7 C 84/2023

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Silvií Slanou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 10 640,50 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 640,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 640,50 Kč od [datum] do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 787,40 Kč od [datum] do [datum], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 689,64 Kč od [datum] do [datum], úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 10 640,50 Kč od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 640,50 Kč od [datum] do [datum].</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 452 Kč k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> 1. Žalobou, doručenou zdejšímu soudu dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 640,50 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 787,40 Kč od [datum] do [datum], s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 689,64 Kč od [datum] do [datum], s úrokem ve výši 18,90 % ročně z částky 10 640,50 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 640,50 Kč od [datum] do zaplacení a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že pohledávku za žalovaným nabyla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi žalobkyní a společností [právnická osoba], [IČO]. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] (dále jen„ banka“), uzavřela s žalovaným dne [datum] Smlouvu o kontokorentním úvěru k účtu č. [bankovní účet] Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba]. Na základě této smlouvy se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr na sporožirovém účtu až do sjednaného limitu ve výši 10 000 Kč. Za poskytnutý kontokorent se žalovaný dle smlouvy zavázal platit úrok ve výši 18,90 %, společně s poplatky za služby spojené s vedením kontokorentu dle aktuálního Ceníku. Žalovaný byl oprávněn poskytnutý kontokorent na svém účtu průběžně čerpat výběry hotovosti a bezhotovostními platbami s tím, že nesmí přečerpat povolený úvěrový rámec nad sjednanou částku a má povinnost poskytnutý kontokorent v celé výši splatit, tzn. zajistit, aby byl zůstatek na účtu kladný nebo alespoň nulový, a to nejpozději do jednoho roku od prvního čerpání úvěru. Úplným splacením kontokorentu žalovaný dle smlouvy automaticky nabyl možnost opět kontokorent za sjednaných podmínek čerpat. Žalovaný své povinnosti nedodržel, kdy na účtu žalovaného vznikl nepovolený debetní zůstatek ve výši 10 640,50 Kč, který byla banka oprávněna úročit vedle řádného smluvního úroku i sazbou úroku z prodlení v zákonné výši. Nepovolený debetní zůstatek byl žalovaný povinen bance neprodleně uhradit, neučinil tak ani na poslední výzvu banky ke dni [datum], v níž banka současně vypověděla smlouvu a dlužnou částku převedla na evidenční účet pro splácení pohledávky č. [bankovní účet]. K dnešnímu dni dluží žalovaný žalobkyni částku ve výši 10 640,50 Kč (jistina pohledávky), která odpovídá zápornému zůstatku na sporožirovém účtu ke dni převodu pohledávky na evidenční účet, částku 787,40 Kč na smluvním úroku ve výši 18,90 % ročně počítaného z jistiny kontokorentu za období od [datum] do [datum], částku ve výši 689,64 Kč na zákonném úroku z prodlení z nepovoleného debetního zůstatku od [datum] (kdy se žalovaný dostal do prodlení) do [datum], dále smluvní úrok ve výši 18,90 % ročně z částky 10 640,50 Kč od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 640,50 Kč od [datum] do zaplacení. Žalovaný svoji povinnost nesplnil, dluh nezaplatil a neučinil tak ani poté, co mu byla právním zástupcem žalobkyně zaslána předžalobní výzva.

3. Usnesením, č. j. 7C 84/2023-9 ze dne 12. 6. 2023, ve spojení s přípisem ze dne [datum], byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila, zda a jakým způsobem posuzovala dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost žalovaného úvěr splácet a uvedla jakou celkovou částku žalovaný na předmětný úvěr čerpal (bez přirostlých úroků a poplatků) a jakou částku k dnešnímu dni uhradil.

4. Žalobkyně v doplnění žaloby ze dne [datum] a ze dne [datum] uvedla, že úvěr žalovanému byl poskytnut na základě žádosti přes mobilní bankovnictví. Klient v žádosti uvedl příjem ve výši 18 354 Kč. Dle výpisu z účtu klienta je patrné, že částka odpovídá průměrnému příjmu v měsících předcházejících úvěrové žádosti. [příjmení] ověřila pomocí interního napojení na Insolvenční rejstřík, že klient nebyl v době úvěrové žádosti v aktivním insolvenčním řízení, z informací CBCB ověřila předchozí splátkovou morálku klienta a z historie v interní evidenci klientů ověřila, že klient neměl žádné relevantní negativní informace, např. záznam o podvodném jednání či kriminálních aktivitách, záznam v souvislosti s AML pravidly a záznam o exekučním řízení. Klient v žádosti uvedl výdaje 0 Kč a nájemné ve výši 4 500 Kč. [příjmení] stanovila životní výdaje klienta na základě dat sdělených klientem (např. počet vyživovaných osob, způsob bydlení) v kombinaci s interními informacemi banky, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na částku 8 801 Kč. Zároveň banka při výpočtu disponibilního příjmu klienta stanovila maximální hranici poměru splátkového zatížení k průměrnému příjmu, tedy maximální částku z příjmu, kterou lze použít pro splácení úvěrů. V tomto případě činil ukazatel splátkového zatížení 38,34 % po poskytnutí úvěru. Klient v žádosti uvedl splátky ve výši 0 Kč. [příjmení] dotazem do CCB a vlastních systémů zjistila, že klient měl v době úvěrové žádosti spotřební úvěr v [právnická osoba] se splátkou 858 Kč, spotřební úvěr v [právnická osoba] se splátkou 4 043 Kč, spotřební úvěr v [právnická osoba] se splátkou 951 Kč, spotřební úvěr v [právnická osoba] se splátkou 352 Kč a kontokorentní úvěr v [právnická osoba] s limitem 5 000 Kč a orientační splátkou 416 Kč. Orientační splátka nového úvěru činila 833 Kč a nové splátkové zatížení činilo 7 037 Kč. Příjem klienta byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů. Po odečtení nového splátkového zatížení od příjmů, klientovi zbylo 11 317 Kč na pokrytí životních nákladů. Žalovaný na předmětný úvěr čerpal celkovou částku 10 640,50 Kč a k dnešnímu dni neuhradil ničeho.

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný. Soud ve věci rozhodl v souladu s ustanovením § 115a) občanského soudního řádu bez nařízení jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem projevili souhlas.

6. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] a žalovaný, uzavřeli dne [datum] Smlouvu o kontokorentním úvěru k účtu č. [bankovní účet], v níž se banka zavázala poskytnout žalovanému (úvěrovanému) úvěr na sporožirovém účtu až do sjednaného limitu ve výši 10 000 Kč. Úvěr byl neúčelovým a nezajištěným úvěrem. K úvěru nebyly sjednány žádné pravidelné splátky, klient ho mohl splácet podle uvážení. Celý úvěr, včetně narostlých úroků a dalších nákladů úvěru měl být splacen nejpozději do 1 roku ode dne, kdy klient začal úvěr čerpat. V případě řádného splacení úvěru mohl klient čerpat úvěr až do sjednané výše, a to i opakovaně. Úroková sazba činila 18,90 % ročně, RPSN činila 32,55 %. V případě porušení podmínek smlouvy měla banka právo čerpání úvěru ihned pozastavit, snížit limit úvěru, prohlásit veškeré dluhy ze smlouvy za okamžitě splatné, smlouvu vypovědět s okamžitou účinností nebo od toto smlouvy odstoupit (ze Smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne [datum]). Žalovaný vyčerpal kontokorentní úvěr ve výši 10 640,50 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že se dostal do prodlení se splácením úvěru, banka ke dni [datum] prohlásila úvěr za okamžitě splatný a dopisem ze dne [datum] žalovanému oznámila, že pohledávku z účtu č. [bankovní účet] převedla na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků č. [bankovní účet] (z dopisu ze dne [datum]). Ke dni převodu činila celková dlužná částka 10 827,85 Kč a skládala se z nepovoleného přečerpání ve výši 10 640 Kč, řádných úroků a zákonných úroků z prodlení ve výši 187,35 Kč. Písemnou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni (ze Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], včetně přílohy). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum] (z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum]). K úhradě dluhu byl žalovaný vyzýván písemnou předžalobní upomínkou ze dne [datum] (z předžalobní upomínky ze dne [datum]).

7. Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

9. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku v platném znění (zák. č. 89/2012 Sb.) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

10. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud, podle možností spotřebitele v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

12. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] a žalovaným, byla dne [datum] uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Předchůdkyně žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaný vystupoval jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele a poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). Nejvyšší správní soud ČR v citovaném rozhodnutí zformuloval závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. [příjmení] je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

15. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

16. Soud odkazuje rovněž na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C – [číslo] (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, bez ohledu na to, zda spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době.

17. S ohledem na uvedená zákonná ustanovení a citovanou judikaturu dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.

18. V projednávané věci předchůdkyně žalobkyně zjišťovala pouze příjmy, nikoliv výdaje žalovaného. Průměrný příjem žalovaného u zaměstnavatele BIKE FUN International za období šesti měsíců před poskytnutím úvěru (za měsíce září 2018 až únor 2019) činil 16 457 Kč měsíčně. V době poskytnutí předmětného úvěru měl žalovaný u [právnická osoba] čtyři spotřební úvěry s celkovou splátkou 6 204 Kč měsíčně a kontokorentní úvěr s limitem 5 000 Kč s orientační splátkou 416 Kč. Úvěrem, který je předmětem tohoto řízení, došlo k navýšení úvěrového limitu na částku 10 000 Kč a orientační splátka nového úvěru tak činila 833 Kč měsíčně. Došlo tedy k podstatnému navýšení kontokorentu na dvojnásobek a celkové splátkové zatížení žalovaného činilo částku 7 037 Kč měsíčně. V žádosti o úvěr uvedl žalovaný náklady na bydlení ve výši 4 500 Kč měsíčně a výdaje 0 Kč, což je nereálný údaj. Předchůdkyně žalobkyně životní výdaje žalovaného stanovila na částku 8 801 Kč měsíčně, bez ověření jejich faktické výše. [příjmení] splátky žalovaného činily 42,75 % z jeho příjmu, což překračuje maximální hranici poměru splátkového zatížení k průměrnému příjmu stanovenou bankou, která činila 38,34 %. Z těchto důvodů soud nepovažuje za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť na základě uvedených zjištění existovaly důvodné pochybnosti o tom, že žalovaný bude schopen poskytnutý úvěr splatit.

19. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu neplatnou podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a s odkazem na výše citovaná rozhodnutí Ústavního soudu ČR, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu ČR a zejména Soudního dvora EU. Z těchto důvodů požadované plnění z titulu smlouvy (včetně poplatku) považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ.

20. Žalovaný od předchůdkyně žalobkyně načerpal částku ve výši 10 640,50 Kč, kterou do dnešního dne nevrátil. Tato částka představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. Soud v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 640,50 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 640,50 Kč od [datum] do zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

21. Pokud jde o počátek prodlení žalovaného na základě zákonné fikce je zásilka zaslaná prostřednictvím pošty doručena adresátovi nejpozději třetí pracovní den po jejím odeslání, v tomto případě nejpozději dne [datum]. Soud má za to, že splatnost bezdůvodného obohacení v souvislosti s neplatnou smlouvou nastala dne [datum] na základě výzvy žalobkyně, která byla žalovanému odeslána dne [datum] a doručena dne [datum]. Dne [datum] měl žalovaný splatit částku ve výši 10 640,50 Kč a ode dne následujícího, tj. od [datum] je v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení.

22. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku 10 640,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.

23. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 3 občanského soudního řádu. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná (neúspěch měla jen v nepatrné části zamítnutého příslušenství), proto jí soud přiznal plnou náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti žalovanému, který ve věci úspěch neměl. Náklady řízení žalobkyně ve výši 2 452 Kč spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 000 Kč, mimosmluvní odměně advokáta za poskytování právních služeb ve výši 900 Kč podle § 14b/4 vyhlášky č.177/1996 Sb., náhradě hotových výdajů po 100 Kč za 3 úkony právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300 Kč (převzetí zastoupení, žaloba, předžalobní výzva) a v náhradě za DPH v sazbě 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.