7 C 52/2023

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Silvií Slanou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 35 025 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 25 600 Kč od [datum] do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 7 121 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % z částky 32 721 Kč od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % z částky 7 121 Kč od [datum] do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 750 Kč a smluvní pokuty 2 304 Kč.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 225 Kč, k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> 1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 32 721 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 32 721 Kč od [datum] do zaplacení, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 750 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 304 Kč.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne [datum] uzavřela žalobkyně s žalovaným distančním způsobem Smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 600 Kč. Úvěr byl žalovanému vyplacen prostřednictvím bankovního převodu dne [datum]. Žalovaný si při sjednávání smlouvy zvolil volitelné služby„ Klidné spaní“ za poplatek ve výši 440 Kč, službu„ Presto“ za poplatek ve výši 165 Kč a službu„ informační SMS servis“ za poplatek ve výši 116 Kč. Žalovaný požádal 8krát o odklad splatnosti úvěru celkově o 93 dní a splatnost úvěru tedy nastala dne [datum]. Žalovaný neuhradil ničeho a dostal se do prodlení s úhradou dne [datum]. Žalovaný má ve vztahu k žalobkyni nesplacenou pohledávku ve výši 34 471 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 25 600 Kč, z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6 400 Kč, z poplatku za službu„ Klidné spaní“ ve výši 440 Kč, z poplatku za službu„ Presto“ ve výši 165 Kč, z poplatku za službu„ Informační SMS servis“ ve výši 116 Kč a z účelně vynaložených nákladů ve výši 1 750 Kč. Účelně vynaložené náklady v celkové výši 1 750 Kč sestávají z paušální náhrady 35 Kč denně za 50 dní v období od [datum] do [datum], maximálně však ve výši 490 Kč za jeden kalendářní měsíc vymáhání pohledávky. [příjmení] je složena z položek 34 SMS, 36 emailů a telefonátů. Žalobkyně je oprávněna v souladu s čl. 6 VOP a čl. 3 Sazebníku požadovat v případě prodlení žalovaného úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení stávajícího dluhu. Žalobkyně uplatňuje smluvní pokutu pouze za prvních 90 dnů prodlení. Žalovaný se do prodlení dostal následující den po splatnosti, který nastal dne [datum]. Žalobkyně proto požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze zůstatku úvěru v každém kalendářním dni za období od [datum] do [datum] ve výši 2 304 Kč. Žalovaný na pohledávku žalobkyně dosud neuhradil ničeho.

3. Usnesením soudu č. j. 7 C 52/2023-10 ze dne 10. 5. 2023 byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila, zda a jakým způsobem posuzovala dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost žalovaného úvěr splácet.

4. K tomu žalobkyně v doplnění žaloby ze dne [datum] uvedla, že provedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného dle interní metodiky schválené Českou národní bankou v souladu se zákonnými požadavky vymezenými v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti nejprve zjistila u žalovaného informace o celkovém počtu členů žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 15 113 Kč, která umožňuje bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté žalovanému, což žalobkyně doložila výpisem o posouzení úvěruschopnosti. K ověření výše příjmu využila žalobkyně licence AIPS, což doložila autorizací ověření totožnosti. Žalobkyně využívá služeb [právnická osoba], která disponuje licencí pro přístup k osobním bankovním údajům. [příjmení], u níž je žalovaným uvedený účet veden, nejprve příjme požadavek o poskytnutí informací o účtu. Majitel účtu je následně přesměrován do internetového bankovnictví, aby se autorizoval a potvrdil, že banka může informace o účtu poskytnout. Dále žalobkyně ověřila, zda se žalovaný nenachází v následujících registrech: centrální evidence exekucí, insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů, registru TelcoScore, registru [právnická osoba], registru PČR hledaných osob, registru politicky aktivních osob (registr [příjmení]), katastrálním rejstříku – kontrola platnosti adresy a registru„ sankční seznamy“.

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný.

6. K jednání, nařízenému na den [datum], se žalovaný bez omluvy nedostavil, žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti. Současně uvedla, že žádá soud, aby žalobě vyhověl a zavázal žalovaného k náhradě nákladů řízení.

7. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že [datum] uzavřela žalobkyně s žalovaným Smlouvu o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním [číslo] na základě které poskytla žalovanému v jeho prospěch částku ve výši 25 600 Kč jako spotřebitelský úvěr. Dne [datum] došlo k vyplacení částky ve výši 25 600 Kč na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal úvěr uhradit, spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 6 400 Kč, s poplatky za sjednané volitelné služby„ Klidné spaní“ ve výši 440 Kč, služby„ Presto“ ve výši 165 Kč a služby„ informační SMS servis“ ve výši 116 Kč, do 6. 1. 202, kdy měl žalobkyni uhradit částku 32 304 Kč Roční procentní sazba nákladů na úvěr činila 1 410,33 % (ze Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum]). Žalovaný ve lhůtě splatnosti žalobkyni dlužnou částku neuhradil, dle tvrzení žalobkyně požádal 8krát o odložení splatnosti úvěru celkově o 93 dní. Splatnost úvěru nastala [datum]. K dnešnímu dni dlužní žalovaný žalobkyní částku 36 775 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 25 600 Kč, z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6 400 Kč, z poplatku za službu„ Klidné spaní“ ve výši 440 Kč, z poplatku za službu„ Presto“ ve výši 165 Kč, z poplatku za službu„ Informační SMS servis“ ve výši 116 Kč, z účelně vynaložených nákladů ve výši 1 750 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 304 Kč. Účelně vynaložené náklady v celkové výši 1 750 Kč sestávají z paušální náhrady 35 Kč denně za 50 dní v období od [datum] do [datum], maximálně však ve výši 490 Kč za jeden kalendářní měsíc vymáhání pohledávky. [příjmení] je složena z položek 34 SMS, 36 emailů a telefonátů. K úhradě dluhu byl žalovaný vyzýván písemnou předžalobní upomínkou ze dne [datum] (z předžalobní upomínky ze dne [datum], z dodejky).

8. Z„ Výpisu o posouzení úvěruschopnosti“ bylo zjištěno, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného brala v úvahu následující údaje: celkový počet členů ve společně hospodařící domácnosti: 3, počet členů ve společně hospodařící domácnosti s příjmem: 3, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky: 7 000 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení: 2 000 Kč, další nezbytné výdaje: 0 Kč, ostatní zbytné výdaje: 1 500 Kč, výše ověřeného čistého měsíčního příjmu: 15 113 Kč, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem: 27 000 Kč, regionální koeficient: 1, rezerva pro výdaje: 500 Kč, vypočítané minimální výdaje: 4 720 Kč, disponibilní příjem: 6 900 Kč, počet doporučených prodloužení: 11, posouzení úvěruschopnosti: úspěšné.

9. Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

12. Uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaný vystupoval jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele a poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). Nejvyšší správní soud ČR v citovaném rozhodnutí zformuloval závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. [příjmení] je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

14. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

15. Soud odkazuje rovněž na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C – [číslo] (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, bez ohledu na to, zda spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době.

16. S ohledem na uvedená zákonná ustanovení a citovanou judikaturu dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.

17. V projednávané věci žalobkyně uvedla, že ověřila výši příjmu žalovaného, který činil 15 113 Kč. Pokud jde o příjmy žalovaného, žalobkyně neprokázala, jakým konkrétním způsobem příjmy žalovaného ověřila. Výdaje žalovaného žalobkyně dle svých tvrzení nezkoumala vůbec, vycházela pouze z údajů, které jí žalovaný poskytl, kdy žalovaný uvedl, že jeho měsíční výdaje činí 10 500 Kč (výdaje na půjčky 7 000 Kč + výdaje na bydlení 2 000 Kč + ostatní zbytné výdaje 1 500 Kč). Z předloženého výpisu z účtu žalovaného za měsíc říjen 2021 (předcházející poskytnutí úvěru) bylo ovšem zjištěno, že výdaje žalovaného činily 20 534 Kč (splátka úvěru [právnická osoba] ve výši 2 630 Kč + splátka úvěru [právnická osoba] ve výši 3 105 Kč + splátka úvěru [právnická osoba] ve výši 5 750 Kč + alimenty [jméno] [příjmení] ve výši 3 800 Kč + náklady na bydlení 5 249 Kč). Z výpisu z účtu je zřejmé, že pravidelné měsíční výdaje žalovaného výrazně převyšovaly jeho příjmy, což žalovaný sanoval dalšími úvěry. Žalobkyní provedené lustrace v dostupných databázích nejsou pro splnění zákonné povinnosti dostatečné a nic nevypovídají o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr v budoucnu splácet. Z těchto důvodů soud nepovažuje za prokázané, že žalobkyně řádně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť na základě uvedených zjištění existovaly důvodné pochybnosti o tom, že žalovaný bude schopen poskytnutý úvěr splatit.

18. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu neplatnou podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a s odkazem na výše citovaná rozhodnutí Ústavního soudu ČR, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu ČR a zejména Soudního dvora EU. Z těchto důvodů požadované plnění z titulu smlouvy (včetně poplatku) považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ.

19. Žalovaný od žalobkyně obdržel částku ve výši 25 600 Kč, kterou do dnešního dne nevrátil. Tato částka představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. Soud v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobkyni částku ve výši 25 600 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 25 600 Kč od [datum] do zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

20. Pokud jde o počátek prodlení žalovaného na základě zákonné fikce je zásilka zaslaná prostřednictvím pošty doručena adresátovi nejpozději třetí pracovní den po jejím odeslání, v tomto případě nejpozději dne [datum]. Soud má za to, že splatnost bezdůvodného obohacení v souvislosti s neplatnou smlouvou nastala dne [datum] na základě výzvy žalobkyně, která byla žalovanému odeslána dne [datum] a doručena dne [datum]. Dne [datum] měl žalovaný splatit částku ve výši 25 600 Kč a ode dne následujícího, tj. od [datum] je v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení.

21. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku 25 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.

22. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla v řízení úspěšná ohledně částky 25 600 Kč (jistina pohledávky), která představuje 69,6 % uplatněného nároku, neúspěšná byla ohledně částky 11 175 Kč (poplatků ve výši 7 121 Kč + účelně vynaložených nákladů ve výši 1 750 Kč + smluvní pokuty ve výši 2 304 Kč), tedy z 30,4 % uplatněného nároku. Po porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci jí soud přiznal 30,5 % vzniklých nákladů řízení. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 839 Kč, mimosmluvní odměny advokáta za poskytování právních služeb ve výši 1 500 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, předžalobní výzva), náhrady hotových výdajů po 100 Kč za 3 úkony právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300 Kč, a z náhrady za DPH v sazbě 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč Celkem náklady řízení žalobkyně představují částku 4 017 Kč a z této částky soud přiznal žalobkyni 30,5 %, tedy částku ve výši 1 225 Kč.