7 C 193/2024

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Silvií Slanou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 19 442,71 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou, doručenou soudu dne , datum, , se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že pohledávku za žalovanou nabyla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek, uzavřené dne , datum, , mezi žalobkyní a společností Multitude Bank p. l. c. (dříve Ferratum Bank p. l. c.) jako původním věřitelem a postupitelem. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.ferratum.cz, na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů, a to včetně telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaná zahájila kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Po dokončení registrace na webových stránkách www.ferratum.cz zaslala žalovaná původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Dne , datum, uzavřel původní věřitel s žalovanou Smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr v konečné výši , částka, . Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Tento úvěr měl být splacen nejpozději , datum, . Žalovaná žalobkyni do dnešního dne dlužnou částku ve výši , částka, neuhradila. Úvěruschopnost žalované ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji.

3. Usnesením, č. j. , spisová značka, ze dne , datum, byla žalobkyně vyzvána, aby ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení písemně doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalované splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství a dále aby uvedla, jakou celkovou částku žalovaná na předmětný úvěr čerpala (bez přirostlých úroků a poplatků) a jakou částku k dnešnímu dni zaplatila., právnická osoba, tomu žalobkyně v doplnění žaloby ze dne , datum, uvedla, že úvěruschopnost žalované ověřoval původní věřitel zejména lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI, k čemuž žalovaná dala uzavřením smlouvy souhlas. Odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovaná prohlásila, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdila, že je schopna úvěr splatit a že řádně zvážila své možnosti. Původní věřitel ověřoval úvěruschopnost žalované výpočtem mezi dosažitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí , částka, . Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr.

5. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaná čerpala dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, , celkem tedy částku ve výši , částka, . Z platební historie žalované je patrné, že před postoupením pohledávky uhradila žalovaná celkem částku , částka, a žalobkyni byla postoupena pohledávka ve výši , částka, , která se skládá z jistiny ve výši , částka, , náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši , částka, (2 x , částka, ) dle čl. 8. 1 standardních podmínek úvěrové smlouvy a z úroku za období čerpání úvěru ve výši , částka, . Po postoupení pohledávky žalovaná žalobkyni neuhradila žádnou částku.

6. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala nečinná. Soud v souladu s ustanovením § 115a) občanského soudního řádu ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem soudu projevili souhlas. Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

7. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost Multitude Bank p. l. c. (dříve Ferratum Bank p. l. c.) a žalovaná uzavřely dne , datum, Smlouvu o revolvingovém úvěru, v níž se Ferratum Bank p. l. c. (jako úvěrující) zavázala poskytnout žalované (úvěrované) úvěr až do výše úvěrového limitu , částka, . Částka prvního čerpání úvěru činila , částka, . Výpůjční úroková sazba činila 146,949 % ročně z nesplaceného úvěru a RPSN činila 299,98 %. Celková částka splatná spotřebitelem činila , částka, . Tento výpočet je založen na předpokladu poskytnutí úvěru ve výši , částka, a roční nominální úrokové sazbě ve výši 146,949 % ve výši , částka, v jednom roce na základě následujících předpokladů: a) úvěr je poskytován na období jednoho roku, počínaje dnem prvního čerpání a poslední platba provedená klientem pokryje nesplacený zůstatek jistiny a úroků a případné další poplatky, b) klient jistinu splácí ve stejných měsíčních platbách počínaje jeden měsíc po dni prvního čerpání. Celková splatná částka se liší v závislosti na tom, kolik z maximálního úvěrového limitu klient použije a jak rychle klient úvěr splácí. Klient platí úrok z poskytnuté částky úvěru průběžně. Úvěr měl být splácen v měsíčních splátkách odpovídajících minimální částce platby. Minimální splátku tvoří a) 13 % z nesplaceného úvěru spolu s úrokem z úvěru a poplatkem za výběr nebo b) , částka, , podle toho, která z těchto částek je vyšší. V případě prodlení s jakoukoli minimální měsíční splátkou do data skutečného splacení byl věřitel oprávněn naúčtovat klientovi , částka, jako náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých s prodlením. Dne , datum, čerpala žalovaná částku , částka, , dne , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, . Celkem tedy žalovaná čerpala částku ve výši , částka, a dle tvrzení žalobkyně do dnešního uhradila celkem částku , částka, . Žalovaná částka ve výši , částka, se skládá z jistiny ve výši , částka, , z účelně vynaložených nákladů ve výši , částka, a z úroku za období čerpání úvěru ve výši , částka, . Písemnou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne , datum, . K úhradě dluhu byla žalovaná vyzývána písemnou předžalobní upomínkou ze dne , datum, .

8. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také OZ), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku v platném znění (zák. č. 89/2012 Sb.) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

11. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaná při uzavření smlouvy vystupovala jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v citovaném ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry nově potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne , datum, spisové značky , spisová značka, , z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

16. Tyto závěry, které se vztahují ke zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., jsou nepochybně použitelné i režimu zákona č. 257/2016 Sb., neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr je v něm zakotvena obdobně, respektive ještě šířeji.

17. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne , datum, zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, přičemž uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

18. V projednávané věci žalobkyně neprokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně prověřovala bonitu žalované, na základě čehož posoudila úvěruschopnost žalované, ve smyslu ustanovení § 86 zákona č. 256/2016 Sb. Žalobkyně neměla k dispozici žádné listiny, prokazující příjmy a výdaje žalované (např. výplatní pásky, výpisy z účtu, životní náklady žalované, náklady na bydlení, splátky jiných úvěrů apod.). Při posuzování úvěruschopnosti dlužníka nelze vycházet ze statistických údajů o průměrné výši příjmů, či o pravděpodobné výši výdajů osob v produktivním věku. Je nutno tyto okolnosti zkoumat vždy konkrétně a individuálně ve vztahu ke konkrétnímu dlužníkovi. Žalobkyně tedy nesplnila své zákonné povinnosti a řádně neposoudila před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované ve smyslu ustanovení § 86 zákona č. 256/2016 Sb.

19. Z těchto důvodů soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu neplatnou podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a s odkazem na výše citovanou judikaturu. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení (poskytnuté jistiny) podle ustanovení § 2991 a násl. OZ a § 87 ZoSÚ.

20. Žalovaná od předchůdkyně žalobkyně čerpala částku ve výši , částka, a uhradila částku , částka, . K dnešnímu dni nevrácená jistina poskytnutého úvěru, kterou je žalovaná povinna žalobkyni vrátit, činí , částka, (, částka, – , částka, ). Tato částka představuje bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. Soud v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Pokud jde o počátek prodlení žalované, předžalobní upomínka ze dne , datum, byla dle podacího lístku žalované odeslána téhož dne a lze ji v souladu s právní fikcí považovat za doručenou 3. pracovní den, tj. dne , datum, . Následující den, tj. , datum, měla žalovaná uhradit dlužnou částku a ode dne , datum, je v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

21. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení od , datum, , která představuje bezdůvodné obohacení žalované, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.

22. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Při porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci, při zohlednění zamítnutých či z důvodu zpětvzetí zastavených úroků byl úspěch žalobkyně ve sporu méně než poloviční. Žalované podle obsahu spisu žádné náklady řízení dosud nevznikly. Z tohoto důvodu soud žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal.