7 C 65/2023

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Silvií Slanou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupena opatrovníkem příjmení jméno příjmení , advokátem sídlem adresa o zaplacení 33 454,93 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 997 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 997 Kč od [datum] do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 12 457,93 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 128,54 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 33 454,93 Kč od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 457,93 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem 13,99 % ročně z částky 30 037,33 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem 13,99 % ročně z částky 1 073,60 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 714,40 Kč, k rukám JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D., advokáta se sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> <b>IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice, na účet Okresního soudu v Novém Jičíně doplatek soudního poplatku ve výši 334 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> <b>V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Novém Jičíně 45 % vzniklých nákladů státu, jejichž výše bude stanovena samostatným usnesením.</b> <b>VI. České republice se právo na náhradu nákladů řízení proti žalované nepřiznává.</b> 1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 33 454,93 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 128,54 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 33 454,93 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 13,99 % ročně z částky 30 037,33 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 13,99 % ročně z částky 1 073,60 Kč od [datum] do zaplacení a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne [datum] uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], (dále jen„ banka“) s žalovanou Smlouvu o úvěru, na základě které poskytla banka žalované peněžní prostředky ve výši 31 533 Kč. Úvěr byl veden na úvěrovém účtu č. [bankovní účet]. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] Žalovaná se zavázala splácet bance čerpaný úvěr v pravidelných měsíčních splátkách sjednaných přímo ve smlouvě. Spolu se splátkami úvěru se žalovaná zavázala hradit úroky z úvěru ve výši 13,99 % a poplatky (ceny) za úkony související s poskytnutím a správou úvěru (zejména za vedení účtu), případně poplatky za pojištění, a to ve výši podle smlouvy a aktuálního Sazebníku. Za tímto účelem byla žalovaná povinna udržovat na svém běžném účtu dostatek finančních prostředků. Smluvní strany si dále sjednaly, že banka je oprávněna připisovat vyúčtované úroky z úvěru k jistině úvěru, vždy k posledními dni každého kalendářního měsíce, při doplacení úvěru a při uplatnění práva na okamžité splacení úvěru. Pro případ prodlení s úhradou jakékoliv splátky úvěru, úroku z úvěru či poplatku byla žalovaná povinna platit také úrok z prodlení ve výši stanovené platnými právní předpisy a náklady spojené se správou úvěru ve výši dle aktuální Sazebníku [právnická osoba], tj. smluvní pokutu za prodlení a další poplatky. Smluvní strany si dále sjednaly právo banky prohlásit úvěr za okamžitě splatný, pokud se žalovaná dostane do prodlení s placením splátky úvěru či jakéhokoliv peněžitého závazku ze smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalovaná sjednané splátky nesplácela řádně a včas, banka ji několikrát písemně upozornila, aby tento stav napravila a uhradila dlužnou částku v poskytnuté lhůtě. Následně, v důsledku trvajícího porušování smluvních povinností ze strany žalované, využila banka svého oprávnění a úvěr ke dni [datum] zesplatnila. Bance tak vzniklo právo požadovat po žalované splacení veškerých závazků vyplývajících ze smlouvy. O této skutečnosti byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne [datum], ve kterém byla rovněž vyzvána k neprodlenému zaplacení zůstatku úvěru včetně vyúčtované smluvní pokuty za prodlení a dalších poplatků. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], s účinností ke dni [datum], byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem, zaslaným doporučeně, dne [datum]. Pohledávka za žalovanou činila ke dni postoupení celkem 34 583,47 Kč a skládala se z neuhrazeného zůstatku úvěru ve výši 30 037,33 Kč, úroku z úvěru ve výši 1 073,60 Kč, úroku z prodlení ve výši 1 128,54 Kč a dlužných poplatků ve výši 2 344 Kč. Za dobu od postoupení pohledávky do sepisu žaloby žalovaná neuhradila ničeho.

3. S ohledem na skutečnost, že žalovaná má na území České republiky ukončen pobyt a její současný pobyt není znám, soud jí podle ustanovení § 29, odst. 3 občanského soudního řádu ustanovil opatrovníka pro řízení, a to advokáta Mgr. [jméno] [příjmení].

4. Opatrovník žalované se k žalobě vyjádřil podáním ze dne [datum]. Uvedl, že v případě uzavření předmětné smlouvy o úvěru došlo k porušení ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v části upravující řádné posuzování úvěruschopnosti žalované, když v tomto kontextu je předmětná smlouva absolutně neplatná. Zákonnou povinností právní předchůdkyně žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy, když tato povinnost je ukládána nikoli žalované – spotřebiteli, nýbrž poskytovateli spotřebitelského úvěru, od kterého se očekává, že k této své povinnosti přistoupí jako profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péči a objektivitou. Soud by měl zkoumat, zda právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalované, když posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti žalované pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to v kontextu příjmů a výdajů žalované. Pokud v žalobě nejsou obsažena tvrzení, jakým způsobem tuto svou zákonnou povinnost žalobkyně splnila, v takovémto případě musí být předmětná úvěrová smlouva posouzena jako absolutně neplatné právní jednání. Opatrovník navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl a žalobkyni zavázal k náhradě nákladů řízení.

5. Žalobkyně v doplnění žaloby ze dne [datum] uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba], jako poskytovatel úvěru splnila svou zákonnou povinnost ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací získaných od žalované, které získala při zpracovávání žádosti žalované o poskytnutí úvěrového produktu, v rámci něhož byla žalovaná dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. S ohledem na informace, které žalovaná uvedla, že má uzavřený pracovní poměr na dobu neurčitou, s ohledem na výši jejího příjmu a výši požadovaného úvěru dospěla banka k názoru, že schopnost žalované splácet tento úvěr je dostatečná. Následně, po vyhodnocení získaných informací, byla teprve s žalovanou zavřena úvěrová smlouva.

6. K jednání, nařízenému na [datum], se právní zástupce žalobkyně dostavil a uvedl, že na podané žalobě trvá včetně jejího doplnění. Opatrovník žalované se k jednání rovněž dostavil a odkázal na písemné vyjádření, zaslané soudu dne [datum]. Namítl absolutní neplatnost smlouvy z důvodu porušení povinnosti úvěrující zkoumat před poskytnutím úvěru schopnost dlužníka úvěr splácet. Navrhl zamítnutí žaloby, a to z toho důvodu, že z podání žalobkyně není patrné, jaká částka byla žalovanou celkem uhrazena a jaká část z uhrazené částky byla započtena na jistinu, na úroky nebo poplatky.

7. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] (dále jen„ banka“) a žalovaná, uzavřely dne [datum], Smlouvu o úvěru, na základě které banka poskytla žalované úvěr ve výši 31 533 Kč s tím, že úvěr byl veden na úvěrovém účtu č. [bankovní účet]. Žalovaná se zavázala splácet úvěr 96 pravidelnými měsíčními splátkami po 556 Kč, vždy v 20. den každého kalendářního měsíce. První splátka měla být zaplacena [datum]. Při splnění všech předpokladů měla poslední splátka činit 199 Kč a byla splatná dne [datum]. Ve smlouvě bylo sjednáno, že úroky budou připisovány k jistině úvěru a stanou se její součástí. Úroková sazba činila 13,99 % ročně, RPSN činila 15,50 %. V případě porušení podmínek smlouvy a) dostane-li se klient do prodlení se splacením 1 splátky úvěru po dobude delší než 3 měsíce nebo dostane-li se do prodlení se splacením více než 2 splátek, b) dostane-li se klient do prodlení se splacením jakéhokoli svého peněžitého anto nepeněžitého dluhu vůči bance nebo poruší-li některou svou povinnost vůči bance, a to i pokud jde o dluhy ze smluv o poskytnutí jiných bankovních služeb dohodnutých mezi bankou a klientem, c) uvede-li klient nepravdivé nebo neúplné údaje, které byly rozhodující pro poskytnutí úvěru, d) bylo-li vůči klientovi zahájeno soudní řízení, jehož předmětem je insolvenční řízení, prohlásí banka celý úvěr za splatný ve stanovené lhůtě. V tomto případě klient jednorázově zaplatí všechny dluhy z úvěru, a to za podmínek podle písemné výzvy (ze smlouvy o úvěru ze dne [datum]). Vzhledem k tomu, že žalovaná sjednané splátky úvěru nesplácela řádně a včas, banka vyzvala žalovanou dne [datum] k úhradě dluhu ve výši 3 890 Kč nejpozději do [datum] (z poslední výzvy k úhradě dlužné částky ze dne [datum]) Dopisem ze dne [datum] banka informovala žalovanou, že ke dni [datum] rozhodla o zesplatnění úvěru z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek a upozornila žalovanou, že výše jejího dluhu činí celkem 32 384 Kč a každým dnem tato částka narůstá o úrok a současně úrok z prodlení (z rozhodnutí o okamžité splatnosti celého dluhu ze dne [datum]). Žalovaná na předmětný úvěr uhradila celkem částku ve výši 10 536 Kč (zjištěno z Podkladů pro soudní řízení). Pohledávka za žalovanou, byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], s účinností ke dni [datum] (ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně seznamu postoupených pohledávek a z dohody o úplatě). Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum] (z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum]). Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne [datum] (z předžalobní upomínky ze dne [datum]).

8. Z listiny předložené žalobkyní, nazvané„ Posouzení úvěruschopnosti klienta“ soud zjistil, že žádost o úvěr byla poskytnuta přes pobočkovou síť. Žalovaná v žádosti uvedla příjem ve výši 20 809 Kč, což pracovník banky zkontroloval na základě příchozích transakcí na účet žalované vedený u [právnická osoba]. [příjmení] dále ověřila, že žalovaná nebyla v době úvěrové žádosti v aktivním insolvenčním řízení. Z CBCB banka ověřila předchozí splátkovou morálku žalované a z historie v interní evidenci klientů ověřila, že žalovaná neměla žádné relevantní negativní informace, např. záznam o podvodném jednání či kriminálních aktivitách, záznam v souvislosti s AML pravidly, záznam o exekučním řízení apod. Žalovaná v žádosti uvedla výdaje ve výši 0 Kč a nájemné ve výši 3 000 Kč. [příjmení] stanovila životní výdaje žalované na základě dat sdělených žalovanou (např. počet vyživovaných osob, způsob bydlení atd.) v kombinaci s interními informacemi banky, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení, na částku 7 129 Kč. Zároveň banka při výpočtu disponibilního příjmu žalované stanovila maximální částku z příjmu, kterou lze použít pro splácení úvěrů. Žalovaná musela vyhovět jak ukazateli splátkového zařízení, tak stanoveným nákladům. Příjem nad tuto hranici splátkového zatížení je tedy příjmem využitelným k pokrytí životních nákladů žalované. Dotazem do CCB a vlastních systémů bylo zjištěno, že žalovaná měla v době úvěrové žádosti revolvingový úvěr u [právnická osoba] s limitem 5 000 Kč a orientační splátkou 250 Kč, spotřební úvěr u [právnická osoba] se splátkou 2 376 Kč, spotřební úvěr u [právnická osoba] se splátkou 7 595 Kč a kreditní kartu splátkovou mimo [právnická osoba] s limitem 25 000 Kč a s orientační splátkou 750 Kč. Splátka nového úvěru činila 556 Kč. [příjmení] splátkové zatížení tedy činilo 11 527 Kč. Revolvingové produkty nemají pevně stanovenou splátku. Splátka závisí mimo jiné na čerpání sjednaného úvěrového rámce či na smluvním nastavení, zda je rámec splatný ve splátkách či jednorázově. Příjem žalované byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů. Po odečtení nového splátkového zatížení od příjmů, žalované zůstala částka ve výši 9 282 Kč k pokrytí životních nákladů žalované.

9. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také OZ), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku v platném znění (zák. č. 89/2012 Sb.) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

12. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne [datum] uzavřena Smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaná při uzavření smlouvy vystupovala jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v citovaném ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry nově potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. [příjmení] je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

17. Tyto závěry, které se vztahují ke zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., jsou nepochybně použitelné i režimu zákona č. 257/2016 Sb., neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr je v něm zakotvena obdobně, respektive ještě šířeji.

18. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, přičemž uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

19. Zejména je nutno odkázat na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo] (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu (sankce spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) a to bez ohledu na skutečnost, zda spotřebitel ve tříleté promlčecí době namítne tuto neplatnost.

20. S ohledem na citované závěry rozsudku Soudního dvora ve věci C [číslo] a na články 8 a 23 směrnice 2008/48 dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.

21. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, nicméně toto tvrzení bylo vyvráceno předloženými důkazy, zejména výpisy z účtu žalované. Průměrný příjem žalované za období od [číslo] do [číslo] činil 21 526 Kč. Z výpisů z účtu žalované soud zjistil, že náklady na bydlení žalované činily 9 490 Kč měsíčně a nikoliv 3 000 Kč, jak uvedla žalovaná ve své žádosti o poskytnutí úvěru (z předložených výpisů z účtů žalované je patrno, že nájemné ve výši 9 490 Kč uhradila žalovaná v měsících [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo] na účet č. [bankovní účet], pod [variabilní symbol]). Další pravidelnou měsíční splátkou žalované byla platba společnosti T- [právnická osoba] ve výši 649 Kč. Splátkové zatížení žalované včetně poskytnutého úvěru činilo 11 527 Kč. Měsíční výdaje žalované tedy činily 21 666 Kč (nájemné 9 490 Kč + splátka [právnická osoba] a. s. ve výši 649 Kč + splátkové zatížení ve výši 11 527 Kč) a přesahovaly průměrný příjem žalované, který činil 21 526 Kč. Z uvedeného je zřejmé, že ačkoli právní předchůdkyně žalobkyně měla přístup k informacím o příjmech a skutečných výdajích žalované, z těchto nevycházela a vycházela z nepřesných údajů, které žalovaná uvedla v žádosti o úvěr a ze statistických údajů, které nemají žádnou relevanci ve vztahu k budoucí schopnosti konkrétního dlužníka splácet poskytnutý úvěr. Soud tedy nepovažuje za prokázané, že žalobkyně splnila své zákonné povinnosti a před uzavřením smlouvy řádně posoudila schopnost žalované úvěr splácet ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

22. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu neplatnou podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a s odkazem na výše citovaná rozhodnutí Ústavního soudu ČR, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu ČR a zejména Soudního dvora EU. Z těchto důvodů požadované plnění z titulu smlouvy (včetně poplatku) považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ.

23. Žalovaná od právní předchůdkyně žalobkyně obdržela částku 31 533 Kč a na tento dluh dosud uhradila částku 10 536 Kč. K dnešnímu dni nevrácená jistina poskytnutého úvěru, kterou je žalovaná povinna žalobkyni vrátit, činí částku 20 997 Kč (31 533 Kč – 10 536 Kč). [příjmení] 20 997 Kč tedy představuje bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. Soud v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 997 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 997 Kč od [datum] do zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

24. Pokud jde o počátek prodlení žalované, oznámení o postoupení pohledávky, obsahující výzvu k plnění ze dne [datum], bylo dáno na poštu dne [datum] a bylo žalované doručeno v souladu se zákonnou fikcí třetí pracovní den, tedy v pátek, dne [datum]. Následující pracovní den, v pondělí [datum], měla žalovaná splnit svou povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku a od [datum] je v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení.

25. Ohledně dalších požadovaných nároků (poplatků, úroků a úroků z prodlení) soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku 20 997 Kč se zákonným úrokem z prodlení, která představuje bezdůvodné obohacení žalované, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.

26. O nákladech řízení žalobkyně bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem tohoto řízení (včetně kapitalizovaných a smluvních úroků ke dni vyhlášení rozhodnutí) bylo zaplacení částky 38 160,73 Kč (jistina ve výši 31 110,93 Kč + poplatky ve výši 2 344 Kč + kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 1 128,54 Kč + kapitalizované smluvní úroky ve výši 3 577,26 Kč). Žalobkyně byla v řízení úspěšná ohledně částky 20 997 Kč, která představuje 55 % uplatněného nároku, neúspěšná byla ohledně částky 17 163,73 Kč, tedy ze 45 % z uplatněného nároku. Po porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci jí soud přiznal 10 % vzniklých nákladů řízení. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 673 Kč, mimosmluvní odměny advokáta za poskytování právních služeb ve výši 900 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, předžalobní výzva), náhrady hotových výdajů po 100 Kč za 3 úkony právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300 Kč, jednoho úkonu po 2 460 Kč a 1 x náhrady za hotové výdaje ve výši 300 Kč za účast u jednání, jízdného ve výši 361 Kč z [obec] do [obec] a zpět, celkem 44 km, osobním automobilem Volvo, s kombinovanou spotřebou 7,3 l benzínu na 100 km, při ceně benzínu 41,20 Kč a režii 5,20 Kč/km, náhrady za ztrátu času 2 půlhodiny po 100 Kč a 21 % DPH z částky 4 521 Kč ve výši 950 Kč Celkem náklady řízení žalobkyně představují částku 7 144 Kč a z této částky soud přiznal žalobkyni 10 %, tedy částku ve výši 714,40 Kč.

27. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek za řízení ve výši 1 339 Kč a ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, proto soud doměřil žalobkyni poplatek do částky 1 673 Kč s odkazem na položku 1 písm. b) Sazebníku poplatků, který tvoří přílohu zákona č. 549/1991 Sb. v platném znění.

28. O nákladech státu vůči bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo, ve spojení s ustanovením § 148 odst. 1 občanského soudního řádu, kdy má stát podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

29. České republice vzniknou náklady v souvislosti s výplatou odměny ustanovenému opatrovníkovi žalované [příjmení] [jméno] [příjmení]. Při porovnání úspěchu a neúspěchu v předmětné věci (žalobkyně v řízení úspěšná z 55 % a neúspěšná z 45 % z uplatněného nároku) bylo ve výroku V. rozsudku rozhodnuto, že žalobkyně je povinna zaplatit České republice, na účet Okresního soudu v Novém Jičíně 45 % vzniklých nákladů státu, jejichž výše bude stanovena samostatným usnesením.

30. Pokud se týká nákladů státu vůči žalované, přestože byla žalovaná ve věci neúspěšná z 55 % z uplatněného nároku, bylo rozhodnuto, že se České republice náhrada nákladů řízení proti žalované nepřiznává, a to vzhledem ke skutečnosti, že právo žalované, která je neznámého pobytu, být zastoupena v soudním řízení opatrovníkem, je součástí jejího ústavního práva na spravedlivý soudní proces.