8 C 38/2023

Plný text

Okresní soud v Jméno advokátky C rozhodl samosoudkyní JUDr. Taťánou Hodaňovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky B sídlem Adresa advokátky B pro zaplacení 600 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši , částka, s 15 % zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech řízení částku , částka, k rukám , Jméno advokátky B, , advokátky se sídlem , adresa, , , Jméno advokátky C, , do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobce se svým návrhem došlým soudu dne , datum, domáhal po žalované zaplacení částky , částka, s příslušenstvím, tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí. Svůj nárok odůvodnil tím, že žil s žalovanou v druhovském poměru ve společné domácnosti od roku 2006 do ledna roku 2020, kdy se byl nucen vystěhovat. Žalobce s žalovanou po celou dobu žili v rodinném domě č. p. 523, který je součástí pozemku par. č. 1203/2, který je ve výlučném vlastnictví žalované. Dále je ve výlučném vlastnictví žalované i pozemek par. č. 1203/3 zahrada. Uvedené nemovitosti jsou zapsané u , právnická osoba, pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště , Jméno advokátky C, na LV č. , hodnota, pro obec , adresa, , okres , Jméno advokátky C, , katastrální území , adresa, . Za dobu soužití účastníků ve společné domácnosti byla provedena rozsáhlá rekonstrukce rodinného domu, jakož i přilehlé zahrady. Velkou část této rekonstrukce financoval žalobce. Všechny investice, které za dobu společného soužití žalobce a žalované ve společné domácnosti provedli, dosahují částky přesahující , částka, . Žalobce do investic na rekonstrukci a opravu rodinného domu, jakož i zahrady, investoval ze svých výlučných prostředků, a to částku přesahující 1 milion Kč. S ohledem na ukončení společného soužití má žalovaný nárok na náhradu peněžních prostředků, které do výlučného majetku žalované investoval, a to z titulu bezdůvodného obohacení žalované. Po odstěhování žalobce z rodinného domu nabídla žalovaná žalobci na úhradu shora uvedených investic částku ve výši , částka, , když však ani tuto sníženou částku žalovaná žalobci do dnešního dne neuhradila. V rámci mimosoudní dohody žalobce navrhoval úhradu částky , částka, i přesto, že investice ze strany žalobce byly provedeny v mnohem větším rozsahu. Na výzvu k zaplacení žalovaná nijak nereagovala a částku neuhradila. Kromě požadované jistiny se žalobce po žalované domáhal i úhrady zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, ode dne následujícího po lhůtě k úhradě jistiny stanovené v předžalobní výzvě, to je ode dne , datum, do zaplacení. Po obecném vyjádření žalované v řízení ze dne , datum, , že je ochotna žalobci uhradit jen , částka, a tuto částku uznává, žalobce ve svém přípise z , datum, tvrdil, že s návrhem žalované na úhradu toliko částky , částka, nemůže souhlasit, kdy se jedná o částku zcela neodpovídající skutečně provedeným investicím ze strany žalobce. Po poučení žalobce v souladu ustanovením § 118 a odst. 1 o.s.ř. u jednání dne , datum, žalobce upřesnil, že k ústní dohodě ohledně společného soužití a společného bydlení mezi účastníky došlo při zahájení společného bydlení účastníků v roce 2006, kdy se žalobce přistěhoval do nemovitosti žalované, a dle domluvy s ohledem na společné soužití účastníků také žalobce do nemovitosti žalované investoval za účelem zlepšení společného života účastníků. Domluva účastníků byla taková, že budou žít v dané nemovitosti po celý život, když plánovali společnou budoucnost a v roce 2011 se jim narodila i společná dcera , jméno FO, . Tato skutečnost je zřejmá i z toho, že účastníci společně žili po dobu 14 let. Veškeré investice tak byly vynaloženy za účelem společného bydlení a užívání, když o všech investicích žalobce žalovaná věděla a s těmi souhlasila, respektive sama žádala žalobce o úhradu prováděných investic, které žalobce provedl z vlastních peněžních prostředků. Finanční prostředky vynakládal žalobce jednak ze svého příjmu ze zaměstnání od roku 2006 do roku 2019 od , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, a.s., kdy u této společnosti žalobce byl zaměstnán od roku 1996 jako hasič. Dále měl žalobce finanční prostředky z vyplacených podílových fondů ve výši , částka, dne , datum, a ve výši , částka, dne , datum, , dále pak z finančního daru rodičů ve výši , částka, dne , datum, a ze zápůjček, které mu poskytl mimo jiné v roce 2017 pan , jméno FO, a v roce 2019 pan , tituly před jménem, , jméno FO, . Současně měl žalobce naspořené finanční prostředky i před vstupem do vztahu s žalovanou ve výši asi , částka, . Žalobce financoval tyto rekonstrukce: 1) koupě nových garážových vrat za částku , částka, v roce 2008, 2) pořízení a výměna plastových oken v celém domě – celková rekonstrukce stála asi , částka, , když žalobce uhradil částku , částka, v roce 2007, 3) pořízení a výměna střešních oken v domě za částku , částka, v roce 2007, 4) pořízení nových vchodových i interiérových dveří do rodinného domu za částku , částka, v letech 2012–2018, 5) kompletní venkovní zateplení rodinného domu, jakož i zateplení domu mezi půdou a ostatními místnostmi (koupelna, dětský pokoj, ložnice a chodba) – celková rekonstrukce stála asi , částka, a žalobce uhradil částku , částka, , když zateplení domu bylo provedeno v roce 2008, zateplení vnitřních částí domu v letech 2012–2019, 6) rekonstrukce koupelny a WC v domě v roce 2012, kdy žalobce uhradil částku ve výši , částka, , 7) rekonstrukce ložnice v roce 2013, kdy žalobce uhradil částku ve výši , částka, , 8) rekonstrukce dětského pokoje v domě, která proběhla v roce 2014, kdy byly provedeny nové rozvody ústředního topení – radiátory, nové rozvody elektřiny, v pokoji byly dány nové sádrokartony, omítky stěn, byla položena nová podlaha včetně vylití betonem, následně v letech 2017–18 proběhla výměna podlahy v dětském pokoji, kdy stávající koberec byl vyměněn za vinylovou podlahu. Na rekonstrukci uhradil žalobce částku ve vyšší , částka, , 9) rekonstrukce chodby v přízemí domu v letech 2014–15, kdy se jednalo o instalaci nových sádrokartonových stropů, instalaci nového podlahového vytápění, provedení nové elektroinstalace, položení nové dlažby, osazení nových dvojitých dveří, položení dlažby a osazení nových dveří do skladu obchodu. Na tuto rekonstrukci v přízemí uhradil žalobce částku , částka, , 10) rekonstrukce chodby v 1. patře a schodiště v domě v roce 2015, žalobce uhradil částku , částka, , 11) rekonstrukce obývacího pokoje a kuchyně v domě v roce 2018–19, kdy se jednalo o instalaci nového podlahového topení, nové rozvody elektroinstalace, vody a odpadu, položení nových vinylových podlah v obou místnostech, oprava stávajících stěn, kdy na části stěny byly udělány nové omítky, na další části stěny pak byla nalepena imitace kamene ze sádry. Žalobce uhradil částku ve výši , částka, , 12) rekonstrukce balkonu domu v roce 2019, kdy žalobce uhradil částku , částka, , 13) výroba a montáž nové kuchyně na míru včetně vestavěných spotřebičů za částku , částka, v lednu 2018, 14) zabudování nové klimatizace v rodinném domě za částku , částka, v roce 2019, 15) rekonstrukce a zařízení místností pro podnikání žalované včetně výlohy – prodej květin v letech 2007–2008, kdy žalobce uhradil částku , částka, a 16) komplexní úprava zahrady, kde byly vysazeny nové stromy, keře i rostliny, bylo vybudováno zahradní jezírko, byl na zahradě postaven nový dřevěný altán a dřevěná zahradní hospodářská budova na nářadí a kóje na dřevo – celková rekonstrukce stálá částku , částka, , kdy žalobce uhradil , částka, , úprava zahrady byla provedena v letech 2008–2019.

2. Žalovaná nárok na zaplacení částky , částka, neuznávala a tvrdila, že žalobce v minulosti požadoval po žalované na úplné vyrovnání svého nároku částku , částka, . Žalovaná však byla s ohledem na jeho nárok ochotna uhradit na úplné vyrovnání částku , částka, a tuto částku uznala, ale s částkou , částka, žalobce nesouhlasil. Namítala, že výpočty žalobce jsou nesprávné. Na rekonstrukci domu a bytu obdržela od svých rodičů jednorázovou částku ve výši , částka, a poté ji průběžně finančně pomáhali až do výše nejméně , částka, . Po celou dobu podnikala a svou prací získávala nemalé finanční prostředky, které vložila do rekonstrukce domu a bytu. Rovněž obdržela od své kamarádky , jméno FO, finanční částku , částka, , která dosud nebyla vrácena. Provedené práce byly ve většině hrazeny z výlučných finančních prostředků žalované v hotovosti a byly prováděny sousedy, kamarády a rodinnými příslušníky. Dále žalovaná tvrdila, že pokud žalobce ve svém vyjádření z , datum, nesouhlasil s uznáním části nároku provedeného ze strany žalované co do částky , částka, tak, jak žalovaná uváděla v rámci svého vyjádření k podané žalobě ze dne , datum, , je nutno rozhodovat o celém žalobou uplatněném nároku žalobce, tedy není možno k tomuto částečnému uznání nároku ze strany žalované přihlížet. Dle žalované k ukončení soužití mezi účastníky došlo již v srpnu 2019 a žalovaná vznesla námitku promlčení žalobního nároku žalobce. Dále žalovaná namítala, že investice, pokud by jejich existenci a výši žalobce prokázal, si žalobce užíval a případně i zužíval. Žalovaná v průběhu let ze svých prostředků vynaložila poměrně vysoké finanční částky na rekonstrukce a úpravy nemovitostí ve svém výlučném vlastnictví. Mezi žalobcem a žalovanou nikdy nebyla uzavřena dohoda, že by žalovaná měla cokoliv z provedených investic žalobci vracet, když žalobce nemovitosti ve vlastnictví žalované užíval pro účely svého bydlení v podstatě bezplatně od roku 2006 až do doby ukončení soužití se žalovanou. Žalovaná s žalobcem nevedla společnou domácnost již od srpna roku 2019, když v té době žádala žalovaná žalobce, aby se z její nemovitosti odstěhoval, neboť měl k dispozici vlastní byt. Žalobce však na to odmítl přistoupit a odstěhoval se až na začátku ledna roku 2020. Již od srpna roku 2019 zde nebyla žádná společná dohoda účastníků o společném bydlení a využívání nemovitostí ve vlastnictví žalované. Žalovaná taky namítala promlčení jednotlivých položek investic dle upřesněného tvrzení žalovaného.

3. Na základě provedeného dokazování soud má z výpisu z katastru nemovitostí prokázáno, že žalovaná je výlučnou vlastnicí pozemku parc. č. 1203/2 zastavěné plochy a nádvoří, jejíž součástí je stavba , adresa, , č. p. 523, rodinný dům, stavba stojí na pozemku p. č. 1203/2, a zahrady p. č. 1203/3, vše zapsáno v katastrálním území a obci , adresa, , okresu , Jméno advokátky C, , v katastru nemovitostí u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Jméno advokátky C, . V řízení bylo nesporné, že účastníci společně žili a společně bydleli ve společné domácnosti v domě ve výlučném vlastnictví žalované a žalobce se částečně podílel se svými investicemi na stavebních a jiných úpravách předmětných nemovitostí. Mezi účastníky byla sporná skutečnost, kdy toto společné soužití bylo ukončeno. Žalobce tvrdil, že se odstěhoval v lednu 2020, a žalovaná uváděla, že soužití bylo ukončeno již v srpnu 2019, od kdy již s žalobcem nevedla společnou domácnost a žádala žalobce o vystěhování z její nemovitosti, který se odstěhoval až na začátku ledna roku 2020. S ohledem na níže uvedené právní závěry soud k těmto sporným skutečnostem nečinil žádné navrhované důkazy. Z předžalobní výzvy právní zástupkyně žalobce z , datum, soud zjistil, že žalovaná byla vyzývána k zaplacení částky , částka, nejpozději do , datum, , když nabízenou částku ve výši , částka, žalovaná neuhradila.

4. Soud zamítl návrhy na provedení důkazů výslechem účastníků, svědků , Jméno žalobce, a , jméno FO, , daňovým přiznáním žalované od roku 2008 do 2019, znaleckým posudkem na zhodnocení investic, výslechem svědka , jméno FO, , , jméno FO, a jejími výpisy z účtů, výslechem svědků , jméno FO, a , jméno FO, , účetní evidencí žalobce za zdaňovací období podle jeho předložených dokladů, neboť se soud musel předběžně zabývat námitkou promlčení žalobního nároku vznesenou žalovanou, k jejímuž posouzení byly výše navrhované důkazy nadbytečné.

5. Ostatní provedené důkazy nebyly pro řešení otázky námitky promlčení právně relevantní a soud je nehodnotil.

6. Podle ustanovení § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., účinného od , datum, (dále o. z.) není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

7. Podle ustanovení § 451 odst. 1 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění do , datum, (dále obč. zák.) kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacením vydat. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

8. Podle ustanovení § 107 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. ve znění do , datum, (obč. zák.) právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení za 10 let ode dne, kdy k němu došlo.

9. Po provedeném dokazování a po právním hodnocení věci z pohledu vznesené námitky promlčení soud dospěl k závěru, že návrh žalobce není důvodný. V řízení bylo prokázáno, že účastníci společně žili a dohodli se (minimálně konkludentně) na společném bydlení a využívání nemovitostí ve vlastnictví žalované k tomuto účelu, na jejímž základě se žalobce jako investující osoba částečně podílel na stavebních a jiných úpravách za účelem zkvalitnění prostor pro společné bydlení. Mezi účastníky bylo nesporné, že se dohodli na společném soužití a bydlení v nemovitostech žalované od roku 2006. V dané věci je nutno aplikovat usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, k určení právního režimu sporného nároku z bezdůvodného obohacení, podle kterého se dle ustanovení § 3028 odst. 3 o. z. právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jež se netýkají práv osobních, rodinných a věcných, jakož i práva a povinnosti z nich vzešlé, řídí dosavadními právními předpisy. Právy a povinnostmi vzniklými z právního vztahu se zde rozumí též nároky z bezdůvodného obohacení vyvolaného plněním na základě neplatné smlouvy uzavřené do , datum, či plněním dle právního důvodu založeného před účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., a to i v případě, že odpadl až po , datum, . Ať již v případě posuzování bezdůvodného obohacení vzniklého plněním na základě neplatné smlouvy nebo podle norem o majetkového prospěchu získaného z právního důvodu, který odpadl, je nutno na místě aplikovat právní úpravu účinnou do , datum, . Z výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu jednoznačně plyne, že nároky z bezdůvodného obohacení na základě plnění dle právního důvodu založeného před účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. se řídí právní úpravou účinnou do , datum, , a to i v případě, že právní důvod odpadl až po , datum, . Z tohoto důvodu se promlčecí lhůta řídí zákonem č. 40/1964 Sb. občanským zákoníkem ve znění účinném do , datum, ( obč. zák.) a pro promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení speciální úpravou ustanovení § 107 obč. zák. a ustanovením § 451 obč. zák.

10. Soud vyhodnotil, že se bezdůvodné obohacení a promlčení musí posuzovat podle občanského zákoníku ve znění do , datum, . Zda požadované bezdůvodné obohacení je plněním bez právního důvodu nebo bezdůvodné obohacení získané plněním z právního důvodu, který odpadl, vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu , spisová značka, . Plnění bez právního důvodu je jednou ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení (§ 451 odst. 2 obč. zák.), založenou na tom, že mezi zúčastněnými osobami chybí od počátku právní vztah, který by zakládal právní nárok na předmětné plnění. Skutková podstata bezdůvodného obohacení získaného plněním z právního důvodu, který odpadl, míří pak na ty případy, v nichž v okamžiku poskytnutí plnění existoval právní důvod plnění, který však následně ztratil své právní účinky (odpadl); okamžikem odpadnutí právního důvodu se poskytnuté plnění stává bezdůvodným obohacením. Příkladem majetkového prospěchu získaného plněním bez právního důvodu je i zhodnocení nemovitosti investicemi třetí osoby, jež byly prováděny bez odpovídajícího právního důvodu, kdy vlastník nemovitosti nabývá bezdůvodné obohacení již okamžikem provedení dané stavební či jiné obdobné úpravy zvyšující cenu nemovitosti. Naproti tomu v případě zhodnocení investicemi prováděnými na základě právního důvodu dochází ke vzniku bezdůvodného obohacení až v okamžiku, kdy tento právní důvod ztratil své účinky (odpadl). Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu může dostatečný právní důvod investice na věc (nemovitost) třetí osoby představovat kupříkladu i neformální ústní příslib budoucího převodu nemovitosti, jenž odpadne, jakmile vlastník příslib odvolá, popřípadě kdy odmítne nemovitost prodat, či vytvoří takový stav, z něhož je zřejmé, že koupě již nebude realizována. Za dostatečný právní důvod vynaložených investic na nemovitost (dům či bytovou jednotku) v tomto směru, to je z pohledu naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení vzniklého z právního důvodu, jenž odpadl, soudní praxe považuje i vzájemnou dohodu účastníků o společném bydlení a využívání nemovitosti (bytu) k tomuto účelu, na jejímž základě se investující osoba podílela na pořízení nemovitosti či na jejich stavebních úpravách za účelem získání či zkvalitnění prostor pro společné bydlení; ke vzniku bezdůvodného obohacení v takovém případě dochází zpravidla teprve v okamžiku, kdy účastníci takové dohody zrušili společné soužití a společné užívání bytu. K uzavření takové dohody není stanovena kvalifikovaná forma a projev vůle stran může být učiněn i konkludentně. Na základě výše uvedeného soud v dané věci učinil závěr, že mezi účastníky v roce 2006 vznikla vzájemná dohoda (minimálně konkludentní formou) o společném bydlení a využívání nemovitosti ve vlastnictví žalované k tomuto účelu a z tohoto důvodu se žalobce podílel na stavebních a jiných úpravách za účelem zkvalitnění prostor pro společné bydlení. Žalobce tak vynaložil investice na základě právního důvodu a ke vzniku bezdůvodného obohacení došlo až v okamžiku, kdy tento právní důvod odpadl. V předmětné věci tak ke vzniku bezdůvodného obohacení došlo v okamžiku, kdy účastníci předmětné dohody zrušili společné soužití a společné užívání bytu. Mezi účastníky bylo sporné, zda tato skutečnost nastala v lednu 2020 podle tvrzení žalobce nebo v srpnu 2019 podle žalované. Z pohledu posouzení promlčení nároku žalobce však tato sporná skutečnost nebyla podstatná, jak soud uvádí níže.

11. Pro promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 107 odst. 1,2 obč. zák. ve znění do , datum, je stanovena kombinovaná promlčecí doba, a to subjektivní a objektivní. Tyto dvě promlčecí doby počínají, běží a končí nezávisle na sobě. Skončí-li běh jedné z nich, právo se promlčí, a to i vzdor tomu, že oprávněnému ještě běží druhá promlčecí doba. Pokud marně uplyne alespoň jedna z uvedených lhůt a je vznesena námitka promlčení, nelze právo přiznat. Pro počátek tříleté, respektive desetileté objektivní promlčecí doby je rozhodný den, kdy k získání bezdůvodného obohacení došlo. Z hlediska posouzení počátku běhu dvouleté promlčecí lhůty je rozhodný okamžik, kdy se oprávněný v konkrétním případě skutečně dozví o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení a kdo jej získal, tedy kdy se prokazatelně dozví všechny okolnosti, které jsou relevantní pro uplatnění jeho práva u soudu. U bezdůvodného obohacení získaného plnění z právního důvodu, který odpadl, je nutno zohledňovat i vědomost o zániku právního důvodu plnění, tj. je okamžiku, kdy účastníci dohody zrušili společné soužití a společné užívání předmětných nemovitostí. Soud tak dospěl k závěru, že dvouletá subjektivní promlčecí lhůta začala běžet nejpozději v únoru 2020 poté, co účastníci zrušili společné soužití a společné užívání v lednu 2020 (podle tvrzení žalobce), a promlčecí lhůta skončila po dvou letech, to je v únoru 2022. S ohledem na skutečnost, že žaloba byla podána , datum, je nutno uzavřít, že nárok žalobce je promlčen. Žalovaná se dovolala tohoto promlčení a v souladu s ustanovením § 100 odst. 1 obč. zák. nelze promlčené právo žalobci přiznat, neboť marně uplynula subjektivní promlčecí lhůta. Na základě takto učiněných závěrů soud návrh žalobce zamítl.

12. Soud se zabýval námitkou žalobce, že žalovaná ve svém vyjádření k žalobě z , datum, uznala částečně nárok žalobce ve výši , částka, . Soud má za to, že nešlo ze strany žalované o jasný a určitý hmotněprávní úkon vůči žalobci, který by měl náležitosti takového uznání, neboť je neurčitý, nespecifikuje a nekonkretizuje, které konkrétní nároky na investice žalobce žalovaná uznala. Navíc z procesně právního hlediska žalovaný s touto částkou nesouhlasil, když na svém nároku na zaplacení částky , částka, trval, a nenavrhl ani vydání částečného rozsudku pro uznání. Soud má za to, že nelze z takto provedeného vyjádření žalované vycházet a posoudit jej jako částečné uznání nároku.

13. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšné žalované soud přiznal náhradu nákladů řízení v částce , částka, sestávající ze 7 úkonů právní služby po , částka, dle vyhlášky č. 177/96 Sb. advokátního tarifu z tarifní hodnoty ve výši , částka, , když jeden úkon činí , částka, (, datum, – příprava a převzetí věci, , datum, , sepis vyjádření k podané žalobě, , datum, účast u soudního jednání u Okresního soudu v , Jméno advokátky C, , , datum, - sepis a podání doplnění skutkových tvrzení, , datum, - nahlédnutí do spisu u soudu, , datum, účast u soudního jednání, , datum, sepis podání písemného závěrečného návrhu). Soud žalované nepřiznal úkon za nahlédnutí do spisu u okresního soudu dne , datum, , neboť tento úkon není patrný ani ze spisu. Dále soud přiznal na nákladech řízení 7 režijních paušálů po , částka, , celkem , částka, a 21% DPH, jelikož právní zástupkyně žalované je plátcem DPH, celkem , částka, .