7 C 31/2022

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Silvií Slanou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 30 469 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 565 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 17 565 Kč od [datum] do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 12 904 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 12 904 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 563 Kč k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], LL.M., advokáta se sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> 1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 30 469 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 30 469 Kč od [datum] do zaplacení a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že s žalovaným uzavřela dne [datum] Úvěrovou smlouvu, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 19 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal k úhradě celé dlužné částky a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 627 Kč. Úvěr byl sjednán na 24 měsíců. [příjmení] ve výši 19 000 Kč byla žalovanému zaslána na číslo účtu uvedené v úvěrové smlouvě [bankovní účet]. K uzavření Úvěrové smlouvy může dojít pouze prostřednictvím internetových stránek žalobkyně, [webová adresa] v chráněném internetovém prostředí, které je přístupné jen na základě zvoleného hesla, případně v mobilní aplikaci žalobkyně k tomu určené. Zájemce o uzavření smlouvy vyplní požadované údaje, po jejich vyplnění probíhá automatizovaný schvalovací proces. Pokud je žadateli žádost schválena, objeví se na internetových stránkách nebo v mobilní aplikaci text smlouvy a na telefonní číslo, které žadatel uvedl v žádosti, je zaslán podpisový SMS kód. Ve chvíli, kdy kód zadá na webové stránce [webová adresa], je smlouva uzavřena a následně je odeslána na e-mailovou adresu, která byla uvedena v žádosti – [email]. Při uzavírání první smlouvy je ověřena identita žadatele. V případě vyplacení úvěru na bankovní účet musí být klientem odeslána 1 Kč na bankovní účet žalobkyně, případně zaslán výpis z účtu, ze kterého je patrné, kdo je jeho majitelem. Protože jména žadatele o úvěr a vlastníka účtu, který byl uveden v žádosti o uzavření smlouvy, se shodovala, byla schválená výše úvěru převedena na účet žalovaného. Žalobkyně vždy při uzavírání smlouvy hodnotí schopnost žadatele splácet, zkoumá, zda má u dalších společností jiné úvěry a zda tyto platí, to prostřednictvím registrů NRKI a BRKI. Dále zjišťuje, zda v případě, že již nějaké závazky má, tyto hradí a to prostřednictvím registru [příjmení] a dále v Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Rovněž srovnává příjmy a výdaje žadatele o úvěr, které jsou povinnou položkou. V rámci druhé až osmé splátky se vynáší úrok pevnou částkou ve výši 931 Kč, který byl sjednán ve smlouvě v části„ náklady úvěru“. V rámci první a deváté až dvacáté čtvrté splátky se úrok nevynáší. Výše úroků plyne ze splátkového kalendáře, který je součástí smlouvy. Žalovaný si dvakrát prodloužil splatnost aktuálně splatné splátky o jeden měsíc tzv. korunovým odkladem. Za takovéto prodloužení splatnosti je účtován poplatek ve výši 1 881 Kč. Žalovaný uhradil dne [datum] částku 1 433 Kč a dne [datum] částku 1 Kč a dne [datum] částku 1 Kč (částky ve výši 1 Kč byly zaslány za účelem prodloužení splatnosti). Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou dlužné částky a byl žalobkyní informován o výši dluhu a vyzván prostřednictvím SMS a e-mailu, které zadal při uzavírání smlouvy. Žalovanému byla účtována smluvní pokuta dne 16. 4. 2021ve výši 500 Kč a dne [datum] ve výši 500 Kč za prodlení s úhradou aktuální dlužné plátky. Dále byly žalovanému účtovány účelně vynaložené náklady dne [datum] ve výši 100 Kč, dne [datum] ve výši 100 Kč, dne [datum] ve výši 130 Kč, dne [datum] ve výši 100 Kč a dne [datum] ve výši 130 Kč v souvislosti s vymáháním dlužné částky po žalovaném. Dne [datum] byla žalovanému zaslána výzva před zesplatněním celého úvěru, ve které byl žalovaný vyzván k okamžité úhradě dlužné částky a upozorněn na možnost zesplatnění úvěru. V souvislosti s tímto dopisem byly žalovanému účtovány účelně vynaložené náklady ve výši 130 Kč. Ke dni [datum] byl úvěr zesplatněn a žalovaný byl vyzván k zaplacení celého úvěru včetně smluvní pokuty, a to ve sjednané lhůtě. Tato výzva byla zaslána žalovanému doporučeně. V souvislosti s tímto dopisem byly žalovanému účtovány účelně vynaložené náklady ve výši 130 Kč. Dne [datum] byla žalovanému účtována smluvní pokuta ve výši 2 286 Kč jako 10 % z nezaplacené jistiny a úroků. Žalobkyně eviduje za žalovaným pohledávku celkem ve výši 30 469 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 18 206 Kč, z úroků ve výši 4 655 Kč, z účelně vynaložených nákladů ve výši 560 Kč, poplatků za prodloužení splatnosti„ korunovým odkladem“ ve výši 3 762 Kč a smluvních pokut ve výši 3 286 Kč. Příslušenství pohledávky představuje zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % z částky 30 469 Kč od [datum] do zaplacení.

3. Usnesením č. j. 7C 31/2022-12 ze dne 9. 3. 2022 byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost žalovaného splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství (tzv. úvěruschopnost).

4. V doplnění žaloby ze dne [datum] žalobkyně uvedla, že naplňuje svoji zákonnou povinnost prověřování bonity spotřebitele důsledným zjišťováním jeho kreditního skóre, které zajišťuje oddělení úvěrových rizik. Tímto procesem je posuzována spotřebitelova příjmová a výdajová stránka a dále jsou přezkoumávány klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod. Pro předcházení předlužení klienta zajišťuje žalobkyně kontrolu bonity klienta, jejímž výsledkem je limit nejvyšší měsíční splátky. V rámci něho je ověřována schopnost klienta splácet další finanční závazky a hradit nezbytné životní výdaje. Zohledňováno je rodinné postavení klienta, zejména vyživovací povinnosti, příjem partnera, případně další skutečnosti. Existenci případných dalších pochybností ohledně bonity klienta minimalizuje žalobkyně rovněž kontrolou klienta v externích registrech [příjmení] a NRKI. S jejich pomocí jsou shromažďovány klientské informace, jako je např. existence závazků, jejich výše, historická platební morálka klienta. Vstupní data pro zjištění kreditního skóre, resp. pro zjištění limitu nejvyšší měsíční splátky žalovaného byly následující: zdroj příjmu – zaměstnanec, výše úvěru 19 000 Kč, rozsah měsíčních splátek 784 Kč až 1 723 Kč, čistý měsíční příjem 21 000 Kč, měsíční výdaje domácnosti na bydlení 4 000 Kč, životní minima členů domácnosti 3 410 Kč (1 dospělý) a počet vyživovaných dětí 0. Žalobkyně provedla lustraci žalovaného v registrech [příjmení], NRKI, [příjmení] a ISIR, přičemž dotaz do registru [příjmení] byl proveden s výsledkem„ nenalezen žádný závazek po splatnosti“, dotaz do registru NRKI byl proveden s výsledkem klient v NRKI nalezen – pozitivní vyhodnocení, dotazy do registru [příjmení] a ISIR byly provedeny s výsledkem – v registru nenalezen. Na základě uvedených zjištění a taky s ohledem na výši úvěru žalobkyně shledala žalovaného schopným splácet předmětný bezúčelový úvěr.

5. K jednání, nařízenému na [datum], se oba účastníci nedostavili, žalobkyně se omluvila, žalovaný se neostavil bez omluvy. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

6. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 19 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit ve 24 měsíčních splátkách s tím, že úroky nebo poplatky budou přičteny k jednotlivým splátkám na jistinu a budou splatné tímto způsobem: poplatek za poskytnutí úvěru bude přičten k 1. splátce, tento poplatek je splatný spolu s 1. splátkou jistiny. Úrok za 2. až 8. měsíc trvání úvěru bude přičten k druhé až osmé splátce. Tento úrok je splatný spolu s příslušnou splátkou jistiny. Úvěr bude úročen pevnou částkou. Tato částka bude záviset na výši vyčerpaného úvěru, a to bez ohledu na to, jakou částku žalovaný ještě nesplatil. První měsíc trvání úvěru bude úvěr bezúročný, 2. až 8. měsíc trvání úvěru bude úvěr úročen pevnou částkou, která bude záviste na výši poskytnuté jistiny. Výše úroku je 49 Kč za každých půjčených 1 000 Kč. Roční úroková sazba se v tomto případě pohybuje v rozmezí od 0 % do 83,04 %. Od 9. měsíce trvání úvěru až do dne splatnosti úvěru bude úvěr bezúročný. To znamená, že bude mít pevnou roční úrokovou sazbu ve výši 0 %. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal zaplatit, činila 26 144 Kč. Mezi stranami byl dále dohodnut poplatek za prodloužení doby splatnosti o 30 dnů, tzv.„ korunový odklad“ ve výši 1 881 Kč (účtován za prodloužení splatnosti úvěru o 30 dní). Pro případ nedodržení termínu splatnosti úvěru byla žalobkyně oprávněna účtovat žalovanému účelně vynaložené náklady (100 Kč a 130 Kč za upomínku), smluvní pokutu ve výši 10 % z nesplacené jistiny a úroků (z úvěrové smlouvy ze dne [datum] a z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, ze sazebníku poplatků, z potvrzení o provedené platbě). V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný zaplatil celkem částku 1 435 Kč (ze splátkového kalendáře), a to dne [datum] částku 1 433 Kč, dne [datum] částku 1 Kč a dne [datum] částku 1 Kč, které žalobkyně započetla podle výše uvedených pravidel. Z důvodu porušení povinnosti úvěr řádně splácet žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni [datum] (z výzvy ze dne [datum]). Výzvou ze dne [datum] a předžalobní výzvou ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu (z výzvy ze dne [datum], z předžalobní výzvy ze dne [datum], z poštovního podacího archu).

7. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také OZ), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaný při uzavření smlouvy vystupoval jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v citovaném ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry nově potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. [příjmení] je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

14. Tyto závěry, které se vztahují ke zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., jsou nepochybně použitelné i režimu zákona č. 257/2016 Sb., neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr je v něm zakotvena obdobně, respektive ještě šířeji.

15. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, přičemž uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

16. Zejména je nutno odkázat na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C – [číslo] (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

17. Podle závěrů Soudního dvora EU zásada konformního výkladu vyžaduje, aby vnitrostátní soudy učinily vše, co spadá do jejich pravomoci, aby zajistily plnou účinnost dotčené směrnice a došly k výsledku, který by byl v souladu s cílem sledovaným touto směrnicí. Soudu přísluší zajistit plný účinek směrnice 2008/48 tím, že na základě své vlastní pravomoci případně nepoužije výklad českých soudů, jestliže uvedený výklad není slučitelný s unijním právem.

18. S odkazem na citované závěry rozsudku Soudního dvora ve věci C – [číslo] a na články 8 a 23 směrnice 2008/48 dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 8 Co 47/2018).

19. V projednávané věci žalobkyně pouze tvrdila, ovšem neprokázala, že řádně prověřovala bonitu žalovaného, na základě čehož posoudila úvěruschopnost žalovaného, ve smyslu ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně vycházela pouze z údajů v úvěrových registrech a dále z údajů, které jí sdělil sám žalovaný. Úvěrující soudu nepředložila žádné konkrétní důkazy o tom, že zjišťovala schopnost žalovaného úvěr splácet na základě ověření výše příjmů a výdajů žalovaného (např. pracovní smlouvou, výplatnicemi, výpisem z účtu, nájemní smlouvou, doklady o SIPO apod.). Soud tedy nepovažuje za prokázané, že žalobkyně splnila své zákonné povinnosti a řádně posuzovala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 9 zákona č. 257/2016 Sb.

20. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu neplatnou podle ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s odkazem na výše citovaná rozhodnutí Ústavního soudu ČR, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu ČR a zejména Soudního dvora EU. Proto plnění z titulu smlouvy (včetně sjednaných úroků, poplatků a smluvní pokuty) považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ.

21. Žalovaný převzal od žalobkyně částku 19 000 Kč, do dnešního dne nevrátil žalobkyni částku ve výši 17 565 Kč, (tj. jistinu pohledávky, kterou od žalobkyně načerpal, sníženou o zaplacenou částku 1 435 Kč), která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. Soud v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobkyni částku ve výši 17 565 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 17 565 Kč od [datum] do zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud jde o počátek prodlení žalovaného, předžalobní výzva žalobkyně ze dne [datum] byla podle předložených dokladů odeslána dne [datum] a žalovanému dle zákonné fikce doručena nejpozději třetí pracovní den tedy [datum]. Jelikož žalobkyně požadovala úrok z prodlení až od [datum], byl jí přiznán od tohoto data.

22. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku 17 565 Kč se zákonným úrokem z prodlení, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.

1. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla v řízení úspěšná ohledně částky 17 565 Kč, která představuje 57,6 % uplatněného nároku, neúspěšná byla ohledně částky 12 904 Kč, tedy ze 42,5 % uplatněného nároku. Po porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci jí soud přiznal 15,2 % vzniklých nákladů řízení. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 524 Kč, mimosmluvní odměny advokáta za poskytování právních služeb ve výši 1 500 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, předžalobní výzva), náhrady hotových výdajů po 100 Kč za 3 úkony právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300 Kč, a z náhrady za DPH v sazbě 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč Celkem náklady řízení žalobkyně představují částku 3 702 Kč a z této částky soud přiznal žalobkyni 15,2 %, tedy částku ve výši 563 Kč.