7 C 74/2021

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Silvií Slanou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky částka s příslušenstvím <b>I. Žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši [částka], se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka], včetně náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne [datum] uzavřel žalovaný s žalobkyní Smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka] Tyto peněžní prostředky byly dne [datum] zaslány žalovanému na účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši [částka]. Jistina a poplatek byly splatné dne [datum]. Žalobkyně poskytla zápůjčku prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které si žalovaný nejprve přečetl nabídku na uzavření smlouvy, nastavil si dle vlastní volby dostupné parametry – splatnost a výši zápůjčky. Poté žalovaný vyplnil na webové stránce žalobkyně formulář – Žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadal své osobní údaje, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Žalovaný zároveň odsouhlasil znění Obchodních podmínek žalobkyně. Smlouva o zápůjčce je klientem podepsána elektronicky, a to [příjmení] kódem, který žalobkyně zasílá na klientem uvedené telefonní číslo. Žalovaný své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Zápůjčka byla žalovanému prokazatelně poskytnuta, ale přesto nebyla žalovaným do dnešního dne v celé výši vrácena. Ke dni podání návrhu žalovaný na svůj dluh uhradil [částka] Touto částkou byla umořena smluvní pokuta a byly poníženy náklady spojené s uplatněním pohledávky. V důsledku prodlení s vrácením peněžních prostředků žalovanému vznikla povinnost uhradit také úroky z prodlení a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením v celkové výši [částka] ([částka] za každou písemnou výzvu). Písemné výzvy byly žalovanému odeslány dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]. Celková výše dluhu žalovaného ke dni podání návrhu činí [částka] a skládá se z jistiny a poplatku ve výši [částka] a z účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši [částka].

3. Usnesením soudu č. j. 7C 74/2021-7 ze dne 18. 5. 2021 byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství.

4. K tomu žalobkyně v doplnění žaloby ze dne [datum] uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována dotazem na zdroj příjmů žalovaného, kdy žalovaný uvedl, že je zaměstnancem na plný úvazek a jeho měsíční příjem činí [částka]. Dále uvedl, že je zaměstnán na dobu určitou jako skladník u společnosti [právnická osoba] Ověření příjmů žalovaného bylo provedeno na základě výpisu transakcí z bankovního účtu žalovaného i údaji o příjmu od zaměstnavatele [právnická osoba] předložených žalovaným v souvislosti se žádostí o zápůjčku, a to za měsíc červenec 2019, kdy čistá mzda žalovaného činila [částka]. Dále žalovaný uvedl, že je svobodný, jeho měsíční výdaje činí [částka], bydlí u rodičů a nemá nezletilé děti. Následně žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného rovněž nahlédnutím do Centrální evidence exekucí a do Insolvenčního rejstříku, kde ke dni podání žádosti o zápůjčku žalovaný neměl žádný záznam.

5. Žalovaný se k žalobě vyjádřil. Uvedl, že si je vědom svého dluhu, byl domluven s žalobkyní na splátkách.

6. K jednání, nařízenému na den [datum], se žalobkyně bez omluvy nedostavila. Žalovaný se z jednání se omluvil z důvodu pobytu v zahraničí. Dále uvedl, že dne [datum] uhradil žalobkyni částku ve výši [částka] a přiložil doklad o zaplacení této částky. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti obou účastníků. Přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.).

7. Z nich vzal soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaný, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, uzavřeli dne [datum] Smlouvu o zápůjčce. Žalobkyně poskytla žalovanému na jeho účet částku [částka] a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši [částka] vrátit do [datum]. Žalovaný ve stanovené lhůtě celou dlužnou částku žalobkyni nevrátil, když ke dni podání návrhu uhradil pouze částku [částka]. Z tohoto důvodu mu byly zaslány upomínky, a to dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], za které mu byly naúčtovány paušální náklady spojené s odesláním upomínek v celkové výši [částka] (5 x [částka]). Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. Po podání návrhu, dne [datum], uhradil žalovaný žalobkyni [částka]. Žalobkyně ve svém vyjádření ze dne [datum] uvedla, že eviduje platbu žalovaného ve výši [částka], nicméně žalobu ohledně této uhrazené částky nevzala zpět.

8. Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále také OZ), podle něhož přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

9. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi žalobkyní s žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaný při uzavření smlouvy vystupoval jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v citovaném ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry nově potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. [příjmení] je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

14. Tyto závěry, které se vztahují ke zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., jsou nepochybně použitelné i režimu zákona č. 257/2016 Sb., neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr je v něm zakotvena obdobně, respektive ještě šířeji.

15. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, přičemž uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

16. Zejména je nutno odkázat na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C – [číslo] (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

17. S ohledem na citované závěry rozsudku Soudního dvora ve věci C – [číslo] a na články 8 a 23 směrnice 2008 dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy.

18. V projednávané věci žalobkyně prokázala, že zkoumala příjmy žalovaného, nikoli však jeho výdaje. Žalobkyně sice soudu předložila výpis z bankovního účtu žalovaného za měsíc srpen 2019, nepředložila žádné doklady o prověřování jeho výdajů (mezi které patří např. náklady na bydlení, splátky úvěrů, výživné či jiné pravidelné výdaje). Ani neevidování žalovaného v registrech exekucí, neprokazuje automaticky jeho schopnost úvěr splácet. Soud tedy nepovažuje za prokázané, že žalobkyně splnila své zákonné povinnosti a před uzavřením smlouvy řádně posuzovala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

19. Jelikož soud posoudil smlouvu jako neplatnou z výše uvedených důvodů, posoudil nárok žalobkyně podle ustanovení § 2991 a následujících občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení. Podle § [číslo] plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V případě plnění obou stran, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno.

20. Žalovaný převzal od žalobkyně částku [částka], žalobkyni již zaplatil částku [částka] (částku [částka] před podáním návrhu a částku [částka] dne [datum], ovšem žalobkyně ohledně této částky nevzala žalobu zpět), splnil tedy více, než načerpal. Bezdůvodné obohacení žalovaného z neplatného závazku bylo již zcela vráceno. Z tohoto důvodu soud žalobu zamítl, neboť z neplatné smlouvy nevznikla žalovanému žádná další povinnost, než vrátit to, co získal, což již učinil.

21. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný byl v řízení úspěšný, nicméně podle obsahu spisu mu žádné náklady nevznikly. Z tohoto důvodu soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.