7 C 71/2022

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Silvií Slanou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 38 612,14 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 38 612,14 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 842,61 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 821,65 Kč, s úrokem ve výši 14,90 % ročně z částky 37 491,60 Kč od datum do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 37 491,60 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou, doručenou soudu dne datum, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 38 612,14 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 842,61 Kč od datum do datum, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 821,65 Kč od datum do datum, s úrokem ve výši 14,9 % ročně z částky 37 491,60 Kč od datum do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 37 491,60 Kč od datum do zaplacení a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě Smlouvy o postoupení pohledávek, uzavřené dne datum mezi společností právnická osoba (dále jen„ banka“) a právnická osoba a. s., kdy následně právnická osoba a. s. dne datum postoupila pohledávku včetně jejího příslušenství žalobkyni. Dále žalobkyně uvedla, že banka uzavřela s žalovaným dne datum Smlouvu o příjmení půjčce číslo v níž se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 104 000 Kč, a žalovaný se zavázal, že tento úvěr splatí v 72 pravidelných měsíčních splátkách, vždy k 15. dni v měsíci, spolu se smluvním úrokem ve výši 14,9 % ročně, s poplatky za pojištění ve výši 95 Kč měsíčně a s dalšími poplatky dle této smlouvy a Ceníku, přičemž bude dodržovat dohodnuté podmínky. Žalovaný však úvěr nesplácel dle smluvních podmínek a nezasílal splátky řádně a včas. Jelikož porušil své smluvní povinnosti a byl s úhradou dluhu v prodlení, banka na základě Produktových podmínek pro osobní úvěry právnická osoba přistoupila dne datum k zesplatnění dluhu. Před poskytnutím úvěru původní věřitel zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to jak prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací (příjmení), tak i kontrolou databází (insolvenční rejstřík, databáze MVČR). Zkoumáním nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí sjednaného úvěru bránila. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 37 491,60 Kč, z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 2 842,61 Kč, z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 821,65 Kč a z poplatků ve výši 1 120,54 Kč. Kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 2 842,61 Kč tvoří částky naúčtovaného smluvního úroku ve výši 50 422,21 Kč, které byly poníženy o část splátek započtených na tento úrok, a to ve výši 47 579,60 Kč Smluvní úrok byl počítán z aktuální dlužné částky úrokovou sazbou ve výši dle smlouvy 14,90 % ročně. Kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 821,65 Kč tvoří částky naúčtovaného úroku z prodlení ve výši 1 246,95 Kč, které byly poníženy o částku započtenou na tyto úroky ve výši 425,30 Kč. Zákonný úrok z prodlení byl počítán z aktuální dlužné částky po splatností s tím, že všechny dlužné částky po splatnosti se stávaly součástí jistiny dle Produktových podmínek. Úrok je počítán na denní bázi s počtem 360 dnů v roce. Poplatky ve výši 1 120,54 Kč tvoří naúčtované poplatky za zaslání výzvy k úhradě dluhu od původního věřitele, každá ve výši 500 Kč dle odstavce pod bodem II. (Základní informace o úvěru předmětné smlouvy dle Ceníku). Tyto poplatky v celkové naúčtované výši 9 605 Kč byly poníženy o část splátek, započtených na upomínky ve výši 3 500 Kč a na poplatky ve výši 4 984,46 Kč.

3. Usnesením, č. j. 7C 71/2022-8 ze dne 24. 8. 2022, byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství a zaslala soudu důkazy k prokázání doplněných tvrzení. Současně byla žalobkyně vyzvána ke sdělení, aby uvedla, jakou celkovou částku žalovaný k dnešnímu dni na předmětný úvěr uhradil.

4. K tomu žalobkyně v doplnění žaloby ze dne datum uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně při schvalování úvěru vycházela z údajů poskytnutých bance klientem v návrhu na uzavření Smlouvy o příjmení půjčce číslo. Žádost klienta byla hodnocena individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti klienta byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Při hodnocení úvěruschopnosti klienta banka porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem banka získala částku disponibilních zdrojů klienta. Zkoumáním úvěruschopnosti nebyla bankou zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila. Po provedeném individuálním hodnocení klienta, jak je uvedeno výše, banka žádosti klienta vyhověla. Žalovaný na předmětný úvěr zaplatil k dnešnímu dni částku ve výši 122 997,96 Kč, což vyplývá z výpisu.

5. K jednání, nařízenému na datum se účastníci nedostavili, zástupce žalobkyně se z jednání omluvila, souhlasila s tím, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti, žalovaný se nedostavil bez omluvy. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.).

6. Z nich vzal soud za prokázané, že dne datum uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, jako úvěrující s žalovaným, jako úvěrovaným, Smlouvu o příjmení půjčce číslo na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 104 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal úvěr vrátit, a to v 72 měsíčních anuitních splátkách, splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. Výše měsíční splátky činila 2 194 Kč a pojištění činilo 95 Kč. Celková částka splatná klientem při splnění všech výše uvedených předpokladů podle této smlouvy činila 157 903 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 14,9 % ročně, RPSN 15,96 %. Mezi účastníky bylo dále dohodnuto, že klient je povinen uhradit za změnu smluvních podmínek na základě žádosti klienta částku ve výši 300 Kč a výše poplatku za každou zaslanou upomínku činí 500 Kč. Úvěr byl žalovanému poskytnut za účelem úhrady dluhu z úvěru, který banka poskytla na základě smlouvy o úvěru číslo to ve výši, která je potřebná pro to, aby byla pohledávka banky ze smlouvy o úvěru číslo splněna. Klient je povinen platit bance ode dne poskytnutí úvěru až do úplného a konečného splacení jistiny úvěru úrok z čerpané a dosud nesplacené příjmení půjčky ve výši stanovené prostřednictvím úrokové sazby dle této smlouvy o úvěru. Úroková sazba je sjednána jako pevná. Úroky jsou hrazeny společně se splátkami jistiny pravidelnými měsíčními splátkami ve výši a po dobu sjednané ve smlouvě o úvěru. příjmení je oprávněna od smlouvy odstoupit v případě, že: a) klient poruší některou z povinností sjednaných smlouvou o úvěru, zejména je v prodlení s některou platební povinností, nebo se jeho prohlášení projeví jako nepravdivé, přičemž se týká skutečnosti, jež je pro přijetí návrhu smlouvy o úvěru bankou podstatná, b) klient poruší jinou smlouvu uzavřenou s bankou způsobem, který banku opravňuje od takové smlouvy odstoupit a c) ze stavu majetku klienta, který banka spravuje, a informací o dluzích klienta, jež má banka k dispozici, lze důvodně učinit závěr, že v majetkových poměrech klienta nastanou nebo nastaly změny, které jsou způsobilé nepříznivě ovlivnit schopnost klienta plnit jeho platební povinnosti ze smlouvy o úvěru (ze Smlouvy o úvěru o příjmení půjčce číslo ze dne datum, z Produktových podmínek pro osobní úvěry právnická osoba). Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, proto banka využila svého práva, od smlouvy odstoupila, prohlásila úvěr za okamžitě splatný a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 42 276,40 Kč (z Prohlášení o okamžité splatnosti ze dne datum). právnická osoba jakožto původní věřitel postoupila dne datum pohledávku včetně jejího příslušenství právnická osoba a. s. a následně tato společnost dne datum postoupila pohledávku včetně jejího příslušenství žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum a datum (z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum a datum). Předžalobní upomínkou ze dne datum byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky, do dnešního dne však dlužnou částku neuhradil (z Předžalobní upomínky včetně poštovního podacího archu ze dne datum).

7. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy ze dne datum částku ve výši 104 000 Kč. Celková splatná částka při řádném splácení činila 157 903 Kč a měla být splacena v 72 měsíčních, anuitních splátkách, po 2 194 Kč, vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. Žalovaný k dnešnímu dni zaplatil žalobkyni částku ve výši 122 997,26 Kč.

8. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., ve znění účinném době uzavření předmětné smlouvy, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitel poskytne úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

11. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

14. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných zákonných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu citovaného § 2390 občanského zákoníku, § 1 a násl. zákona č. 145/2010 Sb.

15. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky byl posílen novelou citovaného zákonného ustanovení § 9 odst. 1 zákona č.145/2010 Sb. provedenou zákonem č. 43/2013 Sb., účinným od 25. 2. 2013, zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. příjmení je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

16. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne datum zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, přičemž uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

17. V projednávané věci žalobkyně pouze tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru prověřovala schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., ovšem k tomuto tvrzení nepředložila žádný důkaz (pracovní smlouvu, výplatní pásky, výpis z účtu, nájemní smlouvu, doklady o výši nákladů na bydlení apod.), na základě něhož posoudila úvěruschopnost žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela pouze z údajů klienta, neměla ovšem prokázané příjmy a žádné údaje o výdajích žalovaného. Podle žádosti o úvěr měl žalovaný čistý příjem 15 000 Kč za měsíc, splátky jeho dosavadních úvěrů činily 5 000 Kč měsíčně, k tomu další splátka z nově uzavřeného úvěru činila 2 194 Kč. Žalobkyně tedy nesplnila své zákonné povinnosti a řádně neposuzovala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. a citované judikatury. Z toho důvodu je uzavřená smlouva neplatná pro rozpor se zákonem.

18. Podle ustanovení § 580 občanského zákoníku soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu. Uvedenému zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu číslo odst. 1 ZoSÚ.

19. Jelikož soud posoudil smlouvu jako neplatnou z výše uvedených důvodů, posoudil nárok žalobkyně podle ustanovení § 2991 a následujících občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení.

20. Podle ustanovení § číslo plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V případě plnění obou stran, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno.

21. Žalovaný obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně částku ve výši 104 000 Kč, zaplatil již částku 122 997,26 Kč (splnil tedy více, než načerpal). Bezdůvodné obohacení žalovaného z neplatného závazku bylo již zcela vráceno. Z tohoto důvodu soud žalobu zamítl, neboť z neplatné smlouvy nevznikla žalovanému žádná další povinnost, než vrátit to, co získal, což již učinil.

22. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný byl v řízení úspěšný, nicméně podle obsahu spisu mu žádné náklady nevznikly. Z tohoto důvodu soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu.