7 C 52/2022

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Silvií Slanou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 14 497,21 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba na stanovení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 14 497,21 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13 626,53 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 13 808,12 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13 626,53 Kč od [datum] do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 689,09 Kč a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že na základě návrhu, označeného„ Žádost/ Smlouva o úvěru“ ze dne [datum], byla nejprve mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem uzavřena smlouva o úvěru na spotřebitelské zboží, kdy byla přesně stanovena výše a počet splátek. V souladu s touto žádostí o úvěru byla žalovaná zařazena do seznamu žadatelů o poskytnutí úvěrového rámce a úvěrové karty. Žalobkyně tuto žádost vyhodnotila kladně a zaslala žalované tzv. [příjmení] [příjmení], ve kterém je kreditní karta a informacemi o smlouvě, sazebník, pojistné podmínky, podmínky ke kartě apod. Tímto procesem byla ve smyslu ustanovení čl. 12, odst. 1 Obchodních podmínek uzavřena smlouva o poskytnutí úvěrového rámce a úvěrové karty [číslo], na základě které byl žalované poskytnut revolvingový úvěr ve výši 20 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy jsou Obchodní podmínky smlouvy o úvěru a smlouvy o poskytnutí úvěrového rámce a úvěrové karty [právnická osoba] s. r. o. a sazebník poplatků [právnická osoba] s. r. o. K prvnímu čerpání úvěrového rámce prostřednictvím úvěrové karty došlo ze strany žalované dne [datum]. Karta je úvěrovou kartou, která umožňuje žalované opakovaně čerpat peněžní prostředky až do výše poskytnutého úvěrového rámce s tím, že splácením zůstatku ze strany žalované se tento úvěrový rámec v odpovídající výši obnovuje. Žalované byly celkem poskytnuty peněžní prostředky ve výši 26 063,48 Kč. Vzhledem k opakovanému porušování smlouvy, když se žalovaná dostávala do prodlení s úhradou měsíčních splátek, byly jí zaslány upomínky k úhradě dlužných částek včetně příslušenství a včetně smluvní pokuty za prodlení s úhradou splátky a poplatku za odeslání upomínky. Na tyto upomínky žalovaná nereagovala. Protože se žalovaná dostala do prodlení s úhradou více jak tří měsíčních splátek, žalobkyně sdělila žalované dopisem ze dne [datum], že došlo k zesplatnění všech závazků žalované vyplývající ze smlouvy dnem [datum]. Žalovaná byla tímto dopisem zároveň vyzvána, aby uhradila dlužnou částku do 10 dnů, což neučinila. Ke dni podání žaloby dluží žalovaná částku 14 497,21 Kč, která se skládá ze splátek splatných do zesplatnění ve výši 6 890,96 Kč, doplatku jistiny ve výši 6 535,57 Kč (vypočten jako čerpaná částka mínus jistina z neuhrazených splátek ke dni zesplatnění celého dluhu), smluvní pokuty ve výši 689,09 Kč (vypočtena jako 10 % z dlužných splátek, které žalovaná neuhradila řádně a včas), úroku z prodlení ve výši 181,59 Kč a poplatku za odeslání sdělení o zesplatnění všech závazků žalované ve výši 200 Kč (účtován v důsledku prodlení žalované s úhradou více jak tří měsíčních splátek). Na předžalobní upomínku žalovaná nereagovala a do dnešního dne dlužnou částku neuhradila.

3. Usnesením soudu ze dne 19. 4. 2022, č. j. 7C 52/2022-9 byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost žalované splácet úvěr včetně příslušenství a dále aby uvedla, jakou celkovou částku žalovaná k dnešnímu dni uhradila.

4. Žalobkyně v doplnění žaloby ze dne [datum] uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti vychází zejména z informací, které si sama aktivně zjišťuje a ověřuje ze zdrojů nezávislých na spotřebiteli, ať již dostupných veřejně, tak především těch neveřejných, a to vyhodnocením informací získaných především z nebankovních registrů (NRKI, Registr rizikových subjektů Komerční banky), registru [příjmení] (registr dlužníků, členy jsou zejména banky, pak nebankovní finanční instituce, telefonní operátoři atd.), ostatních registrů a databází (interní platební morálka klienta, interní [příjmení] [příjmení] společnosti [právnická osoba], insolvenční rejstřík, neplatné doklady MV ČR, evidence adres obecních/městských úřadů, registr hledaných osob, centrální evidence exekucí), z příjmů žalované, výdajů žalované, výdajů na splátky úvěrů, finanční rezerva – disponibilní příjem, demografických a statistických informací (skóringový model). V dané věci žalobkyně zjistila, že žalovaná nemá žádné dluhy po splatnosti, proti žalované nebylo zahájeno insolvenční řízení, jehož důsledkem by bylo ztížení její schopnosti splácet závazky, omezení nakládání s vlastním majetkem nebo ztráta podstatné části majetku. Žalovanou předložený průkaz totožnosti nebyl evidovaný v databázi neplatných dokladů, trvalé bydliště žalované se nenacházelo na adrese obecního nebo městského úřadu a proti žalované nebyla vedena žádná exekuce. Žalobkyně má za to, že tvrdila a prokázala skutečnosti rozhodné pro vyhovění její žaloby, že žalovaná bude schopna platit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

5. Na výzvu soudu ze dne [datum], jakou celkovou částku žalovaná k dnešnímu na předmětný úvěr uhradila, žalobkyně dne [datum] sdělila, že má za to, že by výši celkové uhrazené částky měla tvrdit a prokázat žalovaná v rámci své procesní obrany.

6. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala nečinná. K jednání, nařízenému na [datum], se žalovaná nedostavila, svou neúčast neomluvila. Právní zástupce žalobkyně se k jednání dostavil a navrhl, aby soud žalobě v celém rozsahu vyhověl.

7. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne [datum] Smlouvu o úvěru č. SU4001797798, jejímž předmětem bylo financování nákupu zboží a následně smlouva o poskytnutí úvěrového rámce a úvěrové karty [číslo] na základě které byl žalované poskytnut revolvingový úvěr ve výši 20 000 Kč RPSN činila 35,97 % a roční úroková sazba činila 24,71 %. Způsob určení první splatnosti měsíční splátky je uveden v úvěrových podmínkách. Z úvěrových podmínek vyplývá, že o konkrétní výši měsíční splátky a její splatnosti bude úvěrovaný informován ve výpisu z účtu a v SMS zprávě před řádnou splátkou. Povinnost platit měsíční splátky vzniká okamžikem alespoň částečného čerpání peněžních prostředků z úvěrového rámce. Součástí měsíčních splátek jsou úroky a poplatky. Výše měsíční splátky a měsíční úrokové sazby se stanovení v závislosti na rozdílu mezi čerpanou výši úvěrového rámce a splacenou výší úvěrového rámce. Pokud je úvěrový rámce čerpán poprvé v období mezi prvním a pátým dnem v měsíci, bude první měsíční splátka splatná patnáctého dne téhož měsíce. Pokud je úvěrový rámec poprvé čerpán mezi šestým a posledním dnem v měsíci, bude první měsíční splátka splatná patnáctého dne následujícího měsíce. Splatnost následujících měsíčních splátek je vždy k patnáctému dni následujícího měsíce. Smlouva o úvěrovém rámci se sjednává na dobu neurčitou. Dostane-li se úvěrovaný do prodlení s úhradou tří a více měsíčních splátek ze smlouvy o úvěrovém rámci a neuhradí-li veškeré dlužné částky ani poté, co bude vyzván k zaplacení, může úvěrující prohlásit jistinu úvěru za okamžitě splatnou. Pokud se dlužné částky stanou okamžitě splatnými, je povinností dlužníka zaplatit žalobkyni jednorázovou smluvní pokutu ve výši 10 % z částky, která se rovná součtu neuhrazeného úvěru. Za oznámení o okamžité splatnosti úvěru, je dlužníkovi naúčtován poplatek ve výši 200 Kč. Žalované byly celkem poskytnuty peněžní prostředky ve výši 26 063,48 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že se žalovaná dostávala do prodlení s úhradou měsíčních splátek, žalobkyně dopisem ze dne [datum] úvěr ke dni [datum] zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradu dlužné částky do 10 dnů. Ke dni podání žaloby dluží žalovaná částku ve výši 14 497,21 Kč. Tato částka se skládá ze splátek splatných do zesplatnění ve výši 6 890,96 Kč, doplatku jistiny ve výši 6 535,57 Kč, smluvní pokuty ve výši 689,09 Kč, úroku z prodlení ve výši 181,59 Kč a poplatku za odeslání sdělení o zesplatnění všech závazků žalované ve výši 200 Kč.

8. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také OZ), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaná při uzavření smlouvy vystupovala jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v citovaném ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry nově potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. [příjmení] je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

15. Tyto závěry, které se vztahují ke zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., jsou nepochybně použitelné i režimu zákona č. 257/2016 Sb., neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr je v něm zakotvena obdobně, respektive ještě šířeji.

16. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, přičemž uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

17. Zejména je nutno odkázat na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C – [číslo] (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu (sankce spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) a to bez ohledu na skutečnost, zda spotřebitel ve tříleté promlčecí době namítne tuto neplatnost.

18. S odkazem na citované závěry rozsudku Soudního dvora ve věci C – [číslo] a na články 8 a 23 směrnice 2008/48 dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.

19. V projednávané věci žalobkyně neprokázala, že řádně prověřovala bonitu žalované, na základě čehož posoudila úvěruschopnost žalované, ve smyslu ustanovení § 86 zákona č. 256/2016 Sb. Žalobkyně soudu nepředložila žádné listiny prokazující skutečné příjmy a výdaje žalované (pracovní smlouvu, výplatní pásky, nájemní smlouvu, doklady o výši nákladů na bydlení), vycházela pouze z údajů, které uvedla sama žalovaná, které si nijak neověřovala. Soud tedy nepovažuje za prokázané, že žalobkyně splnila své zákonné povinnosti a řádně posuzovala před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 zákona č. 256/2016 Sb.

20. Jelikož soud posoudil smlouvu jako neplatnou z výše uvedených důvodů, bylo by možno nárok žalobkyně posoudit podle ustanovení § 2991 a následujících občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení. Zástupce žalobkyně byl soudem při jednání poučen o jiném právním názoru soudu v souladu s ustanovením § 118a občanského soudního řádu a současně byl vyzván, aby doplnil tvrzení k tomu, zda vzniklo žalované bezdůvodné obohacení a v jaké výši a k tomuto tvrzení předložil důkazy, z nichž by bylo zjistitelné, jakou částku žalovaná od žalobkyně obdržela a jakou částku jí vrátila, přičemž rozdíl těchto částek by měl tvořit bezdůvodné obohacení žalované vůči žalobkyni dle § 2993 občanského zákoníku, které je povinna vydat.

21. Z žalobních tvrzení a dokladů, které žalobkyně předložila, bylo zjištěno, že žalovaná vyčerpala částku ve výši 26 063,48 Kč, žalobkyni již zaplatila částku ve výši 39 200 Kč (součet řádků označených„ Platba“ dle předloženého výpisu). Žalovaná tedy vrátila žalobkyni celou poskytnutou jistinu z neplatné smlouvy v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona č. 256/2016 Sb., proto žalobkyni právo na jakékoli další úhrady z neplatné smlouvy nenáleží. Z tohoto důvodu soud žalobu zamítl, neboť z neplatné smlouvy nevznikla žalované žádná další povinnost, než vrátit to, co získala, což již učinila.

22. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaná byla v řízení úspěšná, nicméně podle obsahu spisu jí žádné náklady nevznikly. Z tohoto důvodu soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.