7 C 27/2022

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Silvií Slanou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 56 411 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 44 076,58 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 44 076,58 Kč od [datum] do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 12 344,42 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 438,88 Kč od [datum] do [datum], s úrokem ve výši 22,68 % ročně z částky 56 411 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 56 411 Kč od [datum] do [datum] a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 12 344,42 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 4 859 Kč k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> 1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 56 411 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 438,88 Kč od [datum] do [datum], s úrokem ve výši 22,68 % ročně z částky 56 411 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 56 411 Kč od [datum] do zaplacení a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], která byla uzavřena mezi žalobkyní a původním věřitelem [právnická osoba] Paribas Personal Finance. Žalovaná dne [datum] podala žádost o revolvingový úvěr [číslo]. V žádosti uvedla údaje o své osobě a zaměstnání včetně příjmů a výdajů. Žádosti žalované banka vyhověla a akceptovala ji. Akceptace byla žalované doručena spolu s dokumentem Základní info o úvěru a splácení. Na základě akceptace žádosti došlo k uzavření Smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] v níž se banka zavázala poskytnout žalované úvěr [číslo] s úvěrovým rámcem ve výši 55 000 Kč. [příjmení] svůj závazek splnila a otevřela žalované úvěrový účet [číslo]. Právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost a na účet zprostředkovatele zaslala dne [datum] částku ve výši požadovaného úvěru 6 487 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr dle sjednaných podmínek upravených v čl. IV. smlouvy, a to měsíčními splátkami, specifikovanými v témže článku smlouvy, vždy ke dni jejich splatnosti. Žalovaná svou povinnost nesplnila a s nesplácela poskytnutý úvěr řádně a včas dle sjednaných specifických podmínek, čímž se dostala do prodlení se splácením revolvingového úvěru, v jehož rámci byly tyto podmínky sjednány. Od data prodlení jsou žalované účtovány poplatky dle Sazebníku a úvěr je úročen úrokovou sazbou ve výši 22,68 % dle revolvingového úvěru, a to v souladu s čl. 2 14.

3. Produktových podmínek. Jelikož žalovaná nesplácela poskytnutý úvěr řádně a včas, využila banka svého práva, a v souladu se smlouvou a čl. 3, bod 3. 2., písm. a) Produktových podmínek, prohlásila poskytnutý úvěr za splatný v celé výši, a to ke dni [datum]. Dlužná částka se skládá z nesplacené jistiny úvěru ve výši 56 411 Kč a z dlužného kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 4 438,88 Kč. Žalovaná dluh nesplatila ani poté, kdy jí žalobkyně vyzvala v souladu s ustanovením § 142a odst. 1 občanského soudního řádu k zaplacení dlužné částky.

3. Usnesením č. j. 7C 27/2022-9 ze dne 22. 2. 2022 byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalované splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství a zaslala soudu důkazy k prokázání doplněných tvrzení. Dále byla žalobkyně vyzvána, aby sdělila, jakou celkovou částku žalovaná čerpala, jakou částku k dnešnímu dni uhradila a aby uvedla, za jaké období, z jaké částky a jakou sazbou byl kapitalizován smluvní úrok ve výši 4 438,88 Kč.

4. V doplnění žaloby ze dne [datum] žalobkyně uvedla, že je posuzování schopnosti spotřebitele splácet mu poskytnutý úvěr je konkretizováno pouze ve dvou směrech. Za prvé by posouzení mělo být založeno mimo jiné na informacích získaných od spotřebitele. Za druhé, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, je-li to nezbytné. Právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru vycházela z informací jí poskytnutých samotným žalovaným v Žádosti o klasický úvěr [číslo]. Mezi tyto informace patří, jméno, příjmení, adresa trvalého pobytu, rodné číslo OP, rodinný stav, způsob bydlení, stáří bankovního účtu, pozice v zaměstnání, údaje o zaměstnavateli, celkový měsíční příjem domácnosti ve výši 44 000 Kč a celkové náklady domácnosti ve výši 7 000 Kč. Právní předchůdkyně dále provedla kontrolu v interních systémech a pomocí dotazu v systému [příjmení], vše bez nálezu. Žalovaná celkem vyčerpala úvěr ve výši 179 179,58 Kč a uhradila celkem částku 131 093 Kč. Kapitalizovaný úrok 4 438,88 Kč je úrok, který se žalovaná zavázala splácet spolu splátkou jistiny dle čl. IV., odst. 4 smlouvy, vždy k 17. dni v měsíci, přičemž dle téhož ustanovení se řádné úroky, počítané vždy z aktuální výše celkové jistiny s úrokovou sazbou 22,68 % ročně krát 360 dní stávají součástí jistiny, vždy k poslednímu dni v měsíci.

5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala nečinná.

6. K jednání, nařízenému na [datum], se žalovaná bez omluvy nedostavila. Právní zástupce žalobkyně se k jednání dostavil, navrhl, aby soud žalobě vyhověl, když má za to, že žalobkyně prokázala veškerá tvrzení uvedená v žalobě včetně toho, že se zabývala zkoumáním úvěruschopnosti žalované, když při dané výši úvěru má za to, že detailnější zkoumání by nebylo účelné.

7. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že žalovaná dne [datum] požádala právní předchůdkyni žalobkyně, společnost [právnická osoba], na základě žádosti [číslo] o revolvingový úvěr. Právní předchůdkyně žalobkyně žádosti žalované vyhověla akceptačním dopisem [číslo] ze dne [datum] a poskytla žalované revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 55 000 Kč. Žalovaná se vyčerpanou část úvěru zavázala splácet v měsíčních splátkách v minimální výši 5 % z dlužné částky, nejméně však 500 Kč s tím, že termín splatnosti byl 17. den v měsíci. Základní roční úroková sazba byla sjednána ve výši 22,68 %, RPSN činila 28,52 %. Žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas. Dne [datum] žalobkyně od úvěrové smlouvy odstoupila. Odstoupení od úvěrové smlouvy nabylo účinnosti dne [datum] a dluh žalované v celkové výši 60 850 Kč se tak stal splatným v celém rozsahu. Dlužná částka se tak skládá z jistiny ve výši 56 411 Kč a kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 4 438,88 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum]. Žalovaná do dnešního dne dlužnou částku žalobkyni neuhradila a to ani přes výzvu právního zástupce žalobkyně ze dne [datum]. Dle tvrzení žalobkyně žalovaná k dnešnímu dni vyčerpala částku v celkové výši 179 179,58 Kč a uhradila částku ve výši 131 093 Kč.

8. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také OZ), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

14. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaná při uzavření smlouvy vystupovala jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v citovaném ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry nově potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. [příjmení] je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

16. Tyto závěry, které se vztahují ke zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., jsou nepochybně použitelné i režimu zákona č. 257/2016 Sb., neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr je v něm zakotvena obdobně, respektive ještě šířeji.

17. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, přičemž uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

18. Zejména je nutno odkázat na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C – [číslo] (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu (sankce spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) a to bez ohledu na skutečnost, zda spotřebitel ve tříleté promlčecí době namítne tuto neplatnost.

19. S odkazem na citované závěry rozsudku Soudního dvora ve věci C – [číslo] a na články 8 a 23 směrnice 2008/48 dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.

20. V projednávané věci žalobkyně pouze tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala před uzavřením smlouvy o úvěru schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ovšem k tomuto tvrzení nepředložila žádné listiny prokazující skutečné příjmy a výdaje (pracovní smlouvu, výplatní pásky, výpis z účtu, nájemní smlouvu, doklady o výši nákladů na bydlení apod.), na základě nichž posoudila úvěruschopnost žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela toliko z údajů o příjmech a výdajích uvedených žalovanou, které nijak neprověřovala. Soud tedy nepovažuje za prokázané, že žalobkyně splnila své zákonné povinnosti a řádně posuzovala úvěruschopnost žalované ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

21. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru neplatnou podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s odkazem na výše citovaná rozhodnutí Ústavního soudu ČR, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu ČR a zejména Soudního dvora EU. Proto plnění z titulu smlouvy (včetně sjednaných úroků a poplatků) považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ.

22. Soud vypočetl výši bezdůvodného obohacení tak, že od částky 175 169,58 Kč (vyčerpaná částka žalovanou po odečtení poplatků 4 010 Kč dle předloženého výpisu), odečetl částku, kterou již žalovaná dle tvrzení žalobkyně zaplatila, tedy částku 131 093 Kč. Žalovaná do dnešního dne nevrátila žalobkyni částku 44 076,58 Kč, která představuje bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. Soud v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni 44 076,58 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 44 076,58 Kč od [datum] do zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

23. Pokud jde o počátek prodlení žalované, soud vycházeje z právní domněnky zakotvené v ustanovení § 573 Občanského zákoníku má za to, že zásilka (předžalobní výzva k plnění ze dne [datum]) zaslaná prostřednictvím poštovních služeb je doručena adresátovi nejpozději třetí pracovní den po jejím odeslání. Splatnost bezdůvodného obohacení v souvislosti s neplatnou smlouvou tedy nastala dne [datum] na základě výzvy žalobkyně, která byla žalované odeslána dne [datum] a doručena dne [datum]. Ode dne následujícího po splatnosti, tj. od [datum] je žalovaná v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení.

24. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou 44 076,58 Kč se zákonným úrokem z prodlení, která představuje bezdůvodné obohacení žalované, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.

25. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Při zohlednění veškerého žalovaného příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku byla žalobkyně v řízení úspěšná ohledně částky 44 076,58 Kč, která představuje 61,3 % uplatněného nároku (z částky 71 903,92 Kč), neúspěšná byla ohledně částky 27 827,34 Kč, tedy z 38,7 % z uplatněného nároku. Po porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci jí soud přiznal 22,6 % vzniklých nákladů řízení. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 821 Kč, odměny za právní zastoupení za 4 úkony právní služby po 3 380 Kč (převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva a účast u jednání) dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., 4 x režijní paušál po 300 Kč dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., jízdné ve výši 517,60 Kč z [obec] do [obec] a zpět, celkem 124 km, osobním automobilem VW Tiguan, s průměrnou spotřebou 8,2 l [číslo] km, při ceně benzínu 44,50 Kč a režii 4,7 Kč/km, náhrady za promeškaný čas 2 půlhodiny po 100 Kč (jízdné a náhrada za promeškaný část účtováno ve výši ½ vzhledem k účasti u jednání téhož dne ve věci sp. zn. 7C 51/2022) a 21 % DPH z částky 15 437,60 Kč, tj. 3 241,89 Kč Celkem náklady řízení žalobkyně představují částku 21 500,49 Kč a z této částky soud přiznal žalobkyni 22,6 %, tedy částku ve výši 4 859 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni odměnu za doplnění žaloby na výzvu soudu ze dne [datum], neboť žalobkyně je zastoupena advokátem a žaloba měla být perfektní a obsahovat všechny potřebné náležitosti a tvrzení již v době jejího podání.