8 C 65/2024

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Taťánou Hodaňovou ve věci žalobkyně: Home Credit a.s., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0, LL.M. sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 76 439,55 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka s 15 % zákonným ročním úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení částky částka s kapitalizovaným úrokem ve výši částka, s 15 % ročním úrokem z částky částka od datum do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka od datum do datum, s 15 % zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou, doručenou soudu dne datum, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky částka s kapitalizovaným úrokem ve výši částka, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne datum Smlouvu o úvěru č. hodnota. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky. Uzavřením úvěrové smlouvy žalovaný stvrdil, že se s nimi seznámil. Před uzavření smlouvy byla věřitelem prověřena úvěruschopnost žalovaného, a to prostřednictvím odborných pracovníků. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši částka, který se žalovaný zavázal splácet v 96 pravidelných měsíčních splátkách po částka. Na základě smlouvy a úvěrových podmínek byla v jednotlivých splátkách zahrnuta příslušná část úvěru, případné pojištění, poplatky a úroky. První splátka byla dle smlouvy splatná po měsíci od data poskytnutí úvěru. K čerpání úvěru došlo dne datum, tudíž splatnost první splátky byla určena na datum. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 16,98 %. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého oprávnění zesplatnit úvěr a požadovat okamžité zaplacení celé dlužné částky sjednané v odst. 5.

2. úvěrových podmínek. Žalobkyně tedy úvěr zesplatnila ke dni datum. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil částku ve výši částka. K dnešnímu dni eviduje žalobkyně za žalovaným pohledávku ve výši částka, sestávající z neuhrazené jistiny ve výši částka a z poplatků ve výši částka. Příslušenství pohledávky představuje kapitalizovaný úrok ve výši částka za dobu od datum do datum a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši částka za dobu od datum do datum.

3. Usnesením, č. j. spisová značka ze dne datum, byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá nedostatečná tvrzení o procesu posuzování úvěruschopnosti žalovaného, a to zda, kdy, kdo, na základě čeho, jakým konkrétním způsobem a s jakým výsledkem posuzovala úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, z jakých konkrétních příjmů vycházela, jaké konkrétní výdaje zohlednila, z jakých objektivně doložených dokladů vycházela, jaké veřejně dostupné údaje použila jako podklad pro posuzování úvěruschopnosti a jakých způsobem zanalyzovala rozpočet žalovaného s ohledem na zjištěné skutečnosti ohledně příjmů, výdajů a ostatních rozhodných skutečností. právnická osoba doplnění žaloby, ze dne datum, žalobkyně uvedla, že tvrzení o tom, jakým způsobem získala informace o schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr, jsou obsažena v Metodice posouzení úvěruschopnosti klienta a v Kartě klienta. V rámci Metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta je podrobně popsáno, jakým způsobem žalobkyně získala informace o schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr, v rámci Karty klienta jsou uvedeny konkrétní informace, ze kterých žalobkyně vycházela při posouzení schopnosti žalovaného předmětný úvěr splácet. Příjem klienta z žádosti činil částka, příjem ostatních členů domácnosti činil částka, splátky jiným společnostem činily částka, splátky v HC činily částka, normativní výdaje na bydlení činily částka a životní minimum členů domácnosti činilo částka. Žalobkyně dále provedla lustraci žalovaného v registrech NRKI, CEE a ISIR, přičemž dotaz do registru NRKI byl proveden s výsledkem klient v NRKI nalezen – pozitivní vyhodnocení, dotaz do registrů ISIR a CEE byl proveden s výsledkem – v registru nenalezen. Žalobkyně si za účelem ověření příjmů tvrzení žalovaného o příjmech vyžádala Potvrzení o výši příjmu ze dne datum. Prostřednictvím tohoto potvrzení žalobkyně ověřila tvrzení žalovaného o příjmu, kdy tento byl zaměstnán na pozici montážní dělník na dobu neurčitou, u společnosti Alliance Laundry Systems, a jeho průměrný čistý měsíční příjem za poslední tři měsíce činil částka, což je částka převyšující částku, kterou žalovaný uvedl v žádosti o úvěr, tj. částka. Žalobkyně poukázala na skutečnost, že o řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím předmětného úvěru svědčí mimo jiné i to, že se žalovaný dle zprávy NRKI nedostal do prodlení se splácením svých závazků a byl schopen řádně doplatit celkem hodnota úvěrů. Platební morálka žalovaného byla proto na velmi vysoké úrovni.

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud v souladu s ustanovením § 115a) občanského soudního řádu ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem soudu projevili souhlas. Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

6. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum Smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému bezúčelový úvěr ve výši částka, který se žalovaný zavázal splácet v 96 pravidelných měsíčních splátkách po částka. Roční úroková sazba činila 16,98 %, RPSN 18,5 %. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky společnosti právnická osoba.. Žalovaný ve smlouvě prohlásil, že je zaměstnaný a jeho měsíční příjem činí částka (ze smlouvy č. hodnota ze dne datum). Žalovaný porušil svou povinnost hradit svůj závazek řádně a včas ve sjednaných splátkách a dostal se do prodlení. V průběhu trvání úvěrového vztahu zaplatil celkem částka (ze splátkového kalendáře). Z důvodu porušení povinnosti úvěr řádně splácet žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni datum (z výzvy ze dne datum). Výzvou ze dne datum byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu (z výzvy, z poštovního podacího archu). Z „Potvrzení o provedení věření bonity klienta – oddělení řízení rizik“ bylo zjištěno, že žalovaný je ženatý, má jednu vyživovací povinnost, bydlí ve vlastním bytě, jeho měsíční příjem činí částka, měsíční příjmy ostatních členů domácnosti činí částka a měsíční výdaje domácnosti činí částka.

7. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Podle ustanovení § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle ustanovení § 87 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaný vystupoval jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele a poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka odst. 26). Nejvyšší správní soud ČR v citovaném rozhodnutí zformuloval závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne datum spisové značky spisová značka, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

14. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne datum zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

15. Soud odkazuje rovněž na rozsudek Soudního dvora právnická osoba ze dne datum ve věci C – 679/18 (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v adresa. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, bez ohledu na to, zda spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době.

16. S ohledem na uvedená zákonná ustanovení a citovanou judikaturu dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.

17. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že řádně zkoumala schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, nicméně toto tvrzení bylo vyvráceno předloženými důkazy. Žalobkyně zkoumala pouze příjmy žalovaného, kdy průměrný příjem žalovaného dle potvrzení zaměstnavatele, společnosti Alliance Laundry Systems, ze dne datum, činil částka. Na zkoumání výdajů žalovaného ovšem žalobkyně zcela rezignovala a vycházela pouze z částky částka, kterou žalovaný uvedl v potvrzení o provedení ověření bonity klienta. Žalobkyně neměla k dispozici žádné listiny, prokazující skutečné výdaje žalovaného (např. jeho životní náklady, náklady na bydlení, splátky jiných úvěrů apod.). Rovněž tvrzený příjem ostatních členů domácnosti ve výši částka si žalobkyně nijak neověřovala, navíc příjem osob, které nejsou účastníky úvěrové smlouvy, nemá žádný vliv na posouzení úvěruschopnosti dlužníka splácet v budoucnu svůj dluh, nejsou-li tyto osoby zavázány vůči věřiteli spolu s dlužníkem. Z těchto důvodů soud nepovažuje za prokázané, že žalobkyně řádně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť na základě uvedených zjištění existovaly důvodné pochybnosti o tom, že žalovaný bude schopen poskytnutý úvěr splatit.

18. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu neplatnou podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a s odkazem na výše citovaná rozhodnutí Ústavního soudu ČR, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu ČR a zejména Soudního dvora EU. Z těchto důvodů požadované plnění z titulu smlouvy považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ.

19. Soud vypočetl výši bezdůvodného obohacení tak, že od částky částka, kterou žalovaný od žalobkyně obdržel, odečetl částku, kterou dle tvrzení žalobkyně zaplatil, tedy částku částka. Žalovaný do dnešního dne nevrátil žalobkyni částku částka, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. Soud v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

20. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku částka se zákonným úrokem z prodlení, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva jsou jako celek neplatné z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.

21. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Při porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci vzniklo žalovanému právo na částečnou náhradu nákladů řízení, ovšem podle obsahu spisu mu žádné náklady dosud nevznikly. Z tohoto důvodu soud žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu. Nebudou-li dobrovolně splněny povinnosti uložené tímto rozhodnutím ve stanovených lhůtách, lze rozhodnutí vykonat.