7 C 227/2025

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Silvií Slanou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 12 887 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 3,25 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a zaplacení smluvní pokuty ve výši , částka, .

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou, doručenou soudu dne , datum, , se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, smluvní pokuty ve výši , částka, a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že žalobkyně nabyla předmětnou pohledávku smlouvou o postoupení pohledávky ze dne , datum, uzavřenou se společností , právnická osoba, ., která ji dříve nabyla smlouvou o postoupení pohledávky ze dne , datum, se společností , právnická osoba, . Žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, . dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr ve výši , částka, , a to převodem z bankovního účtu předchůdkyně žalobkyně na bankovní účet žalované č. , č. účtu, s tím, že žalovaná se zavázala splácet každý měsíc úrok přirostlý k jistině ve výši 40 % z jistiny p. m., a to vždy k 3. dni v měsíci. Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou. Jistinu mohla žalovaná zaplatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Žalovaná se dostala do prodlení se splacením úvěru, ohledně čehož byla opakovaně upomínána. Dopisem ze dne , datum, byla žalovaná informována o zesplatnění celého úvěru. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka v celkové výši , částka, , skládající se z nesplacené části jistiny ve výši , částka, a z nesplacené části smluvního úroku ve výši , částka, (kapitalizovaný úrok za první měsíc čerpání ve výši 40 % měsíčně z dlužné jistiny). Současně žalobkyně požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši , částka, , která byla smluvními stranami sjednána ve Smlouvě o úvěru, kde bylo mezi stranami sjednáno právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž se žalovaná ocitla v prodlení. Žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši , částka, za období od , datum, do , datum, . Dne , datum, byla žalované odeslána předžalobní výzva, žalovaná na výzvu nereagovala a do dnešního dne žalobkyni dlužnou částku neuhradila.

2. Usnesením soudu, č. j. , spisová značka, ze dne , datum, , byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalované splácet úvěr včetně příslušenství a dále aby uvedla, zda žalovaná na předmětný úvěr uhradila nějakou částku a na co byly platby žalované započteny. V doplnění žaloby, ze dne , datum, , žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost ověřoval věřitel na základě údajů sdělených klientem a lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. Odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovaná prohlásila, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdila, že je schopna úvěr splatit, a že řádně zvážila své možnosti. Žalovaná prohlásila, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči třetím osobám, není si vědoma, že byla evidována v databázi dlužníků, zejména pak v insolvenčním rejstříku, v Centrální evidenci exekucí či v Databázi neplatných dokladů MVČR a nejsou jí známy žádné okolnosti, které by mohly mít podstatný nepříznivý dopad na plnění jejích dluhů a povinností vůči věřiteli. Na základě této lustrace a prohlášení klienta původní věřitel nepojal důvodné podezření o neschopnosti klienta úvěr splatit. Úvěruschopnost žalované ověřoval výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu. Úvěry jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala nečinná. Soud v souladu s ustanovením § 115a) občanského soudního řádu ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem soudu souhlasili. Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

4. Z předložených listinných důkazů vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., uzavřela s žalovanou dne , datum, Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Úvěrující poskytla žalované částku ve výši , částka, bezhotovostně na účet č. , č. účtu, . Smlouvou si strany sjednaly úrokovou sazbu ve výši 40 % měsíčně. Žalovaná se zavázala, vždy nejpozději k 3. dni v měsíci, splatit úrok přirostlý k jistině za uplynulé období, tedy částku , částka, měsíčně. Jistinu úvěru mohla žalovaná splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Pro případ prodlení se žalovaná zavázala uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny (ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, ). Částka ve výši , částka, byla žalované poskytnuta dne , datum, na účet číslo , č. účtu, (ze sdělení Air bank a.s.). Žalovaná se však se splácením sjednaného úroku za první měsíc čerpání ve výši , částka, dostala do prodlení. Dopisem ze dne , datum, bylo žalované oznámeno zesplatnění celého úvěru a od , datum, je žalovaná v prodlení s úhradou úvěru (z oznámení o zesplatnění spotřebitelského úvěru ze dne , datum, ). Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovanou postoupena společnosti , právnická osoba, ., která následně dne , datum, postoupila pohledávku žalobkyni (ze Smluv o postoupení pohledávek ze dne , datum, a ze dne , datum, ). Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne , datum, (z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, ). Žalovaná byla vyzývána k úhradě dluhu písemnou předžalobní upomínkou (z předžalobní upomínky ze dne , datum, včetně potvrzení o odeslání). K dnešnímu dni dluží žalovaná žalobkyni jistinu ve výši , částka, , smluvní úrok ve výši , částka, (40 % z dlužné jistiny ve výši , částka, ) a smluvní pokutu ve výši , částka, od , datum, do data odeslání předžalobní upomínky ze dne , datum, .

5. Z „Žádosti o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, “ bylo zjištěno, že žalovaná má středoškolské vzdělání bez maturity, je rozvedená, a má dvě vyživovací povinnosti. Od prosince 2022 žije v pronajatém bytě. Je zaměstnaná u společnosti , právnická osoba, . Její čistý měsíční příjem činí , částka, a měsíční výdaje žalované činí , částka, .

6. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od , datum, , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle ustanovení § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

11. Podle ustanovení § 78 odst. 2 písm. b) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

12. Podle ustanovení § 588 věty první o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

13. Podle § 2993 o. z. věty první občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

14. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

15. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla sjednána smlouva o úvěru a vzhledem k tomu, že v tomto vztahu předchůdkyně žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 odst. 1 o. z. v postavení podnikatele a žalovaná ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel, jedná se o spotřebitelský úvěr a na daný závazek dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

16. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy prvně zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované tento spotřebitelský úvěr splácet a úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jak dovodil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , „součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“. Uvedený právní závěr lze vztáhnout i k zákonu o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., účinnému v době uzavření posuzované smlouvy o úvěru. Obdobně konstatoval Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , že „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele“.

17. Splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je soud povinen zjišťovat z úřední povinnosti, nikoli pouze na základě procesní obrany žalovaného. Sankcí za nesplnění této povinnosti je neplatnost smlouvy. (Srov. rozsudek Soudního dvora ze dne , datum, ve věci sp. zn. C-679/18, OPR-, právnická osoba, . proti GK).

18. Současně soud poukazuje na závěr rozsudku Soudního dvora ze dne , datum, ve věci sp. zn. C-755/22, , právnická osoba, . proti , právnická osoba, .: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru a zánikem jeho nároku na zaplacení sjednaných úroků, i když tato smlouva byla stranami v plném rozsahu splněna a spotřebitel v důsledku nesplnění výše uvedené povinnosti neutrpěl škodlivé následky.“ Tím spíše ani částečné splacení spotřebitelského úvěru v kontextu české právní úpravy nevede k závěru o naplnění povinnosti podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. a platnosti smlouvy.

19. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) při posuzování úvěruschopnosti žalované nepostupovala v souladu s požadavky stanovenými § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a neposkytla úvěr s odbornou péčí, kterou zákon vyžaduje. Z tvrzení žalobkyně a z jejího doplnění žaloby ze dne , datum, vyplynulo, že věřitel založil posouzení úvěruschopnosti žalované převážně na údajích, které žalovaná sama uvedla v „Žádosti o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, “, na orientační lustraci ve veřejných databázích a na interním modelovém výpočtu příjmů a výdajů. Žalovaná v žádosti uvedla měsíční čistý příjem , částka, a výdaje , částka, , přičemž z těchto údajů věřitel vycházel při rozhodnutí o poskytnutí úvěru. Z následné lustrace provedené soudem v systému ISAS bylo zjištěno, že žalovaná měla již v době uzavření smlouvy několik probíhajících exekučních řízení vedených pod spisovými značkami , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, a , spisová značka, . Tato probíhající řízení představují objektivně významné okolnosti zásadně ovlivňující schopnost žalované dostát dalším závazkům. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě potřebných, dostatečných a spolehlivých informací. Tato povinnost neumožňuje omezit prověření na pouhé převzetí prohlášení spotřebitele, ani na částečnou kontrolu dostupných registrů, ani na interní orientační výpočty, pokud jsou založené jen na neověřených údajích. Soud se zabýval také tvrzením žalobkyně, že věřitel při hodnocení úvěruschopnosti používal metodiku, podle níž musí klientům zůstat alespoň 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji (mimo splátku), přičemž tato částka nesmí být nižší než životní minimum, a že úvěr byl poskytován pouze tehdy, pokud výsledná splatná částka nepřesahovala 90 % tohoto rozdílu. Předchůdkyně žalobkyně proto dovozovala, že v případě žalované nevznikly důvodné pochybnosti o její platební schopnosti. Tento argument však nemůže obstát. Uvedená metodika může být pomocným interním nástrojem věřitele, avšak předpokládá, že vstupní údaje o příjmech a výdajích jsou úplné a pravdivé. V projednávaném případě věřitel žádným způsobem neověřil existenci dalších závazků žalované, zejména pak probíhajících exekučních řízení, která zásadním způsobem snižují disponibilní příjem spotřebitele. Pokud jsou interní výpočty založeny na neúplných nebo neprověřených údajích, nemohou být považovány za řádné posouzení úvěruschopnosti ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Zjištěné exekuce byly v době uzavření smlouvy dohledatelné běžnou lustrací ve veřejně dostupných evidencích, které věřitel mohl a měl využít. Jako profesionální subjekt na finančním trhu má věřitel povinnost postupovat s odbornou péčí a zajistit, že informace, s nimiž pracuje, skutečně odrážejí reálnou finanční situaci spotřebitele. Tuto povinnost žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) nesplnila. V daném případě věřitel uzavřel smlouvu na základě informací, které neodpovídaly skutečné finanční situaci žalované, a nezajistil jejich ověření z dostupných spolehlivých zdrojů. K tomu soud dodává, že sjednaný úrok ve výši 40 % měsíčně, tedy 480 % ročně, mnohonásobně přesahuje běžnou úrokovou míru poskytovanou bankovními institucemi v místě bydliště žalované a představuje excesivní cenu peněz, která je v rozporu s dobrými mravy.

20. Na základě výše uvedeného soud uzavírá, že předchůdkyně žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalované řádně a v souladu se zákonem. Poskytnutí úvěru žalované bylo v přímém rozporu s povinnostmi věřitele vyplývajícími z § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z tohoto důvodu soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu absolutně neplatnou podle § 588 o. z. pro rozpor s ustanovením § 86 odst. 1 a 2 zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a zjevné narušení veřejného pořádku. K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Neplatnost právního jednání postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích a dalších plněních (§ 576 o. z.).

21. Jelikož soud posoudil smlouvu jako neplatnou, posoudil nárok žalobkyně podle ustanovení § 2991 a následujících občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení. Podle § 2993 plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od , datum, , spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Žalovaná od předchůdkyně žalobkyně obdržela částku , částka, , kterou do dnešního dne nevrátila. Tato částka představuje bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. Soud v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku , částka, s zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud jde o počátek prodlení žalované, oznámení o postoupení pohledávky, obsahující výzvu k úhradě ze dne , datum, bylo žalované odesláno dne , datum, a bylo jí doručeno fikcí dne , datum, . Dne , datum, měla žalovaná uhradit dlužnou částku a ode dne následujícího, tj. od , datum, je žalovaná v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení.

23. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení, která představuje bezdůvodné obohacení žalované, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.

24. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci jen částečný úspěch, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Při porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci, při zohlednění zamítnutého příslušenství, byl úspěch žalobkyně méně než poloviční a žalované podle obsahu spisu dosud žádné náklady nevznikly. Z tohoto důvodu soud rozhod tak, že se žádnému z účastníků náhrada nákladů řízení nepřiznává.