8 CO 85/2023

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného za účasti vedlejší účastnice: osobní údaje vedlejší účastnice sídlem adresa vedlejší účastnice zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o určení existence trvání právního vztahu k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne datum rozhodnutí , č. j. číslo jednací ,

I. Rozsudek okresního soudu se mění takto: Určuje se, že právní vztah v podobě užívacího práva založený mezi žalobkyní a žalovaným na základě Dohody o užívání technologické části výrobny elektřiny pro výrobu elektřiny - fotovoltaickou elektrárnu, nacházející se v provozovně s názvem„ FVE“ v [katastrální uzemí], na parcele [číslo] o celkovém instalovaném elektrickém výkonu 0, [číslo] MW, trvá.

II. Žalovaný a vedlejší účastník na straně žalovaného jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku 49.382,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta sídlem [adresa].

III. Žalovaný a vedlejší účastník na straně žalovaného jsou povinni zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 14.688,50 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta sídlem [adresa].

1. Napadeným rozsudkem byl návrh, aby bylo určeno, že právní vztah v podobě užívacího práva založený mezi žalobkyní a žalovaným na základě dohody o užívání technologické části výrobny elektřiny pro výrobu elektřiny - fotovoltaickou elektrárnu, nacházející se v provozovně s názvem„ FVE“ v k. ú. [obec], na parcele [číslo] o celkovém instalovaném elektrickém výkonu 0, [číslo] MW, trvá, zamítnut. Dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání, v němž se domáhala změnit rozsudek tak, aby žalobě bylo vyhověno. V odvolání uvedla, že soud I. stupně se nevypořádal s argumentací žalobkyně, že důvod pro odstoupení od dohody nebyl v rámci právního jednání žalovaného, kterým k odstoupení došlo, dostatečně konkrétně vymezen. Právní jednání žalovaného v podobě odstoupení je pak neplatné pro neurčitost. Navíc soud mohl zkoumat pouze oprávněnost důvodů pro odstoupení, které žalovaný uvedl v rámci svého jednání, kterým od dohody odstupoval. Neměl se však zabývat až dodatečně uváděnými důvody po podání žaloby, ač takto činil. Právním protimluvem je v tomto kontextu tvrzení žalovaného o tom, že od předmětné dohody odstoupil proto, že žalobkyně žalovanému neplatí bezdůvodné obohacení za užívání jeho technologie. Neplacení bezdůvodného obohacení nemůže být nikdy porušením smluvního závazku, když z podstaty samotného právního institutu bezdůvodného obohacení plyne, že se uplatní tam, kde odpovídající právní jednání chybí. Pokud nebylo sjednáno plnění za užívání technologie dle dohody, nemůže být neplacení nesjednaného plnění důvodem pro odstoupení od dohody. Neplacení bezdůvodného obohacení tak nemůže být důvodem pro odstoupení od dohody, když v době jejího uzavření nemohlo být s vydáním bezdůvodného obohacení kalkulováno. Pouze v případě, že by v dohodě byla sjednána odměna, včetně její výše, pak by teprve bylo možno použít neplacení sjednané odměny jako důvod pro odstoupení od dohody, nic takového však sjednáno nebylo. Soud I. stupně se nedostatečně vypořádal s námitkou žalobkyně, že jednání žalovaného je zjevným zneužitím práva a šikanózním výkonem práva vůči žalobkyni, odstoupení od dohody nemůže mít pro žalovaného žádný ekonomický přínos, kdy jeho jednání je vedeno pouze snahou poškodit žalobkyni a zamezit tak jejímu dalšímu podnikání. To vše navíc za situace, kdy žalovaný je společníkem a jednatelem žalobkyně. Okresní soud zcela v rozporu s písemným zněním dohody dospěl k závěru, že se jedná o jednostrannou deklaraci, a že dohoda zcela nezachycuje celý závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným. Dohoda je smluvním aktem, který byl mezi účastníky uzavřen, na tom nemůže nic změnit ani fakt, že se tak stalo na formuláři staženém z webových stránek ERÚ. Dohoda obsahuje podpisy obou smluvních stran a je závazná. Rovněž není jasné, co vedlo soud k tomu, že uvedl, že dohoda nezachycuje celý obsah ujednání mezi účastníky. Žalobkyně také nechápe úvahy soudu o tom, že žalovanému se žádného plnění nedostalo, žalovaný se stal rovnodílným společníkem žalující korporace a jejím jednatelem. Korporace po celou dobu podnikání kumuluje zisk, o jehož rozdělení nebylo prozatím rozhodnuto. Žalovaný má nepochybně právo - nárok na podíl na tomto zisku a zákon mu dává dostatek možností, jak se jeho vyplacení domáhat. Soud I. stupně se nezabýval skutečností, že protiplněním za poskytnutí technologie k užívání žalobkyni je podíl na obchodní korporaci žalobkyně, který má majetkovou hodnotu, stejně jako nárok na podíl na zisku, který žalobkyně vytváří. To však nesouvisí s předmětem tohoto řízení, když v tomto řízení je posuzován právní vztah založený na základě konkrétního právního jednání mezi žalobkyní a žalovaným, vztahy mezi společníky, způsoby jednání a rozhodování na valných hromadách se toho nijak nedotýkají. Žalobkyně nesouhlasila s tím, že okresní soud neprovedl navržené důkazy, jedná se o rozsudek Okresního soudu ve [obec] [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem [název soudu] [spisová značka] ze dne 2. 3. 2023, na základě nichž byl žalovaný za jednání vůči žalobkyni pravomocně odsouzen za přečin zpronevěry, kdy podstatou bylo jednání žalovaného, kterým si protiprávně přivlastnil peníze ve vlastnictví žalobkyně v částce 559.020 Kč, čímž jí způsobil škodu v této výši. Pokud má žalovaný za to, že ze strany pana [příjmení] došlo k porušení povinností z dohody, kterou uzavřeli, pak se musí obracet na pana [příjmení], nemůže to jít k tíži žalobkyně. Dále má žalobkyně za to, že právo žalovaného na odstoupení od smlouvy je promlčeno, když údajné podmínky dohody měly být splněny již v roce 2014 a již tehdy mohlo dojít k odstoupení od smlouvy.

3. Žalovaný ve vyjádření k odvolání navrhoval potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného s tím, že okresní soud správně hodnotil důkazy v souladu s ust. § 132 o. s. ř. Žalobkyně účelově přehlíží v kontextu situace podstatnou rámcovou dohodu, která uzavření dohod z [datum] předcházela, této skutečností se soud I. stupně náležitě a podrobně věnoval a obsah této rámcové dohody posuzoval. Ujednání rámcové dohody mezi [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalovaného], a to před založením obou [právnická osoba] [obec] a [právnická osoba], byla dohoda o předčasném ukončení licencované činnosti [celé jméno žalovaného] na výrobu elektřiny platné do roku 2031 za ujednání kruciální podmínky budoucího uspořádání právních a majetkových vztahů mezi spolupracujícími osobami, a to tak, že obě tyto osoby se stanou logicky rovnodílnými účastníky v obou společnostech, které budou obě technologie výroby elektřiny po majetkovém vypořádání s jejich vlastníkem v jejich společné nemovitosti užívat. Okresní soud tedy dospěl ke správnému závěru, že dohoda ze dne [datum] o užívání technologické části výrobny FVE nebyla nikdy mezi účastníky zamýšlena jako bezúplatná a nejednalo se tedy o dohodu, jež by upravovala celý vzájemný závazkový vztah mezi účastníky. Žalovaný jako účastník dohody z [datum] neměl v úmyslu sjednat tuto dohodu s žadatelem o licenci, tedy s žalobkyní za předpokladu, že tato bude bezplatná, a že nebude naplněna rámcová smlouva o rovnodílném jeho podílu ve společnosti [právnická osoba] a [právnická osoba] Pokud by soud přistoupil na účelovou argumentaci žalobkyně o tom, že žalovaný jako výlučný vlastník technologické části výrobny FVE má toliko na 50% podíl na zisku žalobkyně, tak již nelze nijak logicky vysvětlit skutečnost, proč se vlastník technologické části vzdal jednak 100% zisku, který měl garantovaný dříve platnou licencí na výrobu elektřiny z obou výroben MVE i FVE do roku 2031 a současně, aby z tohoto polovičního podílu z jedné části výroby FVE splácel podnikatelský úvěr, kterým si technologii ve výši 2.000.000 Kč pořídil. Dříve platnou licenci žalovaný ukončil právě za účelem, aby oběma společnostem, jejichž měl být společníkem a jednatelem, umožnil tyto licence nabýt a obě výrobny elektrické energie provozovat. Jakékoliv snahy o narovnání majetkových vztahů s žalobkyní byly bezvýsledné.

4. Vedlejší účastnice na straně žalovaného navrhovala rovněž potvrzení rozsudku okresního soudu. Ve vyjádření k odvolání uvedla, že je spoluvlastnicí pozemku parc. [číslo] to spolu se společností [právnická osoba] [ulice] část výrobny FVE a technologická část výrobny FVE tvoří jeden funkční celek, proto bylo podle energetického zákona, konkrétně ust. § 5 odst. 3 bezpodmínečně nutné, aby k udělení licence byly uzavřeny obě dohody z [datum]. Pokud došlo ke změně vlastníka stavební části, bylo povinností žadatele o licenci, tedy žalobkyně, splnit povinnost podle energetického zákona, kdy tuto skutečnost měla oznámit. Stejně tak stavební část výrobny MVE a technologická část výrobny MVE tvoří jeden funkční celek a výše uvedené platí i pro tuto MVE. Za situace, kdy žalobkyně uvedené zákonné povinnosti ignorovala a kdy opakovaně odmítala s vedlejší účastnicí jednat o úhradě bezdůvodného obohacení za užívání stavební části výrobny elektřiny FVE a rovněž odmítala do budoucna upravit vzájemné vztahy užívání formou nájmu, když sám jednatel žalobkyně tyto smlouvy k podpisu připravil, avšak následně odmítl podepsat, nezbylo vedlejší účastnici, než s takovým užíváním svého majetku nesouhlasit, což bylo učiněno dopisem ERÚ z [datum].

5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu i řízení, které mu předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně bylo podáno důvodně.

6. Odvolací soud zjistil z dohody o užívání technologické části výrobny elektřiny ze dne [datum], že žalovaný jakožto fyzická osoba uzavřel jakožto vlastník technologické části výrobny elektřiny o výkonu 0,028 MW, umístěné v nemovitosti na parcele [číslo] v obci [obec] podle listu vlastnictví [číslo] s žalobkyní jakožto s právnickou osobou a jako provozovatelem výrobny elektřiny dohodu, na základě níž žalobkyně bude užívat výše uvedenou část výrobny elektřiny (podle projektu výrobny) pro účely provozování výroby elektřiny v rámci licencované činnosti podle energetického zákona a zároveň vlastník ve smyslu ust. § 5 odst. 3 zákona č. 458/2000 Sb. souhlasí s použitím výše uvedené části zařízení žalobkyní k účelu vymezeným tímto zákonem, tj. k výrobě elektřiny žadatelem o licenci [právnická osoba], jako provozovatelem výrobny elektřiny, a to nejméně po dobu, na kterou má být licence udělena podle § 4 odst. 1 energetického zákona, v případě pochybností na 25 let. Dohoda je podepsána žalovaným i jednatelem žalobkyně. Odvolací soud pak převzal zjištění okresního soudu, že dopisem z [datum] žalovaný sdělil žalobkyni, že jako výlučný vlastník technologické části výrobny elektřiny odstupuje od dohody ze [datum] s tím, že nesouhlasí, aby žalobkyně technologickou část výrobny pro účely výroby elektřiny užívala a vyzval žalobkyni k okamžitému ukončení používání technologické části. Jako důvod pro odstoupení uvedl, že žalobkyně užívá technologickou část výrobny bez jakéhokoliv poplatku výlučnému vlastníkovi - žalovanému. Dále bylo převzato zjištění soudu I. stupně, že ERÚ vyzvalo žalobkyni, aby doložila dokument prokazující zahájení soudního řízení, v němž bude postaveno na jisto trvání platnosti užívacího práva žalobkyně plynoucího z dohody, kdy ERÚ z [datum] z moci úřední zahájila řízení o zrušení licence s předmětem podnikání„ výroba elektřiny“ žalobkyně, když toto řízení bylo usnesením přerušeno. Jednateli žalobkyně společnosti [právnická osoba] jsou [jméno] [příjmení] a žalovaný [celé jméno žalovaného], oba mají 50 % podíl na společnosti, každý z nich může jednat samostatně do výše majetkové hodnoty 300.000 Kč. [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalovaného] společně podnikají od roku 2002, v roce 2014 byly založeny dvě obchodní společnosti, a to žalobkyně, která provozuje fotovoltaickou elektrárnu FVE a společnost [právnická osoba], která provozuje malou vodní elektrárnu (MVE). Z jednání valné hromady žalobkyně i z výzev k zaplacení a vydání bezdůvodného obohacení vyplývá, že mezi účastníky existují majetkové spory ohledně užívání majetku i ohledně rozdělení zisku.

7. Odvolací soud pak doplnil dokazování obsahem rozsudku Okresního soudu ve [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 7 To 352/2022-511, z nichž bylo zjištěno, že žalovaný byl uznán vinným, že ačkoliv si byl jako jeden ze dvou jednatelů a jeden ze dvou rovnodílných společníků společnosti [právnická osoba] vědom skutečnosti, že jedná neoprávněně, neboť předmětnou majetkovou dispozici, ačkoliv byla opakovaně projednávána, valná hromada společnosti [právnická osoba] neschválila, kdy zároveň jednal bez souhlasu a vědomí druhého jednatele společnosti [jméno] [příjmení], ačkoliv se jednalo o majetkovou dispozici přesahující rámec běžného obchodního vedení společnosti a ve svém souhrnu přesahující společenskou smlouvou stanovený limit ve výši 300.000 Kč pro samostatné právní jednání jednoho jednatele společnosti, tedy vědomě v rozporu s článkem VII. odst. 2 společenské smlouvy společnosti [právnická osoba] a dále v rozporu s ust. § 195 odst. 2 a ust. § 55 a § 56 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, zadal neoprávněně dva příkazy k převodu finančních částek v celkové výši 559.020 Kč, přičemž k uvedené majetkové dispozici doložil faktury vystavené podnikatelským subjektem [celé jméno žalovaného] jakožto dodavatelem odběrateli [právnická osoba], když předmětem mělo být vrácení bezdůvodného obohacení z titulu užívání technologické části výrobny FVE ve vlastnictví dodavatele, a to za dobu od [datum] do [datum], ačkoliv si byl vědom, že jím provedená fakturace je neoprávněná, neboť společnost [právnická osoba] užívala technologickou část výrobny elektřiny umístěné na parcele [číslo] v obci [obec] na základě dohody o užívání technologické části výrobny elektřiny ze dne [datum], aniž by byla v předmětné dohodě sjednána úplata, což nevyplývalo ani z žádných navrhujících jednání, kdy mezi žalovaným a [jméno] [příjmení] jakožto společníky společnosti [právnická osoba] sice v době neoprávněného převodu finančních prostředků z účtu společnosti na soukromý účet žalovaného probíhala jednání o způsobu a výši majetkoprávního vypořádání v souvislosti s užíváním technologické části výrobny elektřiny společnosti [právnická osoba], avšak tato jednání nevedla k žádnému konkrétnímu a závaznému výsledku i z důvodu dlouhodobých sporů mezi zúčastněnými stranami, čímž způsobil poškozené společnosti škodu ve výši 559.020 Kč, a spáchal tedy přečin zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 trestního zákona a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 1 roku, a dále byl zavázán k úhradě škody.

8. Podle ust. § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

9. Podle ust. § 2002 odst. 1 o. z. poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není.

10. Podle odst. 2 téhož právního ustanovení strana může od smlouvy odstoupit bez zbytečného odkladu poté, co z chování druhé strany nepochybně vyplyne, že poruší smlouvu podstatným způsobem a nedá-li na výzvu oprávněné strany přiměřenou jistotu.

11. Podle ust. § 555 odst. 1 o. z. právní jednání se posuzuje podle svého obsahu.

12. Okresní soud se správně nejprve zabýval tím, zda má žalobkyně na požadovaném určení naléhavý právní zájem ve smyslu ust. § 80 o. s. ř. a dospěl ke správnému závěru, že žalobkyně má na určení naléhavý právní zájem a že žaloba je důvodná. K podání žaloby byla žalobkyně vyzvána správním orgánem, ERÚ, v rámci řízení o zrušení licence žalobkyně ve správním řízení. Požadované určení pak je způsobilé sjednat pevný základ pro právní vztahy mezi účastníky, když bez takovéhoto určení by žalobkyni hrozila újma v podobě nemožnosti podnikání.

13. Pokud se týká dohody účastníků z [datum], pak odvolací soud, na rozdíl od okresního soudu, má za to, že mezi účastníky existoval smluvní závazkový vztah, na základě něhož vzniklo žalobkyni právo užívat technologickou část výrobny elektřiny (ve vlastnictví žalovaného), v níž nebyla sjednána odměna (úplata) za užívání. Na tom nemůže změnit nic ani to, že byla sepsána na tiskopisu ERÚ. Odvolací soud posoudil dohodu především podle jejího obsahu dle ust. § 555 odst. 1 o. z. a v tomto směru dospěl k závěru, že dohoda je určitá, srozumitelná, její obsah nevzbuzuje žádné pochybnosti ohledně úmyslu jednajících.

14. Právní jednání - odstoupení od dohody ze dne [datum] je určitým právním jednáním, když z něj zcela jednoznačně vyplývá, od jaké dohody žalovaný odstupuje a důvod, pro který od dohody odstoupil. Za situace, kdy však nebyla sjednána odměna za užívání technologické části výrobny elektřiny, nemohl žalovaný od dohody odstoupit pro neplacení poplatku, poněvadž žalobkyně takovouto povinnost neporušila, a proto nedošlo k zániku závazku. To, že nebyla sjednána odměna, vyplývá i z výzvy k zaplacení bezdůvodného obohacení, i z obsahu valných hromad žalobkyně, kdy z těchto vyplývá, že probíhala jednání mezi účastníky o způsobu a výši majetkového vypořádání v souvislosti s užíváním technologické části výrobny elektřiny, avšak k žádné dohodě mezi účastníky nedošlo. V případě, že by skutečně byla odměna - úplata za užívání technologické části výrobny elektřiny žalobkyní sjednána, mohl by se tohoto plnění domáhat žalovaný a nedomáhal by se bezdůvodného obohacení.

15. Pokud žalovaný opakovaně uváděl, že uzavřel s panem [příjmení] rámcovou smlouvu, v níž si odměnu sjednali formou účasti žalovaného ve společnosti [právnická osoba], pak tyto dohody jsou irelevantní pro posouzení vztahu mezi žalobkyní a žalovaným.

16. Na okraj odvolací soud podotýká, že v souladu s ust. § 135 odst. 1 o. s. ř. je vázán rozhodnutím soudu o tom, že byl spáchán trestný či a kdo jej spáchal. Z rozsudku Okresního soudu ve [obec] č. j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] vyplývá, že byl žalovaný uznán vinným pro přečin zpronevěry dle ust. § 206 odst. 1, 3 trestního zákoníku, kterého se dopustil tím, že provedl neoprávněnou fakturaci částky 559.020 Kč z účtu žalobkyně z titulu užívání technologické části výrobny FVE ve vlastnictví žalovaného za dobu od [datum] do [datum], ačkoliv si byl vědom, že žalobkyně užívala technologickou část výrobny elektřiny na základě Dohody o užívání technologické části výrobny elektřiny ze dne [datum], aniž by byla v předmětné dohodě sjednána úplata, což nevyplývalo ani z žádných navrhujících jednání.

17. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud v souladu s ust. § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil rozsudek okresního soudu tak, že žalobě vyhověl.

18. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla úspěšná před okresním soudem, náleží jí náhrada nákladů řízení v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. v částce 49.382,40 Kč. Tyto náklady pak sestávají z odměny za 7 úkonů právní služby á 2.500 Kč dle ust. § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to za přípravu a převzetí věci, za sepis žaloby, za vyjádření žalobkyně z [datum], za účast u tří jednání dne [datum], 7. 12 2022 a [datum] a za závěrečný návrh, dále jí náleží odměna ve výši ½ za vyjádření žalobkyně ke vstupu vedlejší účastnice do řízení ze dne [datum] a za účast u jednání dne [datum], kdy jednání neproběhlo, a to podle ust. § 14 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále jí náleží 9 režijních paušálů á 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhrada za ztrátu času za účast u 4 jednání před Okresním soudem v Novém Jičíně, tj. 40 půlhodin á 100 Kč, tj. 4.000 Kč, dále cestovné autem Hyundai, [registrační značka] k jednáním před okresním soudem ve dnech [datum], [datum] a [datum], a to při ujetí 412 km, průměrné spotřebě 5,5 l [číslo] km, ceně paliva 51,40 Kč a paušální sazbě 4,70 Kč/km, tj. 3.098,24 Kč za 1 cestu, za 3 cesty to činí 9.294,72 Kč, dále má nárok na cestovné za účast u jednání dne [datum] stejným automobilem při ujetí 412 km, průměrné spotřebě 5,5 l benzínu [číslo] km, při ceně paliva 45,20 Kč a pevné sazbě 5,20 Kč/km, tj. 3.164,16 Kč Náklady řízení před soudem I. stupně tak představují částku 39.159 Kč, 21% DPH z těchto částek je 8.223,39 Kč a k tomu je nutno připočíst zaplacený soudní poplatek ve výši 2.000 Kč Celkem tedy činí náhrada nákladů řízení před okresním soudem 49.382,40 Kč.

19. Žalobkyně byla úspěšná také v odvolacím řízení, proto jí v souladu s ust. § 224 odst. 1, 2 a § 142 odst. 1 o. s. ř. náleží náhrada nákladů odvolacího řízení, a to odměna za 2 úkony právní služby podle ust. § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu za podané odvolání a za účast u jednání, tj. 2 x 2.500 Kč, dále má nárok na 2 režijní paušály á 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a dále na cestovné ze [obec] do [obec] a zpět autem Hyundai, [registrační značka], při ujetí 480 km, při průměrné spotřebě 5,5 l [číslo] km, ceně paliva 45,20 Kč a paušální sazbě 5,20/km, tj. 3.686,40 Kč, na náhradu za ztrátu času za 12 půlhodin, tj. 1.200 Kč, tj. celkem 12.688,15 Kč včetně DPH a soudní poplatek z odvolání v částce 2.000 Kč Celkem činí náklady odvolacího řízení 14.688,50 Kč.