7 C 195/2025

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Silvií Slanou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované A, narozená Datum narození žalované A bytem Adresa žalované B, 742 21 Kopřivnice o zaplacení částky 47 040 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a zaplacení smluvní pokuty ve výši částka.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši částka, k rukám Jméno advokátky, advokátky se sídlem Adresa advokátky, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobou, doručenou soudu dne datum, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, smluvní pokuty ve výši částka a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum a datum uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota, prostřednictvím webové stránky www.rerum.cz, poté, co byla ověřena platební schopnost žalované splácet úvěr. Žalovaná k ověření příjmu poskytla žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu či případně výplatní listy. Dále byla žalovaná lustrována ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRNI. Následně žalovaná vyplnila registrační formulář a registraci dokončila zadáním pětimístného verifikačního SMS kódu a uvedenými kroky uzavřela žalobkyně s žalovanou smlouvu o úvěru. Žalobkyně poskytla žalované částku ve výši částka na bankovní účet č. č. účtu, pod variabilním symbolem var. symbol, totožným s rodným číslem žalované. Žalovaná se zavázala vedle jistiny zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z poskytnuté jistiny. Úvěr byl žalované poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaná se zavázala splácet úvěr nejpozději 17. den každého měsíce. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou úvěru, proto byla žalobkyní opakovaně upomínána. V poslední upomínce ze dne datum byla žalovaná informována o zesplatnění celého úvěru ke dni datum a vyzvána k jeho úhradě. Pro případ prodlení byla v úvěrové smlouvě sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Předmětem řízení je pohledávka ve výši částka, skládající se z nesplacené části jistiny ve výši částka, smluvního úroku v kapitalizované výši částka (úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny za první měsíc doby čerpání) a smluvní pokuta ve výši částka ve výši 0,1 % denně z jistiny úvěru od datum (zesplatnění úvěru) do data odeslání předžalobní výzvy datum. Žalobkyně upomínala žalovanou dopisem ze dne datum k úhradě dlužné částky, dlužná částka nebyla do dnešního dne uhrazena.

3. Usnesením, č. j. spisová značka ze dne datum byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalované splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství a zaslala soudu důkazy k prokázání doplněných tvrzení. právnická osoba doplnění žaloby ze dne datum žalobkyně uvedla, že posuzovala úvěruschopnost žalované na základě údajů sdělených žalovaného a dále lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. Žalovaná odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru prohlásila, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdila, že je schopna úvěr splatit a že řádně zvážila své možnosti. Žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalované výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životními minimu. Žalovaná prohlásila, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči třetí osobě, není si vědoma, že by byla evidována v žádné z databází dlužníků nebo databází pro tvorbu úvěrové historie, zejména pak v Insolvenčním rejstříku, v Centrální evidenci exekucí či v Databázi neplatných dokladů MVČR a nejsou jí známy žádné okolnosti, které by mohly mít podstatný nepříznivý dopad na plnění jejích dluhů.

5. Žalovaná čerpala úvěr tímto způsobem: dne datum ve výši částka, dne datum ve výši částka, dne datum ve výši částka, dne datum ve výši částka, dne datum ve výši částka, dne datum ve výši částka, dne datum ve výši částka, dne datum ve výši částka, dne datum ve výši částka a dne datum ve výši částka. Žalovaná částka částka se skládá z částky částka, představující skutečně čerpané a doposud nesplacené úvěrové finanční prostředky a dále z částky částka představující smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny za první měsíc čerpání v kapitalizované výši.

6. Dále žalobkyně uvedla, že kontrolou spisového materiálu zjistila, že žalovaná v době před podáním žalobního návrhu zaplatila žalobkyni dne datum částku částka. Současně uvedla, že nesprávně kapitalizovala smluvní pokutu, která správně činí částka a nikoliv částka, jak je uvedeno v petitu žaloby.

7. Soud proto řízení zastavil usnesením č. j. spisová značka ze dne datum ohledně částky částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do budoucna a ohledně smluvní pokuty ve výši částka (částka – částka) v souladu s ustanovením § 96 občanského soudního řádu zastavil. Předmětem sporu nadále zůstalo zaplacení částky částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, smluvní pokuty ve výši částka a náhrada nákladů řízení.

8. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala nečinná. Soud v souladu s ustanovením § 115 a) občanského soudního řádu ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem soudu projevili souhlas. Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

9. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum se žalobkyně zavázala poskytnout žalované na její žádost úvěr až do výše limitu částka s možností opakovaného čerpání (revolving) a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vždy nejpozději do 17. dne každého měsíce vrátit spolu s přirostlým úrokem ve výši 40 % měsíčně. Jistinu úvěru mohla žalovaná splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Pro případ prodlení se žalovaná zavázala uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny (ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum). Žalobkyně převedla na účet žalované č. č. účtu, pod variabilním symbolem var. symbol dne datum částku ve výši částka, dne datum částku ve výši částka, dne datum částku ve výši částka, dne datum částku ve výši částka, dne datum částku ve výši částka, dne datum částku ve výši částka, dne datum částku ve výši částka, dne datum částku ve výši částka, dne datum částku ve výši částka, dne datum částku ve výši částka a dne datum částku ve výši částka (ze sdělení právnická osoba.). Žalovaná se však se splácením jistiny, včetně sjednaného úroku za první měsíc čerpání ve výši částka, dostala do prodlení. Ke dni datum žalobkyně úvěr zesplatnila a od datum je žalovaná v prodlení s úhradou úvěru. Žalovaná uhradila žalobkyni pouze částku ve výši částka (dle tvrzení žalobkyně). K dnešnímu dni dluží žalovaná žalobkyni jistinu ve výši částka, smluvní úrok ve výši částka a smluvní pokutu ve výši částka od datum do data odeslání předžalobní upomínky ze dne datum.

10. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

13. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od datum, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle ustanovení § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

15. Podle ustanovení § 78 odst. 2 písm. b) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

16. Podle ustanovení § 588 věty první o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

17. Podle § 2993 o. z. věty první občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

18. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla sjednána smlouva o úvěru a vzhledem k tomu, že v tomto vztahu žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 odst. 1 o. z. v postavení podnikatele a žalovaná ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel, jedná se o spotřebitelský úvěr a na daný závazek dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

19. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností žalobkyně před uzavřením smlouvy prvně zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované tento spotřebitelský úvěr splácet a úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jak dovolil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne datum, č. j. spisová značka, „součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“. Uvedený právní závěr lze vztáhnout i k zákonu o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., účinnému v době uzavření posuzované smlouvy o úvěru. Obdobně konstatoval Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka, že „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele“.

20. Splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je soud povinen zjišťovat z úřední povinnosti, nikoli pouze na základě procesní obrany žalovaného. Sankcí za nesplnění této povinnosti je neplatnost smlouvy. (Srov. rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci sp. zn. C-679/18, OPR-právnická osoba. proti GK).

21. Současně soud poukazuje na závěr rozsudku Soudního dvora ze dne datum ve věci sp. zn. C-755/22, právnická osoba. proti právnická osoba.: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru a zánikem jeho nároku na zaplacení sjednaných úroků, i když tato smlouva byla stranami v plném rozsahu splněna a spotřebitel v důsledku nesplnění výše uvedené povinnosti neutrpěl škodlivé následky.“ Tím spíše ani částečné splacení spotřebitelského úvěru v kontextu české právní úpravy nevede k závěru o naplnění povinnosti podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. a platnosti smlouvy.

22. Soud se v dané věci nejprve zabýval otázkou platnosti uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru, zejména splněním povinnosti žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na výzvu soudu žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované posuzovala jednak na základě údajů sdělených žalovanou v žádosti o úvěr, jednak prostřednictvím lustrace veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI, k čemuž dala žalovaná před uzavřením smlouvy souhlas. Dále žalobkyně uvedla, že provedla interní výpočet rozdílu mezi doložitelnými příjmy a deklarovanými výdaji, přičemž klientovi musí zůstat rezerva ve výši alespoň 10 % tohoto rozdílu, minimálně však ve výši životního minima. Z provedeného dokazování však vyplynulo, že tyto kroky nevedly k reálnému a odpovědnému posouzení úvěruschopnosti žalované. Z doložených výpisů z účtu žalované za období od ledna 2024 do června 2024 bylo zjištěno, že v době uzavření smlouvy měla žalovaná jediný pravidelný příjem od právnická osoba ve výši částka měsíčně, sestávající z rodičovského příspěvku a přídavku na dítě. Žádný další pravidelný příjem žalovaná nedoložila ani nebyl zjištěn. Současně bylo z výpisů z účtu patrno, že žalovaná byla v době uzavření smlouvy zatížena celou řadou dalších úvěrových závazků, konkrétně vůči společnostem právnická osoba., právnická osoba (u níž měla více souběžných půjček), právnická osoba., právnická osoba. a právnická osoba. Žalobkyně tyto závazky při hodnocení úvěruschopnosti žalované nijak konkrétně nezohlednila, nevyčíslila jejich měsíční splátkovou zátěž a neporovnala ji s reálnými příjmy žalované. Zcela zásadním pochybením žalobkyně pak bylo, že nezkoumala vůbec výdaje žalované na bydlení, ačkoli se jedná o základní a pravidelnou životní potřebu, která má zásadní význam pro hodnocení schopnosti spotřebitele splácet úvěr. Bez znalosti nákladů na bydlení nelze učinit odpovědný závěr o disponibilním zůstatku spotřebitele ani o jeho schopnosti plnit další splátkové povinnosti. Z výpisů z účtu žalované bylo dále zjištěno, že žalovaná v rozhodné době vykazovala výdaje na hazardní hry. Tato skutečnost představuje významný rizikový faktor pro posouzení úvěruschopnosti, který měl být věřitelem při odborné péči zohledněn, což se však nestalo. Žalobkyně se ve svých tvrzeních opírala především o prohlášení žalované obsažená v žádosti o úvěr, podle nichž je schopna úvěr splatit, nemá prodlení s úhradou svých závazků a není si vědoma evidencí v registrech dlužníků. Soud však zdůrazňuje, že pouhé převzetí deklarací spotřebitele nemůže nahradit vlastní odborné posouzení věřitele. Povinnost posoudit úvěruschopnost nelze přenést na spotřebitele a splnit ji pouze formálně. K tomu soud dodává, že sjednaný úrok ve výši 40 % měsíčně, tedy 480 % ročně, mnohonásobně přesahuje běžnou úrokovou míru poskytovanou bankovními institucemi a je v rozporu s dobrými mravy. Při poskytnuté jistině částka činil úrok částka měsíčně a tato částka téměř odpovídala celkovému pravidelnému příjmu žalované ve výši částka měsíčně. Již tato skutečnost vede k jednoznačnému závěru, že žalovaná objektivně nemohla být schopna úvěr řádně splácet, což muselo být žalobkyni při elementárním matematickém posouzení zřejmé.

23. Na základě výše uvedeného soud uzavírá, že předchůdkyně žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalované řádně a v souladu se zákonem. Poskytnutí úvěru žalované bylo v přímém rozporu s povinnostmi věřitele vyplývajícími z § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z tohoto důvodu soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu absolutně neplatnou podle § 588 o. z. pro rozpor s ustanovením § 86 odst. 1 a 2 zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a zjevné narušení veřejného pořádku. K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Neplatnost právního jednání postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích a dalších plněních (§ 576 o. z.).

24. Jelikož soud posoudil smlouvu jako neplatnou, posoudil nárok žalobkyně podle ustanovení § 2991 a následujících občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení. Podle § 2993 plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od datum, spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Soud vypočetl výši bezdůvodného obohacení tak, že od částky částka, kterou žalovaná od žalobkyně obdržela, odečetl částku, kterou žalovaná zaplatila, tedy částku ve výši částka. Žalovaná do dnešního dne nevrátila žalobkyni částku částka, která představuje bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. Soud v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

26. Pokud jde o počátek prodlení žalované, předžalobní výzva ze dne datum, byla žalované odeslána dne datum a byla jí doručena fikcí dne datum. Žalovaná měla dle předžalobní výzvy dlužnou částku zaplatit do 3 dnů, tj. do datum a ode dne následujícího, tj. od datum je žalovaná v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení.

27. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku částka se zákonným úrokem z prodlení, která představuje bezdůvodné obohacení žalované, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.

28. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 146 odst. 2 věta prvá občanského soudního řádu (žalobkyně z hlediska procesního zavinila, že řízení bylo částečně zastaveno) ve vztahu k ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně požadovala celkem po žalované zaplacení částky částka. Soudem přisouzená částka částka představuje úspěch žalobkyně ve sporu z 62 % a neúspěch (v důsledku částečného zpětvzetí a zamítnutí žaloby) z 38 %. Po porovnání úspěchu a neúspěchu ve sporu přiznal soud žalobkyni 24 % vzniklých nákladů řízení, které celkem činily částku částka a sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku částka, mimosmluvní odměny advokáta za poskytování právních služeb ve výši částka podle § 14b odst. 1, písm. c), bodu 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po částka (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní upomínka), náhrady hotových výdajů po částka za 3 úkony právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši částka. Z celkových nákladů řízení ve výši částka soud přiznal žalobkyni 24 %, čemuž odpovídá částka částka. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu. Nebudou-li dobrovolně splněny povinnosti uložené tímto rozhodnutím ve stanovených lhůtách, lze rozhodnutí vykonat.