7 C 41/2025

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Silvií Slanou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 32 821,87 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba na stanovení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku , částka, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s úrokem ve výši 8 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou, doručenou soudu dne , datum, , se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky , částka, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s úrokem ve výši 8 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne , datum, uzavřela žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši , částka, , které žalovaná převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy, což potvrdila svým podpisem. Do sjednaného data poslední řádné splátky dle smlouvy se žalovaná zavázala zaplatit předchůdkyni žalobkyně úrok v pevné výši , částka, . Žalovaná se dále zavázala zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši , částka, a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti ve výši , částka, . Celkovou dlužnou částku ve výši , částka, , odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroku v pevné výši a úhrad za služby, se žalovaná zavázala uhradit v 17měsíčních splátkách po , částka, nejpozději do , datum, . Žalovaná však nehradila splátky řádně a včas, čím porušila své závazky ze smlouvy. Dnem následujícím po datu splatnosti poslední sjednané splátky, tj. , datum, , tak již byla žalovaná v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dlužné částky. Žalovaná následně na dlužnou částku dne , datum, uhradila částku ve výši , částka, . Celková dlužná částka ani poté nebyla zcela uhrazena a činí na jistině úvěru , částka, , na úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru , částka, , na úhradě za poskytnutí úvěru , částka, , na úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu , částka, a na úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště , částka, . Na dlužnou částku nebylo následně ze strany žalované ničeho zaplaceno. Vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr nebyl ze strany žalované řádné v plné výši uhrazen ve lhůtě sjednané ve smlouvě, tj. k , datum, , úročí se neuhrazená jistina úvěru ve výši , částka, od , datum, dále úrokem s úrokovou sazbou ve výši 8 % ročně, což bylo sjednáno v článku „Splatnost, úrok a RPSN“ smlouvy. V důsledku prodlení žalované vzniklo předchůdkyni žalobkyně také právo požadovat zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 15 % ročně. Na základě smluvního ujednání je úrokem z prodlení úročena splatná nezaplacená částka jistiny úvěru ve výši , částka, a splatná nezaplacená částka úroku v pevné výši , částka, . V důsledku porušení smluvních povinností žalované hradit splátky řádně a včas vzniklo předchůdkyni žalobkyně rovněž právo na úhradu smluvní pokuty sjednané přímo ve smlouvě. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , s účinností ke dni , datum, , postoupena ze společnosti , právnická osoba, . na žalobkyni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalované písemně oznámena. Za období od postoupení pohledávky nebylo ze strany žalované ničeho uhrazeno. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení jistiny ve výši , částka, , úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši , částka, , poplatku za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , poplatku za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši , částka, , poplatku za umožnění platit splátky v hotovosti ve výši , částka, , smluvní pokuty ve výši , částka, , úroku vyčísleného od , datum, do , datum, z dlužné jistiny ve výši , částka, a zákonného úroku z prodlení vyčísleného od vzniku prodlení do , datum, ve výši , částka, . Příslušenství pohledávky pak představují úroky z úvěru ve výši 8 % ročně z dlužné jistiny ve výši , částka, od , datum, do zaplacení a zákonné úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, (jistina úvěru ve výši , částka, + úrok za poskytnutí úvěru ve výši , částka, ) od , datum, do zaplacení. Výzvou právního zástupce žalobkyně byla žalovaná vyzvána k zaplacení dluhu, dlužnou částku však neuhradila.

3. Usnesením, č. j. , spisová značka, ze dne , datum, byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem předchůdkyně žalobkyně posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalované splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství a zaslala soudu důkazy k prokázání doplněných tvrzení., právnická osoba, doplnění žaloby ze dne , datum, žalobkyně uvedla, že úvěrující společnost , právnická osoba, ., splnila svou zákonnou povinnost ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy a jejich ověření doklady vyžádanými od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů, tj. NRKI, BRKI, SOLUS a insolvenčního rejstříku. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány v Žádosti o úvěr ze dne , datum, a byly ověřeny doklady uvedenými v části „Doložení příjmu žadatele“, konkrétně pracovní smlouvou a výplatními páskami. V „Žádosti o úvěr“ žalovaná uvedla, že je od , datum, zaměstnána jako prodavačka u společnosti , právnická osoba, , její měsíční příjem činí , částka, a výdaje činí , částka, . Použitelný měsíční příjem žalované byl vypočten na částku , částka, . Žalovaná dále uvedla, že bydlí u rodičů, je vdaná a má vyživovací povinnosti vůči 2 osobám. Tvrzenou majetkovou situaci žalované si předchůdkyně žalobkyně ověřila z Dodatku k pracovní smlouvě a z výplatních pásek. Příjmy žalované zkoumala předchůdkyně žalobkyně z výplatních pásek a z dodatku k pracovní smlouvě a výdaje žalované byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu. S ohledem na výši požadovaného úvěru dospěla předchůdkyně žalobkyně k názoru, že schopnost žalované splácet úvěr ve výši , částka, s měsíční splátkou , částka, je dostatečná.

5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala nečinná. K jednání, nařízenému na , datum, , se žalovaná bez omluvy nedostavila. Právní zástupce žalobkyně se k jednání dostavil a navrhl, aby soud žalobě vyhověl. Dále uvedl, že pokud se týká úvěruschopnosti žalované, předchůdkyně žalobkyně provedla lustraci žalované v příslušných registrech, nicméně důkazy k tomuto tvrzení nemá. Pokud se týká zkoumání výdajů žalované, předchůdkyně žalobkyně vycházela z prohlášení žalované, které je obsaženo v Žádosti o poskytnutí úvěru.

6. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, ) uzavřela s žalovanou dne , datum, Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalované úvěr ve výši , částka, v hotovosti, v den uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem. Jednalo se o neúčelový hotovostní úvěr s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou, sjednaný na dobu určitou. Nedílnou součástí této smlouvy byl předpis splátek, který tvoří přílohu č. , hodnota, smlouvy. Spolu s jistinou úvěru se dlužník zavázal uhradit věřiteli úrok ve výši , částka, , poplatek za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši , částka, a poplatek za inkaso plateb v hotovosti ve výši , částka, . Celková dlužná částka splatná dlužníkem činila , částka, . Celkovou dlužnou částku se žalovaná zavázala uhradit v 17měsíčních splátkách po , částka, , přičemž první splátka byla splatná do konce měsíce od podpisu smlouvy a každá další splátka, až do úplného splacení, byla splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Zápůjční úroková sazba činila 8 %, RPSN činila 270,48 %. Pokud dlužník nezaplatí jakoukoli splátku řádně a včas, je povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky, ohledně níž je v prodlení, a to za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná v den následující pod ni prodlení. Za prodlení s každou jednotlivou splátkou lze dlužníkovi uložit smluvní pokutu v maximální výši , částka, . Úrokem z prodlení bude úročena jak jistina spotřebitelského úvěru, tak narostlý, splatný a nezaplacený úrok. Nezaplatí-li dlužník jakoukoli splátku řádně a včas ni ve 30denní lhůtě od okamžiku, kdy byl věřitelem k jejímu uhrazení vyzván, stávají se dosud neuhrazená část celkové výše spotřebitelského úvěru a dále také úhrada za poskytnutí úvěru a náklady na vyhodnocení úvěru splatnými první den následující po uplynutí stanovené 30denní lhůty, nedohodnou-li se dlužník a věřitel písemně jinak (ze Smlouvy o úvěru č. , hodnota, ). Z transakční historie vyplývá, že žalovaná na předmětný úvěr uhradila částku ve výši , částka, (dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, ). Žalovaná v řízení netvrdila ani neprokázala, že by zaplatila jinou část pohledávky, než která vyplývá z transakční historie; z žaloby vyplývá, že žalovaná dluží na jistině , částka, , na úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru , částka, , na poplatku za poskytnutí úvěru , částka, , na poplatku za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu , částka, , na poplatku za umožnění platit splátky v hotovosti , částka, , na smluvní pokutě ve výši , částka, , na kapitalizovaném zákonném úroku , částka, a na kapitalizovaném úroku , částka, . , právnická osoba, . oznámila žalované, že pohledávku ze Smlouvy o úvěru č. , hodnota, postoupila žalobkyni a zároveň vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky (z oznámení o postoupení ze dne , datum, a z podacího lístku). Pohledávka byla žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , s účinností ke dni , datum, (ze smlouvy o postoupení pohledávky včetně přílohy). Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu předžalobní upomínkou, žalovaného dnešního dne žalobkyni dlužnou částku neuhradila (z výzvy k úhradě ze dne , datum, ).

7. Z „Žádosti o úvěr“ bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že bydlí u rodičů, je vdaná, má dvě vyživovací povinnosti a má střední vzdělání. Je zaměstnaná od , datum, (na dobu určitou do , datum, ) s čistým měsíčním příjmem , částka, , měsíční výdaje na bydlení + energie činí , částka, , ostatní výdaje na jídlo a osobní náklady činí , částka, , srážky ze mzdy činí , částka, a měsíční splátky stávajících půjček činí , částka, . Příjmy žalované si předchůdkyně žalobkyně ověřila z předložených výplatních pásek, ze kterých bylo zjištěno, že v listopadu 2021 činil čistý měsíční příjem žalované u společnosti , právnická osoba, , částka, , v prosinci 2021 činil čistý měsíční příjem žalované , částka, a v lednu 2022 činil čistý měsíční příjem žalované , částka, .

8. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také OZ), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

14. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Předchůdkyně žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaná při uzavření smlouvy vystupovala jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v citovaném ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry nově potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne , datum, spisové značky , spisová značka, , z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

16. Tyto závěry, které se vztahují ke zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., jsou nepochybně použitelné i režimu zákona č. 257/2016 Sb., neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr je v něm zakotvena obdobně, respektive ještě šířeji.

17. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne , datum, zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, přičemž uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

18. Zejména je nutno odkázat na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci C–679/18 (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v , adresa, . Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu (sankce spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) a to bez ohledu na skutečnost, zda spotřebitel ve tříleté promlčecí době namítne tuto neplatnost.

19. S odkazem na citované závěry rozsudku Soudního dvora ve věci C – 679/18 a na články 8 a 23 směrnice 2008/48 dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.

20. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že její předchůdkyně prověřovala bonitu žalované na základě věrohodných údajů, na základě nichž řádně posoudila úvěruschopnost žalované ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ovšem toto své tvrzení neprokázala. Předchůdkyně žalobkyně zkoumala pouze příjmy žalované (z výplatnic), výdaje žalované ovšem nezkoumala vůbec, spolehla se pouze na údaje poskytnuté žalovanou. Rovněž žalobkyně nepředložila soudu žádné důkazy k tomu, že ověřovala bonitu žalované v registrech. Soud tedy nepovažuje za prokázané, že úvěrující splnila své zákonné povinnosti a řádně posuzovala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

21. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu neplatnou podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s odkazem na výše citovaná rozhodnutí Ústavního soudu ČR, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu ČR a zejména Soudního dvora EU. Proto plnění z titulu smlouvy (včetně sjednaných úroků, poplatků a smluvní pokuty) považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ.

22. Podle ustanovení § 2993 plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V případě plnění obou stran, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno.

23. Žalovaná od předchůdkyně žalobkyně obdržela částku , částka, a dosud uhradila částku , částka, (splnila tedy více, než načerpala). Bezdůvodné obohacení žalované z neplatného závazku bylo již zcela vráceno. Z tohoto důvodu soud žalobu zamítl, neboť z neplatné smlouvy nevznikla žalované žádná další povinnost, než vrátit to co získala, což již učinila.

24. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaná byla v řízení úspěšná, nicméně podle obsahu spisu jí žádné náklady nevznikly. Z tohoto důvodu soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.