7 C 44/2023

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Silvií Slanou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 11 989,26 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 000 Kč od [datum] do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 2 989,26 Kč se zákonný úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11 989,26 Kč za dobu od [datum] do [datum], zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 989,26 Kč od [datum] do zaplacení a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 882,28 Kč.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 989,26 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11 989,26 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 882,28 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 11 455,70 Kč, smluvní pokuty ve výši 3 788,61 Kč a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne [datum] uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], Smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla společnost [právnická osoba] žalovanému částku 15 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti, v místě svého bydliště. Spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal uhradit příslušenství úvěru ve výši 12 888 Kč, spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladech na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se žalovaný zavázal uhradit původnímu věřiteli částku 27 888 Kč, ve čtrnácti měsíčních splátkách po 1 992 Kč, přičemž splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy. Splatnost poslední splátky a zároveň splatnost celého závazku připadla na den [datum]. Žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas, celkem uhradil pouze částku ve výši 6 000 Kč. Jednotlivé úhrady splátek byly původním věřitelem alokovány poměrně na jistinu a smluvně sjednané příslušenství pohledávky. V důsledku prodlení žalovaného vznikl právní předchůdkyni žalobkyně v souladu se 4. odstavcem na první straně smlouvy nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Žalobkyně požaduje smluvní pokutu z nesplacené jistiny pohledávky ve výši 11 989,26 Kč za období od 1. dne prodlení po splatnosti poslední splátky úvěru, tj. od [datum] do [datum] ve výši 3 788,61 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena s účinností ke dni [datum] na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. K dnešnímu dni dluží žalovaný žalobkyni jistinu ve výši 11 989,26 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 916,93 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5 768,67 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 094,03 Kč a inkasní poplatek ve výši 2 119,11 Kč.

3. Usnesením č. j. 7 C 44/2023-10 ze dne 6. 4. 2023, byla žalobkyně vyzvána, aby písemně doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost žalovaného splácet úvěr včetně příslušenství. Na základě této výzvy žalobkyně v doplnění žaloby uvedla, že důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr nedisponuje. Žalobkyně vzala žalobu částečně zpět co do částky ve výši 15 244,31 Kč, představující požadované příslušenství, resp. kapitalizovaný úrok ve výši 11 989,26 Kč a smluvní pokutu ve výši 3 788,61 Kč.

4. Soud usnesením č. j. 7 C 44/2023-12 ze dne 25. 4. 2023 řízení ohledně kapitalizovaného úroku ve výši 11 455,70 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 788,61 Kč zastavil. Předmětem sporu nadále zůstalo zaplacení jistiny ve výši 11 989,26 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11 989,26 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 882,28 Kč a náhrada nákladů řízení.

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný.

6. Soud ve věci rozhodl v souladu s ustanovením § 115a) občanského soudního řádu bez nařízení jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem projevili souhlas. Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

7. Soud vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne [datum] Smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému částku ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal uvedenou částku, navýšenou o poplatek ve výši 12 888 Kč vrátit, z čehož částka 1 444 Kč představovala úrok, částka 7 350 Kč poplatek za poskytnutí úvěru, částka 1 394 Kč náklady na vyhodnocení úvěru a částka 2 700 Kč poplatek za inkaso plateb v hotovosti. Žalovaný se zavázal celkovou dlužnou částku splatit ve čtrnácti měsíčních splátkách po 1 992 Kč, přičemž první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy a každá další splátka, až do úplného splacení celkové dlužné částky byla splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Splatnost poslední splátky a celého závazku připadla na [datum]. Žalovaný podpisem smlouvy stvrdil, že částku 15 000 Kč převzal v hotovosti (ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum]). Ve smlouvě bylo mimo jiné stranami dohodnuto, že v případě porušení povinnosti klienta (žalovaného) zaplatit jakoukoli část závazku řádně a včas, je klient povinen zaplatit věřiteli navíc smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je klient v prodlení. Žalovaný na uvedený dluh uhradil celkem částku ve výši 6 000 Kč. Na základě Rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne [datum], ve spojení s dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], došlo k postoupení pohledávky s účinností ke dni [datum] na žalobkyni (z Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]). [právnická osoba] oznámila žalovanému, že pohledávku ze smlouvy o úvěru [číslo] postoupila žalobkyni a zároveň vyzvala žalovaného k úhradě dluhu v celkové výši 34 977,77 Kč do deseti dnů od doručení výzvy (z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a z podacího lístku). Žalovanému byla dne [datum] odeslána předžalobní výzva ze dne [datum] k zaplacení dlužné částky (z předžalobní upomínky ze dne [datum] a podacího lístku). Z žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaný prohlásil, že je zaměstnaný na dobu určitou od [datum] do [datum], jeho měsíční příjem činí 10 202 Kč a jeho odhadované měsíční výdaje činí 6 479 Kč (bydlení a energie 3 860 Kč + doprava, jídlo, osobní náklady 1 000 Kč + srážky ze mzdy 1 619 Kč). Dále uvedl, že je svobodný, nemá vyživovací povinnost a má základní vzdělání.

8. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také OZ), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

14. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaný při uzavření smlouvy vystupoval jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v citovaném ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry nově potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. [příjmení] je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

16. Tyto závěry, které se vztahují ke zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., jsou nepochybně použitelné i režimu zákona č. 257/2016 Sb., neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr je v něm zakotvena obdobně, respektive ještě šířeji.

17. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, přičemž uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

18. Zejména je nutno odkázat na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C – [číslo] (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu (sankce spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) a to bez ohledu na skutečnost, zda spotřebitel ve tříleté promlčecí době namítne tuto neplatnost.

19. S ohledem na citovaná rozhodnutí dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.

20. V projednávané věci žalobkyně uvedla, že důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr nedisponuje. Dle žádosti o úvěr měl žalovaný pracovní poměr na dobu určitou od [datum] do [datum], jeho příjem činil pouze 10 202 Kč měsíčně a z této částky mu byly prováděny srážky ze mzdy ve výši 1 619 Kč měsíčně. Částky 3 860 Kč na bydlení a 1 000 Kč na dopravu a jídlo jsou naprosto nereálné, výplatnice k důkazu nebyly předloženy a skutečné výdaje nebyly zkoumány. Žalobkyně tedy neprokázala, že by žalovaný poskytl právní předchůdkyni žalobkyně jakékoliv informace, na základě nichž by mohla posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí, jak jí ukládalo citované ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., respektive, že sama prověřovala finanční a majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy a výdaje, včetně případné výše dalších dluhů a exekucí, jak předepisuje citované ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Soud tedy nepovažuje za prokázané, že žalobkyně splnila své zákonné povinnosti a řádně posuzovala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

21. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu neplatnou podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s odkazem na výše citovaná rozhodnutí Ústavního soudu ČR, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu ČR a zejména Soudního dvora EU. Proto plnění z titulu předmětné smlouvy (včetně sjednaných úroků) považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ.

22. Soud vypočetl výši bezdůvodného obohacení tak, že od částky 15 000 Kč, kterou žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně obdržel, odečetl částku, kterou již žalovaný dle tvrzení žalobkyně zaplatil, tedy částku 6 000 Kč. Žalovaný do dnešního dne nevrátil žalobkyni částku 9 000 Kč, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. Soud v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni 9 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 000 Kč od [datum] do zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

23. Pokud jde o počátek prodlení žalovaného, soud vycházeje z právní domněnky zakotvené v ustanovení § 573 Občanského zákoníku má za to, že zásilka (oznámení o postoupení pohledávky, jehož součástí byla i výzva k zaplacení) zaslaná prostřednictvím poštovních služeb, je doručena adresátovi nejpozději třetí pracovní den po jejím odeslání. Splatnost bezdůvodného obohacení v souvislosti s neplatnou smlouvou tedy nastala dne [datum] na základě výzvy žalobkyně, která byla žalovanému odeslána dne [datum] a doručena dne [datum]. Ode dne následujícího po splatnosti, tj. od [datum] je žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení.

24. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl (případně již byly vzaty zpět žalobkyní), neboť nad přisouzenou částku 9 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného, jsou veškerá ujednání co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.

25. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Při porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci, při zohlednění částečného zpětvzetí a zamítnuté části nároku, vzniklo žalovanému právo na částečnou náhradu nákladů řízení, ovšem podle obsahu spisu mu žádné náklady dosud nevznikly. Z tohoto důvodu soud žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal.