10 C 1/2024

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudcem Janem Tomešem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 17 436,72 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se, co do částky , částka, , zastavuje.

II. Žaloba se, co do nároku na zaplacení částky , částka, , kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně jdoucího z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úroku ve výši 15% ročně jdoucího z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou, podanou u nadepsaného soudu dne , datum, , ve znění vyjádření ze dne , datum, , se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení finančního plnění zahrnujícího částku ve výši , částka, (, částka, jako nedoplatek poskytnutého úvěru a , částka, jako smluvní pokutu) a příslušenství sestávajícího z kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , zákonného úroku z prodlení jdoucího z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úroku ve výši 15 % ročně jdoucího z částky , částka, od , datum, do zaplacení. V odůvodnění podané žaloby žalobkyně uvedla, že nárok na shora uvedená finanční plnění, jako pohledávku, nabyla dne , datum, z titulu Smlouvy o postoupení pohledáve, jíž dne , datum, sjednala se společností , právnická osoba, , (dále jen „postupitel“). Postupitel pak na základě „Smlouvy o úvěru č. , hodnota, “ ze dne , datum, (dále jen „Smlouva č. , hodnota, “) žalovanému v hotovosti vyplatil , částka, , oproti čemuž se žalovaný zavázal, že poskytnuté plnění, navýšené o příslušenství ve výši , částka, (představované smluvním úročením, poplatkem za poskytnutí, náklady na vyhodnocení žádosti o úvěr a inkasním poplatkem), splatí formou 14 měsíčních splátek po , částka, , vymezených v přehledu, který byl ke Smlouvě č. , hodnota, připojen jako příloha. Splatnost poslední splátky připadla na , datum, . Takto popsaná práva a povinnosti postupitel a žalovaný ujednali poté, co si postupitel ověřil aktuální majetkové poměry žalovaného a jeho schopnost splácet (tzv. úvěruschopnost), přičemž tento vycházel z údajů získaných z veřejně přístupných registrů, ze sdělení žalovaného, uvedených v žádosti o poskytnutí úvěru, a dále též ze souběžně přiložených listin, konkrétně z pracovní smlouvy žalovaného a jeho výplatních pásek. Po datu poskytnutí nicméně žalovaný, za situace, kdy mu z předepsaného plnění zbývalo splatit ještě , částka, , splácet přestal, byť byl k úhradě upomínán, naposledy, po datu postoupení, cestou tzv. předžalobní výzvy ze dne , datum, .

2. Cestou již označeného doplňujícího vyjádření ze dne , datum, vzala žalobkyně, po provedeném přepočtu, žalobu zpět co do nároku na zaplacení částky , částka, , zahrnující částku , částka, ze smluvní pokuty, částku , částka, z kapitalizovaného úroku a částku , částka, z kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení. Vzhledem k tomu, že tak žalobkyně učinila před začátkem jednání, soud bez zjišťování stanoviska žalovaného, ve smyslu § 96 odst. 2 a 4 o. s. ř., výrokem I. rozsudku řízení v rozsahu částečného zpětvzetí zastavil.

3. Žalovaný se k uplatněnému nároku nijak nevyjádřil a k jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoli mu byly výzva k vyjádření i předvolání k jednání řádně doručeny k , datum, (výzva k vyjádření + žaloba), resp. k , datum, (předvolání k jednání).

4. Soud provedl dokazování, v jehož rámci, ve smyslu § 132 o. s. ř., provedl a hodnotil, samostatně i ve vzájemných souvislostech, níže uvedené:

5. V rámci dokumentu, označeného jako „Žádost o úvěr“, datovaného k , datum, , žalovaný sdělil, že je svobodný, bezdětný, dosáhl základního vzdělání, žije u rodičů a pobírá mzdu. Výši mzdy žalovaný vymezil částkou , částka, (položka „Mzda, příjem z podnikání“) a výdaje částkou , částka, , zahrnující náklady bydlení (, částka, ) a náklady na jídlo, dopravu, resp. další osobní náklady (, částka, ). K podané žádosti dále žalovaný doplnil též přílohy. Konkrétně svou pracovní smlouvu a výplatní pásky.

6. Textem písemného vyhotovení Smlouvy č. , hodnota, , datovaným k , datum, , doloženým vč. její přílohy č. , hodnota, - „Předpisu splátek“, vzal soud za prokázané, že postupitel žalovanému v hotovosti vyplatil částku , částka, , jíž pro účely splácení navýšil též o kapitalizované smluvní úročení ve výši , částka, , poplatek za poskytnutí ve výši , částka, , náklady za vyhodnocení úvěrového případu ve výši , částka, a poplatek za inkaso ve výši , částka, . Pro případ, kdyby se žalovaný dostal se splácením předmětných splátek do prodlení, si postupitel a žalovaný ujednali mj. právo postupitele zesplatnit dosud nesplacené plnění v případě nesplacení dlužné, byť i jediné splátky v dodatečně stanovené 30denní lhůtě od data zaslání výzvy k plnění a dále též právo postupitele nárokovat smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky.

7. Postupitel vedl evidenci žalovaným uskutečněných splátek a takto zaznamenal, že žalovaný v období od , datum, do , datum, splatil celkem , částka, .

8. Oproti podpisu dokumentu „Smlouva o postoupení pohledávek“, datovaného k , datum, , sjednali postupitel a žalobkyně převod pohledávek, označených v příloze tohoto dokumentu - „seznamu postoupených pohledávek“(čl. 1.1), kde je pod č. , hodnota, označena i pohledávka nárokovaná cestou tohoto řízení. Účinnost tohoto převodu postupitel a žalobkyně sjednali k datu složení úplaty (čl. 4.1). Složení úplaty za převod potvrzuje soudu předložené písemné prohlášení ze dne , datum, .

9. O aktu převodu práva nárokovat plnění ze Smlouvy č. , hodnota, postupitel žalovaného informoval cestou písemného oznámení, datovaného k , datum, .

10. Naposledy žalovaného k úhradě nárokovaného plnění upomenul zástupce žalobkyně „Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě“, datovanou k , datum, , kterou, dle předloženého poštovního podacího lístku, k poštovní přepravě podal dne , datum, .

11. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, ve znění účinném k datu podpisu Smlouvy č. , hodnota, (dále jen „o. z.“), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

14. Podle § 1880 odst. 1 a 2 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. (2) Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

15. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

18. Podle § 2392 odst. 1 o. z.při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

19. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. (1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

21. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu podpisu Smlouvy č. , hodnota, (dále jen z. s. ú.), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

22. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. pro účely tohoto zákona se rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

23. Podle § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

24. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od data , datum, , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Výše zákonného úroku z prodlení je upravena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k datům počátku prodlení.

26. Při právním hodnocení projednávané věci vyšel soud z povahy práv a povinností, utvářejících v souhrnu obsah závazku, sjednaného mezi postupitelem a žalovaným. Obsahem předmětného závazku byla především povinnost postupitele poskytnout bezprostředně, oproti podpisu Smlouvy č. , hodnota, , hotovostní, úročené finanční plnění. Této povinnosti postupitele korespondovala povinnost žalovaného splatit poskytnuté plnění, navýšené o úročení i o související poplatky. Předmětný závazek tak soud, s přihlédnutím k jeho obsahu a okamžiku poskytnutí finančního plnění (bezprostředně vázaného na akceptaci - podpis závazku ze Smlouvy č. , hodnota, ), právně kvalifikoval jako úročenou zápůjčku, ve smyslu § 2390 o. z. ve spojení s § 2392 odst. 1 o. z. S ohledem na postavení smluvních stran měla sjednaná zápůjčka též charakter spotřebitelského úvěru, ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú, upraveného nad rámec obecné právní úpravy též speciálním právním předpisem. V tomto směru vzal soud v úvahu, že postupitel, subjekt nebankovní povahy poskytující finanční plnění širokému okruhu žadatelů, předmětný závazek sjednal v rámci své podnikatelské činnosti, jako poskytovatel, ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú., a žalovaný naopak jako spotřebitel, ve smyslu § 419 o. z., tedy mimo rámec jakékoli podnikatelské činnosti.

27. S ohledem na právní povahu sjednaného úvěru tak postupiteli v průběhu kontraktačního procesu, předcházejícího sjednání závazku ze Smlouvy č. , hodnota, , ve smyslu § 86 odst. 1 a odst. 2 z. s. ú., vznikla povinnost posoudit tzv. úvěruschopnost žalovaného. Splnění uvedené, svojí povahou předsmluvní, povinnosti představovalo nezbytnou podmínku poskytnutí spotřebitelského úvěru, přičemž její nesplnění příslušná právní úprava, ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú., sankcionuje neplatností. Charakter takto stanovené povinnosti totiž svým významem přesahuje rovinu dvoustranného soukromoprávního poměru a jako takový odráží i veřejný zájem na zajištění společensky akceptovatelné výměny majetkových hodnot tak, aby tato ve svém důsledku nezatěžovala veřejné sociální systémy. Přeneseně řečeno tedy povinnost zkoumat tzv. úvěruschopnost přispívá k udržování veřejné pořádku, neboť: „předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve“ (citace viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018).

28. Současně též nelze pominout, že institut zkoumání tzv. úvěruschopnosti představuje jeden z dílčích prostředků ochrany spotřebitele před tzv. zneužívajícími klauzulemi, tedy prostředek, jehož účelem je narovnání spotřebitelských vztahů v rámci jednotného trhu celé Evropské unie. Ve smyslu závazného, eurokonformního výkladu, představeného Soudním dvorem Evropské unie, jsou proto soudy povinny existenci kterékoli tzv. zneužívající klauzule ve spotřebitelské smlouvě zohlednit bez dalšího a z úřední povinnosti (viz zejména rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne 4. 6. 2009, ve věci Pannon GSM Zrt. v. Erzsébet Sustikné Győrfi, zn. C-243/08). V této souvislosti také vzal soud dále v úvahu, že právě § 86 a 87 z. s. ú. jsou výsledkem transpozice norem evropského práva, konkrétně Směrnice EP a Rady 2008/48/ES z 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Citovaná ustanovení pak již byla ze strany Soudního dvora Evropské unie podrobena tzv. eurokonformnímu výkladu. Ve prospěch závěru, že v rámci soudních řízení je třeba otázku náležitého zkoumání tzv. úvěruschopnosti posuzovat z úřední povinnosti (viz závěry rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci „OPR-Finance“ C-679/18 ze dne 5. 3. 2020), a tedy pod sankcí absolutní neplatnosti, ve smyslu § 588 o. z. V této souvislosti lze též, nad rámec již uvedeného, odkázat na závěry Ústavního soudu ČR, dle nichž představuje soudní přezkum řádného posouzení tzv. úvěruschopnosti ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru nezbytnou součást práva úvěrovaného-spotřebitele na soudní ochranu, zaručenou čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019).

29. Odraz shora uvedených závěrů soudní praxe již zákonodárce dodatečně reflektoval v rámci novely § 87 z. s. ú. provedené zákonem č. 96/2022 Sb., účinné k 29. 5. 2022, neboť zde výslovně stanovil, že absence zjišťování tzv. úvěruschopnosti vyvolává neplatnost sjednaného spotřebitelského úvěru, k níž jsou soudy povinny přihlížet i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Uvedenou novelizaci z. s. ú. zákonodárce provedl, aniž by ji doprovodil jakýmikoli přechodnými ustanoveními, a lze tedy dovodit, že § 87 odst. 1 z. s. ú. v aktuálně účinném znění vyvolává právní účinky retroaktivně, tedy i ve vztahu ke spotřebitelským úvěrům sjednaným v režimu z. s. ú. před 29. 5. 2022. S tím, že jakkoli se jedná o projev tzv. pravé retroaktivity, nelze současně pominout, že aplikační praxe, na základě závěrů shora uvedených, z totožného pojetí neplatnosti spotřebitelského úvěru vycházela již v době před 29. 5. 2022, dokonce i ve vztahu ke spotřebitelským úvěrům sjednaným již za účinnosti předchozí právní úpravy spotřebitelského úvěrování (zák. 145/2010 Sb.). Retroaktivní aplikace § 87 odst. 1 z. s. ú. tak nepředstavuje zásah do právní jistoty poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, a proto ji bylo možné akceptovat.

30. V návaznosti na učiněná skutková zjištění soud konstatuje, že postupitel tzv. úvěruschopnost žalovaného s odpovídající mírou pečlivosti, v rozporu s § 75 ve spojení s § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú., nezkoumal a nevyhodnotil případná rizika. V tomto směru lze vznést výhrady jak k podkladům, z nichž postupitel vycházel při ověřování majetkových poměrů žalovaného, tak i k závěrům, jež ve vztahu k těmto podkladům pojal. Co do zajištěných podkladů se totiž postupitel, v případě výdajů žalovaného (na rozdíl od objektivně doložených příjmů), v plném rozsahu „spolehl“ toliko na údaje, jež v žádosti o poskytnutí finančního plnění uvedl sám žalovaný. Byť zde uvedené údaje by zasluhovaly přinejmenším základní ověření z objektivních zdrojů, neovlivněných hodnocením a tvrzeními samotného žalovaného (obdobně jako jeho příjmy dokumentované pracovní smlouvou a výplatnicemi), jakožto žadatele o finanční plnění (ke standardům přezkumu tzv. úvěruschopnosti shodně viz např. závěry již shora citovaného rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Lze si totiž jistě položit otázku, nakolik je možno jako tzv. úvěruschopného kvalifikovat jedince, který, bez dalšího, jako své „běžné osobní výdaje“ uvádí částku odpovídající pouze částce tzv. životního minima (t. č. právě 3 410 Kč ve smyslu § 1 vl. nař. č. 409/2011 Sb.). Ačkoli již z principu a z logiky samé soud považuje za vyloučené, aby dospělý mladý muž, přirozeně zatížený úhradami souvisejícími s potřebami danými jeho věkem, dokázal měsíčně „vyžít“ z částky úředně stanoveného minima. S tím, že částka tzv. životního minima představuje toliko úřední konstrukt, který je na místě ve vztahu k jednomu každému jedinci přiměřeným způsobem individualizovat, k čemuž však postupitel vůbec nepřistoupil. Sama skutečnost, že žalovaný předepsané plnění dočasně splácel, pak nemá ve vztahu k vadnému přezkumu tzv. úvěruschopnosti relevanci a nemůže vadný postup postupitele dodatečně ospravedlnit a ani legalizovat (shodně viz např. závěry rozsudku Soudního dvora Evropské unie zn. C755/22 ze dne 11. 1. 2024,, Anonymizováno, ve věci „Nárokuj s. r. o. vs. EC Financial Services, a. s.).

31. Za daného stavu věci proto soud závazek ze Smlouvy č. , hodnota, vyhodnotil jako absolutně neplatný, ve smyslu § 588 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 z. s. ú., a to pro rozpor se zákonem. Konstatované porušení zákona a související narušení veřejného pořádku ostatně lze, ve smyslu výkladu předestřeného shora, kvalifikovat jako zjevné, ve smyslu § 588 o. z., a neplatnost sjednaného závazku tak bylo třeba prohlásit z úřední povinnosti. Závazek ze Smlouvy č. , hodnota, , z úřední povinnosti prohlášený za neplatný, tudíž pozbyl právních účinků od samého počátku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4635/2007 ze dne 29. 10. 2008) a plnění poskytnutá z jeho titulu bylo na místě právně kvalifikovat jako tzv. kvazi závazek z bezdůvodného obohacení, ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z., založený toliko fakticky, konkrétně vyplacením plnění ve výši , částka, . Z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného, se zohledněním případných splátek, ve smyslu § 2993 o. z., by proto soud uplatněný nárok akceptoval jako důvodný co do částky, odpovídající nesplacené částce z , částka, . Právě právo na zaplacení této částky, jako pohledávky, totiž žalobkyně, z titulu postoupení souboru - portfolia obdobných pohledávek mohla nabýt, ve smyslu § 1879 o. z. Žalovaný nicméně již před datem postoupení splatil , částka, , a dřív poskytnuté plnění tedy dokonce přeplatil. Soud proto uplatněný nárok, jako celek, výrokem II. zamítl.

32. O nákladech řízení rozhodl soud tak, že se právo na jejich náhradu, ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř., nepřiznává žádnému z účastníků. V tomto směru vzal soud v úvahu, že v řízení v plném rozsahu uspěl žalovaný, neboť uplatněný nárok byl v plném rozsahu zamítnut. Žalovaný nicméně za řízení na svou obranu neprovedl jediný úkon, a v návaznosti na vedené řízení mu tudíž nevyvstaly žádné výlohy, jež by mu žalobkyně měla nahradit.