7 C 39/2022

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Silvií Slanou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 9 477,55 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 246 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 246 Kč od [datum] do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 1 231,55 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 573,14 Kč, s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 2 549,99 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z částky 9 477,55 Kč od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 231, 55 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 9 477,55 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 9 477,55 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 573,14 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 549,99 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 477,55 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 9 477,55 Kč od [datum] do zaplacení a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne [datum] uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], Smlouvu o zápůjčce [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Tato částka byla žalovanému vyplacena v hotovosti, v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit částku 10 600 Kč, jež představuje úrok ve výši 2 146 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměnu za zpracování a doručení ve výši 3 404 Kč a odměnu za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 5 050 Kč. Dlužnou částku se žalovaný zavázal vrátit v 60 týdenních splátkách po 377 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední příslušná splátka ze strany žalovaného byla uhrazena dne [datum]. Ke dni [datum] činila dlužná jistina 9 477,55 Kč a dlužný poplatek 7 654,85 Kč. Po tomto datu do data podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku ničeho uhrazeno. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 9 477,55 Kč dále úrokem ve výši 29 % ročně, a to od [datum], tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky dlužné částky do zaplacení. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], s účinností ke dni [datum], převedena ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému písemně oznámena. Ke dni [datum] činila výše pohledávky bez příslušenství 25 332,40 Kč. Součástí částky 25 332,40 Kč je i navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobkyně vůči žalovanému neuplatňuje. Žalobkyně požaduje po žalovaném uhrazení pouze nesplacené dlužné jistiny ve výši 9 477,55 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2 549,99 Kč a kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 573,14 Kč.

3. Usnesením, č. j. 7C 39/2022-9, ze dne 31. 3. 2022 byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství a zaslala soudu důkazy k prokázání doplněných tvrzení a dále aby sdělila, jakou částku žalovaný k dnešnímu dni na předmětný úvěr uhradil.

4. V doplnění žaloby ze dne [datum] a [datum], žalobkyně uvedla, že její předchůdkyně, společnost [právnická osoba] jako poskytovatelka zápůjčky splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (resp. zápůjčku), a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného v části„ Ověřené dokumenty“. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl, dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k názoru, že schopnost žalovaného splácet tuto zápůjčku je dostatečná.

5. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaný uhradil celkem 3 754 Kč, přičemž část těchto plateb ve výši 1 231,55 Kč byla použita na částečnou úhradu poplatku a zbývající část plateb ve výši 2 522,45 Kč byla použita na částečnou úhradu jistiny.

6. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný.

7. K jednání, nařízenému na [datum] se účastníci nedostavili, zástupce žalobkyně se z jednání omluvil a souhlasil s tím, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Žalovaný se nedostavil bez omluvy. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.).

8. Z nich vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému na jeho žádost zápůjčku [číslo] ve výši 12 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Smluvní podmínky Smlouvy o zápůjčce. Žalovaný se zavázal vrátit částku 22 600 Kč, z čehož částka 10 600 Kč měla představovat souhrnný poplatek, zahrnující částku ve výši 2 146 Kč jako úrok, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměnu za zpracování a doručení ve výši 3 404 Kč a odměnu za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 5 050 Kč. Celkovou částku měl žalovaný společnosti [právnická osoba] plnit v 60 týdenních splátkách po 377 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum] a v případě řádného splácení by činila 357 Kč. V případě smlouvy uzavřené na 60 týdnů činila úroková sazba 29 % ročně, RPSN činila 238,10 %. Pro případ prodlení si strany dále dohodly úrok z prodlení v zákonné výši a zaplacení nákladů řízení spojených se soudním vymáháním dluhu ve výši stanovené příslušnými právními předpisy (ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum]). Z„ Karty zákazníka“ soud zjistil tyto údaje: žalovaný je ženatý, žije v nájemním bytě, je zaměstnán jako operátor výroby u společnosti [právnická osoba] s měsíčním příjmem 16 354 Kč. Ostatní příjmy žalovaného činí 3 000 Kč a další čisté příjmy domácnosti činí 7 500 Kč. Žalovaný splácí splátky v celkové výši 4 000 Kč měsíčně a jeho měsíční odhadované výdaje činí 5 300 Kč. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný na předmětnou zápůjčku uhradil 3 754 Kč [právnická osoba] oznámila žalovanému, že pohledávku ze Smlouvy o zápůjčce [číslo] postoupila žalobkyni a zároveň vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 25 332,40 Kč (z oznámení o postoupení ze dne [datum] a z podacího lístku). Pohledávka byla žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] (ze smlouvy o postoupení včetně přílohy).

9. Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále také OZ), podle něhož přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

10. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

15. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaný při uzavření smlouvy vystupoval jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v citovaném ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry nově potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. [příjmení] je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

17. Tyto závěry, které se vztahují ke zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., jsou nepochybně použitelné i režimu zákona č. 257/2016 Sb., neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr je v něm zakotvena obdobně, respektive ještě šířeji.

18. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, přičemž uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

19. Zejména je nutno odkázat na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C – [číslo] (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu (sankce spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) a to bez ohledu na skutečnost, zda spotřebitel ve tříleté promlčecí době namítne tuto neplatnost.

20. S odkazem na citované závěry rozsudku Soudního dvora ve věci C – [číslo] a na články 8 a 23 směrnice 2008/48 dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.

21. V projednávané věci žalobkyně pouze tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala před uzavřením smlouvy o zápůjčce schopnost žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ovšem k tomuto tvrzení nepředložila žádné relevantní důkazy, tedy listiny prokazující skutečné příjmy a výdaje (pracovní smlouvu, výplatní pásky, výpis z účtu, nájemní smlouvu, doklady o výši nákladů na bydlení apod.), na základě nichž posoudila úvěruschopnost žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela toliko z údajů žalovaného v zákaznické kartě, neprokázala ovšem, že tyto údaje ověřovala (např. kopiemilistin). Ze zákaznické karty vyplývá, že úvěrové zatížení žalovaného činilo v době uzavření smlouvy již 4 000 Kč měsíčně. Soud tedy nepovažuje za prokázané, že žalobkyně splnila své zákonné povinnosti a řádně posuzovala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

22. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou smlouvu o zápůjčce neplatnou podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s odkazem na výše citovaná rozhodnutí Ústavního soudu ČR, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu ČR a zejména Soudního dvora EU. Proto plnění z titulu smlouvy (včetně sjednaných úroků a poplatků) považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ.

23. Soud vypočetl výši bezdůvodného obohacení tak, že od částky 12 000 Kč, kterou žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně převzal, odečetl částku, kterou již žalovaný dle tvrzení žalobkyně zaplatil, tedy částku 3 754 Kč. Žalovaný do dnešního dne nevrátil žalobkyni částku 8 246 Kč, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. Soud v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 246 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 246 Kč od [datum] do zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

24. Pokud jde o počátek prodlení žalovaného, soud vycházeje z právní domněnky zakotvené v ustanovení § 573 Občanského zákoníku má za to, že zásilka (předžalobní výzva k plnění ze dne [datum]) zaslaná prostřednictvím poštovních služeb je doručena adresátovi nejpozději třetí pracovní den po jejím odeslání. Splatnost bezdůvodného obohacení v souvislosti s neplatnou smlouvou tedy nastala dne [datum] na základě výzvy žalobkyně, která byla žalovanému odeslána dne [datum] a doručena dne [datum]. Ode dne následujícího po splatnosti, tj. od [datum] je žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení.

25. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou 8 246 Kč se zákonným úrokem z prodlení, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o zápůjčce co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.

26. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Při porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci (při zohlednění zamítnutého příslušenství) vzniklo žalovanému právo na částečnou náhradu nákladů řízení, ovšem podle obsahu spisu mu žádné náklady dosud nevznikly. Z tohoto důvodu soud žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal.