7 C 80/2023

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Silvií Slanou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 30 364 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 683 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 18 683 Kč od [datum] do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 6 070 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 24 753 Kč od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 070 Kč od 11 4. 2023 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 5 611 Kč.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 142 Kč, k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> 1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 24 753 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 24 753 Kč od [datum] do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, smluvní pokuty ve výši 5 611 Kč a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne [datum] uzavřel žalovaný s žalobkyní Smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 19 000 Kč Tyto peněžní prostředky byly dne [datum] zaslány žalovanému na účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 5 753 Kč. Jistila a poplatek byly splatné dne 12. 6.

222. Žalobkyně poskytla zápůjčku prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které si žalovaný nejprve přečetl nabídku na uzavření smlouvy, nastavil si dle vlastní volby dostupné parametry – splatnost a výši zápůjčky. Poté žalovaný vyplnil na webové stránce žalobkyně formulář – Žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadal své osobní údaje, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Žalovaný zároveň odsouhlasil znění Obchodních podmínek žalobkyně. Smlouva o zápůjčce byla klientem podepsána elektronicky [příjmení] kódem, který žalobkyně zaslala na klientem uvedené telefonní číslo. Žalovaný své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Zápůjčka nebyla žalovaným do dnešního dne vrácena, ke dni podání žaloby žalovaný na svůj dluh uhradil částku 317 Kč. V důsledku prodlení s vrácením peněžních prostředků vznikla žalovanému povinnost uhradit také úroky z prodlení a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením v celkové výši 2 500 Kč (500 Kč za každou písemnou výzvu). Písemné výzvy byly žalovanému odeslány dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]. Celková výše dluhu žalovaného ke dni podání návrhu činí 27 253 Kč a skládá se z jistiny 19 000 Kč, z poplatku ve výši 5 753 Kč, z účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 2 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 5 611 Kč. Smluvní pokuta byla žalovanému naúčtována dle čl. 2 3. smlouvy, ve výši 0,1 % denně z částky 19 000 Kč od [datum] do [datum] a činila celkem částku 4 354 Kč. Žalobkyně částečnou úhradu žalovaného ve výši 317 Kč započetla na smluvní pokutu (5 928 Kč – 317 Kč), z tohoto důvodu požaduje úhradu smluvní pokuty ve výši 5 611 Kč.

3. Usnesením soudu, č. j. 7 C 80/2023-16 ze dne 3. 7. 2023, byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství. K tomu žalobkyně v doplnění žaloby ze dne [datum] uvedla, že v rámci prověření úvěruschopnosti žalovaného nebude doplňovat žádná skutková tvrzení a žádá soud, aby rozhodl tak, že žalovaný je povinen vrátit žalobkyni vše, co podle smlouvy o zápůjčce obdržel, tj. vrátit bezdůvodné obohacení spolu s úroky z prodlení v zákonné výši a nahradit žalobkyni náklady řízení.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný. Soud v souladu s ustanovením § 115a) občanského soudního řádu ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem soudu projevili souhlas. Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

5. Z nich vzal soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaný prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřeli dne [datum] Smlouvu o zápůjčce, na základě kterého poskytla žalobkyně žalovanému na jeho účet částku 6 500 Kč. Dodatky ze dne [datum] došlo k navýšení zápůjčky o částku 3 000 Kč, následně o částku 5 000 Kč a částku 4 500 Kč s tím, že celková výše zápůjčky v konečné výši činila částku 19 000 Kč. Žalovaný se zavázal částku 19 000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 5 753 Kč vrátit do [datum]. Žalovaný žalobkyni uhradil pouze částku 317 Kč. Z důvodu prodlení se zaplacením zbylé částky mu byly zaslány upomínky, a to dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], za které mu byly naúčtovány paušální náklady spojené s odesláním upomínek v celkové výši 2 500 Kč (5 x 500 Kč) a smluvní pokuta za prodlení ve výši 5 928 Kč, která byla ponížena o částečnou úhradu žalovaného ve výši 317 Kč a činí 5 611 Kč. Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, na výzvu nereagoval a dluh do dnešního dne neuhradil.

6. Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále také OZ), podle něhož přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

7. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaný při uzavření smlouvy vystupoval jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v citovaném ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry nově potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. [příjmení] je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

13. Tyto závěry, které se vztahují ke zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., jsou nepochybně použitelné i režimu zákona č. 257/2016 Sb., neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr je v něm zakotvena obdobně, respektive ještě šířeji.

14. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, přičemž uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

15. Zejména je nutno odkázat na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo] (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu (sankce spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) a to bez ohledu na skutečnost, zda spotřebitel ve tříleté promlčecí době namítne tuto neplatnost.

16. S ohledem na citované závěry rozsudku Soudního dvora ve věci C [číslo] a na články 8 a 23 směrnice 2008/48 dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.

17. V projednávané věci žalobkyně k prověření úvěruschopnosti neuvedla žádná skutková tvrzení ani nepředložila žádné důkazy. Žádným způsobem neprokázala, že posuzovala úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládají citovaná ustanovení. Soud tedy nepovažuje za prokázané, že žalobkyně splnila své zákonné povinnosti a řádně posuzovala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

18. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu neplatnou podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a s odkazem na výše citovaná rozhodnutí Ústavního soudu ČR, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu ČR a zejména Soudního dvora EU. Z těchto důvodů požadované plnění z titulu smlouvy (včetně poplatku) považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ.

19. Žalovaný od žalobkyně obdržel částku ve výši 19 000 Kč a uhradil do dnešního dne pouze částku 317 Kč. Nevrácená jistina poskytnuté zápůjčky, kterou je žalovaný povinen žalobkyni vrátit, činí částku 18 683 Kč (19 000 Kč – 317 Kč). Tato částka představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. Proto soud v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobkyni částku ve výši 18 683 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 18 683 Kč od [datum] do zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

20. Pokud jde o počátek prodlení žalovaného, soud vycházeje z právní domněnky zakotvené v ustanovení § 573 Občanského zákoníku má za to, že zásilka (předžalobní výzva ze dne [datum]) zaslaná prostřednictvím poštovních služeb, je doručena adresátovi nejpozději třetí pracovní den po jejím odeslání. Splatnost bezdůvodného obohacení v souvislosti s neplatnou smlouvou tedy nastala dne v pondělí dne [datum] na základě výzvy žalobkyně, která byla žalovanému odeslána dne [datum] a doručena fikcí dne [datum]. Žalovaný byl povinen dle výzvy dlužnou částku uhradit do 3 dnů, tedy do pondělí [datum]. Ode dne následujícího po splatnosti, tj. od [datum] je žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení.

21. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku 18 683 Kč se zákonným úrokem z prodlení, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného, jsou veškerá ujednání co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.

22. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla v řízení úspěšná ohledně částky 18 683 Kč (jistina pohledávky), která představuje 52,5 % uplatněného nároku, neúspěšná byla ohledně částky 16 866 Kč, tedy z 47,5 % uplatněného nároku (části jistiny ve výši 617 Kč + poplatku ve výši 5 753 Kč + nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč + smluvní pokuty ve výši 5 611 Kč + zamítnutého úroku z částky 24 753 Kč od [datum] do [datum] ve výši 2 319 Kč + zamítnutého úroku z částky 6 070 Kč od [datum] do [datum], tj. ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 366 Kč). Po porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci jí soud přiznal 5 % vzniklých nákladů řízení. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 644 Kč, mimosmluvní odměny advokáta za poskytování právních služeb ve výši 900 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, předžalobní výzva), náhrady hotových výdajů po 100 Kč za 3 úkony právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300 Kč Celkem náklady žalobkyně představují částku 2 844 Kč a z této částky soud přiznal žalobkyni 5 % nákladů řízení, tedy částku ve výši 142 Kč.