10 C 100/2023

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudcem Janem Tomešem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 22 650 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba se, co do nároku na zaplacení částky 12 650 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10% jdoucího z částky 12 650 Kč od 29. 7. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 545,47 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč, zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou, podanou u nadepsaného soudu dne 8. 12. 2022, doplněnou k 1. 6. 2023 a k 19. 6. 2023, se žalobkyně vůči žalované domáhala zaplacení finančního plnění zahrnujícího částku poskytnutého spotřebitelského úvěru ve výši 12 650 Kč, částku smluvní pokuty ve výši 10 000 Kč a příslušenství sestávajícího z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 3 545,47 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně jdoucího z částky 12 650 Kč od 29. 7. 2022 do zaplacení a nákladů mimosoudního vymáhání ve výši 473 Kč. V odůvodnění podané žaloby žalobkyně uvedla, že nárok na shora uvedená finanční plnění nabyla dne 28. 7. 2022 z titulu„ Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek“ ze dne 28. 7. 2022, jíž, s odkazem na dřív sjednanou„ Rámcovou smlouvu o postupování pohledávek“ ze dne 4. 4. 2022, sjednala se společností [právnická osoba], (dále jen„ postupitel“), o čemž byla žalovaná informována dopisem ze dne 4. 8. 2022. Postupitel, resp. jeho právní předchůdce, společnost [právnická osoba] (dále jen„ poskytovatel“), pak na základě„ Smlouvy o úvěru [číslo]“ ze dne 24. 7. 2018 (dále jen„ Smlouva [číslo]“), žalované v hotovosti vyplatila 20 000 Kč, oproti čemuž se žalovaná zavázala, že poskytnuté plnění, navýšené o příslušenství ve výši 17 200 Kč, splatí ve lhůtě do 24. 9. 2019, formou měsíčních splátek po 2 567,14 Kč. Takto popsaná práva a povinnosti žalovaná a poskytovatel sjednali poté, co si poskytovatel ověřil majetkové poměry žalované, přičemž vycházel ze zjištění, že po odečtení pravidelných výdajů zbývala žalované z jejích příjmů každý měsíc částka 7 800 Kč, s níž mohla volně disponovat. V rámci tohoto procesu poskytovatel využil údaje sdělené žalovanou a zároveň též údaje vyplývající z dokumentů, jež mu žalovaná souběžně předložila, konkrétně z pracovní smlouvy žalované, výpisu z jejího bankovního účtu a dále též z jejích výplatních pásek. Po datu poskytnutí však žalovaná z poskytnutého plnění splatila toliko 24 550 Kč a poté již, ani po datu postoupení, nezaplatila ničeho. Ačkoli byla k úhradě opakovaně upomínána, naposledy cestou předžalobní upomínky ze dne 21. 11. 2022.

2. Žalovaná se k uplatněnému nároku nijak nevyjádřila a k jednání se bez omluvy nedostavila, ačkoli jí byly výzva k vyjádření (spolu se žalobou) i předvolání k jednání řádně doručeny k 17. 5. 2023 (výzva k vyjádření a žaloba), resp. k 15. 6. 2023 (předvolání k jednání).

3. Soud provedl dokazování, v jehož rámci, ve smyslu § 132 o. s. ř., provedl a hodnotil, samostatně i ve vzájemných souvislostech, níže uvedené:

4. Textem písemného vyhotovení Smlouvy [číslo] datovaným k 24. 7. 2018, bylo prokázáno, že poskytovatel žalované v hotovosti, oproti podpisu, vyplatil částku 20 000 Kč (čl. I. 1 a 2), jíž pro účely splácení navýšil též o (i.) kapitalizované smluvní úročení v sazbě 24 % ročně, (ii.) poplatek za správu úvěru a (iii.) o poplatek za hotovostní výběr splátek, celkem o 16 400 Kč (čl. II: 1, 2, 3). Toto plnění, v souhrnu celkem 36 400 Kč, se žalovaná zavázala splatit formou 14 měsíčních splátek po 2 600 Kč, splatných vždy k 24. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po datu podpisu. (čl. III. 1 a 2). Pro případ prodlení s plněním sjednaných splátek bylo ve prospěch poskytovatele sjednáno právo zesplatnit dosud nesplacené plnění, jehož využití bylo podmíněno poskytnutím dodatečné, alespoň 30 denní lhůty k plnění (čl. V. 2) s tím, že pro případ prodlení žalované bylo ve prospěch poskytovatele současně sjednáno též právo nárokovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nezaplaceného plnění, limitovanou do výše 0,5 násobku poskytnutého plnění (čl. V. 4). Souběžně s podpisem Smlouvy [číslo] žalovaná, oproti svému podpisu, převzala též dokumenty„ Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru“, kde byla sjednaná práva a povinnosti zrekapitulovány ve formě tabulky, a„ Předpis splátek ke smlouvě o úvěru 14M [číslo]“, s rozpisem a výměrou sjednaných splátek, vč. jejich rozvržení na dílčí složky jednotlivých splátek.

5. V dokumentu, nazvaném„ Žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru“, datovaném k 24. 7. 2018, žalovaná, taktéž oproti svému podpisu, uvedla, že je jedinou výdělečně činnou osobou v domácnosti, pečuje o jedno vyživované dítě ve věku do 6 let, vlastní automobil a je, na dobu neurčitou, zaměstnána ve [anonymizována tři slova], s. p., na pozici„ technického zaměstnance“. Své příjmy zde žalovaná konkretizovala částkou 28 158 Kč měsíčně, mezi své příjmy zahrnula náklady bydlení ve výši 10 700 Kč, náklady za platby energií (2 190 Kč měsíčně za plyn a 1 400 Kč měsíčně za elektřinu), výživné a náklady stravy ve výši 4 000 Kč měsíčně a splátky úvěru u [obec] spořitelny ve výši 2 000 Kč měsíčně. Spolu s vyplněním uvedeného dokumentu žalovaná předložila též přílohy. Dle listiny, označené jako„ Pracovní smlouva“, datované k 18. 8. 2016, se žalovaná, po dobu neurčitou (čl. IV.), zavázala pro [anonymizována tři slova], s. p., vykonávat pracovní činnost. Naposledy jmenovaná společnost pak, v rámci písemného potvrzení ze dne 6. 6. 2018, sdělila, že je žalované t. č. přiznána mzda ve výši 29 000 Kč a že s ní není t. č. vedeno jednání o rozvázání pracovního poměru, sjednaného na dobu neurčitou. Spolu s těmito pracovněprávními dokumenty žalovaná poskytovateli předložila též celkem 3 výplatní pásky, konkrétně za období měsíce června roku 2018 (cca 35 000 Kč, pozn. obtížně čitelné), května roku 2018 (cca 24 000 Kč, pozn. obtížně čitelné) a dubna 2018 (cca 25 000 Kč, pozn. obtížně čitelné).

6. V souvislosti s užíváním nájemního bytu žalovaná k 3. 6. 2018 sjednala„ Dodatek [číslo]“, v jehož rámci si s pronajímatelem ujednala, že jí bude„ pronajímatel“ (pozn. anonymizovaný) v období od 1. 8. 2018 do 31. 7. 2019 přenechávat k užívání nájemní byt za částku 10 700 Kč měsíčně. K 24. 7. 2018 byl na bankovním účtu žalované, dle předloženého výpisu, evidován zůstatek 30,57 Kč. Za měsíc srpen 2018 žalovaná z tohoto bankovního účtu vyplatila mj. 10 700 Kč (platba označena jako„ najem [anonymizováno]“), 500 Kč (platba označena jako„ [anonymizováno]“) a 2 190 Kč (platba označena jako„ plyn [anonymizováno]“).

7. Postupitel se, oproti podpisu listiny, označené jako„ Rámcová smlouva o postupování pohledávek“, ve znění jejího dodatku [číslo] datované k 28. 3. 2022, resp. k 4. 4. 2022, zavázal žalobkyni převádět„ portfolia pohledávek“ (§ 2), a to s účinností k datu složení úplaty (§ 5).

8. Dokumentem, označeným jako„ Dílčí smlouva o postoupení pohledávek“, datovaným k 21., resp. k 22. 7. 2022, vzal soud za prokázané, že se postupitel, s odkazem na dřív sjednanou„ Rámcovou smlouvu o postupování pohledávek“ ze dne 4. 4. 2022, zavázal (čl. 3) žalobkyni převést pohledávky označené v soudu taktéž předložené příloze [číslo] (zde nárokovaná pohledávka pod [číslo]). Složení úplaty za převod zde označených pohledávek dokládá výpis z bankovního účtu žalobkyně o transakci datované k 28. 7. 2022.

9. O aktu převodu práva nárokovat plnění ze Smlouvy [číslo] postupitel žalovanou informovala dopisem, datovaným k 4. 8. 2021. Toto oznámení bylo, dle poštovního podacího archu, k poštovní přepravě podáno dne 8. 8. 2022. Obdobné oznámení k 21. 8. 2022 vystavila i sama žalobkyně, ta však stran odeslání tohoto dokumentu nepředložila žádný doklad.

10. V souvislosti s vymáháním nárokovaného plnění žalobkyně vyhotovila dokument označený jako„ Výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky“, v němž označila tři úkony mimosoudního vymáhání, konkrétně odeslání dopisu, datovaného k 8. 9. 2022, a dvě cesty jejího terénního pracovníka do místa bydliště žalované, jež byly uskutečněny ve dnech 11. 8. 2022 a 25. 8. 2022. Existenci těchto cest žalobkyně doložila cestou výpisu z vlastního systému interní kontroly, v jehož rámci byly tyto cesty ověřeny systémem GPS kontroly.

11. Stran předání nárokované pohledávky k vymáhání prostřednictvím právního zástupce vystavila žalobkyně dopis, datovaný k 8. 9. 2022. Jeho odeslání však nebylo doloženo žádnými doklady.

12. Naposledy vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení nárokovaného plnění prostřednictvím upomínky datované k 21. 11. 2022, která byla, dle poštovního podacího archu, k poštovní přepravě podána dne 23. 11. 2022.

13. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, ve znění účinném k datu podpisu Smlouvy [číslo] (dále jen„ o. z.“), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

14. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

17. Podle § 1880 odst. 1 a 2 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. (2) Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

18. Podle § 1908 odst. 1 o. z. splněním dluhu závazek zaniká.

19. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

20. Podle § 2392 odst. 1 o. z. peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

21. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu podpisu Smlouvy [číslo] (dále jen„ z. s. ú.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

23. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

24. Podle § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

25. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od data 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

26. Výše zákonného úroku z prodlení je upravena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k datům počátku prodlení.

27. Při právním hodnocení projednávané věci vyšel soud z povahy práv a povinností, utvářejících v souhrnu obsah závazku, sjednaného mezi poskytovatelem a žalovanou. Obsahem předmětného závazku byla především povinnost poskytovatele vyplatit bezprostředně, oproti podpisu Smlouvy [číslo] hotovostní, úročené finanční plnění. Této povinnosti poskytovatele korespondovala povinnost žalované splatit poskytnuté plnění, navýšené o úročení i o související poplatky. Předmětný závazek soud, s přihlédnutím k jeho obsahu a okamžiku poskytnutí finančního plnění (bezprostředně vázaného na akceptaci - podpis závazku ze Smlouvy [číslo]), právně kvalifikoval jako úročenou zápůjčku, ve smyslu § 2390 o. z. ve spojení s § 2392 odst. 1 o. z. S ohledem na postavení smluvních stran měla sjednaná zápůjčka též charakter spotřebitelského úvěru, ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú, upraveného nad rámec obecné právní úpravy též speciálním právním předpisem. V tomto směru vzal soud v úvahu, že poskytovatel, subjekt nebankovní povahy poskytující finanční plnění za účelem zisku, předmětný závazek sjednal v rámci své podnikatelské činnosti, jako věřitel, ve smyslu § 3 odst. 2 písm. a) z. s. ú., a žalovaná naopak jako spotřebitel, ve smyslu § 419 o. z., tedy mimo rámec jakékoli podnikatelské činnosti.

28. S ohledem na právní povahu sjednané zápůjčky tak poskytovateli v průběhu kontraktačního procesu, předcházejícího sjednání závazku ze Smlouvy [číslo] ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú., vznikla povinnost posoudit tzv. úvěruschopnost žalované. Splnění uvedené, svojí povahou předsmluvní povinnosti představovalo nezbytnou podmínku poskytnutí spotřebitelského úvěru, přičemž její nesplnění příslušná právní úprava, ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú., sankcionuje neplatností. Charakter takto stanovené povinnosti totiž svým významem přesahuje rovinu dvoustranného soukromoprávního poměru a jako takový odráží i veřejný zájem na zajištění společensky akceptovatelné výměny majetkových hodnot tak, aby tato ve svém důsledku nezatěžovala veřejné sociální systémy. Přeneseně řečeno tedy povinnost zkoumat tzv. úvěruschopnost přispívá k udržování veřejné pořádku, neboť:„ předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve“ (citace viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018).

29. Současně též nelze pominout, že institut zkoumání tzv. úvěruschopnosti představuje jeden z dílčích prostředků ochrany spotřebitele před tzv. zneužívajícími klauzulemi, tedy prostředek, jehož účelem je narovnání spotřebitelských vztahů v rámci jednotného trhu celé Evropské unie. Ve smyslu závazného tzv. eurokonformního výkladu, představeného Soudním dvorem Evropské unie, jsou proto soudy povinny existenci kterékoli tzv. zneužívající klauzule ve spotřebitelské smlouvě zohlednit bez dalšího a z úřední povinnosti (viz zejména rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne 4. 6. 2009, ve věci Pannon GSM Zrt. v . Erzsébet Sustikné Győrfi, zn. C -243/08). V této souvislosti také vzal soud dále v úvahu, že právě § 86 a 87 z. s. ú. jsou výsledkem transpozice norem evropského práva, konkrétně Směrnice EP a Rady 2008/48/ES z 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Citovaná ustanovení pak již byla ze strany Soudního dvora Evropské unie podrobena tzv. eurokonformnímu výkladu. Ve prospěch závěru, že v rámci soudních řízení je třeba otázku náležitého zkoumání tzv. úvěruschopnosti posuzovat z úřední povinnosti (viz závěry rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci„ OPR-Finance“ C [číslo] ze dne 5. 3. 2020), a tedy pod sankcí absolutní neplatnosti, ve smyslu § 588 o. z. V této souvislosti lze též, nad rámec již uvedeného, odkázat na závěry Ústavního soudu ČR, dle nichž představuje soudní přezkum řádného posouzení tzv. úvěruschopnosti ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru nezbytnou součást práva úvěrovaného-spotřebitele na soudní ochranu, zaručenou čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019).

30. Odraz shora uvedených závěrů soudní praxe pak již zákonodárce dodatečně reflektoval v rámci novely § 87 z. s. ú. provedené zákonem č. 96/2022 Sb., účinné k 29. 5. 2022, neboť zde výslovně stanovil, že absence náležitého přezkumu tzv. úvěruschopnosti vyvolává neplatnost sjednaného spotřebitelského úvěru, k níž jsou soudy povinny přihlížet i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Uvedenou novelizaci z. s. ú. zákonodárce provedl, aniž by ji doprovodil jakýmikoli přechodnými ustanoveními, a lze tedy dovodit, že § 87 odst. 1 z. s. ú. v aktuálně účinném znění vyvolává právní účinky retroaktivně, tedy i ve vztahu ke spotřebitelským úvěrům sjednaným v režimu z. s. ú. před 29. 5. 2022. S tím, že jakkoli se jedná o projev tzv. pravé retroaktivity, nelze současně pominout, že aplikační praxe, na základě závěrů shora uvedených, z totožného pojetí neplatnosti spotřebitelského úvěru vycházela již v době před 29. 5. 2022, dokonce i ve vztahu ke spotřebitelským úvěrům sjednaným již za účinnosti předchozí právní úpravy spotřebitelského úvěrování (zák. 145/2010 Sb.). Retroaktivní aplikace § 87 odst. 1 z. s. ú. tak nepředstavuje zásah do právní jistoty poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, a proto ji bylo možné akceptovat.

31. V návaznosti na učiněná skutková zjištění soud konstatuje, že postupitel tzv. úvěruschopnost žalované s odpovídající mírou pečlivosti, v rozporu s § 75 ve spojení s § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú., nezkoumal a nevyhodnotil případná rizika. V tomto směru lze kvitovat, že poskytovatel opatřil odpovídající podklady a majetkovými poměry žalované se před poskytnutím finančního plnění reálně zabýval. Výhrady je však třeba mít k postupu, jak poskytovatel zjištěné údaje vyhodnotil, především co do zjištěných výdajů žalované. Za podmínek projednávané věci si tak poskytovatel ověřil, že byla žalovaná t. č. zaměstnaná a pobírala pravidelnou mzdu ve výši, kterou je možné hodnotit jako t. č. přinejmenším průměrnou (v rozmezí cca 25 000 Kč až 30 000 Kč). Co se týče výdajů žalované, i tyto si poskytovatel, co do výdajů základních (nákladů na bydlení, energie), objektivně, z podkladů, sice taktéž ověřil. Zcela však opomenul, ačkoli i tato skutečnost plynula z jím zjištěných údajů, že žalovaná t. č. na svém bankovním účtu hospodařila se zůstatkem v řádu desetikorun, a bylo tedy na místě dovodit, že tato není schopna vytvářet žádnou finanční rezervu, z níž by, pro případ byť i krátkodobého výpadku příjmů, mohla platit předepsané splátky. Tím spíše, šlo v projednávané věci (i.) o matku-samoživitelku, jejíž výdaje, již t. č. kryjící cca 2/3 jejích pravidelných příjmů, musely vždy nutně zahrnovat i náklady související péčí o t. č. nezletilé dítě, a nadto (ii.) o sobu zatíženou splácením jiného závazku, dřív sjednaného u [obec] spořitelny, jak sama žalovaná uvedla v žádosti, jejímž prostřednictvím se na poskytovatele obrátila. Jinými slovy, žalovaná k datu poskytnutí finančního plnění žila„ od výplaty k výplatě“ a poskytnuté finanční plnění, účelově nevázané na žádný specifický výdaj, tedy mohlo představovat jen dílčí prostředek ke krátkodobému zlepšení životní úrovně. V této souvislosti také soud nemohl pominout, že žalovaná s poskytovatelem sjednala splátky poskytnutého plnění pro období 14 měsíců, tedy minimálně pro období do září 2019. Ačkoli, dle předložené nájemní smlouvy, resp. jejího dodatku, měla bydlení, jako zpravidla nejvyšší výdajovou položku, kryté jen do konce července roku 2019, a již k datu vyplacení finančního plnění (v červenci 2018) tedy poskytovatel měl a mohl předpokládat, že si žalovaná bude muset shánět bydlení nové, případně alespoň prodlužovat stávající nájem, což mohlo přirozeně vést, ještě před datem splatnosti poslední vyměřené splátky, k vyššímu finančnímu zatížení žalované a přirozeně ohrozit též její, již tak nejistou, způsobilost splácet.

32. Za daného stavu věci proto soud závazek ze Smlouvy [číslo] vyhodnotil neplatný, ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ř. ve spojení s § 580 odst. 1 o. z., a to pro rozpor se zákonem, konkrétně z. s. ú.. Konstatované porušení zákona a související narušení veřejného pořádku lze, ve smyslu výkladu předestřeného shora, kvalifikovat jako zjevné, ve smyslu § 588 o. z., a neplatnost sjednaného závazku tak bylo třeba prohlásit z úřední povinnosti. Závazek ze Smlouvy [číslo] z úřední povinnosti prohlášený za neplatný, tak pozbyl právních účinků od samého počátku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4635/2007 ze dne 29. 10. 2008), a plnění poskytnutá z jeho titulu tedy bylo na místě právně kvalifikovat jako tzv. kvazi závazek z bezdůvodného obohacení, ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z., založený nikoli na základě smluvním, ale fakticky, vyplacením částky 20 000 Kč. Takto založený kvazi závazek však žalovaná, ještě před datem postoupení portfolia - souboru pohledávek, ve smyslu § 1879 o. z. ve spojení s § 1887 o. z., vyrovnala a, zaplatil-li dle žalobních tvrzení 24 550 Kč, dokonce přeplatila. Nárokovaná pohledávka tak ještě před aktem postoupení, ve smyslu § 1908 odst. 1 o. z., zanikla v důsledku splnění. Z uvedeného důvodu proto soud uplatněný nárok, jako celek, zamítl. V důsledku opomenutí soudu nicméně nebyl ve výroku I. rozsudku mezi zamítnutými nároky uveden též nárok na smluvní pokutu. Soud v této souvislosti ponechává na vůli žalobkyně, zda se bude, stran rozhodnutí o nároku na smluvní pokutu, domáhat vydání doplňujícího rozsudku. Byť lze předeslat, že ani tento nárok nelze, s ohledem na neplatnost závazku ze Smlouvy [číslo] shledat důvodným.

33. O nákladech řízení rozhodl soud, s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. V tomto směru bylo na místě přihlédnout ke skutečnosti, že v řízení, s ohledem na míru procesního úspěchu, sice plnou měrou uspěla žalovaná, neboť byl uplatněný nárok, i se zohledněním příslušenství, v celém jeho rozsahu zamítnut. Žalovaná nicméně za řízení zůstala pasivní a nečinila na svou obranu žádné procení úkony, v jejichž důsledku by jí ve vztahu k vedenému řízení vznikly účelně vynaložené výlohy, jež by jí žalobkyně měla nahradit.