7 C 205/2021

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Silvií Slanou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky [částka] od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem [adresa žalobkyně], do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> 1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8, 25 % ročně od [datum] do zaplacení a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne [datum] Smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka]. Úvěr byl vedený na úvěrovém účtu č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal hradit úroky z úvěru ve výši 8,70 % ročně a poplatky související s poskytnutím úvěru a jeho správou. Smluvní strany si dále přímo ve smlouvě sjednaly, že právní předchůdkyně žalobkyně je oprávněna připisovat vyúčtované úroky z úvěru k jistině úvěru vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce (kapitalizace). Žalovaný se zavázal splácet úvěr měsíčními splátkami. Žalovaný se však se splácením úvěrových splátek dostával do prodlení, resp. poskytoval částečné plnění. Při prodlení s placením splátek v dohodnutém termínu byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna požadovat okamžité zaplacení celého zůstatku úvěru. [příjmení] tohoto svého práva využila a rozhodla o zesplatnění úvěru ke dni [datum]. Ke dni zesplatnění činila jistina [částka]. Žalovaný po zesplatnění celého úvěru ničeho neuhradil, dlužná jistina tedy přesně odpovídá dlužné jistině ke dni zesplatnění, jak vyplývá z výpisu účtu žalovaného. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužné částky, ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena.

3. Usnesením č. j. 7C 205/2021-9 ze dne 22. 12. 2021 byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství a zaslala soudu důkazy k prokázání doplněných tvrzení. Dále byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila, jakou celkovou částku žalovaný k dnešnímu dni na předmětný úvěr uhradil.

4. V doplnění žaloby, ze dne [datum], žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne [datum] Smlouvu o úvěru k účtu č. [bankovní účet], na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka]. Účelem úvěru byla konsolidace úvěru, přičemž částka ke splacení v době konsolidace činila [částka]. V době uzavření smlouvy banka ověřovala schopnost žalovaného splácet úvěr vyhledáváním žalovaného v databázi dlužníků, vyhledáváním žalovaného v insolvenčním rejstříku, ověřením platnosti občanského průkazu žalovaného v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra České republiky a získáním informací přímo od žalovaného. Žalovaný v žádosti o poskytnutí úvěru uvedl, že je svobodný, jeho čistý měsíční příjem činí [částka], bydlí u rodičů a není povinen platit nájemné. Dále uvedl, že je zaměstnán u společnosti [právnická osoba] na dobu neurčitou a není s ním vedeno jednání o ukončení pracovního poměru. Žalovaný uvedl, že nemá žádné výdaje na výživné, léky a dále, že mu nejsou prováděny srážky ze mzdy z důvodu exekuce. Dále banka ověřovala schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr prověřováním pohybů na bankovním účtu žalovaného – banka prověřovala pravidelné měsíční příjmy ze zaměstnání, jiné příjmy a výdaje žalovaného na účtu č. [bankovní účet] za předcházející roční období před uzavřením smlouvy (smlouva byla uzavřena dne [datum]), tj. od [datum] do [datum], dotazem do Bankovního a Nebankovního registru klientských informací v České republice a informacemi z vlastních systémů – banka zjistila, že žalovaný měl v době úvěrové žádosti úvěr u banky s měsíční splátkou ve výši [částka] (stal se součástí konsolidace) a úvěr mimo banku s měsíční splátkou ve výši [částka]. Žalovaný uvedl měsíční příjem ze zaměstnání ve výši [částka], což banka zkontrolovala na základě příchozích transakcí na účet žalovaného [číslo] [bankovní účet], vedeného u banky. Dle výpisů z účtů je patrné, že částka odpovídá průměrnému příjmu žalovaného v posledním roce předcházejícím úvěrové žádosti. Žalovaný byl v době žádosti o úvěr v mladém produktivním věku, takže banka vycházela z toho, že v případě náhlé ztráty zaměstnání bude schopen za krátkou dobu si najít nové zaměstnání. Žalovaný navíc neměl žádné výdaje na bydlení, ani neměl povinnost platit výživné. Splátka nového úvěru činila [částka] a tak nové splátkové zatížení po konsolidaci bylo [částka] měsíčně. [příjmení] stanovila životní výdaje žalovaného po zohlednění jeho situace podle svého interního ekonomického modelu (pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení) na [částka]. [příjmení] zároveň obdobně k ukazateli DSTI stanovila hranici poměru splátkového zatížení k průměrnému příjmu, který v tomto případě činil 43,63 % po poskytnutí úvěru. Příjem žalovaného byl tedy dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů.

5. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaný se zavázal splatit úvěr pravidelnými měsíčními splátkami ve výši [částka], vždy k 20. dni v měsíci, přičemž první splátka měla být zaplacena dne [datum]. V případě dodržení podmínek splácení měl žalovaný úvěr hradit celkem 107 splátkami, když poslední splátka dopočtena na částku [částka] měla být zaplacena dne [datum] a tímto datem by byl úvěr splacen v plné výši. Ode dne poskytnutí úvěru do data zesplatnění tj. do [datum] uhradil žalovaný částku ve výši [částka]. Po datu zesplatnění do data sepisu tohoto podání žalovaný neuhradil ničeho.

6. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný.

7. K jednání, nařízenému na den [datum], se žalovaný bez omluvy nedostavil. Právní zástupce žalobkyně se k jednání dostavil a navrhl, aby soud žalobě v celém rozsahu vyhověl.

8. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně – [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne [datum] Smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka]. Úvěr byl veden na úvěrovém účtu č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných 107 měsíčních splátkách po [částka], vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce. Poslední splátka při řádném splácení činila [částka] a měla být uhrazena dne [datum]. Roční úroková sazba činila 8,70 % a RPSN činila 9,48 %. Úvěr byl poskytnut jako účelový, nezajištěný spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení a splácený pravidelnými splátkami. Použití úvěru bylo omezeno pouze na sjednaný účel. Účelem úvěru byla konsolidace úvěrů nebo půjček, které mu byly poskytnuty [právnická osoba] Na splacení konsolidovaných dluhů měl žalovaný použít částku ve výši [částka]. Použití zbývajících prostředků úvěru bylo zcela na uvážení žalovaného. Účastníci si ve smlouvě sjednali, že úroky z úvěru budou úročeny společně s jistinou a stanou se její součástí. Dále byla banka oprávněna požadovat poplatky a jiné platby související s prodlení, ukončit smluvní vztah s klientem a prohlásit úvěr za ihned splatný (ze smlouvy o úvěru ze dne [datum]). Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný nesplnil svou povinnost a nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, banka využila svého práva a úvěr ke dni [datum] zesplatnila (z oznámení o zesplatnění ze dne [datum]). [právnická osoba] oznámila žalovanému, že pohledávku postoupila žalobkyni (z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum]). Pohledávka byla žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] (ze smlouvy o postoupení včetně přílohy). Z platební historie je patrno, že žalovaný k dnešnímu dni uhradil částku ve výši [částka]. Ke dni vyhlášení rozsudku žalovaný dluží dle tvrzení žalobkyně jistinu ve výši [částka]. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužné částky, ovšem žalovaný na tuto výzvu nereagoval.

9. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také OZ), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

15. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaný při uzavření smlouvy vystupoval jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v citovaném ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry nově potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. [příjmení] je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

17. Tyto závěry, které se vztahují ke zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., jsou nepochybně použitelné i režimu zákona č. 257/2016 Sb., neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr je v něm zakotvena obdobně, respektive ještě šířeji.

18. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, přičemž uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

19. Zejména je nutno odkázat na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C – [číslo] (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu (sankce spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) a to bez ohledu na skutečnost, zda spotřebitel ve tříleté promlčecí době namítne tuto neplatnost.

20. S odkazem na citované závěry rozsudku Soudního dvora ve věci C – [číslo] a na články 8 a 23 směrnice 2008/48 dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.

21. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že její předchůdkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně uvedla, že její předchůdkyně zkoumala příjmy žalovaného, kdy žalovaný měl u předchůdkyně veden běžný účet a předchůdkyně žalobkyně tedy znala a měla ověřenou platební morálku žalovaného. Z předložených výpisů z účtů žalovaného je patrné, že jeho pravidelné měsíční výdaje přesahovaly jeho pravidelný příjem z pracovní činnosti, z čehož bylo zřejmé, že bude mít problém úvěr splácet. Splátkové zatížení žalovaného měsíční splátkou [částka] ve vztahu k jeho průměrnému příjmu [částka] dávalo tušit, že žalovaný nebude schopen úvěr splácet, neboť mu k dispozici zůstala na veškeré životní výdaje pouze částka [částka]. Skutečné výdaje žalovaného žalobkyně vůbec nezkoumala a spokojila se pouze s údaji poskytnutými žalovaným, který tyto výdaje v žádosti o úvěr uvedl jako nulové, včetně splátek úvěrů, ačkoli žalobkyně sama tvrdí, že splácel úvěr [obec] spořitelně splátkou ve výši [částka] měsíčně a úvěr mimo Spořitelnu s měsíční splátkou ve výši [částka]. Žalobkyni tedy muselo být zřejmé, že údaje žalovaného uvedené v žádosti o úvěr, nejsou pravdivé a nelze z nich při posuzování úvěruschopnosti vycházet. Z poskytnutého úvěru ve výši [částka] byla částka [částka] určena na konsolidaci předchozího úvěru žalovaného, dalších téměř [částka] bylo žalovanému poskytnuto bez sjednaného účelu. Soud tedy nepovažuje za prokázané, že žalobkyně splnila své zákonné povinnosti a řádně posuzovala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

22. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu neplatnou podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s odkazem na výše citovaná rozhodnutí Ústavního soudu ČR, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu ČR a zejména Soudního dvora EU. Proto plnění z titulu předmětné smlouvy (včetně sjednaných úroků) považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ.

23. Soud vypočetl výši bezdůvodného obohacení tak, že od částky [částka], kterou žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně převzal, odečetl částku, kterou již žalovaný dle platební historie zaplatil, tedy částku [částka]. Žalovaný do dnešního dne nevrátil žalobkyni částku v celkové výši [částka], která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. Soud v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

24. Pokud jde o počátek prodlení žalovaného, soud vycházeje z právní domněnky zakotvené v ustanovení § 573 Občanského zákoníku má za to, že zásilka (předžalobní výzva k plnění ze dne [datum]) zaslaná prostřednictvím poštovních služeb, je doručena adresátovi nejpozději třetí pracovní den po jejím odeslání. Splatnost bezdůvodného obohacení v souvislosti s neplatnou smlouvou tedy nastala dne [datum] na základě výzvy žalobkyně, která byla žalovanému doručena dne [datum]. Ode dne následujícího po splatnosti, tj. od [datum] je žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení.

25. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného, jsou veškerá ujednání co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.

26. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem sporu byla ke dni vyhlášení rozsudku včetně příslušenství částka [částka]. Žalobkyně byla v řízení úspěšná ohledně částky [částka], která představuje 82 % uplatněného nároku, neúspěšná byla ohledně částky [částka], tedy z 18 % z uplatněného nároku. Po porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci jí soud přiznal 64 % vzniklých nákladů řízení. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], mimosmluvní odměny advokáta za poskytování právních služeb ve výši [částka] podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 4 úkony právní služby po [částka] (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní upomínka a účast u jednání), náhrady hotových výdajů po [částka] za 4 úkony právní služby podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši [částka], 21 % DPH z částky [částka], ve výši [částka]. Dále náklady žalobkyně sestávají z jízdného ve výši [částka] z [obec] do [obec] a zpět, celkem 283 km, osobním automobilem Chrysler Crossfire, [registrační značka], s kombinovanou spotřebou benzínu 10,1 l benzínu na 100 km, při ceně benzínu [částka] a režii 4,7 Kč/km, z náhrady za promeškaný čas za 6 půlhodin po [částka] a 21 % DPH z částky [částka], ve výši [částka] Celkem náklady řízení žalobkyně představují částku [částka] a z této částky soud přiznal žalobkyni 64 %, tedy částku zaokrouhlení [částka]. Soud nepřiznal žalobkyni odměnu za doplnění žaloby na výzvu soudu ze dne [datum], neboť žalobkyně je zastoupena advokátem a žaloba měla být perfektní a obsahovat všechny potřebné náležitosti a tvrzení již v době jejího podání.