7 C 74/2023

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Silvií Slanou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 16 115,60 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 115,60 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z ročně částky 16 115,60 Kč od datum do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 115,60 Kč od datum do datum a zaplacení smluvního úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 115,60 Kč od datum do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 936 Kč, k rukám Mgr. jméno příjmení, advokáta se sídlem adresa, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobou, doručenou soudu dne datum, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 115,60 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 115,60 Kč od datum do zaplacení a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne datum Smlouvu o bankovních službách, která nahradila původní smlouvy a jejím předmětem byl závazek žalobkyně jakožto banky zřídit a vést žalovanému běžný účet č. bankovní účet v české měně. Nedílnou součást smlouvy tvořily Všeobecné obchodní podmínky banky, příslušná Oznámení a Podmínky. Dne datum byl mezi žalobkyní a žalovaným uzavřen Dodatek ke Smlouvě o povoleném debetu, kterým se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout možnost přečerpání peněžních prostředků do záporného zůstatku (povolený nezajištěný debet) ve výši 7 000 Kč na běžném účtu č. bankovní účet za podmínek uvedených v Dodatku. Vzhledem k tomu, že žalovaný závažně porušil své smluvní povinnosti, když neudržoval na účtu dostatek prostředků ke krytí předpokládaných plateb, rozhodla se žalobkyně odstoupit v souladu s Všeobecnými obchodními podmínkami od smlouvy. Odstoupení od smlouvy zaslala žalobkyně žalovanému dne datum. Žalobkyně byla oprávněna po dobu trvání nepovoleného debetu na účtu žalovaného zřídit zvláštní (vnitřní) účet pohledávky z nepovoleného debetu, na kterém povede pohledávku z nepovoleného debetu včetně příslušenství. V této souvislosti bylo žalovanému dne datum zasláno Oznámení o zrušení účtu a zřízení zvláštního účtu pohledávek, jímž byl žalovaný informován o zrušení běžného účtu ke dni datum v důsledku předchozího odstoupení od smlouvy ze strany žalobkyně. Konečný záporný zůstatek na účtu ve výši 16 115,60 Kč byl ke dni datum převeden na účet pohledávek č. bankovní účet. Dne datum byla žalovanému zaslána předžalobní upomínka s výzvou k plnění do datum. Žalovaný na výzvu nereagoval a dlužnou částku žalobkyni do dnešního dne neuhradil.

3. Usnesením č. j. 7C 74/2023-8 ze dne 29. 5. 2023 byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila, zda a jakým způsobem posuzovala dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost žalovaného úvěr splácet a dále aby uvedla, jak vznikl tvrzený nepovolený debetní zůstatek na účtu žalovaného a co nepovolený debetní zůstatek představuje, tj. z jakých částek (položek) sestává; u případných poplatků je nutno uvést, za jaké služby jsou požadovány a z čeho vyplývá jejich výše, u případné smluvní pokuty je nutno uvést, z čeho vyplývá její výše nebo způsob určení, kdy a jakého porušení právní povinnosti se žalovaný dopustil.

4. V doplnění žaloby ze dne datum a ze dne datum žalobkyně uvedla, že uzavřela s žalovaným dne datum Smlouvu o povoleném debetu číslo poskytnutí úvěru ve výši 3 000 Kč, následně dne datum uzavřela žalobkyně s žalovaným příjmení ke smlouvě povoleném debetu, v němž se zavázala poskytnout žalovanému možnost přečerpání peněžních prostředků do záporného zůstatku ve výši 7 000 Kč a dne datum uzavřela žalobkyně s žalovaným příjmení ke smlouvě povoleném debetu, v němž se zavázala poskytnout žalovanému možnost přečerpání peněžních prostředků do záporného zůstatku ve výši 15 000 Kč. Žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, a to vyhodnocením informací získaných z bankovních registrů (žalobkyně zjistila, že žalovaný nemá mimo žalobkyni žádný další dluh), nebankovních registrů, ostatních registrů a databází (z interní databáze žalobkyně nezjistila o žalovaném žádné negativní informace, žalovaný se nenachází v insolvenčním řízení, žalovaným předložený průkaz totožnosti nebyl evidovaný v databázi neplatných dokladů), příjmu žalovaného, výdajů žalovaného a výdajů žalovaného na splátky úvěrů. Schopnost žalovaného splácet úvěr byla žalobkyní před poskytnutím úvěru posouzena a vyhodnocena na základě: Čestného prohlášení o příjmu ze dne datum, v němž žalovaný čestně prohlásil, že jeho příjem ze závislé činnosti činí částku ve výši 15 000 Kč, Čestného prohlášení o příjmu ze dne datum, v němž žalovaný prohlásil, že jeho příjem ze závislé činnosti činí částku ve výši 35 000 Kč a Čestného prohlášení o příjmu ze dne datum, v němž žalovaný prohlásil, že jeho příjem ze závislé činnosti činí částku ve výši 23 000 Kč. Žalobkyně dospěla k názoru, že po zohlednění pravidelných výdajů žalovaného, je jeho příjem dostatečný pro splácení potenciální měsíční splátky úvěru ve výši 250 Kč, následně 583,33 Kč následně 1 250 Kč. Žalobkyně v rámci řádného posouzení vycházela z výdajů v celkové výši 9 357 Kč (žalovaný v žádosti uvedl náklady na bydlení ve výši 4 000 Kč + ostatní výdaje ve výši 1 300 Kč a k tomu žalobkyně připočetla částku ve výši 3 410 Kč, kdy tato částka přestavuje životní minimum). Následně z Dodatku ze dne datum a z Dodatku ze dne datum žalobkyně v rámci provedeného řádného posouzení vycházela z výdajů v celkové výši 10 062 Kč (žalovaný v žádosti uvedl náklady na bydlení ve výši 5 352 Kč + ostatní výdaje ve výši 1 300 Kč a k tomu žalobkyně připočetla částku ve výši 3 410 Kč, kdy tato částka přestavuje životní minimum). Žalovaný celkem vyčerpal částku ve výši 16 115,60 Kč. Co se týká úhrad ze strany žalovaného, žalobkyně neeviduje na pohledávce žádnou příchozí platbu.

5. Podáním, doručeným soudu dne datum, zaslala žalobkyně soudu rozšíření žaloby, kdy vlivem administrativního pochybení opomenula ve svém žalobním návrhu požadovat po žalovaném také zaplacení běžícího smluvního úroku. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do nepovoleného debetu, svědčí žalobkyni kromě zákonného úroku z prodlení také nárok na smluvní úrok, v sazbě 25 % ročně, v souladu s Oznámením o úrokových sazbách. Žalobkyně v rámci svého dispozitivního oprávnění požaduje pouze smluvní úrok ve výši 15 % ročně z částky 16 115,60 Kč od datum do zaplacení. Soud tuto změnu návrhu v souladu s ustanovením § 95 občanského soudního řádu, usnesením č. č. j. 7C 74/2023-75 ze dne 9. 8. 2023, připustil. Předmětem sporu tedy nadále zůstalo zaplacení částky 16 115,60 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 115,60 Kč od datum do zaplacení, se smluvní úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 115,60 Kč od datum do zaplacení a náhrada nákladů řízení.

6. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud v souladu s ustanovením § 115a) občanského soudního řádu ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem soudu projevili souhlas. Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

7. Soud vzal soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne datum Smlouvu o bankovních službách, na základě které zřídila a vedla od účinnosti smlouvy žalovanému účet č. bankovní účet a zavázala se žalovanému poskytnout možnost přečerpání peněžních prostředků do záporného zůstatku (povolený nezajištěný debet) ve výši 3 000 Kč. Nedílnou součást smlouvy tvořily Všeobecné obchodní podmínky banky, příslušná Oznámení a Podmínky. Dne datum byl mezi žalobkyní a žalovaným uzavřen Dodatek ke smlouvě o povoleném debetu, ve kterém se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout možnost přečerpání peněžních prostředků do záporného zůstatku ve výši 7 000 Kč, na účtu č. bankovní účet, RPSN činila 21,98 %, celková splatná částka činila 8 344,90 Kč. Dne datum byl mezi žalobkyní a žalovaným uzavřen Dodatek ke smlouvě o povoleném debetu, ve kterém se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout možnost přečerpání peněžních prostředků do záporného zůstatku ve výši 15 000 Kč, na účtu č. bankovní účet, RPSN činila 21,78 %, celková splatná částka činila 17 823,64 Kč (ze Smlouvy o bankovních službách ze dne datum, z Dodatků ze dne datum a ze dne datum). Dle Všeobecných obchodních podmínek, v případě vzniku nepovoleného debetu na účtu z jakéhokoli důvodu je klient povinen neprodleně uhradit bance veškeré dlužné částky, včetně příslušenství. Po dobu trvání nepovoleného debetu na účtu klienta je banka oprávněna zřídit zvláštní (vnitřní) účet pohledávky z nepovoleného debetu, na kterém povede pohledávku z nepovoleného debetu, včetně příslušenství. příjmení je oprávněna úročit nepovolený debet na účtu úrokem z nepovoleného debetu a dále úrokem z prodlení. Výše úroku z nepovoleného debetu a úroku z prodlení bude určena v souladu s Oznámením o úrokových sazbách (ze Všeobecných obchodních podmínek). Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný porušil své smluvní povinnosti, kdy na svém účtu neudržoval dostatek finančních prostředků ke krytí předpokládaných plateb, žalobkyně od smlouvy odstoupila dopisem ze dne datum (z Oznámení o odstoupení od smlouvy ze dne datum). Dopisem ze dne datum žalobkyně žalovaného informovala, že vzhledem k tomu, že účet žalovaného vykazoval nepovolený debetní zůstatek, byl ke dni datum zrušen. Debetní zůstatek ve výši 16 115,60 Kč byl převeden na účet pohledávek z nepovoleného debetu č. bankovní účet (z Oznámení o zrušení účtu a zřízení zvláštního účtu pohledávek ze dne datum). Předžalobní upomínkou ze dne datum byl žalovaný vyzýván k zaplacení dlužné částky, do dnešního dne však dlužnou částku neuhradil (z předžalobní upomínky ze dne datum včetně podacího archu).

8. V Žádosti o poskytnutí úvěru žalovaný uvedl, že je svobodný, vymučený, je zaměstnaný na dobu určitou s čistým měsíčním příjmem 22 000 Kč. Jeho pravidelné měsíční výdaje bez splátek úvěrů činí 8 000 Kč. Nemá žádnou vyživovací povinnost.

9. Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

12. Uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne datum uzavřena Smlouva o bankovních službách s možností přečerpání peněžních prostředků do záporného zůstatku ve výši 3 000 Kč, dne datum byl uzavřen Dodatek ke Smlouvě o povoleném debetu s možností přečerpání peněžních prostředků do záporného zůstatku ve výši 7 000 Kč a dne datum Dodatek ke Smlouvě o povoleném debetu s možností přečerpání peněžních prostředků do záporného zůstatku ve výši 15 000 Kč podle ustanovení § 2395 OZ, které jsou podle svého obsahu smlouvami o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaný vystupoval jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele a poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). Nejvyšší správní soud ČR v citovaném rozhodnutí zformuloval závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. příjmení je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

14. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne datum zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

15. Soud odkazuje rovněž na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C – číslo (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, bez ohledu na to, zda spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době.

16. S ohledem na uvedená zákonná ustanovení a citovanou judikaturu dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.

17. V projednávané věci žalobkyně neprokázala, že by s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, jak jí ukládá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V obdobní předcházejícímu uzavření dodatku ze dne datum, kterým došlo k podstatnému zvýšení povoleného debetu z částky 7 000 Kč na částku 15 000 Kč, měl žalovaný nízké nebo žádné příjmy, výdaje žalobkyně nezkoumala vůbec. Z výpisu z účtu za období od datum do datum byl zjištěn příjem žalovaného u zaměstnavatele právnická osoba ve výši 18 509 Kč měsíčně, z výpisu z účtu za období od datum do datum byl zjištěn příjem žalovaného u zaměstnavatele právnická osoba ve výši 18 024 Kč měsíčně, z výpisu za období od datum do datum neměl žalovaný žádný příjem a z výpisu z účtu za období od datum do datum byl zjištěn příjem žalovaného ve výši 8 000 Kč + 10 000 Kč, který obdržel žalovaný od osoby příjmení jméno. Z výdajů žalovaného je zjistitelný pouze pravidelný výdaj za telefon v rozmezí 1 000 Kč až 1 200 Kč měsíčně., ostatní výdaje z předloženého výpisu z účtu patrné nejsou. Žalobkyní provedené lustrace v dostupných databázích a nejsou pro splnění zákonné povinnosti dostatečné, neboť úvěrující má podle citované judikatury zejména zkoumat reálné příjmy a nezbytné pravidelné výdaje úvěrovaného a nespoléhat se pouze na prohlášení dlužníka o jeho osobních a majetkových poměrech, které se významně rozchází s údaji zjistitelnými z výpisu z jeho účtu. Z těchto důvodů soud nepovažuje za prokázané, že žalobkyně řádně posoudila při podstatném navýšení povoleného debetu z částky 7 000 Kč na částku 15 000 Kč schopnost žalovaného splácet tento úvěr ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť na základě uvedených zjištění existovaly důvodné pochybnosti o tom, zda žalovaný bude schopen poskytnutý úvěr splatit.

18. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu neplatnou podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a s odkazem na výše citovaná rozhodnutí Ústavního soudu ČR, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu ČR a zejména Soudního dvora EU. Z těchto důvodů požadované plnění z titulu smlouvy (včetně poplatku) považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ.

19. Žalovaný od žalobkyně načerpal částku ve výši 16 115,50 Kč, kterou do dnešního dne nevrátil. Tato částka představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. Soud v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobkyni částku ve výši 16 115,50 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 115,50 Kč od datum do zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

20. Pokud jde o počátek prodlení žalovaného, předžalobní upomínka ze dne datum byla žalovanému (dle podacího archu) odeslána téhož dne a podle této upomínky měl žalovaný dlužnou částku uhradit ve lhůtě do datum, tedy ode dne následujícího, tj. od datum, je v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení.

21. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku 16 115,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.

22. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 3 občanského soudního řádu. Žalobkyně byla ve sporu převážně úspěšná (neúspěch měla jen v části zamítnutého příslušenství), proto jí soud přiznal plnou náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti žalovanému, který ve věci úspěch neměl. Náklady řízení žalobkyně ve výši 2 936 Kč spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 000 Kč, mimosmluvní odměně advokáta za poskytování právních služeb ve výši 1 200 Kč (čtyři úkony po 300 Kč) podle § 14b/4 vyhlášky č.177/1996 Sb., náhradě hotových výdajů po 100 Kč za 4 úkony právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 400 Kč (převzetí zastoupení, žaloba, předžalobní výzva, rozšíření žaloby ze dne datum) a v náhradě za DPH v sazbě 21 % z částky 1 600 Kč ve výši 336 Kč. Použití ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. pro stanovení náhrady nákladů řízení je odůvodněno skutečností, že žalobkyně podala ke zdejšímu soudu opakovaně žaloby na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech (např. v řízeních vedených pod spisovými značkami 24 C 78/2023, 13 C 53/2023, 13 C 413/2022 a další). Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu. Nebudou-li dobrovolně splněny povinnosti uložené tímto rozhodnutím ve stanovených lhůtách, lze rozhodnutí vykonat.