7 C 88/2022

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Silvií Slanou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 25 000 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25 000 Kč od [datum] do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25 000 Kč za dobu od [datum] do [datum].</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 6 090 Kč k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa]. října [číslo], do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> 1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 25 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25 000 Kč od [datum] do zaplacení a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že [právnická osoba] Finance s . r. o. uzavřela s žalovanou dne [datum] Smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 25 000 Kč, který měl být splacen do [datum]. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů, včetně telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaná učinila kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle smlouvy o úvěru. Žalovaná následně zaslala původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru pro hotovostní výběr u partnera původního věřitele [právnická osoba] a. s . Po prověření schopnosti žalované splácet úvěr, jí byla schválena smlouva o úvěru. Částku 25 000 Kč žalovaná převzala v hotovosti při podpisu smlouvy v prodejně [právnická osoba], kde rovněž obdržela předsmluvní informace a smlouvu o úvěru, se kterými se seznámila. Žalovaná se dostala do prodlení se splacením úvěru, když do [datum] neuhradila věřiteli ničeho, zbývá tak uhradit na jistině částku ve výši 25 000 Kč [právnická osoba], jakožto původní věřitel postoupila dne [datum] pohledávku společnosti [právnická osoba] a následně tato společnost dne [datum] postoupila pohledávku žalobkyni. Žalovaná žalobkyni dlužnou částku nezaplatila ani přes písemnou předžalobní upomínku ze dne [datum].

3. Usnesením č. j. 7C 88/2022-9 ze dne 23. 9. 2022 byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila, zda a jakým způsobem posuzovala dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost žalované úvěr, včetně příslušenství splácet. Žalobkyně v reakci na tuto výzvu v doplnění žaloby ze dne [datum] a ze dne [datum] změnila svůj návrh tak, že požaduje uhrazení jistiny ve výši 25 000 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované. Ohledně zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25 000 Kč od [datum] do [datum] vzala žalobu zpět. Zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25 000 Kč žalobkyně požadovala až od [datum] do zaplacení, jelikož dne [datum] byla žalované odeslána výzva k úhradě před podáním žaloby.

4. Usnesením č. j. 7C 88/2022-19 ze dne 2. 2. 2023 soud řízení v souladu s stanovením § 96 občanského soudního řádu zastavil v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby. Předmětem řízení nadále zůstalo zaplacení částky 25 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25 000 Kč od [datum] do zaplacení a náhrada nákladů řízení.

5. K jednání, nařízenému na [datum], se žalovaná bez omluvy nedostavila. Právní zástupkyně žalobkyně se k nařízenému jednání dostavil a navrhl, aby soud žalobě vyhověl v rozsahu, který zůstal předmětem sporu po částečném zpětvzetí žaloby.

6. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], jako věřitel na straně jedné a žalovaná jako dlužník na straně druhé uzavřely dne [datum] Smlouvu o úvěru [číslo] Smlouva byla uzavřena prostřednictvím partnera původního věřitele v prodejně [právnická osoba] a. s., kde žalovaná obdržela předsmluvní informace, se kterými se seznámila, následně podepsala smlouvu o úvěru a od personálu prodejny [právnická osoba] obdržela částku ve výši 25 000 Kč, kterou se zavázala vrátit do [datum]. Žalovaná ve lhůtě splatnosti dlužnou částku neuhradila. [právnická osoba] postoupila dne [datum] pohledávku společnosti [právnická osoba] a následně tato společnost dne [datum] postoupila pohledávku žalobkyni, což bylo žalované původním věřitelem oznámeno dopisem ze dne [datum]. Žalovaná žalobkyni do dnešního dne dlužnou částku neuhradila ani přes písemnou výzvu před podáním žaloby ze dne [datum].

7. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také OZ), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

10. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud, podle možností spotřebitele v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

12. Uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaná vystupovala jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele a poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). Nejvyšší správní soud ČR v citovaném rozhodnutí zformuloval závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. [příjmení] je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

14. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

15. Soud odkazuje rovněž na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo] (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, bez ohledu na to, zda spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době.

16. S ohledem na uvedená zákonná ustanovení a citovanou judikaturu dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak.

17. V projednávané věci žalobkyně nijak neprokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované ve smyslu ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. (pracovní smlouvou, výplatnicemi, nájemní smlouvou, doklady o nákladech na energie…). S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu neplatnou podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s odkazem na výše citovanou judikaturu.

18. Soud žalobě vyhověl v části žalobkyní poskytnutého plnění z neplatné smlouvy a zavázal žalovanou k úhradě částky 25 000 Kč, kterou žalovaná od právní předchůdkyně žalobkyně převzala a dosud nevrátila, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25 000 Kč od [datum] do zaplacení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Okresní soud vycházel ze zákonné fikce doručení předžalobní výzvy k plnění (§ 573 občanského zákoníku), podle které zásilka zaslaná prostřednictvím pošty je doručena adresátovi nejpozději třetí pracovní den po jejím odeslání. Splatnost bezdůvodného obohacení v souvislosti s neplatnou smlouvou nastala dne [datum] na základě výzvy žalobkyně, která byla odeslána poštou dne [datum] a žalované byla doručena fikcí nejpozději dne [datum]. Následující den, tj. [datum], měla žalovaná splnit svou povinnost vrátit bezdůvodné obohacení žalobkyni, tedy od [datum] je v prodlení. Z tohoto důvodu soud žalobu částečně zamítl ohledně zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25 000 Kč za období od [datum] do [datum], neboť prodlení žalované nastalo až dne [datum].

19. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 3 občanského soudního řádu. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná (neúspěch měla jen v nepatrné části zamítnutého příslušenství), proto jí soud přiznal plnou náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti žalované, která ve věci úspěch neměla. Náklady řízení žalobkyně ve výši 6 090 Kč tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 250 Kč, mimosmluvní odměna advokáta za poskytování právních služeb ve výši 900 Kč podle § 14b, odst. 1, bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, předžalobní výzva) po 300 Kč, náhrada hotových výdajů po 100 Kč za 3 úkony právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300 Kč, 1 úkon právní služby po 2 100 Kč (účast u jednání) a 1 x režijní paušál po 300 Kč dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhrada za ztrátu času 4 půlhodiny po 100 Kč, vše navýšeno o 21 % DPH ve výši 840 Kč z částky 4 000 Kč. Náhrady cestovného se zástupce žalobkyně vzdal. Použití ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. pro výpočet snížené mimosmluvní oděny je odůvodněno tím, že žalobkyně podala k tomuto soudu opakované žaloby ve skutkově i právně obdobných věcech, např. pod spisovými značkami 13C 372/2022, 12C 81/2022, 14C 6/2022.