7 C 8/2021

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Silvií Slanou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částka s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 10,31 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky [částka] spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úrokem ve výši 10,31 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, včetně náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že žalovaná, jako úvěrovaná, uzavřela dne [datum] se společností [právnická osoba], jako úvěrující (ke dni [datum] byla část závodu společnosti [právnická osoba], zabývající se poskytováním spotřebitelských úvěrů, převedena na společnost [právnická osoba]) Smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě smlouvy o úvěru poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši [částka], a to v hotovosti, v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Úvěr byl v souladu s čl. I., odst. 2 smlouvy poskytnut žalované za úplatu, poplatky a za úrok ve výši 28 % z jistiny úvěru za období, na které byl poskytnut. Celkové náklady spotřebitelského úvěru činily [částka]. Celkovou dlužnou částku ve výši [částka], odpovídající součtu poskytnutého úvěru a celkových nákladů spotřebitelského úvěru se žalovaná zavázala uhradit ve 14 měsíčních splátkách po [částka]. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. V důsledku prodlení žalované právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni [datum] zesplatnila a tím jí vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na jistině úvěru [částka], na úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru [částka], na poplatku za uzavření [částka] a na administrativním poplatku [částka]. Vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr nebyl ze strany žalované řádně v plné výši uhrazen, úročí se neuhrazená jistina úvěru ve výši [částka] od [datum] úrokem s úrokovou sazbou ve výši 10,31 % ročně odpovídající výši úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami spotřebitelům na spotřebu se splatností 1 – 5 let uzavření smlouvy. V důsledku prodlení žalované s úhradou splátek vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně také právo požadovat zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 10 % ročně. Na základě smluvního ujednání je úrokem z prodlení úročena splatná nezaplacená částka jistiny úvěru ve výši [částka] a splatná nezaplacená částka úroku v pevné výši [částka]. V důsledku porušení smluvních povinností žalované hradit splátky řádně a včas vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně rovněž právo na úhradu smluvní pokuty ve výši [částka]. Pohledávka vůči žalované, byla postoupena společností [právnická osoba], na základě Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], s účinností ke dni [datum], na žalobkyni. O postoupení pohledávky byla žalovaná řádně vyrozuměna. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo ze strany žalované na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Žalobkyně tedy požaduje po žalované zaplacení neuhrazené jistiny ve výši [částka], úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši [částka], úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši [částka], úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši [částka], smluvní pokuty ve výši [částka] a zákonného úroku z prodlení, vyčísleného od prodlení do [datum], ve výši [částka]. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k zaplacení dlužné částky, kterou žalobkyni neuhradila.

3. Usnesením č. j. 7C 8/2021-9 ze dne 1. 2. 2021 byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení, obsažená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost žalované splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství a dále aby uvedla, kolik žalovaná na předmětný úvěr k dnešnímu dni zaplatila, na co byly platby žalované započteny a u smluvní pokuty ve výši [částka] aby uvedla, z čeho vyplývá její výše a způsob určení, kdy a jakého porušení právní povinnosti se žalovaná dopustila a z jakých částek a za jaké období byla vypočtena.

4. V doplnění žaloby ze dne [datum] žalobkyně uvedla, že původní věřitel, [právnická osoba] jako poskytovatel půjčky, splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, když s odpornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru a jejich ověření doklady vyžádanými od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr ze dne [datum] a byly ověřeny doklady uvedenými v části„ Ověřeno“. Teprve následně, po vyhodnocení získaných informací, byla s žalovanou uzavřena smlouva. V žádosti žalovaná uvedla, že je na mateřské dovolené a její měsíční příjmy činí [částka]. Dále žalovaná v žádosti uvedla, že výše jejích měsíčních výdajů činí [částka], a že její použitelný měsíční příjem tedy činí [částka]. Tvrzenou majetkovou situaci žalované pak původní věřitel ověřil z předložených pokladních dokladů, výpisu z účtu a Smlouvy o nájmu bytu.

5. Dále žalobkyně uvedla, že strany si v čl. V, odst. 4 smlouvy sjednaly, že v případě porušení povinnosti žalované zaplatit jakoukoliv splátku řádně a včas, je žalovaná povinna zaplatit původnímu věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky, a to za každý den prodlení. Smluvní pokuta dle téhož ujednání byla splatná dnem následujícím po dni prodlení. Smluvní pokuta vyčíslená za období od prodlení [datum] do [datum] činí celkem [částka]. Na základě ujednání v čl. I., odst. 1 Smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne [datum], poskytl původní věřitel žalované úvěr v celkové výši [částka]. Úvěr byl v souladu s čl. II smlouvy poskytnut žalované za úrok ve výši 28 % z jistiny úvěru [částka] za období, na které byl poskytnut, tj. [částka], poplatek za uzavření smlouvy ve výši [částka], poplatek za správu úvěru (tj. administrativní poplatek) ve výši [částka], poplatek za hotovostní výběr splátek (umožnění hradit splátky v hotovosti v místě bydliště žalované) ve výši [částka]. Celkové náklady spotřebitelského úvěru splatné žalovanou, představující součet úroku a poplatků, tedy dle čl. III., odst. 1 smlouvy činily [částka]. Poplatek za uzavření smlouvy byl dle čl. II., odst. 2 smlouvy splatný ihned při uzavření smlouvy, tj. [datum]. Žalovaná se v čl. III., odst. 2 smlouvy zavázala celkovou dlužnou částku, poníženou o poplatek za uzavření, tedy částku [částka], uhradit ve 14 měsíčních splátkách po [částka], přičemž každá splátka byla platná 16. den v kalendářním měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena. Žalovaná po uzavření smlouvy uhradila částku ve výši [částka]. Žalovaná po dobu trvání smluvního vztahu nehradila své splátky řádně a včas. Dnem splatnosti poslední sjednané splátky, tj. [datum], tak již byla žalovaná v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami (tj. 7 – 14 splátka) a původnímu věřiteli vzniklo tohoto dne právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Po započtení splátek zůstala žalovaná povinna uhradit žalobkyni, resp. původnímu věřiteli, na neuhrazené jistině částku [částka], na úroku částku [částka], na poplatku za správu úvěru částku [částka], na poplatku za hotovostní výběr splátek částku [částka], celkem tedy [částka]. Žalobkyně vzala žalobu částečně zpět o částku [částka], představující smluvní pokutu za období od [datum] do [datum].

6. Usnesením č. j. 7C 8/2021-23 ze dne 22. 3. 2021 soud řízení ohledně částky [částka], představující část smluvní pokuty, zastavil. Předmětem sporu nadále zůstalo zaplacení částky [částka] spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 10,31 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

7. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala nečinná.

8. K jednání nařízenému na den [datum] se účastníci nedostavili, zástupce žalobkyně se z jednání omluvil a souhlasil s tím, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Žalovaná se nedostavila bez omluvy. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.).

9. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] a žalovanou byla dne [datum] uzavřena Smlouva o úvěru [číslo] na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku ve výši [částka] a žalovaná se zavázala vrátit částku [částka], z čehož částka [částka] měla představovat celkové náklady spotřebitelského úvěru (zahrnující úrok ve výši [částka], poplatek za správu úvěru ve výši [částka], poplatek za uzavření smlouvy ve výši [částka], poplatek za správu úvěru ve výši [částka] a poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši [částka]). Smluvní strany se dohodly, že žalovaná za uzavření smlouvy zaplatí při podpisu poplatek ve výši [částka]. Žalovaná měla žalobkyni plnit v 14-ti měsíčních splátkách po [částka], přičemž každá splátka byla splatná 16. den v kalendářním měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena. Smluvní strany se dohodly, že v případě prodlení dlužníka s úhradou splátek úvěru či zesplatněné jistiny je dlužník povinen uhradit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je dlužník v prodlení. Souhrn uplatněné smluvní pokuty nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a poskytnuté jistiny. Žalovaná po uzavření smlouvy uhradila částku ve výši [částka]. [příjmení] ve výši [částka] byla započtena na úhradu poplatku za uzavření smlouvy, částka [částka] na úrok, částka [částka] na úhradu poplatku za správu úvěru a částka [částka] na poplatek za hotovostní výběr splátek. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu předžalobní upomínkou, žalovaná dlužnou částku neuhradila (z výzvy k úhradě ze dne [datum]). Dne [datum] byla pohledávka vůči žalované, s účinností ke dni [datum], postoupena společností [právnická osoba] na žalobkyni. O postoupení pohledávky byla žalovaná řádně vyrozuměna.

10. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: dne [datum] žalobkyně poskytla žalované částku ve výši [částka] a žalovaná se zavázala vrátit částku ve výši [částka] v čtrnácti měsíčních splátkách po [částka], když první splátka byla splatná 16. den v kalendářním měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena. Žalovaná uhradila částku ve výši [částka], když částka ve výši [částka] byla započtena na úhradu poplatku za uzavření smlouvy, částka [částka] na úrok, částka [částka] na úhradu poplatku za správu úvěru a částka [částka] na poplatek za hotovostní výběr splátek (který ovšem činil pouze [částka]). Po započtení jednotlivých plateb žalobkyně požaduje po žalované na neuhrazené jistině částku [částka], na úroku částku [částka], na poplatku za správu úvěru částku [částka], na poplatku za hotovostní výběr splátek částku [částka] a na smluvní pokutě částku [částka] (po částečném zpětvzetí žaloby).

11. Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také OZ), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

13. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi žalobkyní s žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaná při uzavření smlouvy vystupovala jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v citovaném ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry nově potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. [příjmení] je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

19. Tyto závěry, které se vztahují ke zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., jsou nepochybně použitelné i režimu zákona č. 257/2016 Sb., neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr je v něm zakotvena obdobně, respektive ještě šířeji.

20. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, přičemž uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

21. Zejména nutno odkázat na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C – [číslo] (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008, musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele (tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem), uplatní pouze v případě, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

22. Podle závěrů Soudního dvora EU zásada konformního výkladu vyžaduje, aby vnitrostátní soudy učinily vše, co spadá do jejich pravomoci, aby zajistily plnou účinnost dotčené směrnice a došly k výsledku, který by byl v souladu s cílem sledovaným touto směrnicí. Soudu přísluší zajistit plný účinek směrnice 2008 tím, že na základě své vlastní pravomoci případně nepoužije výklad českých soudů, jestliže uvedený výklad není slučitelný s unijním právem.

23. S ohledem na citované závěry rozsudku Soudního dvora ve věci C – [číslo] a na články 8 a 23 směrnice 2008 dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 8 Co 47/2018).

24. V projednávané věci žalobkyně pouze tvrdila, že prověřovala úvěruschopnost žalované, což však nebylo prokázáno. V žádosti o úvěr žadatelka uvedla, že její příjem činí rodičovský příspěvek ve výši [částka], má čtyři nezletilé děti, měsíční výdaje činí [částka] (strava [částka], energie [částka], benzín [částka], telefon [částka]). Žalovaná předložila nájemní smlouvu z [datum], kde pronajímatelem je [právnická osoba] Trade SE se sídlem na Okruhu [číslo], [obec a číslo] a nájemcem je 3B [právnická osoba] se sídlem [adresa], předmětem nájmu byl byt [číslo] o velikosti 1 + kk v budově [adresa] na ulici [ulice] v [obec] s výší nájemného [částka] měsíčně. Tato nájemní smlouva neprokazuje, že by žalovaná byla nájemcem (podnájemcem) předmětného bytu ani výši jejích skutečných nákladů na bydlení. Tvrzený celkový příjem domácnosti ve výši [částka] nebyl ničím doložen. Z úřední činnosti soudu je známo (ze systému ISAS), že na žalovanou byla nařízena exekuce sp. zn. 57EXE 1255/2018 na základě rozsudku č. j. 13C 37/2018-41 ze dne 17. 4. 2018, oprávněná [příjmení] [jméno] (postoupeno od [právnická osoba]), kdy dluh žalované činil [částka] + úroky [částka] + [částka] a náklady řízení [částka]. Dále bylo z rozsudku zdejšího soudu č. j. 11P a Nc 12/2018-171 ze dne 2. 10. 2018 zjištěno, že žalovaná žije sama, má 4 nezletilé děti, otec nezletilých dětí je neznámého pobytu, bydlí s dětmi v pronájmu, náklady na bydlení činí [částka] měsíčně, příjem má pouze z dávek státní sociální podpory, a to z rodičovského příspěvku ve výši [částka], z přídavků na děti a doplatku na bydlení. Jiné příjmy nemá. Soud tedy nepovažuje za prokázané, že žalobkyně splnila své zákonné povinnosti a před uzavřením smlouvy řádně posuzovala příjmy a reálné nezbytné životní výdaje žalované a její schopnost splácet poskytnutý ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

25. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu neplatnou podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a s odkazem na výše citovaná rozhodnutí Ústavního soudu ČR, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu ČR a zejména Soudního dvora EU. Z těchto důvodů požadované plnění z titulu smlouvy (včetně poplatku) považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ.

26. Soudy vypočet výši bezdůvodného obohacení tak, že od částky [částka], kterou žalovaná od žalobkyně převzala, odečetl částku, kterou již žalovaná dle tvrzení žalobkyně zaplatila, tedy částku [částka]. Žalovaná do dnešního dne nevrátila žalobkyni částku [částka], která představuje bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. Soud v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

27. Pokud jde o počátek prodlení žalované, okresní soud považuje za notorietu, že zásilka zaslaná prostřednictvím pošty, je doručena adresátovi nejpozději třetí pracovní den po jejím odeslání, v tomto případě nejpozději dne [datum]. Soud má za to, že splatnost bezdůvodného obohacení v souvislosti s neplatnou smlouvou nastala dne [datum] na základě výzvy žalobkyně, která byla žalované doručena a ve které jí byla určena lhůta k plnění do [datum]. Ode dne následujícího, tj. od [datum], je žalovaná v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení.

28. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou [částka] se zákonným úrokem z prodlení, která představuje bezdůvodné obohacení žalované, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.

29. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Při porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci vzniklo žalované právo na částečnou náhradu nákladů řízení, ovšem podle obsahu spisu jí žádné náklady dosud nevznikly. Z tohoto důvodu soud žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal.