7 C 19/2022

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Silvií Slanou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 39 826,30 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 29 444 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 29 444 Kč od [datum] do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 10 382,30 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 192,87 Kč od [datum] do [datum], s úrokem ve výši 22,68 % ročně z částky 39 826,30 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 39 826,30 Kč od [datum] do [datum] a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 382,30 Kč od [datum] zaplacení.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 803 Kč k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> 1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 39 826,30 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 192,87 Kč od [datum] do [datum], s úrokem ve výši 22,68 % ročně z částky 39 826,30 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 39 826,30 Kč od [datum] do zaplacení a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], která byla uzavřena mezi žalobkyní a původním věřitelem [právnická osoba] Paribas Personal Finance. Žalovaný dne [datum] podal žádost o revolvingový úvěr [číslo]. V žádosti uvedl údaje o své osobě a zaměstnání včetně příjmů a výdajů. Žádosti žalovaného banka vyhověla a akceptovala ji. Akceptace byla žalovanému doručena spolu s dokumentem Základní info o úvěru a splácení. Na základě akceptace žádosti došlo k uzavření Smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] v níž se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr [číslo] s úvěrovým rámcem ve výši 50 000 Kč. [příjmení] svůj závazek splnila a otevřela žalovanému úvěrový účet [číslo]. V rámci uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru žalovaný požádal o sjednání specifických podmínek čerpání a splácení, které jsou samostatně upraveny v čl. IV. bod 3. Smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo]. Dle těchto specifických podmínek revolvingového úvěru se banka zavázala převést částku uvedenou v Přehledu specifických podmínek, jako odchozí úhradu z úvěrového účtu na bankovní účet zprostředkovatele za účelem úhrady prodejní ceny zboží či služeb. Právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost a na účet zprostředkovatele zaslala dne [datum] částku ve výši požadovaného úvěru 11 085 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr dle sjednaných podmínek upravených v čl. IV. smlouvy, a to měsíčními splátkami, specifikovanými v témže článku smlouvy, vždy ke dni jejich splatnosti. Žalovaný svou povinnost nesplnil a nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas dle sjednaných specifických podmínek, čímž se dostal do prodlení se splácením revolvingového úvěru. Od data prodlení jsou žalované účtovány poplatky dle Sazebníku a úvěr je úročen úrokovou sazbou ve výši 22,68 %. Jelikož žalovaný nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, využila banka svého práva a v souladu se smlouvou a čl. 3, bod 3. 2., písm. a) Produktových podmínek prohlásila poskytnutý úvěr za splatný v celé výši ke dni [datum]. Dlužná částka se skládá z nesplacené jistiny úvěru ve výši 39 826,30 Kč a z dlužného kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 4 192,87 Kč. Žalovaný dluh nesplatil ani poté, kdy mu žalobkyně vyzvala v souladu s ustanovením § 142a odst. 1 občanského soudního řádu k zaplacení dlužné částky.

3. Usnesením č. j. 7C 19/2022-9 ze dne 11. 2. 2022 byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství a zaslala soudu důkazy k prokázání doplněných tvrzení. Dále byla žalobkyně vyzvána, aby sdělila, jakou celkovou částku žalovaný čerpal, jakou částku k dnešnímu dni uhradil a aby uvedla, za jaké období, z jaké částky a jakou sazbou byl kapitalizován smluvní úrok ve výši 4 192,87 Kč.

4. V doplnění žaloby ze dne [datum] žalobkyně uvedla, že posuzování schopnosti spotřebitele splácet mu poskytnutý úvěr je konkretizováno pouze ve dvou směrech. Za prvé by posouzení mělo být založeno mimo jiné na informacích získaných od spotřebitele. Za druhé, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, je-li to nezbytné. Právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru vycházela z informací jí poskytnutých samotným žalovaným v Žádosti o klasický úvěr [číslo]. Mezi tyto informace patří, jméno, příjmení, adresa trvalého pobytu, rodné číslo OP, rodinný stav, způsob bydlení, stáří bankovního účtu, pozice v zaměstnání, údaje o zaměstnavateli, čistý měsíční příjem ve výši 17 799 Kč a celkové náklady domácnosti ve výši 2 000 Kč. Právní předchůdkyně dále provedla kontrolu v interních systémech a pomocí dotazu v systému [příjmení], vše bez nálezu. Žalovaný celkem vyčerpal úvěr ve výši 51 265 Kč a uhradil celkem částku 18 641 Kč. Kapitalizovaný úrok 4 192,87 Kč je úrok, který se žalovaný zavázal splácet spolu splátkou jistiny dle čl. III, odst. 4 smlouvy, vždy k 17. dni v měsíci, přičemž dle téhož ustanovení se řádné úroky, počítané vždy z aktuální výše celkové jistiny s úrokovou sazbou 22,68 % ročně krát 360 dní stávají součástí jistiny, vždy k poslednímu dni v měsíci.

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný.

6. Soud v souladu s ustanovením § 115a) občanského soudního řádu ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem soudu projevili souhlas. Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

7. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že žalovaný dne [datum] požádal právní předchůdkyni žalobkyně, společnost [právnická osoba], na základě žádosti [číslo] o revolvingový úvěr. Právní předchůdkyně žalobkyně žádosti žalovaného vyhověla akceptačním dopisem [číslo] ze dne [datum] a poskytla mu revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se vyčerpanou část úvěru zavázal splácet v měsíčních splátkách v minimální výši 5 % z dlužné částky, nejméně však 500 Kč s tím, že termín splatnosti byl 17. den v měsíci. Základní roční úroková sazba byla sjednána ve výši 22,68 %, RPSN činila 27,84 %. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas. Dne [datum] žalobkyně od úvěrové smlouvy odstoupila. Odstoupení od úvěrové smlouvy nabylo účinnosti dne [datum] a dluh žalovaného v celkové výši 44 020 Kč se tak stal splatným v celém rozsahu. Dlužná částka se tak skládá z jistiny ve výši 39 826,30 Kč a z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 4 192,87 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. Žalovaný do dnešního dne dlužnou částku žalobkyni neuhradil a to ani přes výzvu právního zástupce žalobkyně ze dne [datum]. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný k dnešnímu dni vyčerpal částku v celkové výši 51 265 Kč a uhradil částku ve výši 18 641 Kč.

8. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také OZ), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

14. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaný při uzavření smlouvy vystupoval jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v citovaném ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry nově potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. [příjmení] je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

16. Tyto závěry, které se vztahují ke zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., jsou nepochybně použitelné i režimu zákona č. 257/2016 Sb., neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr je v něm zakotvena obdobně, respektive ještě šířeji.

17. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, přičemž uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

18. Zejména je nutno odkázat na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C – [číslo] (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu (sankce spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) a to bez ohledu na skutečnost, zda spotřebitel ve tříleté promlčecí době namítne tuto neplatnost.

19. S odkazem na citované závěry rozsudku Soudního dvora ve věci C – [číslo] a na články 8 a 23 směrnice 2008/48 dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.

20. V projednávané věci žalobkyně pouze tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala před uzavřením smlouvy o úvěru schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ovšem k tomuto tvrzení nepředložila žádné listiny prokazující skutečné příjmy a výdaje žalovaného (pracovní smlouvu, výplatní pásky, výpis z účtu, nájemní smlouvu, doklady o výši nákladů na bydlení apod.), na základě nichž posoudila úvěruschopnost žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela toliko z údajů o příjmech a výdajích uvedených žalovaným, které nijak neprověřovala. Soud tedy nepovažuje za prokázané, že žalobkyně splnila své zákonné povinnosti a řádně posuzovala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

21. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru neplatnou podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s odkazem na výše citovaná rozhodnutí Ústavního soudu ČR, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu ČR a zejména Soudního dvora EU. Proto plnění z titulu smlouvy (včetně sjednaných úroků a poplatků) považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ.

22. Soud vypočetl výši bezdůvodného obohacení tak, že od částky 48 085 Kč (vyčerpaná částka žalovaným po odečtení poplatků 3 180 Kč dle předloženého výpisu), odečetl částku, kterou již žalovaný dle tvrzení žalobkyně zaplatil, tedy částku 18 641 Kč. Žalovaný do dnešního dne nevrátil žalobkyni částku 29 444 Kč, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ, respektive § 87 odst. 1 ZoSÚ. Soud proto v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobkyni částku 29 444 Kč, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ, představující nevrácenou jistinu, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 29 444 Kč od [datum] do zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

23. Pokud jde o počátek prodlení žalovaného, soud vycházeje z právní domněnky zakotvené v ustanovení § 573 Občanského zákoníku má za to, že zásilka (předžalobní výzva k plnění ze dne [datum]) zaslaná prostřednictvím poštovních služeb je doručena adresátovi nejpozději třetí pracovní den po jejím odeslání. Splatnost bezdůvodného obohacení v souvislosti s neplatnou smlouvou tedy nastala dne [datum] na základě výzvy žalobkyně, která byla žalovanému odeslána dne [datum] a doručena dne [datum]. Ode dne následujícího po splatnosti, tj. od [datum] je žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení.

24. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku 29 444 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum], která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.

25. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Při zohlednění veškerého žalovaného zamítnutého příslušenství vyčísleného ke dni vyhlášení rozsudku byla žalobkyně v řízení úspěšná ohledně částky 29 444 Kč, která představuje 57 % uplatněného nároku (z částky 51 511 Kč), neúspěšná byla ze 43 % z uplatněného nároku. Po porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci jí soud přiznal 14 % vzniklých nákladů řízení. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1992 Kč, odměny za právní zastoupení za 3 úkony právní služby po 2 700 Kč (převzetí zastoupení, sepis žaloby a předžalobní výzva) dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., 3 x režijní paušál po 300 Kč dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH z částky 9 000 Kč, tj. 1 890 Kč Celkem náklady řízení žalobkyně představují částku 12 882 Kč a z této částky soud přiznal žalobkyni 14 %, tedy částku ve výši 1 803 Kč.