7 C 62/2022

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Silvií Slanou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 8 400 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 400 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 400 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 944 Kč k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> 1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 8 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 400 Kč od [datum] do zaplacení a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že společnost [právnická osoba], jakožto původní věřitel postoupila dne [datum] pohledávku společnosti [právnická osoba] a následně tato společnost dne [datum] postoupila pohledávku včetně jejího příslušenství žalobkyni. Původní věřitel, společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovanou, jakožto dlužníkem, smlouvu o revolvingovém úvěru. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky společnosti [právnická osoba]. Na základě smlouvy se věřitel zavázal žalované poskytnout neúčelový, bezhotovostní úvěr, s pravidelnými měsíčními splátkami a možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového limitu na dobu neurčitou. Žalovaná se zavázala věřiteli úvěr, včetně úroku z poskytnutí úvěru ve výši 8,5 % měsíčně a poplatku za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky úvěru splatit, a to v pravidelných měsíčních splátkách, v minimální výši odpovídající 12,5 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání úvěru, anebo 1 000 Kč, podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší. Žalovaná na základě smlouvy celkem čerpala částku ve výši 10 000 Kč, dostala se však do prodlení, když neuhradila ani minimální pravidelnou splátku. Věřitel jí vyzval k úhradě dlužných částek, avšak žalovaná tak ani přes výzvy neučinila a dlužnou částku v plné výši řádně a včas neuhradila. Dlužná částka tak po částečných úhradách činí 8 400 Kč.

3. Usnesením č. j. 7C 62/2022-9 ze dne 4. 8. 2022 byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila, zda a jakým způsobem posuzovala dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost žalované úvěr, včetně příslušenství splácet a dále aby sdělila, jakou celkovou částku žalovaná k dnešnímu dni (bez poplatků a přirostlých úroků) na předmětný úvěr uhradila.

4. K tomu žalobkyně v doplnění žaloby, ze dne [datum], uvedla, že v daném případě se bohužel nedochovaly další podklady k ověřování úvěruschopnosti žalované, než ty, které byly soudu dosud předloženy. Žalovaná neuhradila původnímu věřiteli ničeho, po postoupení pohledávky na současného věřitele došlo k jediné úhradě ve výši 1 600 Kč dne [datum], tato částka byla započtena na jistinu dluhu. Původně vyčerpaná jistina činila 10 000 Kč, po částečné úhradě částky 1 600 Kč tak dluh žalované k dnešnímu dni činí 8 400 Kč.

5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala nečinná.

6. Podle ustanovení § 115a) občanského soudního řádu soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem projevili souhlas. Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

7. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] a žalovaná uzavřely dne [datum] Smlouvu o revolvingovém úvěru, v níž se [právnická osoba] (jako úvěrující) zavázala poskytnout žalované (úvěrované) peněžní prostředky až do výše úvěrového limitu ve výši 35 000 Kč Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Úvěr byl úročen úrokovou sazbou podle Sazebníku, která ke dni uzavření smlouvu činila 8,5 % měsíčně. Smluvní strany se dále dohodly, že klient zaplatí poplatek za čerpání úvěru, a to ve výši 12,5 % z částky každého čerpání úvěru. RPSN činila 258,02 %. Klient byl oprávněn peníze z úvěru čerpat po celou dobu trvání smlouvy, a to i opakovaně. Žalovaná čerpala celkem částku ve výši 10 000 Kč (z potvrzení o provedené platbě ze dne [datum]), dostala se však do prodlení, když neuhradila minimální pravidelnou splátku. Dne [datum] uhradila pouze částku 1 600 Kč, která byla započtena na jistinu dluhu, k dnešnímu dni tedy dlužná částka činí 8 400 Kč. Písemnou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky na společnost [právnická osoba], následně společnost [právnická osoba] dne [datum] postoupila pohledávku žalobkyni (ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a [datum]). Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum] (z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum]). K úhradě dluhu byla žalovaná vyzývána písemnou předžalobní upomínkou ze dne [datum] (z předžalobní upomínky ze dne [datum]).

8. Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku v platném znění (zák. č. 89/2012 Sb.) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

10. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

12. Uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Předchůdkyně žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaná vystupovala jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele a poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). Nejvyšší správní soud ČR v citovaném rozhodnutí zformuloval závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. [příjmení] je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

14. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

15. Soud odkazuje rovněž na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C – [číslo] (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, bez ohledu na to, zda spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době.

16. S ohledem na uvedená zákonná ustanovení a citovanou judikaturu dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.

17. V projednávané věci žalobkyně ani na výzvu soudu netvrdila a neprokázala, že by žalovaná, právní předchůdkyni žalobkyně poskytla jakékoliv informace, na základě nichž by mohla posoudit schopnost žalované splácet úvěr s odbornou péčí, jak jí ukládalo citované ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., respektive, že sama prověřovala finanční a majetkové poměry žalované, její příjmy a výdaje, včetně případné výše dalších dluhů a exekucí, jak ukládá citované ustanovení. Soud nepovažuje za prokázané, že žalobkyně splnila své zákonné povinnosti a před uzavřením smlouvy řádně posoudila schopnost žalované úvěr řádně splácet ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

18. Z uvedených důvodů posoudil předmětnou smlouvu jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s odkazem na výše citovaná rozhodnutí Ústavního soudu ČR, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu ČR a zejména Soudního dvora EU. Žalované tak vznikla toliko povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Žalovaná od právní předchůdkyně žalobkyně obdržela částku 10 000 Kč a na tento dluh dosud uhradila částku 1 600 Kč. K dnešnímu dni nevrácená jistina poskytnutého úvěru, kterou je žalovaná povinna žalobkyni vrátit, činí částku 8 400 Kč (10 000 Kč – 1 600 Kč), ohledně které soud žalobě vyhověl. Žalovaná v řízení zůstala nečinná, tedy při určení doby vrácení nebylo možno přihlédnout k jejím příjmům a celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Proto soud lhůtu pro vrácení nesplacené jistiny stanovil do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1 občanského soudního řádu).

19. Ohledně dalších nároků nad rámec dosud nevrácené jistiny spotřebitelského úvěru soud žalobu zamítl, včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení. S odkazem na ustanovení § 87 odst. 2 ZoSÚ dosud nenastala splatnost dluhu, která v daném případě neodvisí od výzvy věřitele, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající jistiny v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022).

20. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla v řízení úspěšná ohledně částky 8 400 Kč (jistina pohledávky), která představuje 72,6 % uplatněného nároku, neúspěšná byla ohledně částky 3 167 Kč (kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení od [datum] do [datum]), tedy z 27,4 % uplatněného nároku. Po porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci jí soud přiznal 45,2 % vzniklých nákladů řízení. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, mimosmluvní odměny advokáta za poskytování právních služeb ve výši 600 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, předžalobní výzva), náhrady hotových výdajů po 100 Kč za 3 úkony právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300 Kč, a z náhrady za DPH v sazbě 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč Celkem náklady řízení žalobkyně představují částku 2 089 Kč a z této částky soud přiznal žalobkyni 45,2 %, tedy částku ve výši 944 Kč.