následujícím po měsíci, ve kterém banka zápůjčku žalovanému poskytla, konkrétně pak byla splatná dne , datum, . Splátky měly být dle smlouvy hrazeny formou inkasa z účtu žalovaného, přičemž žalovaný byl povinen zajistit, aby v den splatnosti každé splátky byl na tomto účtu dostatek disponibilních prostředků. Úroková sazba byla stanovena jako neměnná ve výši 10,90 % ročně. Žalovaný se také zavázal hradit další případné platby (zejména poplatky) dle smlouvy, resp. aktuálního Sazebníku poplatků. Vzhledem k tomu, že žalovaný zápůjčku nesplácel řádně a včas, banka jej písemně upozornila, aby tento stav napravil a poskytla mu lhůtu min. 30 dní. Následně, v důsledku trvajícího porušení povinností žalovaného ze smlouvy, zejména z důvodu nesplácení zápůjčky v pravidelných termínech a ve splátkách v dohodnuté výši, banka pohledávku žalovaného ke dni , datum, zesplatnila. Bance tak vzniklo oprávnění požadovat po žalovaném okamžité splacení veškerých závazků vyplývajících ze smlouvy. Pohledávka za žalovaným byla ze strany banky postoupena žalobkyni, na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , s účinností ke dni , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem odeslaným doporučeně. Pohledávka za žalovaným činila ke dni postoupení celkem , částka, a skládala se z jistiny ve výši , částka, , ze smluvního úroku ve výši , částka, splatného ke dni , datum, a z úroku z prodlení ve výši , částka, , splatného ke dni , datum, . Žalovaný do dnešního dne dlužnou částku neuhradil.

3. Usnesením, č. j. , spisová značka, ze dne , datum, , byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení, uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost žalovaného splácet úvěr včetně příslušenství a dále aby uvedla, jakou celkovou částku na předmětnou zápůjčku uhradil a za jaké období (od kdy, do kdy) byl kapitalizován smluvní úrok ve výši , částka, a úrok z prodlení ve výši , částka, ., právnická osoba, doplnění žaloby, ze dne , datum, , žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatelka úvěru splnila svou zákonnou povinnost ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy a nahlédnutím do veřejných registrů, jak vyplývá z Protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta. Po provedení potřebných lustrací, informací získaných od žalovaného a z interních zdrojů, a dále s ohledem a výši úvěru, banka schválila žalovanému úvěr ve výši , částka, . Žalovaný do postoupení pohledávky, tj. do , datum, , uhradil celkem částku ve výši , částka, . Od , datum, do dne zesplatnění, tj. do , datum, , banka kapitalizovala nesplacený úrok z úvěru ve výši 10,90 % ročně, sjednaný v čl. 3 smlouvy, z aktuální dlužné jistiny ve výši , částka, . Ke dni zesplatnění činil nesplacený úrok částku , částka, . Od , datum, do zesplatnění, tj. do , datum, , došlo v souladu s čl. 6. 1, písm. f) smlouvy k zaúčtování zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně, počítaného za období, kdy žalovaný porušil podmínky a splátky nehradil řádně a včas, z aktuální dlužné jistiny ve výši , částka, po splatnosti. Ke dni zesplatnění činil nesplacený úrok z prodlení částku , částka, .

5. Žalobkyně soudu předložila Protokol o ověření úvěruschopnosti klienta, ve kterém banka uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti bylo využito standardních schvalovacích postupů, přičemž posuzovala následující oblasti: a) aktuální dluhy interní i externí, negativní záznamy na black listech, neplatné doklady, existující exekuce, b) informace z externích úvěrových registrů (banka se dotazuje do registrů BRNI, NRKI, SOLUS), primárně se posuzuje míra úvěrového zatížení, tedy schopnost klienta splácet, dále celková expozice, příznaky roztáčení úvěrové spirály s negativním dopadem na schopnost klienta splácet své závazky c) schopnost splácet úvěr a stanovení maximálního úvěrového limitu, kdy se zohledňují příjmy žadatele o úvěr ověřené vždy statistickým modelem, který v případě nízké věrohodnosti příjmu (pod 95 %) spouští proces sběru dalších podkladů, pravidelné výdaje žadatele o úvěr, jako jsou splátky stávajících úvěrů, náklady na domácnost, pokrytí potřeb dětí, životní minimum, náklady na bydlení. Dále bylo ověřeno, že žalovaný se nenachází v insolvenčním řízení, nemá žádný neplatný doklad, dluh po splatnosti a úvěrová historie je pozitivní. Deklarovaný příjem žalovaného ve výši , částka, byl ověřen podle příjmů připisovaných na účet žalovaného, započítán byl příjem ve výši , částka, . Z důvodu obezřetnosti byly deklarované výdaje oproti údajům uvedeným v žádosti navýšeny. Byly zohledněny výdaje ve výši , částka, , z toho výdaje na splátky půjček činily , částka, , výdaje na bydlení včetně hypotéky činily , částka, , výdaje na živobytí činily , částka, a ostatní výdaje činily , částka, . Podle vyhodnocení banky žalovanému na splátku nové půjčky a nepředvídané výdaje zbývala částka ve výši , částka, a byl tedy schopen půjčku splácet.

6. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný. Soud ve věci rozhodl dle ustanovení § 115a) občanského soudního řádu bez nařízení jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem projevili souhlas.

7. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že mezi společností Equa Bank, a. s. (jako bankou, přičemž tato banka zanikla fúzí sloučením s , právnická osoba, .) a žalovaným (jako klientem), byla uzavřena Rámcová smlouva o poskytování bankovních, platebních a investičních služeb, na základě které měla banka poskytovat klientovi bankovní služby dle své aktuální nabídky. Následně dne , datum, byla na základě akceptace návrhu na uzavření smlouvy, učiněné ze strany žalovaného, uzavřena Smlouva o půjčce č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla banka žalovanému částku ve výši , částka, . Zápůjční úroková sazba činila 10,90 % ročně, RPSN činila 11,45 %. Žalovaný se zavázal částku splácet v pravidelných 37měsíčních splátkách po , částka, . První splátka byla splatná dne , datum, . Celková částka splatná klientem činila , částka, . Nedílnou součástí smlouvy byly , právnická osoba, podmínky, Produktové podmínky a Sazebník poplatků. V případě porušení smluvních podmínek ze strany žalovaného, byla banka oprávněna dluh zesplatnit, prohlásit za splatný a vyzvat žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě 30 dnů (z Rámcové smlouvy o poskytování bankovních, platebních a investičních služeb ze dne , datum, , z Návrhu na uzavření Smlouvy o půjčce č. , hodnota, ze dne , datum, , z Akceptace návrhu na uzavření Smlouvy o půjčce č. , hodnota, ze dne , datum, ). Vzhledem k tomu, že žalovaný zápůjčku nesplácel řádně a včas, banka pohledávku ke dni , datum, zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě částky , částka, na účet č. , č. účtu, (z prohlášení o okamžité splatnosti a výzvy k uhrazení dluhu ze dne , datum, ). Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , a to s účinností ke dni , datum, , což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne , datum, (ze smlouvy o postoupení pohledávky, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, , z podacího lístku). Dopisem ze dne , datum, byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky do , datum, , žalovaný do dnešního dne žalobkyni dlužnou částku neuhradil (z předžalobní upomínky ze dne , datum, , z podacího lístku). Dle tvrzení žalobkyně žalovaný na svůj dluh zaplatil celkem částku , částka, , přičemž žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, zda a jakou částku pohledávky zaplatil. Ke dni vyhlášení rozsudku činil dluh žalovaného částku , částka, , kapitalizovaný smluvní úrok částku , částka, a kapitalizovaný úrok z prodlení částku , částka, .

8. Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

9. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku v platném znění (zák. č. 89/2012 Sb.) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

11. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud, podle možností spotřebitele v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

13. Uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností Equa Bank, a. s. (jako bankou, přičemž tato banka zanikla fúzí sloučením s , právnická osoba, .) a žalovaným, byla dne , datum, uzavřena smlouva o půjčce podle ustanovení § 2390 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Předchůdkyně žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaný vystupoval jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele a poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, odst. 26). Nejvyšší správní soud ČR v citovaném rozhodnutí zformuloval závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne , datum, spisové značky , spisová značka, , z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

15. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne , datum, zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

16. Soud odkazuje rovněž na rozsudek Soudního dvora , právnická osoba, ze dne , datum, ve věci C – 679/18 (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v , adresa, . Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, bez ohledu na to, zda spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době.

17. S ohledem na uvedená zákonná ustanovení a citovanou judikaturu dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.

18. V projednávané žalobkyně ani na výzvu soudu neprokázala, že její právní předchůdkyně řádně vyhodnocovala finanční a majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy a výdaje, jak jí ukládalo citované ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Z předloženého výpisu z účtu žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný je chronický hráč – gambler, který značnou část svého příjmu prosázel v internetových hazardních hrách. Toto rizikové chování žalovaného naznačovalo, že bude mít problém zápůjčku řádně splácet, což se také stalo. Výdaje žalovaného předchůdkyně žalobkyně nezkoumala vůbec (nebyla předložena nájemní smlouva, doklady o výši nájmu, energií apod.). Soud tedy nepovažuje za prokázané, že úvěrující splnila své zákonné povinnosti a před uzavřením smlouvy řádně posoudila schopnost žalovaného zápůjčku řádně splácet ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

19. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou smlouvu neplatnou podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru s odkazem na výše citovanou judikaturu. Z těchto důvodů požadované plnění z titulu smlouvy považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ.

20. Soud vypočetl výši bezdůvodného obohacení tak, že od částky , částka, , kterou žalovaný od úvěrující banky obdržel, odečetl částku, kterou dle tvrzení žalobkyně zaplatil, tedy částku ve výši , částka, . Žalovaný do dnešního dne nevrátil žalobkyni částku ve výši , částka, , která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. V této části soud žalobě vyhověl a zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

21. Pokud jde o počátek prodlení žalovaného, předžalobní upomínka ze dne , datum, byla dle podacího archu dána na poštu dne , datum, , žalovaný byl vyzván k úhradě do , datum, , a od , datum, je v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení.

22. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku , částka, , se zákonným úrokem z prodlení, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o zápůjčce co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.

23. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla v řízení úspěšná ohledně částky , částka, (nevrácená jistina pohledávky), která představuje 79,5 % uplatněného nároku včetně kapitalizovaného příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku. Neúspěšná byla ohledně částky , částka, , představující zamítnutou jistinu a příslušenství ke dni vyhlášení rozhodnutí. Po porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci jí soud přiznal 59 % vzniklých nákladů řízení. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, , mimosmluvní odměny advokáta za poskytování právních služeb ve výši , částka, podle § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po , částka, (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, předžalobní výzva), hotových výdajů po , částka, za 3 úkony právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši , částka, . Celkem náklady žalobkyně představují částku , částka, a z této částky soud přiznal žalobkyni 59 % nákladů řízení, tedy částku ve výši , částka, .