7 C 91/2023

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Silvií Slanou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 23 516,15 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 377,15 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 18 377,15 Kč od [datum] do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 5 139 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 646,74 Kč od [datum] do [datum], s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 681,01 Kč od [datum] do [datum], s úrokem 19,9 % ročně z částky 23 516,15 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % z částky 5 139 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 3 071 Kč k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> 1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 23 516,15 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 646,74 Kč od [datum] do [datum], s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 681,01 Kč od [datum] do [datum], s úrokem ve výši 19,9 % ročně z částky 23 516,15 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 23 516,15 Kč od [datum] do zaplacení a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne 17. 62. 2020 uzavřela žalobkyně s žalovaným Smlouvu [číslo], na základě níž byla žalovanému vydána kreditní karta, prostřednictvím které mohl žalovaný čerpat peněžní prostředky až do výše sjednaného úvěrového limitu 20 000 Kč. Na základě předmětné smlouvy byl žalovanému otevřen kartový úvěrový účet [číslo]. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky, které žalovaný obdržel před uzavřením smlouvy, a svým podpisem stvrdil, že se s nimi seznámil. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet, a to jistinu úvěru současně úroky a poplatky dle smlouvy, v měsíčních anuitních splátkách. Splátka byla splatná počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž byla smlouva uzavřena, přičemž výše splátky závisela na výši čerpané částky. Minimální výše měsíční splátky činila 5 % z vyčerpané částky úvěru ke dni vystavení výpisu, minimálně však 500 Kč. Roční úroková sazba činila 19,90 %, přičemž banka byla oprávněna tuto sazbu písemným oznámením žalovanému měnit. Žalovaný svou povinnost ze smlouvy nesplnil a nesplácel čerpané prostředky řádně a včas. Z tohoto důvodu banka využila svého zákonného práva a dlužnou částku dne [datum] prohlásila za splatnou. Žalovanému vznikl dluh vůči žalobkyni ve výši 24 843,90 Kč sestávající se z jistiny ve výši 23 516,15 Kč, smluvního úroku kapitalizovaného ke dni [datum] ve výši 646,74 Kč a zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného za období od prodlení dlužníka se splácením do [datum] ve výši 681,01 Kč. Žalovaný žalobkyni do dnešního dne dlužnou částku neuhradil.

3. Usnesením č. j. 7 C 91/2023-42 ze dne 19. 6. 2023 byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila, zda a jakým způsobem posuzovala dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost žalovaného úvěr splácet a dále aby uvedla, jakou celkovou částku žalovaný čerpal (bez přirostlých úroků a poplatků) a jakou částku zaplatil.

4. V doplnění žaloby ze dne [datum] a ze dne [datum] žalobkyně uvedla, že kreditní karta byla schválena ve standardním procesu bez doložení příjmů s úvěrovým limitem 20 000 Kč. Systémem bylo vyhodnoceno, že není třeba příjmy dokládat. Jedná se o statistický model, který je založený na datech ze žádosti a na statistické pravděpodobnosti. Model porovnává deklarovaný příjem s modelovým příjmem, a pokud výši statisticky potvrdí, klient nemusí dokládat příjmy. Příjem, který vstupoval do výpočtu platební kapacity činil 22 000 Kč. Výdaje, které vstupovaly do výpočtu platební kapacity činily 9 132 Kč a byly vypočtené na základě informací ze žádosti (deklarované výdaje, způsob bydlení, počet členů domácnosti včetně vyživovaných členů, místo bydliště apod.), které zahrnují životní minimum, náklady na bydlení, náklady na splátky, mandatorní výdaje (soudně nařízené alimenty apod.) a deklarované platby na pojištění. Platební kapacita vypočtená systémem činila 12 868 Kč a platební kapacita pro předpokládanou (minimální) splátku ve výši 1 000 Kč (5 % z limitu) byla tedy dostatečná. Žalovaný byl zaměstnán na dobu určitou od února 2020 do června 2021. Zadluženost klienta byla zjišťována z transakcí klienta bez úvěrové historie (není záznam CBCB). Rizikovost klienta byla zjišťována na základě aplikačního skóre a činila 4 %. Dále byly provedeny kontroly Interních Blacklistů, Fraudlistů, Delikvencí, kontrola DB neplatných dokladů, insolvencí, exekucí. Dále bylo ověřeno, že klientův běžný účet nevykazuje nestandardní transakce, které indikují zvýšené riziko možnosti nedostát svým závazkům (např. z důvodu nedostatečných vlastních finančních zdrojů, možnosti rychlého předlužení apod.). Všechna výše uvedená kritéria byla splněna. Žalovaný celkem načerpal částku 57 775,45 Kč a uhradil částku 39 398,30 Kč, bez přirostlých úroků a poplatků celkem žalobkyni dluží částku 18 377,15 Kč.

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný.

6. K jednání, nařízenému na [datum] se žalovaný bez omluvy nedostavil. Právní zástupce žalobkyně se k jednání dostavil, uvedl, že žalovaný od podání žaloby na dluh ničeho neuhradil ani se s žalobkyní nijak nezkontaktoval. Dále právní zástupce žalobkyně uvedl, že kreditní karta s úvěrovým limitem do 20 000 Kč je ve standardním procesu poskytována bez doložení příjmů a výdajů žalovaného, kdy banka vychází z platební historie žalovaného, patrné z účtu, který pro žalovaného vede. Příjem žalovaného zjistitelný z jeho výpisu z účtu dosahoval částky 22 000 Kč, výdaje žalovaného, zejména na bydlení dosahovaly částky 9 132 Kč. Platební kapacita žalovaného přesahovala částku 12 000 Kč, minimální splátka kreditní karty je 5 % z úvěru, minimálně 500 Kč. [příjmení] ověřovala úvěrovou historii žalovaného a bylo zjištěno, že nemá další úvěry ani exekuce, případně insolvenci. Údaje byly zjišťovány zejména ze žádosti žalovaného o poskytnutí kreditní karty. [příjmení] vycházela z reálně dosahovaných příjmů žalovaného, které jsou patrné z výpisu z jeho účtu. Navrhl, aby soud žalobě vyhověl a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení.

7. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným (jako klientem) byla na základě žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru ze dne [datum], uzavřena téhož dne Smlouva o úvěru ke kreditní kartě reg. [číslo]. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, a to až do výše stanoveného úvěrového limitu 20 000 Kč. Výše úrokové sazby činila 19,90 % ročně. Úvěr bylo možno čerpat prostřednictvím kreditní karty (např. platbou u obchodníka, výběrem hotovosti z bankomatu) a rovněž bezhotovostním převodem na běžný účet žalovaného vedený u ČSOB. Žalovaný se zavázal splácet úvěr minimální výší měsíční splátky 5 % z částky vyčerpané ke dni vystavení výpisu, vždy alespoň 500 Kč; není-li ke dni vystavení výpisu vyčerpáno alespoň 500 Kč, pak je splátkou celá vyčerpaná částka. Splatnost měsíčních splátek připadala na 14. den v měsíci. Žalovaný se zavázal zaplatit bance poplatky za služby související s úvěrem v souladu se Sazebníkem ČSOB spolu s úroky (z žádosti, z úvěrové smlouvy ze dne [datum]). V rámci obchodních podmínek pro kreditní karty si účastníci sjednali, že pokud klient nesplní řádně a včas své peněžité závazky, je banka oprávněna účtovat z částek po splatnosti úroky z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění a dále smluvní pokutu. Úroky z prodlení a smluvní pokuta jsou účtovány denně a jejich splatnost nastává okamžitě. Pokud je klient je v prodlení se splněním závazku vůči bance a neuhradí částky po splatnosti ani v dodatečně stanovené lhůtě 30 dnů, je banka oprávněna úvěr a další peněžité závazky ze smlouvy zesplatnit (z obchodních podmínek pro kreditní karty poštovní spořitelny, účinné od 1. 11. 2019). Vzhledem k tomu, že žalovaný neplnil řádně své povinnosti ze smlouvy, prohlásila žalobkyně úvěr, dopisem ze dne [datum], za splatný ke dni [datum]. Dlužná částka činila 24 132,43 Kč (splátka v prodlení včetně úroků, úroků z prodlení a poplatků) a žalovaný byl vyzván k zaplacení této částky do [datum] (z oznámení o zesplatnění ze dne [datum], z dodejky). Žalovaný dlužnou částku do dnešního dne neuhradil, přestože byl k zaplacení vyzýván předžalobní upomínkou ze dne [datum] (z předžalobní upomínky ze dne [datum]). Dlužná částka se skládá z jistiny ve výši 23 516,15 Kč, z kapitalizovaných úroků ve výši 646,74 Kč od [datum] do [datum] a z kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 681,01 Kč od [datum] do [datum]. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný načerpal celkem částku ve výši 57 775,45 Kč a uhradil částku 39 398,30 Kč.

8. Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

11. Uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena Smlouva o úvěru ke kreditní kartě podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaný vystupoval jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele a poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). Nejvyšší správní soud ČR v citovaném rozhodnutí zformuloval závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. [příjmení] je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

13. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

14. Soud odkazuje rovněž na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C – [číslo] (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, bez ohledu na to, zda spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době.

15. S ohledem na uvedená zákonná ustanovení a citovanou judikaturu dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.

16. V projednávané věci žalobkyně neprokázala, že by s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, jak jí ukládá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně dle vlastního tvrzení nezkoumala příjmy a výdaje žalovaného, vycházela pouze z údajů, které žalovaný uvedl ve své žádosti a z jeho platební historie na účtu. Z výpisu z účtu žalovaného jsou zjistitelné pouze příjmy žalovaného, nikoliv však výdaje. Příjem v dubnu 2020 činil 15 397 Kč + 1 868 Kč (nemocenské dávky), v květnu 2020 činil příjem žalovaného 22 028 Kč a červnu 2020 činil příjem žalovaného 21 017 Kč. Dále z výpisů z účtů žalovaného soud zjistil nestandardní transakce, které indikují zvýšené riziko možnosti nedostát svým závazkům, neboť žalovaný opakovaně přes [webová adresa] sázel a k těmto výdajům žalobkyně nepřihlížela. Z těchto důvodů soud nepovažuje za prokázané, že žalobkyně řádně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť na základě uvedených zjištění existovaly důvodné pochybnosti o tom, že žalovaný bude schopen poskytnutý úvěr splatit.

17. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu neplatnou podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a s odkazem na výše citovaná rozhodnutí Ústavního soudu ČR, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu ČR a zejména Soudního dvora EU. Z těchto důvodů požadované plnění z titulu smlouvy (včetně poplatku) považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ.

18. Žalovaný od žalobkyně načerpal částku ve výši 57 775,45 Kč a uhradil částku 39 398,30 Kč, kterou do dnešního dne nevrátil. K dnešnímu dni nevrácená jistina poskytnutého úvěru, kterou je žalovaný povinen žalobkyni vrátit, činí částku 18 377,15 Kč (55 775,45 Kč – 39 398,30 Kč). Tato částka představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. Soud v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobkyni částku ve výši 18 377,15 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 18 377,15 Kč od [datum] do zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

19. Pokud jde o počátek prodlení žalovaného, upomínka dle dodejky byla žalovanému odeslána dne [datum] a byla doručena (dle zákonné fikce) třetí pracovní den, tj. dne [datum]. Soud má za to, že splatnost bezdůvodného obohacení v souvislosti s neplatnou smlouvou nastala dne [datum], následující den [datum] měl žalovaný splatit částku 18 377,15 Kč a ode dne následujícího, tj. od [datum] je v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení.

20. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku 18 377,15 Kč se zákonným úrokem z prodlení, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.

21. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla v řízení úspěšná ohledně částky 18 377,15 Kč (jistina pohledávky), která představuje 74 % uplatněného nároku, neúspěšná byla ohledně částky 6 466,75 Kč, tedy z 26 % uplatněného nároku. Po porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci jí soud přiznal 48 % vzniklých nákladů řízení. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 941 Kč, mimosmluvní odměny advokáta za poskytování právních služeb ve výši 1 500 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, předžalobní výzva), náhrady hotových výdajů po 100 Kč za 3 úkony právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300 Kč, 1 úkonu právní služby ve výši 2 060 Kč (účast u jednání), 1 x režijního paušálu po 300 Kč dle vyhlášky 177/1996 Sb., cestovného ve výši 850 Kč z [obec] do [obec] a zpět, celkem 100 km, osobním automobilem Škoda Superb, [registrační značka], s kombinovanou spotřebou 8 l benzínu na 100 km, při ceně benzínu 41,20 Kč a režii 5,20 Kč/km, náhrady za ztrátu času 4 půlhodiny po 100 Kč a 21 % DPH z částky 4 510 Kč, tj. 947 Kč Celkem náklady žalobkyně představují částku 6 398 Kč a z této částky soud přiznal žalobkyni 48 % nákladů řízení, tedy částku ve výši 3 071 Kč.