7 C 96/2021

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Silvií Slanou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky částka s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, částky [částka], úroku ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky [částka].</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka], k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> 1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, částky [částka] a úroku ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od [datum] dosáhne částky [částka], včetně náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že s žalovanou uzavřela dne [datum] Smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy poukázala na účet žalované peněžní prostředky ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit ve 42 měsíčních splátkách ve výši [částka], splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem duben 2020 spolu s úrokem ve výši 63,61 % ročně. Schopnost žalované splácet úvěr byla prověřena z dokladů o příjmech, výpisů z bankovního účtu a prohlášení dlužníka, z nichž žalobkyně zjistila, že volné zdroje žalované ke splácení jsou dostatečné. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru žalovaná nezaplatila žádnou částku. Před zesplatněním celého úvěru v důsledku prodlení žalované o délce více než 30 dnů vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši [částka]. Žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši [částka]. Podle uzavřené smlouvy platí, že žalobkyni vzniká právo na zaplacení této náhrady nákladů ve výši [částka] za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Žalobkyni takto vzniklo právo na zaplacení této náhrady nákladů u dvou splátek, u kterých se žalovaná ocitla v prodlení o délce 15 dnů. Následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6. 3. smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaná ocitne prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná se takto dostala do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky [číslo] splatné dne [datum]. K datu [datum] tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6. 4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši [částka] byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Před zesplatněním úvěru byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné splátky a byla jí poskytnuta lhůta 30 dnů. V bodě 6. 5. smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne [datum] až do jejího úplného zaplacení. V bodě 2. 2. smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. V souladu s § 9 zákona č. 177/2020 Sb., o některých opatřeních v oblasti splácení úvěrů v souvislosti s pandemií COVID-19, žalobkyni od [datum] do [datum] nevznikalo právo na platby sjednané nebo stanovené pro případ prodlení žalované s plněním peněžitých dluhů vyplývajících ze smlouvy o úvěru (tj. smluvní pokuty, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlení žalované a úrok z prodlení). Žalovaná žalobkyni dluží tyto částky: částku ve výši [částka] odpovídající dlužné nové jistině úvěru (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši [částka] a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlému ke dni zesplatnění úvěru ve výši [částka]) s příslušenstvím, smluvní pokutu ve výši [částka], náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši [částka], smluvní pokutu za prodlení s úhradou dle bodu 6. 5. smlouvy ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru ve výši [částka] počínaje dnem [datum] do zaplacení, která činí [částka] a úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši [částka] ode dne [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky [částka], v nominální úrokové sazbě 63,61 % ročně.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala nečinná.

4. K jednání, nařízenému na den [datum] se žalovaná bez omluvy nedostavila. Právní zástupkyně žalobkyně se k jednání dostavila a uvedla, že na podané žalobě trvá a navrhuje, aby soud žalobě v celém rozsahu vyhověl.

5. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne [datum] uzavřena Smlouva o úvěru [číslo] na základě které žalobkyně poukázala na účet žalované dne [datum] částku [částka]. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet ve 42 měsíčních splátkách po [částka], splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem duben 2020 Celkem měla zaplatit částku [částka], tzn. jistinu, úroky a případné další náklady související s úvěrem. Výše úrokové sazby činila 63,61 % ročně, RPSN 85,86 % ročně. V případě prodlení s úhradou jakékoliv splátky či její části je žalobkyně oprávněna požadovat smluvní pokutu ve výši [částka] za každou splátku, u které se ocitne úvěrovaný v prodlení o délce 30 dnů. Souhrn těchto smluvních pokut může činit maximálně [částka] za každý kalendářní rok. Žalobkyně má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vzniknou v souvislosti s prodlením žalované, jejichž výše činí u každé splátky, u které se ocitne v prodlení s její úhradou o délce 15 dnů, částku [částka]. Jestliže je klient v prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části v délce 65 dnů, dojde automaticky k zesplatnění úvěru. Ke dni zesplatnění celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění, se stávají součástí nové jistiny úvěru, kterou je úvěrovaný povinen splatit ke dni zesplatnění. Jestliže po zesplatnění nedojde k zaplacení nové jistiny úvěru, vzniká žalované povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění až do jejího úplného zaplacení. Žalovaná neuhradila žádnou ani přes písemné výzvy žalobkyně ze dne [datum] [datum]. Žalobkyně jí dne [datum] zaslala oznámení o zesplatnění úvěru a vyzvala jí k okamžité úhradě částky [částka] sestávající z dlužné jistiny ve výši [částka], smluvní pokuty ve výši [částka], úroku za poskytnutí úvěru přirostlého k jistině ke dni zesplatnění ve výši [částka] a nákladů v souvislosti s prodlením žalované ve výši [částka]. Žalovaná na tuto výzvu nereagovala a žalobkyně požaduje po žalované rovněž zaplacení smluvní pokuty za prodlení s úhradou dle bodu 6. 5. smlouvy ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru ve výši [částka] počínaje dnem [datum] do zaplacení, která činí [částka] a úrok ve výši 10 % ročně za poskytnutí úvěru z původní jistiny úvěru ve výši [částka] ode dne [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky [částka]. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku k zaplacení dlužné částky, žalovaná do dnešního dne dlužnou částku neuhradila.

6. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také OZ), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaná při uzavření smlouvy vystupovala jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v citovaném ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry nově potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. [příjmení] je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

13. Tyto závěry, které se vztahují ke zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., jsou nepochybně použitelné i režimu zákona č. 257/2016 Sb., neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr je v něm zakotvena obdobně, respektive ještě šířeji.

14. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, přičemž uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

15. Zejména je nutno odkázat na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C – [číslo] (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

16. Podle závěrů Soudního dvora EU zásada konformního výkladu vyžaduje, aby vnitrostátní soudy učinily vše, co spadá do jejich pravomoci, aby zajistily plnou účinnost dotčené směrnice a došly k výsledku, který by byl v souladu s cílem sledovaným touto směrnicí. Soudu přísluší zajistit plný účinek směrnice 2008 tím, že na základě své vlastní pravomoci případně nepoužije výklad českých soudů, jestliže uvedený výklad není slučitelný s unijním právem.

17. S odkazem na citované závěry rozsudku Soudního dvora ve věci C – [číslo] a na články 8 a 23 směrnice 2008 dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.

18. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že prověřovala schopnost žalované splácet úvěr na základě dokladů o příjmech a prohlášením žalované, na základě nichž řádně posoudila úvěruschopnost žalované ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ovšem toto tvrzení neprokázala. Žalobkyně zkoumala pouze příjmy žalované, které činily v období před poskytnutím úvěru (leden a únor 2020) částku cca [částka]. Žalovaná byla dle pracovní smlouvy sjednané na dobu určitou (do [datum]) zaměstnána jako obsluha herny. Úvěrující však nezkoumala výdaje žalované, neboť vycházela pouze z výdajů, které žalovaná sama uvedla (náklady na bydlení v pronájmu včetně inkasa [částka], splátky úvěrů [částka], životní minimum [částka]). Je zjevné, že částka [částka] za bydlení včetně inkasa je nereálná, rovněž při nákladech na výživu nelze vycházet z životního minima (cca [částka] denně), neboť rozhodující jsou skutečné náklady. Podle výpisu z nebankovních registrů klientských informací předloženého k důkazu žalobkyní, byla klientova smlouva hodnocena jako špatná (negativní příznak), přesto žalobkyně žalované úvěr poskytla. Soud tedy nepovažuje za prokázané, že žalobkyně splnila své zákonné povinnosti a řádně posuzovala úvěruschopnost žalované ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

19. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu neplatnou podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s odkazem na výše citovaná rozhodnutí Ústavního soudu ČR, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu ČR a zejména Soudního dvora EU. Proto plnění z titulu smlouvy (včetně sjednaných úroků, poplatků a smluvní pokuty) považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ.

20. Žalovaná od žalobkyně obdržela částku [částka], kterou do dnešního dne nevrátila. Tato částka představuje bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. Soud v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

21. Pokud jde o počátek prodlení žalované, soud vycházeje z právní domněnky zakotvené v ustanovení § 573 Občanského zákoníku má za to, že zásilka (předžalobní výzva k plnění) zaslaná prostřednictvím poštovních služeb je doručena adresátovi nejpozději třetí pracovní den po jejím odeslání. Splatnost bezdůvodného obohacení v souvislosti s neplatnou smlouvou tedy nastala dne [datum] na základě výzvy žalobkyně, která byla žalované doručena dne [datum]. Ode dne následujícího po splatnosti, tj. od [datum], je žalovaná v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení.

22. Ohledně dalších požalovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou [částka] se zákonným úrokem z prodlení, která představuje bezdůvodné obohacení žalované, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.

23. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla v řízení úspěšná ohledně částky [částka], která představuje 70 % uplatněného nároku, neúspěšná byla ohledně částky [částka], tedy z 30 % z uplatněného nároku. Po porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci jí soud přiznal 40 % vzniklých nákladů řízení. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], z mimosmluvní odměny advokáta za poskytování právních služeb ve výši [částka] podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po [částka] (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, účast u jednání), náhrady hotových výdajů po [částka] za 3 úkony právní služby podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši [částka], z cestovného ve výši [částka] z [obec] do [obec] a zpět (celkem 100 km), osobním vozem [příjmení] [příjmení] [registrační značka], s průměrnou spotřebou 5,8 litrů benzínu N 95/100 km, při ceně paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. 27,80 Kč/litr a režii 4,4 Kč/km a náhradu na promeškaný čas za 2 půlhodiny po [částka] a z 21 % DPH z částky [částka] ve výši [částka]. Cestovné žalobkyně účtovala ve výši ½ vzhledem k účasti u jednání ve věci sp. zn. 7C 88/2021 Celkem tedy náklady řízení žalobkyně představují částku [částka] a z této částky soud přiznal žalobkyni 40 %, tedy částku ve výši [částka].