7 C 44/2022

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Silvií Slanou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 76 387,92 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba na stanovení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 76 387,92 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 13 844,17 Kč, s úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 75 019,78 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 476,48 Kč od [datum] do [datum] a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z částky 76 387,92 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 76 387,92 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 13 844,17 Kč, s úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 75 019,78 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 476,48 Kč od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 76 387,92 Kč od [datum] do zaplacení a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne [datum] uzavřela s žalovanou [příjmení] smlouvu [číslo] v rámci které jí byl následně poskytnut revolvingový úvěr [číslo]. Podpisem smlouvy se staly její nedílnou součástí úvěrové podmínky. Smlouva o revolvingovém úvěru se stala platnou podpisem úvěrové smlouvy, jakožto separátní smlouva. Účinnou se stala okamžikem prvního čerpání finančních prostředků prostřednictvím úvěrové karty, a to po její řádné a včasné aktivaci. Žalovaná byla oprávněna čerpat revolvingový úvěr opakovaně, a to prostřednictvím kreditní karty, vždy maximálně ve výši nevyčerpaného úvěrového rámce. V rámci trvání úvěrového vztahu bylo možné změnit výši sjednaného úvěrového rámce. Sjednaný úvěrový rámec činil 90 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši určené v Úvěrových podmínkách či v Sazebníku poplatků a odměn. Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena jako procentuální část nesplacené dlužné částky (tj. výše vyčerpaného nesplaceného revolvingového úvěru spolu s dlužnými poplatky a dlužnými úroky), a to konkrétně na 4 % z aktuální dlužné částky. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla dohodnuta vždy na 20. den v kalendářním měsíci s tím, že první splátka se stává splatnou k 20. dni kalendářního měsíce, následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná celkem načerpala částku ve výši 175 628,79 Kč a uhradila částku ve výši 238 991,26 Kč. Započítání úhrad je patrno z přiloženého splátkového kalendáře. Jelikož žalovaná porušila svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého oprávnění sjednaného v hl. 7, § 3 Úvěrových podmínek, tedy možnost zesplatnit úvěr a požadovat okamžité zaplacení dlužné částky, v případě že se žalovaná dostala do prodlení se zaplacením alespoň dvou splátek nebo do prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni [datum] a vyzvala žalovanou ke splacení celého úvěru dopisem ze dne [datum]. Jelikož žalovaná na výzvy žalobkyně nereagovala a po zesplatnění úvěru neuhradila žádnou splátku, eviduje žalobkyně ke dni sepsání žaloby za žalovanou pohledávku ve výši 76 387,92 Kč sestávající se z neuhrazené jistiny ve výši 75 019 Kč (přičemž tato částka je rovna rozdílu součtu čerpaných částek a úhrad žalované, které byly započteny na jistinu, jedná se tedy v plné výši o částku úvěru, která byla žalované poskytnuta a kterou žalovaná neuhradila), nákladů na vymáhání ve výši 300 Kč a smluvních pokut ve výši 1 068,14 Kč. K celkové částce nákladů na vymáhání ve výši 300 Kč dospěla žalobkyně součtem neuhrazených nákladů na vymáhání. S ohledem na účinnost zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, tyto žalobkyně od [datum] požaduje jako účelně vynaložený náklad, který jí vznikl v souvislosti s prodlením žalované, a to ve výši 100 Kč v případě, kdy po procesu vymáhání prostřednictvím SMS, telefonátů a e-mailů byla žalované zaslána výzva k úhradě formou obyčejného psaní, ve výši 130 Kč v případě doporučeného psaní. Ke dni podání žaloby činí celková částka 300 Kč Smluvní pokutu ve výši 1 068,14 Kč žalobkyně požaduje na základě ustanovení hl. 14, § 3, § 4 Úvěrových podmínek, podle nichž v případě prodlení s úhradou splátky úvěru či její části delší než 7 dní je klient povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 8 % z částky, s jejíž úhradou je v prodlení. Příslušenství pohledávky představuje úrok kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 13 844,17 Kč (součet nezaplacených úroků ve výši 26,28 % ročně od [datum] do [datum]) a kapitalizovaný úrok z prodlení ke dni sepsání žaloby ve výši 1 476,48 Kč od [datum] do [datum].

3. Podáním, doručeným soudu dne [datum] a dne [datum], žalobkyně upřesnila na základě výzvy soudu žalobní tvrzení. Uvedla, že Smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] uzavřela s žalovanou v rámci Úvěrové smlouvy [číslo]. Podpisem smlouvy se staly její nedílnou součástí Úvěrové podmínky a smlouva se stala účinnou až při prvním čerpání z úvěrové karty, tj. dne [datum]. Ohledně úvěrového rámce žalobkyně odkázala na § 4, hl. 9 Úvěrových podmínek, který stanovuje, že smluvní strany se dohodly, že již při aktivaci úvěrové karty dle § 3 této hlavy Úvěrových podmínek je klient oprávněn rozhodnout o zvýšení úvěrového rámce. Smluvní stany se tedy dohodly na zvýšení úvěrového rámce, a to ze stávající výše 15 000 Kč na 40 000 Kč. Zvýšení úvěrového rámce z 15 000 Kč na 40 000 Kč došlo již při aktivaci úvěrové karty dne [datum], úvěrový rámec byl od počátku účinnosti úvěrové smlouvy 40 000 Kč. Za dobu trvání úvěru byl úvěrový rámec navýšen dvakrát, a to v měsíci 3/ 2017 ze 40 000 Kč na částku 60 000 Kč a v měsíci 5/ 2019 na částku 90 000 Kč.

4. Usnesením č. j. 7C 44/2022-20 ze dne 7. 6. 2022 byla žalobkyně vyzvána, aby ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení písemně doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalované splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství.

5. Na základě výzvy soudu žalobkyně v doplnění žaloby ze dne [datum], uvedla, že žalobkyně naplňuje svoji zákonnou povinnost prověřování bonity důsledným zjišťováním jeho kreditního skóre, neboli credit scoringu. Tímto procesem je posuzována spotřebitelova příjmová a výdajová stránka a dále jsou přezkoumávány klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod. Pro tento účel je využíván statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Pro předcházení předlužení klienta zajišťuje žalobkyně kontrolu bonity klienta, jejímž výsledkem je limit nejvyšší měsíční splátky. V rámci něho je ověřována schopnost klienta splácet další finanční závazky a hradit nezbytné životní výdaje. Zohledňováno je rodinné postavení klienta, zejména vyživovací povinnosti, příjem partnera, případně další skutečnosti. Prostřednictvím výpočtu [příjmení], tak žalobkyně ověřuje, zda měsíční příjmy a výdaje žadatele skutečně umožňují splácet částku odpovídající splátce úvěru dle aktuálně posuzované žádosti. Existenci případných dalších pochybností ohledně bonity klienta minimalizuje žalobkyně rovněž kontrolou klienta v externích registrech. Využívány jsou úvěrové registry [příjmení] a NRKI. Žalobkyně provedla lustraci žalované v registru [příjmení], přičemž dotaz do tohoto registru byl proveden s výsledkem„ nenalezen žádný závazek po splatnosti“. Žalobkyně má za to, že o řádném posouzení úvěruschopnosti žalované před poskytnutím předmětného úvěru svědčí i skutečnost, že žalovaná následně žalobkyni řádně hradila na smlouvu, než došlo k zesplatnění úvěru, od [číslo] do [číslo], tedy po dobu delší než devět let, a byla tak nepochybně schopna úvěr splácet. Pokud následně došlo ke změně poměrů žalované, nemohlo toto již být zapříčiněno nedostatečným prověřením její úvěruschopnosti.

6. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala nečinná.

7. K jednání, nařízenému na den [datum], se účastníci nedostavili. Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci bez její přítomnosti. Rovněž žalovaná se z nařízeného jednání omluvila a souhlasila s projednáním věci bez její přítomnosti. Věc projednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků. Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

8. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že mezi žalovanou a společností [právnická osoba] byla dne [datum] uzavřena Úvěrová smlouva [číslo] v rámci které byl žalované následně poskytnut revolvingový úvěr [číslo] Smlouva o revolvingovém úvěru se stala platnou a účinnou při prvním čerpání, tj. dne [datum]. Úvěrový rámec byl od počátku účinnosti úvěrové smlouvy ve výši 40 000 Kč. Následně za trvání úvěrového vztahu došlo dvakrát k navýšení úvěrového rámce a to v březnu 2017 na částku 60 000 Kč a následně v měsíci květnu 2019 na částku 90 000 Kč. Dle Úvěrových podmínek je klient povinen řádně a včas splácet poskytnutý revolvingový úvěr, a to v pravidelných měsíčních splátkách vždy k 20. dni v kalendářním měsíci s tím, že první splátka se stává splatnou k 20. dni kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání. Výše pravidelné měsíční splátky byla sjednána ve výši 4 % z výše sjednaného úvěrového rámce, platného ke dni splatnosti dané splátky. V jednotlivých splátkách jsou zahrnuty sjednané úroky, příslušná část čerpaného revolvingového úvěru a pravidelné poplatky např. poplatek za výpis a příp. nepravidelné poplatky jako např. poplatek za výběr z bankomatu, za blokaci karty. V případě prodlení klienta s úhradou splátky či splátky revolvingového úvěru je společnost oprávněna klientovi vyúčtovat a klient je povinen na základě tohoto vyúčtování uhradit společnosti účelně vynaložené náklady, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalované, a to ve výši 100 Kč v případě, kdy byla žalované zaslána výzva formou obyčejného psaní a ve výši 130 Kč v případě doporučeného psaní. V případě prodlení klienta s úhradou splátky úvěru či její části delší než 7 dní je společnost oprávněna klientovi vyúčtovat a klient je povinen na základě tohoto vyúčtování uhradit společnosti smluvní pokutu ve výši 8 % z částky, s jejíž úhradou je v prodlení. Žalovaná v průběhu úvěrového vztahu načerpala částku ve výši 175 628,79 Kč a uhradila celkem částku ve výši 238 991,26 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná neplnila splátky řádně a včas, žalobkyně v souladu s obchodními podmínkami zesplatnila úvěr ke dni [datum] a vyzvala žalovanou ke splacení celého zůstatku úvěru ve výši 85 529,73 Kč do 14 dnů (z výzvy ke splacení úvěru ze dne [datum]). Žalobkyně eviduje za žalovanou pohledávku ve výši 76 387,92 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 75 019,78 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 300 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 068,14 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 13 844,17 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 476,48 Kč. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou k plnění ze dne [datum], do dnešního dne žalobkyni dlužnou částku neuhradila (z předžalobní výzvy ze dne [datum], podacího archu).

9. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy o revolvingovém úvěru, která nabyla účinnosti dne [datum], úvěrový rámec ve výši 40 000 Kč, který byl v průběhu trvání smlouvy dvakrát navýšen, a to v březnu 2017 na částku 60 000 Kč a v květnu 2019 na částku 90 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet řádně a včas v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky a zaplatit žalobkyni sjednané úroky a poplatky. Žalovaná porušila svůj závazek hradit poskytnutý úvěr, úroky a poplatky řádně a včas a dostala se do prodlení. Žalobkyně využila své smluvní možnosti a v důsledku prodlení žalované úvěr ke dni [datum] zesplatnila. Žalovaná v průběhu trvání úvěrového vztahu načerpala celkem částku 175 628,79 Kč a žalobkyni uhradila částku 238 991,26 Kč.

10. Podle § 497 obchodního zákoníku, účinného ke dni uzavření smlouvy č. 40/1964 Sb. (dále též [příjmení]), smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., ve znění účinném době uzavření předmětné smlouvy, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

12. Podle přechodných ustanovení zákona č. 257/2013 Sb. (zákon o spotřebitelském úvěru, dále též ZoSÚ) ustanovení § 86 tohoto zákona se použije, dojde-li ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona k významnému navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru sjednaného přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (viz. § 165 zákona č. 257/2016 Sb.)

13. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru, zatímco žalovaná vystupovala jako spotřebitel. V průběhu trvání smluvního úvěrového vztahu mezi účastníky došlo k podstatnému navýšení úvěrového rámce, který se z původní částky 40 000 Kč s účinností od března 2017 zvýšil na částku 60 000 Kč a následně od května 2019 na částku 90 000 Kč. Došlo tedy k významnému navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru sjednaného přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., proto se dle § 165 přechodných ustanovení tohoto zákona uplatní právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v citovaném ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry nově potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. [příjmení] je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

18. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, přičemž uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

19. Zejména je nutno odkázat na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C – [číslo] (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil z toho důsledky, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Podle závěrů Soudního dvora EU zásada konformního výkladu vyžaduje, aby vnitrostátní soudy učinily vše, co spadá do jejich pravomoci, aby zajistily plnou účinnost dotčené směrnice a došly k výsledku, který by byl v souladu s cílem sledovaným touto směrnicí.

20. S odkazem na citovanou judikaturu dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel před změnou závazku z úvěrové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy (respektive její změny). Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.

21. V projednávané věci žalobkyně pouze tvrdila, ovšem neprokázala, že řádně prověřovala a posoudila úvěruschopnost žalované, ve smyslu ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. před tím, než došlo ke změně úvěrové smlouvy spočívající ve významném navýšení úvěrového rámce. Žalobkyně uzavřela s žalovanou úvěrovou smlouvu s úvěrovým rámcem 15 000 Kč, který byl při aktivaci karty (a nabytí účinnosti smlouvy) navýšen na 40 000 Kč (tedy na více než dvojnásobek), i přesto, že její měsíční příjem činil pouze 7 000 Kč, výdaje žalovaná neuvedla žádné a tyto žalobkyně žádným způsobem nezjišťovala a neověřovala. Úvěrový rámec v průběhu trvání úvěrové smlouvy žalobkyně navýšila nejprve na 60 000 Kč v březnu 2017 a posléze až na částku 90 000 Kč v květnu 2019, ovšem příjmy a výdaje žalované při zvýšení úvěrového rámce na šestinásobek původní výše nezkoumala. Žalobkyně vycházela pouze z úvěrové historie klientky, případně z údajů v úvěrových registrech, ovšem zcela rezignovala na individuální posouzení jak příjmů, tak výdajů úvěrované. Úvěrující soudu nepředložila žádné konkrétní důkazy o tom, že při významném navýšení úvěrového rámce zjišťovala schopnost žalované navýšený úvěr splácet (např. pracovní smlouvou, výplatnicemi, výpisem z účtu, nájemní smlouvou, doklady o SIPO apod.). Soud tedy nepovažuje za prokázané, že žalobkyně splnila své zákonné povinnosti a řádně posuzovala úvěruschopnost žalované ve smyslu ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb.

22. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu (respektive její změnu účinnou od března 2017) neplatnou podle ustanovení § 86 a 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s odkazem na výše citovaná rozhodnutí Ústavního soudu ČR, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu ČR a zejména Soudního dvora EU. Proto plnění z titulu smlouvy (včetně sjednaných úroků, poplatků a smluvní pokuty) považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ.

23. Žalovaná podle tvrzení žalobkyně za celé období trvání smluvního vztahu načerpala částku ve výši 175 628,79 Kč a žalobkyni uhradila celkem částku ve výši 238 991,26 Kč. Podle předložených výpisů z účtu za období od března 2017, kdy došlo ke změně smlouvy spočívající v podstatném zvýšení úvěrového rámce na 60 000 Kč, do zesplatnění úvěru žalovaná čerpala od žalobkyně částku 91 849,66 Kč a uhradila žalobkyni částku 141 260,54 Kč, splnila tedy více, než nečerpala. Bezdůvodné obohacení žalované tedy nevzniklo. Z toho důvodu soud žalobu zamítl, neboť z neplatné smlouvy nevznikla žalované žádná další povinnost, než vrátit vše, co získala, což již učinila.

24. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaná byla v řízení úspěšná, nicméně podle obsahu spisu jí žádné náklady nevznikly. Z tohoto důvodu soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.