7 C 33/2022

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Silvií Slanou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 5 399,01 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 399,01 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 726,73 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 399,01 Kč od datum do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč k rukám JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D., advokáta se sídlem adresa, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobou, doručenou soudu dne datum, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 399,01 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 726,73 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 399,01 Kč od datum do zaplacení a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že právní předchůdkyně žalobkyně, právnická osoba (dále jen banka) uzavřela s žalovaným Smlouvu o účtu číslo na základě které byl žalovanému zřízen sporožirový účet. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky banky. Žalovaný byl dle smlouvy povinen platit bance ceny služby a produkty poskytované bankou v souladu s platným sazebníkem. Vzhledem k tomu, že na účtu vznikl nepovolený debetní zůstatek, vznikla žalovanému povinnost tento nepovolený debetní zůstatek vyrovnat s tím, že ode dne vzniku tohoto nepovoleného debetního zůstatku byl žalovaný povinen hradit bance z částky nepovoleného debetního zůstatku úrok z prodlení ve výši dle Oznámení banky. Debetní zůstatek přes upomínky banky nebyl vyrovnán, a proto banka převedla dne datum pohledávku na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků. Nepovolený debetní zůstatek byl ode dne následujícího po převedení na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků i nadále úročen úrokem z prodlení v zákonné výši. Žalovaný byl o skutečnosti převedení debetního zůstatku na evidenční účet vyrozuměn výzvou ze dne datum. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, s účinností ke dni datum, postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum. Pohledávka za žalovaným činila ke dni postoupení částku 6 125,74 Kč a skládala se ze zůstatku jistiny ve výši 5 399,01 Kč a z úroku z prodlení do datum ve výši 726,73 Kč. Jistina pohledávky ve výši 5 399,01 Kč je od datum i nadále úročena úrokem z prodlení v zákonné výši.

3. Usnesením č. j. 7C 33/2022-9 ze dne 28. 2. 2022 byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost žalovaného splácet úvěr včetně příslušenství a dále aby upřesnila, jaký byl limit kontokorentního úvěru a u kapitalizovaných úroků ve výši 726,73 Kč aby uvedla, z jakých částek, jakou sazbou, za jak dlouhou dobu (od kdy do kdy) a v jaké výši došlo ke kapitalizaci úroku.

4. V doplnění žaloby ze dne datum žalobkyně uvedla, že kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 726,73 Kč je složen z kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ke dni zesplatnění, tj. datum ve výši 60,53 Kč a ze zákonného úroku z prodlení, jež je stanoven v platném Oznámení o úrokových sazbách právnická osoba ve výši 10 %, počítaný z aktuální dlužné splátky za období ode dne následujícího po ni převedení pohledávky z osobního účtu na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků, tj. datum do data postoupení, tj. datum, ve výši 666,20 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně právnická osoba jako poskytovatel úvěru, splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného, které získala při zpracovávání žádosti žalovaného o poskytnutí úvěrového produktu, v rámci něhož byl žalovaný dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl při své žádosti o poskytnutí úvěrového produktu, zejména výši jeho příjmu, dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k názoru, že schopnost žalovaného splácet tento úvěr je dostatečná. Žalovaný měl u právní předchůdkyně žalobkyně veden běžný účet č. bankovní účet, tedy znala a měla ověřenou jeho platební morálku, výši jeho měsíčních příjmů i výši měsíčních výdajů a veškeré podstatné skutečnosti pro posouzení jeho schopnosti splácet požadovaný úvěr. V Posouzení úvěruschopnosti uvedl žalovaný příjem ve výši 17 368 Kč, což pracovník banky zkontroloval na základě příchozích transakcí na účet žalovaného. Dle výpisu z účtu žalovaného bylo patrno, že částka odpovídá průměrnému příjmu v měsících předcházejících úvěrové žádosti. příjmení zároveň stanovila hranici poměru splátkového zatížení k průměrnému příjmu, který v tomto případě činil 2,4 % po poskytnutí úvěru. Splátka nového úvěru činila 417 Kč.

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci rozhodl dle ustanovení § 115a) občanského soudního řádu bez nařízení jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem projevili souhlas.

6. Z listinných důkazů má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně, právnická osoba uzavřela s žalovaným dne datum Smlouvu o účtu číslo na základě které byl žalovanému zřízen sporožirový účet. Dne datum uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu, na základě které byl žalovanému na běžném účtu poskytnut kontokorentní úvěr. Limit kontokorentního úvěru činil 5 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala před poskytnutím úvěru schopnost žalovaného splácet úvěr na základě poznatků o příjmech a výdajích získaných z vedení účtu pro žalovaného, kdy pracovník banky zkontroloval na základě příchozích transakcí, že příjem žalovaného činil cca 17 368 Kč. Úroková sazba žalovaného činila 18,90 % ročně. Vzhledem k tomu, že žalovaný porušil své povinnosti vyplývající ze smlouvy, když neudržoval kontokorent ve sjednaném limitu, právní předchůdkyně žalobkyně využila svého práva a prohlásila úvěr za splatný a dopisem ze dne datum oznámila žalovanému, že dne datum převedla pohledávku na účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků. Ke dni převodu činila dlužná částka 5 461,03 Kč a skládala se z nepovoleného debetního zůstatku ve výši 5 399,01 Kč a zákonných úroků z prodlení ve výši 62,02 Kč (z dopisu ze dne datum). právnická osoba oznámila žalovanému, že pohledávku postoupila žalobkyni (z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum). Pohledávka byla žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne datum, s účinností ke dni datum (ze smlouvy o postoupení včetně přílohy). Předžalobní výzvou byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, nejpozději do datum (z výzvy k úhradě dluhu ze dne datum). Ke dni vyhlášení rozsudku činil dluh žalovaného celkem 6 125,74 Kč a skládal se z nepovoleného debetního zůstatku ve výši 5 399,01 Kč, z úroku z prodlení ve výši 726,73 Kč.

7. Soud vzal dále za prokázané, že Z výpisu z účtu, který žalobkyně předložila, je patrné, že částka odpovídá průměrnému příjmu v měsících předcházejících úvěrové žádosti.

8. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

11. Podle ustanovení § 3 odst. 2 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., celkovými náklady spotřebitelského úvěru se rozumí veškeré náklady včetně úroků, provizí, daní, poplatků nebo jiných obdobných peněžitých plnění a veškerých dalších plateb, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem a které jsou poskytovateli známy, s výjimkou nákladů na notáře.

12. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Na základě výše uvedených zákonných ustanovení soud žalobě jako důvodné vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni jistinu úvěru ve výši 5 399,01 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 726,73 Kč a zákonné úroky z prodlení ode dne datum do zaplacení z částky 5 399,01 Kč. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a jejich výše je dána § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

15. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyni, která byla v řízení úspěšná, proto soud přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 489 Kč, které spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč, mimosmluvní odměně advokáta za poskytování právních služeb ve výši 600 Kč podle § 14b písm. c.) vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní upomínka, podání žaloby) po 200 Kč, 3 x režijního paušálu po 100 Kč ve výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a.) vyhlášky č. 177/1996 Sb., přičemž odměna a náhrady jsou zvýšeny o 21 % DPH. Použití ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. je odůvodněno tím, že žalobkyně podala k tomuto soudu opakované žaloby ve skutkově i právně obdobných věcech, např. pod spisovými značkami 13C 249/2022, 14C 31/2022, 12C 43/2022. Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 občanského soudního řádu). Nebudou-li dobrovolně splněny povinnosti uložené tímto rozhodnutím ve stanovených lhůtách, lze rozhodnutí vykonat.