7 C 34/2026

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Silvií Slanou ve věci žalobkyně: Credivo Jméno žalobkyně A., (dříve Jméno žalobkyně B.) IČO: IČO žalobkyně B sídlem Adresa žalobkyně B zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 37 490,84 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky částka od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a smluvní pokuty ve výši částka.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou, doručenou soudu dne datum, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, smluvní pokuty ve výši částka a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne datum uzavřena distančním způsobem na internetových stránkách www.flexifin.cz, Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr až do výše částka s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách podle čl. V odst. 1 smlouvy ve výši určené dle čl. 5 Všeobecných obchodních podmínek, když první splátka byla splatná dne datum a konec kreditového rámce měl nastat dne datum. Dne datum poskytla žalobkyně žalované částky ve výši částka, ve výši částka a ve výši částka prostřednictvím bankovního převodu na účet č. č. účtu. Žalovaná si při sjednávání smlouvy zvolila volitelnou službu „Presto“ za poplatek ve výši částka. Dále se žalovaná dle čl. VII odst. 2 a čl. VI smlouvy zavázala zaplatit žalobkyni poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše. Dle čl. VII odst. 3 a čl. VI smlouvy se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 1,016 % denně z nesplacené části jistiny. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, proto žalobkyně smlouvu vypověděla dne datum, o čemž žalovanou informovala emailem z téhož dne. Ode dne datum je žalovaná v prodlení s úhradou celého úvěru. Žalovaná má ve vztahu k žalobkyni nesplacenou pohledávku ve výši částka, která se skládá z jistiny ve výši částka, z poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši částka, ze smluvního úroku ve výši částka a z poplatku za službu „Presto“ ve výši částka. Žalobkyně uplatňuje smluvní pokutu pouze za prvních 90 dnů prodlení, která činí částka. Žalovaná se do prodlení dostala se splácením denní splátky splatné dne datum. Žalobkyně proto požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze zůstatku jistiny úvěru od datum do datum.

3. Usnesením soudu, č. j. spisová značka ze dne datum, byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila, zda a jakým způsobem posuzovala dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost žalované úvěr splácet a dále aby uvedla, zda žalovaná na předmětný úvěr uhradila nějakou částku, u kapitalizovaného úroku ve výši částka aby uvedla, z jakých částek, jakou sazbou a za jak dlouhou dobu došlo ke kapitalizaci úroku, u poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši částka a u poplatku „Presto“ ve výši částka aby uvedla, jak byly tyto poplatky vypočteny. právnická osoba tomu žalobkyně v doplnění žaloby ze dne datum uvedla, že při ověřování úvěruschopnosti nejprve zjistila u žalované informace o celkovém počtu členů žijících ve společné domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem a další. Ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalované činila částka, umožňuje bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté žalované. Dále žalobkyně ověřila, zda se žalovaná nenachází v následujících registrech: centrální evidence exekucí, insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů, registru TelcoScore, registru právnická osoba., registru PČR hledaných osob, registru politicky aktivních osob (registr Starostové), katastrálním rejstříku – kontrola platnosti adresy a registru „sankční seznamy“. Dle čl. VII odst. 3 a čl. VI smlouvy se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 1,016 % denně z nesplacené části jistiny. Žalobkyně výši smluvního úroku vyčíslila na částku částka. Dle čl. VII odst. 2 a čl. VI smlouvy se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše. Poplatek za vyplacení tranší úvěru je počítán z jistiny ve výši částka. Žalobkyně výši poplatku za vyplacení tranší úvěru vyčíslila na částku částka. Poplatek za službu „Presto“ není vždy součástí smlouvy, neboť jde o službu volitelnou. Žalovaná si tuto službu sama zvolila při sjednávání smlouvy v souladu s čl. VII odst. 4 smlouvy, v původní výši částka. Žalovaná k dnešnímu dni nezaplatila na dluh ničeho.

5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala nečinná. Na základě ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci řízení s tím souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout pouze na základě účastníky předložených listinných důkazů.

6. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně ověřila totožnost žalované prostřednictvím bankovní identity a následně žalovaná podepsala dne datum, na internetových stránkách žalobkyně www.flexifin.cz, Smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr s postupným čerpáním až do částky částka, za poplatek ve výši 1,99 % denně z čerpané částky. Úroková sazba byla sjednána jako pevná denní ve výši 1,016 %, RPSN činila 1765,32 %. Za doplňkovou službu „Presto“ byl sjednán poplatek ve výši částka (za expresní vyplacení každé tranše). Žalovaná se zavázala splatit první denní splátku dne datum. Datum splatnosti celého úvěru byl sjednán na den datum. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru byly Všeobecné obchodní podmínky a Sazebník (ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota a z Autorizace ověření totožnosti). Žalobkyně poskytla žalované na účet č. č. účtu dne datum částky částka, částka a částka (z Přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli). Pro případ prodlení se zaplacením jistiny byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny až do zaplacení (z čl. VIII odst. 1 Smlouvy o úvěru). Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, proto žalobkyně smlouvu vypověděla, o čemž žalovanou informovala emailem ze dne datum. Dle tvrzení žalobkyně žalovaná neuhradila na předmětný úvěr žádnou částku. K dnešnímu dni dluží žalovaná žalobkyni částku ve výši částka. Tato částka se skládá z jistiny ve výši částka, z poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši částka, ze smluvního úroku ve výši částka a z poplatku za službu „Presto“ ve výši částka. K úhradě dluhu byla žalovaná vyzývána písemnou předžalobní upomínkou ze dne datum (z předžalobní upomínky ze dne datum, z dodejky). K této částce žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze zůstatku úvěru v období od datum do datum, která činí částka.

7. Z „Výpisu o posouzení úvěruschopnosti“ bylo zjištěno, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalované brala v úvahu následující údaje uvedené žalovanou: celkový počet členů ve společně hospodařící domácnosti: 2, počet členů ve společně hospodařící domácnosti s příjmem: 2, výše pravidelných měsíčních výdajů uvedených spotřebitelem: částka, výše ověřeného čistého měsíčního příjmu: částka, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem: částka, regionální koeficient: 1, rezerva pro výdaje: částka, vypočítané minimální výdaje: částka, disponibilní příjem: částka.

8. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od datum, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle ustanovení § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

13. Podle ustanovení § 78 odst. 2 písm. b) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

14. Podle ustanovení § 588 věty první o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

15. Podle § 2993 o. z. věty první občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

16. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla sjednána smlouva o úvěru a vzhledem k tomu, že v tomto vztahu žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 odst. 1 o. z. v postavení podnikatele a žalovaná ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel, jedná se o spotřebitelský úvěr a na daný závazek dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

17. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností žalobkyně před uzavřením smlouvy prvně zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného tento spotřebitelský úvěr splácet a úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jak dovodil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne datum, č. j. spisová značka, „součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“. Uvedený právní závěr lze vztáhnout i k zákonu o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., účinnému v době uzavření posuzované smlouvy o úvěru. Obdobně konstatoval Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka, že „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele“.

18. Splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je soud povinen zjišťovat z úřední povinnosti, nikoli pouze na základě procesní obrany žalovaného. Sankcí za nesplnění této povinnosti je neplatnost smlouvy. (Srov. rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci sp. zn. C-679/18, OPR-Jméno žalobkyně A. proti GK). Soud poukazuje na závěr rozsudku Soudního dvora ze dne datum ve věci sp. zn. C-755/22, právnická osoba. proti právnická osoba.: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru a zánikem jeho nároku na zaplacení sjednaných úroků, i když tato smlouva byla stranami v plném rozsahu splněna a spotřebitel v důsledku nesplnění výše uvedené povinnosti neutrpěl škodlivé následky.“ Tím spíše ani částečné splacení spotřebitelského úvěru v kontextu české právní úpravy nevede k závěru o naplnění povinnosti podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. a platnosti smlouvy.

19. V projednávané věci žalobkyně k prokázání posuzování úvěruschopnosti žalované předložila výpis o posouzení úvěruschopnosti žalovaného a výpisy z bankovního účtu žalované, vedeného u právnická osoba., za období od května 2024 do května 2025. Žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházela především z údajů sdělených samotnou žalovanou, zejména pokud jde o výši jejích pravidelných měsíčních výdajů, které byly stanoveny pouze na částku částka, která se nejeví jako reálná. Žalovaná uvedla příjem částka, avšak žalobkyně ověřila z výpisů z účtu příjem pouze ve výši částka. Dále bylo z bankovního účtu žalované zjištěno, že žalovaná opakovaně, pravidelně a ve značném rozsahu vynakládala finanční prostředky na sázky a hazardní hry. Tyto pravidelné a podstatné výdaje a rizikové chování žalované však žalobkyně nijak nezohlednila, ačkoliv při vynaložení odborné péče je mohla a měla zjistit. Skutečné výdaje žalované tak byly zjevně vyšší, než jaké žalobkyně při výpočtu její úvěruschopnosti předpokládala. Žalobkyně si rovněž neopatřila dostatečné podklady k ověření skutečných výdajů žalované, když vycházela pouze z tvrzení žalované. Za této situace nelze považovat výpočet disponibilního příjmu ve výši částka za odpovídající skutečnosti, neboť vycházel z neúplných a nesprávných vstupních údajů. Reálná finanční situace žalované byla podstatně horší, což mělo přímý dopad na její schopnost úvěr splácet, když nezaplatila žádnou splátku. Ačkoliv žalobkyně provedla kontrolu žalované v různých veřejných a neveřejných registrech (např. centrální evidence exekucí, insolvenční rejstřík apod.), tato skutečnost sama o sobě nepostačuje k řádnému posouzení úvěruschopnosti, neboť takové prověření nevypovídá o reálné schopnosti spotřebitele splácet úvěr s ohledem na jeho skutečné příjmy a výdaje.

20. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně nesplnila svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované, když nezjistila a nezohlednila všechny podstatné okolnosti týkající se jejích příjmů a výdajů. Povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele nelze splnit pouhým mechanickým přejímáním tvrzení spotřebitele, zejména pokud jde o výši jeho pravidelných měsíčních výdajů. Odborné posouzení úvěruschopnosti musí zahrnovat nejen zjištění příjmů spotřebitele, ale též reálné a věrohodné posouzení jeho výdajů alespoň v rozsahu nezbytném pro zhodnocení, zda mu po jejich odečtení zůstane dostatek prostředků k řádnému a dlouhodobému splácení úvěru. Za těchto okolností soud uzavírá, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nesplnila svou zákonnou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně a odpovědně.

21. Z tohoto důvodu soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu absolutně neplatnou podle § 588 o. z. pro rozpor s ustanovením § 86 odst. 1 a 2 zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a zjevné narušení veřejného pořádku. K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Neplatnost právního jednání postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích a dalších plněních (§ 576 o. z.).

22. Jelikož soud posoudil smlouvu jako neplatnou, posoudil nárok žalobkyně podle ustanovení § 2991 a následujících občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení. Podle § 2993 plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od datum, spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Žalovaná od žalobkyně obdržela částku částka, kterou do dnešního dne nevrátila. Tato částka představuje bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. Soud v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

24. Pokud jde o počátek prodlení žalované, předžalobní výzva ze dne datum, byla žalované odeslána dne datum a byla žalované doručena v souladu se zákonnou fikcí dne datum. Žalovaná měla dlužnou částku dle výzvy zaplatit do 3 dnů, tj. do datum a ode dne následujícího, tj. od datum je žalovaná v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení.

25. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku částka se zákonným úrokem z prodlení, která představuje bezdůvodné obohacení žalované, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.

26. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci jen částečný úspěch, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Při porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci vzniklo žalované právo na částečnou náhradu nákladů řízení. Podle obsahu spisu žalované žádné náklady nevznikly, z tohoto důvodu soud rozhod tak, že se žádnému z účastníků náhrada nákladů řízení nepřiznává. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu. Nebudou-li dobrovolně splněny povinnosti uložené tímto rozhodnutím ve stanovených lhůtách, lze rozhodnutí vykonat.