7 C 96/2023

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Silvií Slanou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 31 328 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 6 318 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 26 318 Kč od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 318 Kč od [datum] do zaplacení, částky ve výši 5 010 Kč, úroku ve výši 90,42 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 1 147,68 Kč, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 36 266 Kč.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 26 318 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 26 318 Kč od [datum] do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 5 010 Kč, úroku ve výši 90,42 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 1 147,68 Kč, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy tento celkový úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 36 266 Kč a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že s žalovaným uzavřela dne [datum] Smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy poukázala na účet žalovaného peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. K vyplacení úvěru žalovanému došlo dne [datum]. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit v devíti měsíčních splátkách ve výši 3 827 Kč, splatných vždy k 23. dni kalendářního měsíce, počínaje měsícem leden 2021, spolu s úrokem ve výši 109,94 % ročně. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to konkrétně prostřednictvím emailové komunikace. Součástí všech splátek byla vedle splátky jistiny úvěru a úroku za poskytnutí úvěru i měsíční úhrada za pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši 469 Kč. V souvislosti se smlouvou žalovaný dále požádal dne [datum] o využití tzv. marketingové akce, čímž došlo k ponížení prvních dvou splátek na jednu polovinu jejich původní výše uvedené ve smlouvě (sjednaná měsíční úhrada za pojištění, zahrnutá v prvních dvou splátkách, byla takto rovněž snížena na jednu polovinu její původní výše) a zároveň žalovanému vznikla povinnost uhradit žalobkyni jednu splátku navíc, a to v kalendářním měsíci, bezprostředně následujícím po skončení původního splátkového kalendáře. I tato nová splátka v sobě zahrnovala měsíční úhradu za pojištění, a to v původní výši sjednané ve smlouvě. V důsledku využití této marketingové akce došlo oproti údajům uvedeným ve smlouvě k ponížení zápůjční úrokové sazby úvěru na nominální úrokovou sazbu ve výši 90,42 % ročně. Schopnost žalovaného splácet úvěr byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (z dokladů o příjmech, prohlášení žalovaného), z nichž žalobkyně zjistila, že volné zdroje žalovaného ke splácení jsou dostatečné. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru žalobkyni neuhradil žádnou částku. Před zesplatněním celého úvěru v důsledku prodlení žalovaného o délce více než 30 dnů vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 499 Kč. Žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 400 Kč. Podle uzavřené smlouvy platí, že žalobkyni vzniká právo na zaplacení této náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Žalobkyni takto vzniklo právo na zaplacení této náhrady nákladů u dvou splátek [číslo] [číslo] u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů. Následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3 smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se takto dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky [číslo] splatné dne [datum]. K datu [datum] tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6. 4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši 24 480,82 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Před zesplatněním úvěru byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné splátky a byla mu poskytnuta lhůta 30 dnů. V bodě 6. 5. smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne [datum] až do jejího úplného zaplacení. V bodě 2. 2. smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Žalovaný žalobkyni dluží tyto částky: částku ve výši 24 480,82 Kč (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 20 000 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 4 480,82 Kč) s příslušenstvím, smluvní pokutu ve výši 499 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč, smluvní pokutu za prodlení s úhradou dle bodu 6. 5. smlouvy ve výši 0,1 % denně z částky 24 480,82 Kč od [datum] do [datum] ve výši 5 010 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 90,42 % ročně z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 20 000 Kč ode dne [datum] do [datum] ve výši 1 147,68 Kč a úrok ve výši 8, 25 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od [datum] do zaplacení dosáhne částky 36 266 Kč a za pojištění schopnosti klienta splácet úvěr částku 939 Kč.

3. Usnesením, č. j. 7 C 96/2023-9 ze dne 27. 6. 2023, byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila, zda a jakým způsobem posuzovala dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost žalovaného úvěr, včetně příslušenství splácet. K tomu žalobkyně v doplnění žaloby ze dne [datum] uvedla, že schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany věřitele prověřena na základě dokladů o příjmech, výpisů z databází NRKI a [příjmení], hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Z dokladů o příjmech plynulo, že žalovaný má čistý příjem ve výši 20 000 Kč měsíčně, celkové měsíční náklady žalovaného činí 6 560 Kč a volné zdroje ke splácení činily 12 440 Kč. Z databází NRKI a [příjmení] bylo zjištěno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žadatele nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žadatele nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající s žadatelem, doporučil úvěr ke schválení.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný.

5. K jednání, nařízenému na den [datum], se žalovaný bez omluvy nedostavil. Právní zástupce žalobkyně se k jednání dostavil a navrhl, aby soud žalobě vyhověl, neboť žalobkyně prokázala oprávněnost svého nároku, včetně dostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného splácet úvěr, a to jak po stránce příjmové, tak po stránce výdajové. Žalovaný na předžalobní výzvu žalobkyně nereagoval a na dlužnou částku ničeho neuhradil. K výdajové stránce žalovaného uvedl, že bylo vycházeno ze samotného tvrzení žalovaného. Podle zákona o životním minimu bylo v dané době životní a existenční minimum 3 860 Kč a pokud klient neuvede jinou částku výdajů, vychází žalobkyně z této částky.

6. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku Smlouva o úvěru [číslo] na základě které žalobkyně poukázala na účet žalovaného dne [datum] částku 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v devíti měsíčních splátkách po 3 827 Kč, splatných vždy k 23. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem leden 2021 Celkem měl žalovaný zaplatit částku ve výši 30 222 Kč, tzn. jistinu, úroky, a případné další náklady související s úvěrem. Výše úrokové sazby činila 109,94 %, RPSN 186,94 % Smlouvou byla dále sjednána měsíční úhrada za pojištění (tj. pojištění schopnosti splácet úvěr) ve výši 469 Kč. Dne [datum] žalovaný využil tzv. marketingovou akci, čímž došlo k ponížení prvních dvou splátek na jednu polovinu jejich původní výše a zároveň vznikla žalovanému povinnost uhradit žalobkyni jednu splátku navíc, a to v kalendářním měsíci bezprostředně následujícím po skončení původního splátkového kalendáře. V důsledku využití této marketingové akce došlo k ponížení zápůjční úrokové sazby úvěru na nominální úrokovou sazbu ve výši 90,42 % ročně. V případě prodlení s úhradou jakékoliv splátky či její části byla žalobkyně oprávněna požadovat smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitne úvěrovaný v prodlení o délce 30 dnů. Souhrn těchto smluvních pokut může činit maximálně 2 999 Kč za každý kalendářní rok. Žalobkyně má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč v případě prodlení žalovaného s každou splátkou o více než 15 dnů. Jestliže je klient v prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části v délce 65 dnů, dojde automaticky k zesplatnění úvěru. Ke dni zesplatnění celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění, se stávají součástí nové jistiny úvěru, kterou je úvěrovaný povinen splatit ke dni zesplatnění. Jestliže po zesplatnění nedojde k zaplacení nové jistiny úvěru, vzniká žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění až do jejího úplného zaplacení. Žalovaný na předmětný úvěr neuhradil žádnou částku. Ke dni [datum] došlo k zesplatnění celého úvěru. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení částky 24 480,82 Kč odpovídající dlužné původní jistině úvěru ve výši 20 000 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlému ke dni zesplatnění úvěru ve výši 4 480,82 Kč s příslušenstvím, smluvní pokuty ve výši 499 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč, smluvní pokuty za prodlení s úhradou ve výši 0,1 % denně z částky 24 480,82 Kč od [datum] do [datum] ve výši 5 010 Kč, úroku za poskytnutí úvěru ve výši 90,42 % ročně z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 20 000 Kč ode dne [datum] do [datum] ve výši 1 147,68 Kč a úroku ve výši 8, 25 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od [datum] do zaplacení dosáhne částky 36 266 Kč a částky za pojištění schopnosti klienta splácet úvěr ve výši 939 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému dne [datum] předžalobní upomínku k zaplacení dlužné částky, žalovaný do dnešního dne dlužnou částku neuhradil.

7. Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

10. Uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaný vystupoval jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele a poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). Nejvyšší správní soud ČR v citovaném rozhodnutí zformuloval závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. [příjmení] je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

12. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

13. Soud odkazuje rovněž na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C – [číslo] (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, bez ohledu na to, zda spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době.

14. S ohledem na uvedená zákonná ustanovení a citovanou judikaturu dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.

15. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že prověřovala schopnost žalovaného splácet úvěr na základě dokladů o příjmech, z prohlášení žalovaného a z lustrací v registrech dlužníků, na základě nichž řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ovšem toto tvrzení neprokázala. Žalobkyně zkoumala pouze příjmy žalovaného, které činily částku cca 20 000 Kč měsíčně. Reálné měsíční výdaje žalovaného nebyly zkoumány vůbec, kdy žalobkyně sama stanovila životní výdaje žalovaného částkou 3 860 Kč měsíčně představující životní minimum. Pokud se týká nákladů na bydlení žalovaného, které žalovaný uvedl částkou 2 700 Kč měsíčně, představující nájemné + inkaso, tyto výdaje nebyly žalovaným nijak podloženy a jsou naprosto nereálné. Rovněž nebylo ověřováno, zda má žalovaný jiné závazky, kdy ze systému ISAS zdejšího soudu bylo zjištěno, že žalovanému byly poskytnuty další úvěry, které nesplácel, např. společnostmi [právnická osoba] nebo Zaplo Finance a tyto závazky jsou po žalovaném vymáhány v soudních řízeních. Všechna tato zjištění vedou soud k přesvědčení, že žalobkyně řádně nezkoumala a neposuzovala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 zákona č. 256/2016 Sb.

16. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu neplatnou podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ.

17. Žalovaný od žalobkyně obdržel částku 20 000 Kč, kterou do dnešního dne nevrátil. Tato částka představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. V této části soud žalobě vyhověl a zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

18. Pokud jde o počátek prodlení žalovaného, předžalobní výzva k plnění ze dne [datum] byla odeslána téhož dne a byla žalovanému doručena zákonnou fikcí třetí pracovní den, tj. [datum]. Následující den [datum] měl žalovaný zaplatit pohledávku a od [datum] je v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení.

19. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku 20 000 Kč, se zákonným úrokem z prodlení, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.

20. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Při porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci, při zohlednění zamítnuté částky, včetně veškerého zamítnutého příslušenství, je úspěch i neúspěch obou stran sporu přibližně poloviční. Z tohoto důvodu soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal.