7 C 81/2022

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Silvií Slanou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 19 010 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 100 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 3 525 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14 625 Kč od [datum] do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 4 385 Kč.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 70,40 Kč k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> 1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 625 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14 625 Kč od [datum] do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, smluvní pokuty ve výši 4 385 Kč a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne [datum] uzavřel žalovaný s žalobkyní Smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 11 100 Kč Tyto peněžní prostředky byly dne [datum] zaslány žalovanému na účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 3 525 Kč. Jistila a poplatek byly splatné dne [datum]. Žalobkyně poskytla zápůjčku prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které si žalovaný nejprve přečetl nabídku na uzavření smlouvy, nastavil si dle vlastní volby dostupné parametry – splatnost a výši zápůjčky. Poté žalovaný vyplnil na webové stránce žalobkyně formulář – Žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadal své osobní údaje, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Žalovaný zároveň odsouhlasil znění Obchodních podmínek žalobkyně. Smlouva o zápůjčce je klientem podepsána elektronicky, a to [příjmení] kódem, který žalobkyně zasílá na klientem uvedené telefonní číslo. Žalovaný své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Zápůjčka byla žalovanému prokazatelně poskytnuta, ale přesto nebyla žalovaným do dnešního dne vrácena. Ke dni podání žaloby žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. V důsledku prodlení s vrácením peněžních prostředků žalovaného vznikla povinnost uhradit také úroky z prodlení a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením v celkové výši 2 500 Kč (500 Kč za každou písemnou výzvu). Písemné výzvy byly žalovanému odeslány dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]. Celková výše dluhu žalovaného ke dni podání návrhu činí 17 125 Kč a skládá se z jistiny 11 100 Kč, poplatku ve výši 3 525 Kč, z účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 2 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 4 385 Kč.

3. Usnesením soudu, č. j. 7C 81/2022-9 ze dne 22. 9. 2022, byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství.

4. K tomu žalobkyně v doplnění žaloby ze dne [datum] uvedla, že k prověření žalovaného žalobkyně prověřila příjmy a výdaje žalovaného a to dotazem na zdroj příjmů žalovaného (zda je zaměstnanec na plný úvazek, zaměstnanec na částečný úvazek, OSVČ, na rodičovské dovolené, v důchodu, brigádník). Žalovaný uvedl, že je zaměstnancem na plný úvazek u společnosti [právnická osoba] na pozici team leader, s měsíčním příjmem 27 142 Kč Smlouvu měl žalovaný uzavřenou na dobu určitou. Podle výplatnic předložených žalovaným za měsíc duben 2021 jeho čistá mzda činila 29 042 Kč a za měsíc květen 2021 částku 25 243 Kč. Z výplatních pásek nebylo zjištěno, že by zaměstnavatel žalovanému strhával jakékoli částky na předchozí exekuce. Ohledně svých výdajů žalovaný uvedl, že tyto činí 16 000 Kč měsíčně, nemá žádnou vyživovací povinnost, bydlí v podnájmu. Žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného rovněž nahlédnutím do Centrální evidence exekucí, kde ke dni podání žádosti o zápůjčku žalovaný neměl žádný záznam. Na základě výše uvedeného byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 11 100 Kč, což je částka, která se vejde do limitu 11 142 Kč (příjmy žalovaného 27 142 Kč – výdaje žalovaného 16 000 Kč).

5. Žalovaný k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný.

6. K jednání, nařízenému na den [datum], se účastníci nedostavili, žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s tím, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. Žalovaný se nedostavil bez omluvy. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.).

7. Z nich vzal soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaný, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, uzavřeli dne [datum] Smlouvu o zápůjčce, ve spojení s Dodatkem ke smlouvě ze dne [datum] o dočerpání úvěru. Žalobkyně poskytla žalovanému na jeho účet částku 11 100 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 525 Kč vrátit do [datum]. Žalovaný ve stanovené lhůtě dlužnou částku žalobkyni nevrátil. Z tohoto důvodu mu byly zaslány upomínky, a to dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], za které mu byly naúčtovány paušální náklady spojené s odesláním upomínek v celkové výši 2 500 Kč (5 x 500 Kč) a smluvní pokuta za prodlení ve výši 4 385 Kč. Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, na výzvu nereagoval a dluh do dnešního dne neuhradil.

8. Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále také OZ), podle něhož přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

9. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

12. Uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Předchůdkyně žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaný vystupoval jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele a poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). Nejvyšší správní soud ČR v citovaném rozhodnutí zformuloval závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. [příjmení] je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

14. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

15. Soud odkazuje rovněž na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C – [číslo] (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, bez ohledu na to, zda spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době.

16. S ohledem na uvedená zákonná ustanovení a citovanou judikaturu dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.

17. V projednávané věci žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí neposoudila dostatečně schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně zkoumala pouze příjmy žalovaného, kdy soudu předložila k důkazu výplatní pásky žalovaného za měsíce duben 2021 a květen 2021, ze kterých byl zjištěn měsíční příjem žalovaného ve výši cca 27 142 Kč. Na výzvu soudu žalobkyně neprokázala, že zkoumala také skutečné výdaje žalovaného (nájemní smlouvu, doklady o výši nákladů na energie a bydlení, splátky úvěrů apod.), na základě nichž posuzovala úvěruschopnost žalovaného a jak jí ukládá citované ustanovení. Z úřední činnosti soudu (ze systému ISAS) bylo zjištěno, že žalovaný měl v době uzavření smlouvy o zápůjčce, která je předmětem tohoto řízení, více dalších úvěrů, které neplnil, a to u společnosti [právnická osoba] (pohledávka vymáhaná v soudním řízení sp. zn. 6C 311/2021), u společnosti [právnická osoba] (sp. zn. 6C 358/2021) a u společnosti [právnická osoba] (sp. zn. 6C 357/2021). Soud tedy nepovažuje za prokázané, že žalobkyně splnila své zákonné povinnosti a řádně posuzovala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

18. Z uvedených důvodů posoudil předmětnou smlouvu jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s odkazem na výše citovanou soudní judikaturu včetně rozhodnutí Soudního dvora EU. Žalovanému tak vznikla toliko povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný od žalobkyně obdržel částku 11 100 Kč a tuto částku dosud žalobkyni nevrátil, proto ohledně této částky soud žalobě vyhověl. Žalovaný v řízení zůstal nečinný, tedy při určení doby vrácení nebylo možno přihlédnout k jeho příjmům a celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Proto soud lhůtu pro vrácení nesplacené jistiny stanovil do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1 občanského soudního řádu).

19. Ohledně dalších nároků nad rámec dosud nevrácené jistiny spotřebitelského úvěru soud žalobu zamítl, včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení. S odkazem na ustanovení § 87 odst. 2 ZoSÚ dosud nenastala splatnost dluhu, která v daném případě neodvisí od výzvy věřitele, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající jistiny v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022).

20. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla v řízení úspěšná ohledně částky 11 100 Kč (jistina pohledávky), která představuje 51,6 % uplatněného nároku, neúspěšná byla ohledně částky 10 410 Kč (ohledně zamítnutého poplatku ve výši 3 525 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 4 385 Kč), tedy ze 48,4 % uplatněného nároku. Po porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci jí soud přiznal 3,2 % vzniklých nákladů řízení. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, mimosmluvní odměny advokáta za poskytování právních služeb ve výši 900 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, předžalobní výzva), náhrady hotových výdajů po 100 Kč za 3 úkony právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300 Kč Celkem náklady řízení žalobkyně představují částku 2 200 Kč a z této částky soud přiznal žalobkyni 3,2 %, tedy částku ve výši 70,40 Kč.