7 C 90/2022

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Silvií Slanou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 23 262,28 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 287,56 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> <b>II. Žaloba se zamítá ohledně stanovení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 17 975,24 Kč s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 23 262,28 Kč od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 23 262,28 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 23 262,28 Kč s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 23 262,28 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 23 262,28 Kč od [datum] do zaplacení a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba] (dále jen„ banka“) a žalovaná, uzavřely dne [datum] Smlouvu o revolvingovém úvěru, vedenou na úvěrovém účtu č. [bankovní účet] a dne [datum] Dodatek ke smlouvě o revolvingovém úvěru, na jejímž základě poskytla žalované úvěr do výše úvěrového limitu 43 000 Kč, s možností opakovaného čerpání splacené částky úvěru až do výše tohoto limitu. Ode dne čerpání úvěru se žalovaná zavázala platit úrok ve výši 16,90 % ročně. Úrok byl počítán denně ze skutečné výše vyčerpané a nesplacené jistiny úvěru. Žalovaná byla dále povinna platit poplatek ve výši 50 Kč za každé čerpání úvěru a poplatky související s poskytnutím úvěru a jeho správou. Žalovaná se zavázala splácet úvěr pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 % ze sjednané výše úvěrového litu, tj. ve výši 2 150 Kč, vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce. Žalovaná se dostávala do prodlení se splácením úvěrových splátek, resp. poskytovala částečné plnění. Při prodlení s placením splátek v dohodnutém termínu byla banka oprávněna požadovat okamžité zaplacení celého zůstatku úvěru s příslušenstvím. [příjmení] tohoto svého práva využila a rozhodla o zesplatnění úvěru k datu [datum]. Z výpisu z účtu žalované je patrné, že ke dni zesplatnění byla jistina vyčíslena na částku 39 879 Kč. V případě prodlení žalované má žalobkyně nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení z této částky ode dne následujícího po dni splatnosti zůstatku úvěru do zaplacení. Žalovaná po zesplatnění celého úvěru uhradila splátkami ze dne [datum] a [datum] část dlužné jistiny v celkové výši 18 178,51 Kč, které se započítaly nejprve na příslušenství a následně na jistinu pohledávky. Žalovaná částka představuje dlužnou jistinu ve výši 23 262,28 Kč s příslušenstvím, tj. s úrokem z úvěru ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení z dlužné jistiny a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] z dlužné jistiny. Žalobkyně v souladu s ustanovením § 9, zákona č. 177/2020 Sb., o některých opatřeních v oblasti splácení úvěrů v souvislosti s pandemií COVID-19, neuplatňuje úroky z prodlení za dobu od [datum] do [datum], když se na ně vztahuje zákaz nabíhání sankcí vztahujících se k prodlení s plněním povinností vyplývajících ze smlouvy o úvěru.

3. Usnesením, č. j. 7C 90/2022-9 ze dne 11. 10. 2022, byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalované splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství a zaslala soudu důkazy k prokázání doplněných tvrzení. Dále byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila, jakou celkovou částku žalovaná k dnešnímu dni na předmětný revolvingový úvěr čerpala (bez přirostlých úroků) a kolik na předmětný úvěr k dnešnímu dni zaplatila.

4. V doplnění žaloby, ze dne [datum], žalobkyně uvedla, že [právnická osoba] uzavřela s žalovanou dne [datum] Smlouvu o revolvingovém úvěru, vedenou na úvěrovém účtu č. [bankovní účet], na jejímž základě poskytla žalované úvěr do výše úvěrového limitu 25 000 Kč, s možností opakovaného čerpání splacené částky úvěru až do výše tohoto limitu. Žalovaná se zavázala splácet úvěr pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 % ze sjednané výše úvěrového limitu, tj. ve výši 1 250 Kč, vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce. Dne [datum] uzavřela [právnická osoba] s žalovanou [příjmení] ke smlouvě, ve které se strany dohodly na nové výši úvěrového limitu 43 000 Kč a na navýšení pravidelné měsíční splátky na 2 150 Kč. [příjmení] v době uzavření smlouvy, resp. v době navýšení úvěrového limitu na částku 43 000 Kč (tj. k [datum]) ověřovala schopnost žalované splácet tento úvěr vyhledáváním žalované v databázi dlužníků, vyhledáváním žalované v insolvenčním rejstříku (lustrací žalované v insolvenčním rejstříku bylo zjištěno, že v době uzavření smlouvy i v době navýšení úvěrového limitu vůči ní žádné insolvenční řízení vedeno nebylo), získáním informací přímo od žalované (žalovaná v žádosti o poskytnutí úvěru uvedla, že je zaměstnána u společnosti [právnická osoba] a není s ní vedeno jednání o ukončení pracovního poměru, měsíční příjem činí 17 138 Kč, dále uvedla, že je svobodná, nemá žádnou vyživovací povinnost, bydlí u rodičů, nesplácí žádné jiné úvěru u jiných bank či leasingových společností, nesplácí výživné, nemá žádné náklady na léky a nájem či jiné povinné výdaje). Poskytnutí úvěru žalované bylo tedy bankou hodnoceno na průměrném měsíčním příjmu žalované ve výši 17 138 Kč, který žalovaná bance sdělila a na základě příjmu ověřeného předchozí úvěrovou žádostí. Vzhledem k tomu, že žalovaná sama v žádosti o poskytnutí úvěru žádné výdaje neuvedla, stanovila banka životní výdaje žalované po zohlednění její situace podle svého interního ekonomického modelu, pracujícího se statistickými daty a aktuálními výdaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení) na částku 12 090 Kč. Žalovaná v žádosti nedeklarovala žádné splátky. [příjmení] proto tyto skutečnosti ověřila z interních systémů a pomocí dotazu do CCB a zjistila, že žalovaná již měla následující úvěry: a) kontokorent od [právnická osoba] s limitem 11 000 Kč a měsíční splátkou 917 Kč, a b) revolvingový úvěr od [právnická osoba] s limitem 25 000 Kč a měsíční splátkou 1 250 Kč, tento úvěr byl navýšen na nynější úvěrový limit 43 000 Kč. Měsíční splátka nynějšího úvěru (s navýšeným úvěrovým limitem) činila 2 150 Kč. [příjmení] splátkové zatížení žalované tedy činilo 3 067 Kč (2 150 Kč + 917 Kč). Příjem žalované tak byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů, když po odečtení splátkového zatížení od příjmu zbylo žalované 14 071 Kč k pokrytí jejich životních nákladů.

5. Žalovaná se zavázala splácet úvěr pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 % ze sjednané výše úvěrového limitu, tj. ve výši 1 250 Kč, a od [datum] došlo k navýšení pravidelné měsíční splátky na 2 150 Kč s ohledem na navýšení úvěrového limitu na částku 43 000 Kč. Žalovaná celkově čerpala částku ve výši 73 360,20 Kč. Žalovaná úvěr řádně splácela až do června 2020, kdy docházelo pouze k výjimečným opožděním s úhradou splátky o několik dní. Následně žalovaná v nepravidelných termínech uhradila ještě tři další splátky, kdy od července 2020 byla v prodlení. Ode dne poskytnutí úvěru do data zesplatnění (tj. do [datum]) uhradila žalovaná částku v celkové výši 47 894,14 Kč, přičemž částka ve výši 44,14 Kč byla započtena na úrok z prodlení, částka ve výši 2 750 Kč byla započtena na poplatky, částka ve výši 11 618,80 Kč na řádný úrok a částka ve výši 33 481,20 Kč byla započtena na nesplacený zůstatek úvěru. Po zesplatnění úvěru do data sepisu tohoto podání žalovaná uhradila celkem částku ve výši 18 178,50 Kč, která byla započtena ve výši 1 613,30 Kč na úrok z úvěru i zákonný úrok z prodlení od [datum] do [datum] a následně ve zbývající výši 16 565,20 Kč na jistinu pohledávky.

6. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaná před podáním žaloby, dne [datum], uhradila částku ve výši 2 000 Kč. Žalobkyně vzala žalobu částečně zpět o úrok z úvěru ve výši 8,25 % ročně z částky 23 262,28 Kč od [datum] do [datum] a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 23 262,28 Kč od [datum] do [datum]. Soud proto řízení, usnesením č. j. 7C 90/2022-32 ze dne 4. 1. 2023, v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby zastavil. Předmětem sporu nadále zůstalo zaplacení částky 23 262,28 Kč s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 23 262,28 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 23 262,28 Kč od [datum] do zaplacení a náhrada nákladů řízení.

7. S ohledem na skutečnost, že po zahájení řízení žalobkyně zanikla, a to ke dni [datum], v důsledku fúze sloučením a ztratila tak způsobilost být účastníkem řízení a její veškeré jmění přešlo ke dni [datum] na nástupnickou společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa žalobkyně a původní účastnice], soud usnesením č. j. 7C 90/2022-30 ze dne 3. 11. 2022 rozhodl, že v řízení bude pokračováno, v souladu s ustanovením § 107 občanského soudního řádu, se společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa žalobkyně a původní účastnice].

8. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala nečinná.

9. K jednání, nařízenému na [datum], se žalovaná bez omluvy nedostavila. Právní zástupkyně žalobkyně se k jednání dostavila a na podané žalobě, v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby ze dne [datum], trvala. K poučení soudu, že žalobkyně nepředložila žádná tvrzení ani důkazy ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované ke dni sepisu dodatku v úvěrové smlouvy ze dne [datum], kterým došlo k podstatnému navýšení revolvingového úvěru z částky 25 000 Kč na částku 43 000 Kč, uvedla, že nemá žádná další tvrzení ani důkazy nad rámec těch, které byly soudu předloženy.

10. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že dne [datum] uzavřela písemně, v elektronické podobě, právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba], jako úvěrující, (banka) s žalovanou, jakou úvěrovanou, Smlouvu o revolvingovém úvěru, vedenou na úvěrovém účtu č. [bankovní účet], na jejímž základě poskytla banka žalované úvěr do výše úvěrového limitu 25 000 Kč, s možností opakovaného čerpání splacené částky úvěru až do výše tohoto limitu. Žalovaná se zavázala splácet úvěr pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 % ze sjednané výše úvěrového limitu, tj. ve výši 1 250 Kč, vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce. Dne [datum] uzavřela banka s žalovanou písemně, v elektronické podobě, Dodatek ke smlouvě, kterým došlo ke zvýšení úvěrového limitu na částku 43 000 Kč. Současně, s účinností od kalendářního měsíce, následujícího po uzavření tohoto dodatku, byla změněna výše pravidelné měsíční splátky na částku 2 150 Kč (tj. 5 % ze sjednané výše úvěrového limitu). RPSN činila 18,19 %. Celková spatná částka, tj. součet výše poskytovaného úvěru a výše celkových nákladů úvěru při splnění všech předpokladů činila 47 447 Kč. Čerpání i splácení úvěru bylo spravováno na úvěrovém účtu č. [bankovní účet]. Úvěr a své další dluhy měla žalovaná platit ze svého účtu č. [bankovní účet] (splátkový účet) v den jejich splatnosti. Cena za využití účtu Peníze na klik činila 50 Kč za každé čerpání úvěru. V případě prodlení žalované se splacením jedné splátky úvěru po dobu delší než 3 měsíce nebo prodlení se splacením více než dvou splátek, může úvěrující prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný (ze Smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum] a z jejího Dodatku ze dne [datum]). S ohledem na skutečnost, že žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas, rozhodla banka dne [datum] o okamžité splatnosti celkového dluhu ve výši 44 731 Kč (z oznámení o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne [datum]). Dle tvrzení žalobkyně žalovaná celkově čerpala částku 73 360,20 Kč. Ode dne poskytnutí úvěru do data zesplatnění uhradila žalovaná částku v celkové výši 47 894,14 Kč a po datu zesplatnění do data sepisu žaloby částku ve výši 20 178,50 Kč a po podání žaloby ještě částku 2 000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] [právnická osoba], postoupila svou pohledávku za žalovanou, na žalobkyni (ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum]). Žalovaná byla o změně věřitele informována dopisem ze dne [datum] (z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum]). Žalovaná žalobkyni do dnešního dne dlužnou částku neuhradila, přestože byla k úhradě dlužné částky vyzývána prostřednictvím předžalobní upomínky ze dne [datum] (z předžalobní upomínky ze dne [datum] a podacího archu).

11. Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku v platném znění (zák. č. 89/2012 Sb.) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

13. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

15. Uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne [datum] uzavřena podle ustanovení § 2395 OZ Smlouva o revolvingovém úvěru s úvěrovým limitem 25 000 Kč, ve znění Dodatku ke smlouvě ze dne [datum], kterým došlo k podstatnému navýšení úvěru na částku 43 000 Kč a rovněž ke zvýšení minimální měsíční splátky z částky 1 250 Kč na 2 150 Kč. Tato smlouva je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaná vystupovala jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele a poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). Nejvyšší správní soud ČR v citovaném rozhodnutí zformuloval závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. [příjmení] je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

17. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

18. Soud odkazuje rovněž na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C – [číslo] (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, bez ohledu na to, zda spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době.

19. S ohledem na uvedená zákonná ustanovení a citovanou judikaturu dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.

20. V projednávané věci žalobkyně neprokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované při zvýšení úvěrového limitu z částky 25 000 Kč na částku 43 000 Kč, když právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala pouze splátky úvěrů žalované. Z tvrzení ani z důkazů předložených žalobkyní nevyplývá, že se úvěrující rovněž zabývala příjmy a výdaji žalované při zvýšení úvěrového limitu (nebyly předloženy výplatní pásky, výpisy z účtu žalované, náklady na bydlení, tj. nájemní smlouva, doklady SIPO, zda má žalovaná vyživovací povinnosti a jaké jsou její ostatní skutečné životní náklady). Žádost o poskytnutí úvěru vyplněná žalovanou je z [datum] a v ní žalovaná uvedla příjem ze zaměstnání u [právnická osoba] ve výši 17 138 Kč, přičemž pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do [datum]. Ke dni uzavření dodatku k úvěrové smlouvě, kterým došlo k podstatnému navýšení úvěrového limitu i výše měsíční splátky, neměla úvěrující ani ověřeno, zda žalovaná má pravidelný příjem a v jaké výši. Soud tedy nepovažuje za prokázané, že žalobkyně splnila své zákonné povinnosti a před uzavřením smlouvy řádně posuzovala úvěruschopnost žalované ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

21. Z uvedených důvodů posoudil předmětnou smlouvu jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s odkazem na výše citovaná rozhodnutí Ústavního soudu ČR, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu ČR a zejména Soudního dvora EU. Žalované tak vznikla toliko povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Žalovaná od žalobkyně vyčerpala částku ve výši 73 360,20 Kč a na tento dluh dosud uhradila částku 68 072,64 Kč. K dnešnímu dni nevrácená jistina poskytnutého úvěru, kterou je žalovaná povinna žalobkyni vrátit, činí částku 5 287,56 Kč (73 360,20 Kč – 68 072,64 Kč), ohledně které soud žalobě vyhověl. Žalovaná v řízení zůstala nečinná, tedy při určení doby vrácení nebylo možno přihlédnout k jejím příjmům a celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Proto soud lhůtu pro vrácení nesplacené jistiny stanovil do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1 občanského soudního řádu).

22. Ohledně dalších nároků, nad rámec dosud nevrácené jistiny spotřebitelského úvěru soud, žalobu zamítl, včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení. S odkazem na ustanovení § 87 odst. 2 ZoSÚ dosud nenastala splatnost dluhu, která v daném případě neodvisí od výzvy věřitele, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající jistiny v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022).

23. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Při porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci vzniklo žalované právo na částečnou náhradu nákladů řízení, ovšem podle obsahu spisu jí žádné náklady dosud nevznikly. Z tohoto důvodu soud žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal.