7 C 88/2022

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Silvií Slanou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 25 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25 000 Kč od datum do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25 000 Kč za dobu od datum do datum.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 6 090 Kč k rukám Mgr. jméno příjmení, advokáta se sídlem adresa. října číslo, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobou, doručenou soudu dne datum, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 25 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25 000 Kč od datum do zaplacení a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že právnická osoba Finance s . r. o. uzavřela s žalovanou dne datum Smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 25 000 Kč, který měl být splacen do datum. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky webová adresa, na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů, včetně telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaná učinila kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle smlouvy o úvěru. Žalovaná následně zaslala původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru pro hotovostní výběr u partnera původního věřitele právnická osoba a. s . Po prověření schopnosti žalované splácet úvěr, jí byla schválena smlouva o úvěru. Částku 25 000 Kč žalovaná převzala v hotovosti při podpisu smlouvy v prodejně právnická osoba, kde rovněž obdržela předsmluvní informace a smlouvu o úvěru, se kterými se seznámila. Žalovaná se dostala do prodlení se splacením úvěru, když do datum neuhradila věřiteli ničeho, zbývá tak uhradit na jistině částku ve výši 25 000 Kč právnická osoba, jakožto původní věřitel postoupila dne datum pohledávku společnosti právnická osoba a následně tato společnost dne datum postoupila pohledávku žalobkyni. Žalovaná žalobkyni dlužnou částku nezaplatila ani přes písemnou předžalobní upomínku ze dne datum.

3. Usnesením č. j. 7C 88/2022-9 ze dne 23. 9. 2022 byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila, zda a jakým způsobem posuzovala dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost žalované úvěr, včetně příslušenství splácet. Žalobkyně v reakci na tuto výzvu v doplnění žaloby ze dne datum a ze dne datum změnila svůj návrh tak, že požaduje uhrazení jistiny ve výši 25 000 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované. Ohledně zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25 000 Kč od datum do datum vzala žalobu zpět. Zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25 000 Kč žalobkyně požadovala až od datum do zaplacení, jelikož dne datum byla žalované odeslána výzva k úhradě před podáním žaloby.

4. Usnesením č. j. 7C 88/2022-19 ze dne 2. 2. 2023 soud řízení v souladu s stanovením § 96 občanského soudního řádu zastavil v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby. Předmětem řízení nadále zůstalo zaplacení částky 25 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25 000 Kč od datum do zaplacení a náhrada nákladů řízení.

5. K jednání, nařízenému na datum, se žalovaná bez omluvy nedostavila. Právní zástupkyně žalobkyně se k nařízenému jednání dostavil a navrhl, aby soud žalobě vyhověl v rozsahu, který zůstal předmětem sporu po částečném zpětvzetí žaloby.

6. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, jako věřitel na straně jedné a žalovaná jako dlužník na straně druhé uzavřely dne datum Smlouvu o úvěru číslo Smlouva byla uzavřena prostřednictvím partnera původního věřitele v prodejně právnická osoba a. s., kde žalovaná obdržela předsmluvní informace, se kterými se seznámila, následně podepsala smlouvu o úvěru a od personálu prodejny právnická osoba obdržela částku ve výši 25 000 Kč, kterou se zavázala vrátit do datum. Žalovaná ve lhůtě splatnosti dlužnou částku neuhradila. právnická osoba postoupila dne datum pohledávku společnosti právnická osoba a následně tato společnost dne datum postoupila pohledávku žalobkyni, což bylo žalované původním věřitelem oznámeno dopisem ze dne datum. Žalovaná žalobkyni do dnešního dne dlužnou částku neuhradila ani přes písemnou výzvu před podáním žaloby ze dne datum.

7. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také OZ), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

10. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud, podle možností spotřebitele v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

12. Uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaná vystupovala jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele a poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). Nejvyšší správní soud ČR v citovaném rozhodnutí zformuloval závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. příjmení je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

14. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne datum zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

15. Soud odkazuje rovněž na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, bez ohledu na to, zda spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době.

16. S ohledem na uvedená zákonná ustanovení a citovanou judikaturu dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak.

17. V projednávané věci žalobkyně nijak neprokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované ve smyslu ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. (pracovní smlouvou, výplatnicemi, nájemní smlouvou, doklady o nákladech na energie…). S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu neplatnou podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s odkazem na výše citovanou judikaturu.

18. Soud žalobě vyhověl v části žalobkyní poskytnutého plnění z neplatné smlouvy a zavázal žalovanou k úhradě částky 25 000 Kč, kterou žalovaná od právní předchůdkyně žalobkyně převzala a dosud nevrátila, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25 000 Kč od datum do zaplacení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Okresní soud vycházel ze zákonné fikce doručení předžalobní výzvy k plnění (§ 573 občanského zákoníku), podle které zásilka zaslaná prostřednictvím pošty je doručena adresátovi nejpozději třetí pracovní den po jejím odeslání. Splatnost bezdůvodného obohacení v souvislosti s neplatnou smlouvou nastala dne datum na základě výzvy žalobkyně, která byla odeslána poštou dne datum a žalované byla doručena fikcí nejpozději dne datum. Následující den, tj. datum, měla žalovaná splnit svou povinnost vrátit bezdůvodné obohacení žalobkyni, tedy od datum je v prodlení. Z tohoto důvodu soud žalobu částečně zamítl ohledně zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25 000 Kč za období od datum do datum, neboť prodlení žalované nastalo až dne datum.

19. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 3 občanského soudního řádu. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná (neúspěch měla jen v nepatrné části zamítnutého příslušenství), proto jí soud přiznal plnou náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti žalované, která ve věci úspěch neměla. Náklady řízení žalobkyně ve výši 6 090 Kč tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 250 Kč, mimosmluvní odměna advokáta za poskytování právních služeb ve výši 900 Kč podle § 14b, odst. 1, bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, předžalobní výzva) po 300 Kč, náhrada hotových výdajů po 100 Kč za 3 úkony právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300 Kč, 1 úkon právní služby po 2 100 Kč (účast u jednání) a 1 x režijní paušál po 300 Kč dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhrada za ztrátu času 4 půlhodiny po 100 Kč, vše navýšeno o 21 % DPH ve výši 840 Kč z částky 4 000 Kč. Náhrady cestovného se zástupce žalobkyně vzdal. Použití ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. pro výpočet snížené mimosmluvní oděny je odůvodněno tím, že žalobkyně podala k tomuto soudu opakované žaloby ve skutkově i právně obdobných věcech, např. pod spisovými značkami 13C 372/2022, 12C 81/2022, 14C 6/2022. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu. Nebudou-li dobrovolně splněny povinnosti uložené tímto rozhodnutím ve stanovených lhůtách, lze rozhodnutí vykonat.