7 C 204/2021

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Silvií Slanou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částka s příslušenstvím <b>I. Žaloba na stanovení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne [datum] uzavřela s žalovanou distančním způsobem Smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] ve které se žalobkyně zavázala poskytnout na žádost žalované peněžní prostředky do určité částky a žalovaná se zavázala prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni poplatek za čerpání úvěru a úrok za podmínek uvedených ve smlouvě. Žalovaná při uzavírání smlouvy poskytla žalobkyni kopii svého občanského průkazu k ověření totožnosti. Žalobkyně poskytla žalované na její žádost peněžní prostředky v celkové výši [částka] bankovním převodem. Žalované byla poskytnuta dne [datum] částka [částka] a dne [datum] částka [částka] na bankovní účet č. [bankovní účet] uvedený žalovanou ve smlouvě. Co se týká splácení úvěru, v bodě 4.1 a násl. Smlouvy je sjednáno, že žalovaná je povinna do konce každého kalendářního měsíce uhradit minimální splátku úvěru, která činí 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však výše minimální splátky činí [částka]. Pokud je dlužná částka k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce nižší než [částka], je výše minimální splátky rovna částce dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce. První splátka úvěru tak činila [částka] a byla splatná k [datum]. Součástí žalované částky je poplatek za čerpání úvěru, jež dle bodu 5.1 smlouvy činí 20 % z čerpané jistiny úvěru, tedy celkem [částka]. Tento poplatek má pokrýt náklady žalobkyně související zejména se zpracováním, vyhodnocením, přijetím a schválením žádosti o čerpání úvěru a zajištěním zdrojů peněžních prostředků ze strany žalobkyně, jejich rezervací pro úvěr a vyplacením žalované. V bodě 5.2 smlouvy bylo dále sjednáno, že poplatek za čerpání úvěru se ke konci každého kalendářního měsíce stává součástí jistiny dluhu žalované. Dále je žalovaná povinna zaplatit z peněžních prostředků, které jí byly žalobkyní poskytnuty, úrok ve sjednané celkové výši 20 % měsíčně, a to za dobu od prvního dne druhého měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků, až do jejich vrácení. V případě, že se stane celý dluh splatným postupem dle čl. 6 smlouvy, je žalovaná povinna zaplatit z peněžních prostředků sjednaný úrok ve výši 8 % ročně místo sjednaného úvěru ve výši 20 % měsíčně. Úrok se ke konci každého kalendářního měsíce stává součásti jistiny dluhu žalované. Jeho celková výše tvořená součtem jednotlivých částek úroků účtovaných měsíčně činí [částka]. V bodě 6.6 smlouvy bylo sjednáno, že v případě, že je žalovaná v prodlení se placením dluhu či jeho části, je povinna dále hradit žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši [částka] za každý započatý kalendářní měsíc prodlení. Žalobkyně uplatňuje účelně vynaložené náklady ve výši [částka] měsíčně ([částka] + DPH) za mimosoudní vymáhání dlužné částky dle čl. 4 mandátní smlouvy ze dne [datum]. Součástí dlužné částky jsou účelně vynaložené náklady ve výši [částka]. Žalobkyně eviduje k dnešnímu dni částečnou úhradu žalované v celkové výši [částka]. V souladu s čl. 6 smlouvy byla částečná úhrada použita na úhradu pohledávek žalobkyně v následujícím pořadí: 1. příslušenství, poplatky za čerpání úvěru a smluvní pokuty tak, jak vznikla jejich splatnost, 2. jistina úvěru po částech odpovídajících jednotlivým čerpáním jistiny v pořadí tak, jak docházelo k čerpání jednotlivých částí jistiny. Dle bodu 6.5 smlouvy se bez dalšího stává celý dluh splatným a žalobkyně je tak oprávněna požadovat splacení celé dlužné částky v případě, že bude žalovaná v prodlení se splacením dluhu či jeho části po dobu delší než 2 měsíce. Žalovaná dlužnou částku v době splatnosti neuhradila a je tak od [datum] v prodlení. Žalobkyni tak vznikl nárok na úhradu celkové dlužné částky ve výši [částka] spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši. Žalované byla zaslána výzva k úhradě dlužné částky dne [datum], dlužnou částku neuhradila.

3. Usnesením č. j. 7C 204/2021-9 ze dne 22. 12. 2021 byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila, zda a jakým způsobem posuzovala dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost žalované úvěr, včetně příslušenství splácet. K tomu žalobkyně v doplnění žaloby ze dne [datum] uvedla, že posuzovala úvěruschopnost žalované zejména po nahlédnutí do veřejně přístupných rejstříků, seznamů a evidencí vedených státními orgány, a to volně přístupných i placených – obchodní rejstřík, živnostenský rejstřík, insolvenční rejstřík, administrativní registr ekonomických subjektů, centrální evidence exekucí, katastr nemovitostí a žalobkyně u žalované nenašla žádný negativní záznam. Dále byla úvěruschopnost žalované posuzována dle údajů, které žalovaná uvedla v žádosti o úvěr, konkrétně čistý příjem [částka] a ostatní náklady [částka]. Žalovanou deklarovaný příjem není vyšší než průměrná hrubá měsíční mzda (v 1. až 3. čtvrtletí roku [částka]) či medián mezd (v 1. až 3. čtvrtletí roku [částka]), a nijak tedy nevybočuje z pravděpodobné výše příjmu osoby v produktivním věku. Výši příjmů si dále žalobkyně ověřila z výplatní pásky žalované, kde je patrná čistá mzda ve výši [částka], což je ještě vyšší částka než příjmy deklarované žalovanou. Z údajů uvedených na internetové stránce ČSÚ vyplývá, že průměrná měsíční výše výdajů na člena průměrné české domácnosti činí [částka] ([částka] ročně děleno 12 měsíci po zaokrouhlení). Jelikož žalovaná jako výši svých nákladů uváděla částku [částka], počítala žalobkyně právě s částkou [částka]. K této byly následně připočítány náklady na úhradu pravidelné splátky ve výši [částka]. Žalobkyně úvěruschopnost žalované prověřila tak, že odečetla výši žalovanou deklarovaných výdajů, upravených podle reálných odhadovaných nákladů, a to včetně nákladů na spotřebitelský úvěr – viz. výše ([částka]) od výše žalovanou doložených příjmů ([částka]), z čehož žalobkyně zjistila, že po odečtení měsíčních nákladů i po uhrazení minimální splátky úvěru žalované zůstane k dispozici alespoň dalších [částka].

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud v souladu s ustanovením § 115a) občanského soudního řádu ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem soudu projevili souhlas. Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

5. Z předložených listin učinil soud skutkový závěr, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena Smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] na základě které žalobkyně převedla na účet žalované č. [bankovní účet] finanční prostředky, a to dne [datum] v částce [částka] a dne [datum] v částce [částka] Smlouvou se žalovaná zavázala zaplatit za poskytnutí úvěru poplatek ve výši 20 % z čerpané jistiny, tj. celkem [částka]. Účastníci se dohodli, že žalovaný splatí minimální měsíční splátku ve výši 1/5 z dlužné částky vždy k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však [částka]. Byla dohodnuta úroková sazba ve výši 20 % měsíčně. V případě, že se stane celý dluh splatným podle čl. 6 smlouvy, byla dohodnuta úroková sazba ve výši 8 % ročně. Účastníci se dohodli, že úroky se ke konci každého kalendářního měsíce stávají součástí jistiny. Celková výše úroků je tvořena součtem jednotlivých částek úroků účtovaných měsíčně a dle výpisů k revolvingovému úvěru a činí [částka]. Pro případ porušení povinností žalovanou byla smlouvou sjednána náhrada účelně vynaložených nákladů ve výši [částka] za každý započatý měsíc prodlení. Žalobkyně uplatňuje účelně vynaložené náklady ve výši [částka]. Podle čl. 6 5. smlouvy v případě, že bude klient v prodlení se splacením dluhu či jeho části po dobu delší než šedesát dnů, stává se bez dalšího celý dluh splatným (tj. k splatnosti dluhu již není třeba žádného dalšího úkonu úvěrujícího) a úvěrující je oprávněn požadovat splacení celé dlužné částky. Žalovaná na svůj dluh uhradila [částka]. Dopisem ze dne [datum] byla žalovaná vyzvána k úhradě celkové dlužné částky, ovšem ani poté dluh nezaplatila.

6. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také OZ), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaná při uzavření smlouvy vystupovala jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v citovaném ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry nově potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. [příjmení] je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

13. Tyto závěry, které se vztahují ke zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., jsou nepochybně použitelné i režimu zákona č. 257/2016 Sb., neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr je v něm zakotvena obdobně, respektive ještě šířeji.

14. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, přičemž uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

15. Zejména je nutno odkázat na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C – [číslo] (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu (sankce spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) a to bez ohledu na skutečnost, zda spotřebitel ve tříleté promlčecí době namítne tuto neplatnost.

16. S odkazem na citované závěry rozsudku Soudního dvora ve věci C – [číslo] a na články 8 a 23 směrnice 2008/48 dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.

17. V projednávané věci žalobkyně neprokázala, že řádně prověřovala bonitu žalované, na základě čehož posoudila úvěruschopnost žalované, ve smyslu ustanovení § 86 zákona č. 256/2016 Sb. Žalobkyně soudu předložila pouze doklady o příjmech žalované (mzdové vyúčtování za říjen 2020), ale nepředložila žádné doklady o zkoumání výše jejích životních výdajů, včetně nákladů na bydlení žalované. Žalovanou uváděná částka [částka], představující ostatní náklady žalované na měsíc, je zcela nereálná. Při posuzování úvěruschopnosti dlužníka nelze vycházet ze statistických údajů o průměrné výši příjmů a či o pravděpodobné výši výdajů osob v produktivním věku. Je nutno tyto okolnosti zkoumat vždy konkrétně a individuálně ve vztahu ke konkrétnímu dlužníkovi. Soud tedy nepovažuje za prokázané, že žalobkyně splnila své zákonné povinnosti a řádně posuzovala před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 zákona č. 256/2016 Sb.

18. Jelikož soud posoudil smlouvu jako neplatnou z výše uvedených důvodů, posoudil nárok žalobkyně podle ustanovení § 2991 a následujících občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení. Podle § [číslo] plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V případě plnění obou stran, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno.

19. Žalovaná obdržela od žalobkyně částku ve výši [částka], žalobkyni již zaplatila částku ve výši [částka] (splnila tedy více, než načerpala). Bezdůvodné obohacení žalované z neplatného závazku bylo již zcela vráceno. Z tohoto důvodu soud žalobu zamítl, neboť z neplatné smlouvy nevznikla žalované žádná další povinnost, než vrátit to, co získala, což již učinila.

20. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaná byla v řízení úspěšná, nicméně podle obsahu spisu jí žádné náklady nevznikly. Z tohoto důvodu soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.