7 C 34/2026

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Silvií Slanou ve věci žalobkyně: Credivo Jméno žalobkyně A ., (dříve Jméno žalobkyně B .) IČO: IČO žalobkyně B sídlem Adresa žalobkyně B zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 37 490,84 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a smluvní pokuty ve výši , částka, .

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou, doručenou soudu dne , datum, , se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, smluvní pokuty ve výši , částka, a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne , datum, uzavřena distančním způsobem na internetových stránkách www.flexifin.cz, Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr až do výše , částka, s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách podle čl. V odst. 1 smlouvy ve výši určené dle čl. 5 Všeobecných obchodních podmínek, když první splátka byla splatná dne , datum, a konec kreditového rámce měl nastat dne , datum, . Dne , datum, poskytla žalobkyně žalované částky ve výši , částka, , ve výši , částka, a ve výši , částka, prostřednictvím bankovního převodu na účet č. , č. účtu, . Žalovaná si při sjednávání smlouvy zvolila volitelnou službu „Presto“ za poplatek ve výši , částka, . Dále se žalovaná dle čl. VII odst. 2 a čl. VI smlouvy zavázala zaplatit žalobkyni poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše. Dle čl. VII odst. 3 a čl. VI smlouvy se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 1,016 % denně z nesplacené části jistiny. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, proto žalobkyně smlouvu vypověděla dne , datum, , o čemž žalovanou informovala emailem z téhož dne. Ode dne , datum, je žalovaná v prodlení s úhradou celého úvěru. Žalovaná má ve vztahu k žalobkyni nesplacenou pohledávku ve výši , částka, , která se skládá z jistiny ve výši , částka, , z poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši , částka, , ze smluvního úroku ve výši , částka, a z poplatku za službu „Presto“ ve výši , částka, . Žalobkyně uplatňuje smluvní pokutu pouze za prvních 90 dnů prodlení, která činí , částka, . Žalovaná se do prodlení dostala se splácením denní splátky splatné dne , datum, . Žalobkyně proto požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze zůstatku jistiny úvěru od , datum, do , datum, .

3. Usnesením soudu, č. j. , spisová značka, ze dne , datum, , byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila, zda a jakým způsobem posuzovala dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost žalované úvěr splácet a dále aby uvedla, zda žalovaná na předmětný úvěr uhradila nějakou částku, u kapitalizovaného úroku ve výši , částka, aby uvedla, z jakých částek, jakou sazbou a za jak dlouhou dobu došlo ke kapitalizaci úroku, u poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši , částka, a u poplatku „Presto“ ve výši , částka, aby uvedla, jak byly tyto poplatky vypočteny., právnická osoba, tomu žalobkyně v doplnění žaloby ze dne , datum, uvedla, že při ověřování úvěruschopnosti nejprve zjistila u žalované informace o celkovém počtu členů žijících ve společné domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem a další. Ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalované činila , částka, , umožňuje bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté žalované. Dále žalobkyně ověřila, zda se žalovaná nenachází v následujících registrech: centrální evidence exekucí, insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů, registru TelcoScore, registru , právnická osoba, ., registru PČR hledaných osob, registru politicky aktivních osob (registr Starostové), katastrálním rejstříku – kontrola platnosti adresy a registru „sankční seznamy“. Dle čl. VII odst. 3 a čl. VI smlouvy se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 1,016 % denně z nesplacené části jistiny. Žalobkyně výši smluvního úroku vyčíslila na částku , částka, . Dle čl. VII odst. 2 a čl. VI smlouvy se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše. Poplatek za vyplacení tranší úvěru je počítán z jistiny ve výši , částka, . Žalobkyně výši poplatku za vyplacení tranší úvěru vyčíslila na částku , částka, . Poplatek za službu „Presto“ není vždy součástí smlouvy, neboť jde o službu volitelnou. Žalovaná si tuto službu sama zvolila při sjednávání smlouvy v souladu s čl. VII odst. 4 smlouvy, v původní výši , částka, . Žalovaná k dnešnímu dni nezaplatila na dluh ničeho.

5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala nečinná. Na základě ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci řízení s tím souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout pouze na základě účastníky předložených listinných důkazů.

6. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně ověřila totožnost žalované prostřednictvím bankovní identity a následně žalovaná podepsala dne , datum, , na internetových stránkách žalobkyně www.flexifin.cz, Smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr s postupným čerpáním až do částky , částka, , za poplatek ve výši 1,99 % denně z čerpané částky. Úroková sazba byla sjednána jako pevná denní ve výši 1,016 %, RPSN činila 1765,32 %. Za doplňkovou službu „Presto“ byl sjednán poplatek ve výši , částka, (za expresní vyplacení každé tranše). Žalovaná se zavázala splatit první denní splátku dne , datum, . Datum splatnosti celého úvěru byl sjednán na den , datum, . Nedílnou součástí smlouvy o úvěru byly Všeobecné obchodní podmínky a Sazebník (ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a z Autorizace ověření totožnosti). Žalobkyně poskytla žalované na účet č. , č. účtu, dne , datum, částky , částka, , , částka, a , částka, (z Přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli). Pro případ prodlení se zaplacením jistiny byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny až do zaplacení (z čl. VIII odst. 1 Smlouvy o úvěru). Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, proto žalobkyně smlouvu vypověděla, o čemž žalovanou informovala emailem ze dne , datum, . Dle tvrzení žalobkyně žalovaná neuhradila na předmětný úvěr žádnou částku. K dnešnímu dni dluží žalovaná žalobkyni částku ve výši , částka, . Tato částka se skládá z jistiny ve výši , částka, , z poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši , částka, , ze smluvního úroku ve výši , částka, a z poplatku za službu „Presto“ ve výši , částka, . K úhradě dluhu byla žalovaná vyzývána písemnou předžalobní upomínkou ze dne , datum, (z předžalobní upomínky ze dne , datum, , z dodejky). K této částce žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze zůstatku úvěru v období od , datum, do , datum, , která činí , částka, .

7. Z „Výpisu o posouzení úvěruschopnosti“ bylo zjištěno, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalované brala v úvahu následující údaje uvedené žalovanou: celkový počet členů ve společně hospodařící domácnosti: 2, počet členů ve společně hospodařící domácnosti s příjmem: 2, výše pravidelných měsíčních výdajů uvedených spotřebitelem: , částka, , výše ověřeného čistého měsíčního příjmu: , částka, , výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem: , částka, , regionální koeficient: 1, rezerva pro výdaje: , částka, , vypočítané minimální výdaje: , částka, , disponibilní příjem: , částka, .

8. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od , datum, , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle ustanovení § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

13. Podle ustanovení § 78 odst. 2 písm. b) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

14. Podle ustanovení § 588 věty první o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

15. Podle § 2993 o. z. věty první občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

16. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla sjednána smlouva o úvěru a vzhledem k tomu, že v tomto vztahu žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 odst. 1 o. z. v postavení podnikatele a žalovaná ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel, jedná se o spotřebitelský úvěr a na daný závazek dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

17. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností žalobkyně před uzavřením smlouvy prvně zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného tento spotřebitelský úvěr splácet a úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jak dovodil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , „součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“. Uvedený právní závěr lze vztáhnout i k zákonu o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., účinnému v době uzavření posuzované smlouvy o úvěru. Obdobně konstatoval Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , že „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele“.

18. Splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je soud povinen zjišťovat z úřední povinnosti, nikoli pouze na základě procesní obrany žalovaného. Sankcí za nesplnění této povinnosti je neplatnost smlouvy. (Srov. rozsudek Soudního dvora ze dne , datum, ve věci sp. zn. C-679/18, OPR-, Jméno žalobkyně A, . proti GK). Soud poukazuje na závěr rozsudku Soudního dvora ze dne , datum, ve věci sp. zn. C-755/22, , právnická osoba, . proti , právnická osoba, .: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru a zánikem jeho nároku na zaplacení sjednaných úroků, i když tato smlouva byla stranami v plném rozsahu splněna a spotřebitel v důsledku nesplnění výše uvedené povinnosti neutrpěl škodlivé následky.“ Tím spíše ani částečné splacení spotřebitelského úvěru v kontextu české právní úpravy nevede k závěru o naplnění povinnosti podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. a platnosti smlouvy.

19. V projednávané věci žalobkyně k prokázání posuzování úvěruschopnosti žalované předložila výpis o posouzení úvěruschopnosti žalovaného a výpisy z bankovního účtu žalované, vedeného u , právnická osoba, ., za období od května 2024 do května 2025. Žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházela především z údajů sdělených samotnou žalovanou, zejména pokud jde o výši jejích pravidelných měsíčních výdajů, které byly stanoveny pouze na částku , částka, , která se nejeví jako reálná. Žalovaná uvedla příjem , částka, , avšak žalobkyně ověřila z výpisů z účtu příjem pouze ve výši , částka, . Dále bylo z bankovního účtu žalované zjištěno, že žalovaná opakovaně, pravidelně a ve značném rozsahu vynakládala finanční prostředky na sázky a hazardní hry. Tyto pravidelné a podstatné výdaje a rizikové chování žalované však žalobkyně nijak nezohlednila, ačkoliv při vynaložení odborné péče je mohla a měla zjistit. Skutečné výdaje žalované tak byly zjevně vyšší, než jaké žalobkyně při výpočtu její úvěruschopnosti předpokládala. Žalobkyně si rovněž neopatřila dostatečné podklady k ověření skutečných výdajů žalované, když vycházela pouze z tvrzení žalované. Za této situace nelze považovat výpočet disponibilního příjmu ve výši , částka, za odpovídající skutečnosti, neboť vycházel z neúplných a nesprávných vstupních údajů. Reálná finanční situace žalované byla podstatně horší, což mělo přímý dopad na její schopnost úvěr splácet, když nezaplatila žádnou splátku. Ačkoliv žalobkyně provedla kontrolu žalované v různých veřejných a neveřejných registrech (např. centrální evidence exekucí, insolvenční rejstřík apod.), tato skutečnost sama o sobě nepostačuje k řádnému posouzení úvěruschopnosti, neboť takové prověření nevypovídá o reálné schopnosti spotřebitele splácet úvěr s ohledem na jeho skutečné příjmy a výdaje.

20. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně nesplnila svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované, když nezjistila a nezohlednila všechny podstatné okolnosti týkající se jejích příjmů a výdajů. Povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele nelze splnit pouhým mechanickým přejímáním tvrzení spotřebitele, zejména pokud jde o výši jeho pravidelných měsíčních výdajů. Odborné posouzení úvěruschopnosti musí zahrnovat nejen zjištění příjmů spotřebitele, ale též reálné a věrohodné posouzení jeho výdajů alespoň v rozsahu nezbytném pro zhodnocení, zda mu po jejich odečtení zůstane dostatek prostředků k řádnému a dlouhodobému splácení úvěru. Za těchto okolností soud uzavírá, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nesplnila svou zákonnou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně a odpovědně.

21. Z tohoto důvodu soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu absolutně neplatnou podle § 588 o. z. pro rozpor s ustanovením § 86 odst. 1 a 2 zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a zjevné narušení veřejného pořádku. K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Neplatnost právního jednání postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích a dalších plněních (§ 576 o. z.).

22. Jelikož soud posoudil smlouvu jako neplatnou, posoudil nárok žalobkyně podle ustanovení § 2991 a následujících občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení. Podle § 2993 plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od , datum, , spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Žalovaná od žalobkyně obdržela částku , částka, , kterou do dnešního dne nevrátila. Tato částka představuje bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. Soud v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

24. Pokud jde o počátek prodlení žalované, předžalobní výzva ze dne , datum, , byla žalované odeslána dne , datum, a byla žalované doručena v souladu se zákonnou fikcí dne , datum, . Žalovaná měla dlužnou částku dle výzvy zaplatit do 3 dnů, tj. do , datum, a ode dne následujícího, tj. od , datum, je žalovaná v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení.

25. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení, která představuje bezdůvodné obohacení žalované, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.

26. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci jen částečný úspěch, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Při porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci vzniklo žalované právo na částečnou náhradu nákladů řízení. Podle obsahu spisu žalované žádné náklady nevznikly, z tohoto důvodu soud rozhod tak, že se žádnému z účastníků náhrada nákladů řízení nepřiznává.