10 C 104/2022

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudcem Janem Tomešem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 88 868 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 57 558 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně jdoucím z částky 57 558 Kč od 22. 4. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se, co do nároku na zaplacení částky 31 310,79 Kč, úroku ve výši 64,59 % ročně z částky 66 349,41 Kč jdoucího od 18. 12. 2021 do 10. 1. 2022 ve výši 2 746,80 Kč, úroku ve výši 8,50 % ročně z částky 66 349,41 Kč od 11. 1. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 18. 12. 2021 dosáhne částky 225 964 Kč, zákonného úroku z prodlení jdoucího z částky 78 999 Kč ve výši 8,50 % ročně od 18. 12. 2021 do 21. 4. 2022 a zákonného úroku z prodlení jdoucího z částky 21 441 Kč ve výši 8,50 % ročně od 22. 4. 2022 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni, k rukám její právní zástupkyně [anonymizováno] [jméno] [příjmení], náhradu nákladů řízení ve výši 6 478,78 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobou, podanou u nadepsaného soudu dne 26. 4. 2022, ve znění doplnění ze dne 19. 5. 2022, žalobkyně vůči žalovanému uplatnila nárok na zaplacení plnění sestávajícího z částky jistiny nesplaceného úvěru ve výši 66 349,41 Kč, kapitalizovaného smluvního úročení ve výši 10 155,81 Kč, částky smluvních pokut a souvisejících poplatků ve výši 11 267,79 Kč, pojistného ve výši 1 096 Kč, smluvního úročení ve výši 64,59 % ročně z částky 66 349,41 Kč od 18. 12. 2021 do 10. 1. 2022 ve výši 2 746,80 Kč, úroku ve výši 8,50 % ročně z částky 66 349,41 Kč od 11. 1. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 18. 12. 2021 dosáhne částky 225 964 Kč, a zákonného úroku z prodlení jdoucího z částky 78 999 Kč od 18. 12. 2021 do zaplacení. V odůvodnění podané žaloby žalobkyně, jako úředně certifikovaný poskytovatel nebankovních úvěrů, uvedla, že z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 23. 6. 2021 (dále jen Smlouva [číslo]), sjednané cestou elektronických prostředků, tzv. na dálku, poskytla žalovanému úvěr ve výši 67 000 Kč (spojený s pojištěním schopnosti splácet). K vyplacení úvěrovaného plnění došlo dne 24. 6. 2021. Co se týče procesu přecházejícího sjednání Smlouvy [číslo] žalobkyně doplnila, že před podpisem uvedené smlouvy přezkoumala tzv. úvěruschopnost žalovaného, přičemž provedla tzv. scoring a ověřila si, že žalovaný disponuje platným občanským průkazem, není evidován v insolvenčním rejstříku a nejsou vůči němu vymáhány pohledávky z dřív poskytnutých úvěrů. Dále také žalobkyně vycházela z údajů oznámených samotným žalovaným, z potvrzení o jeho příjmech i zaměstnání a z výsledků lustrace provedené v systémech [příjmení] a NRKI (nebankovní registr klientských informací). Žalovaný se poskytnutý úvěr zavázal splatit prostřednictvím celkem 48 měsíčních splátek po 4 471 Kč (zahrnujících i pojistné), splatných k 12. dni měsíce, počínaje srpnem 2021 Částky splátek zahrnovaly i smluvní úročení odpovídající 64,59 % ročně z poskytnutého úvěru a byly blíže popsány ve splátkovém kalendáři, který byl cestou poštovní zásilky žalovanému zaslán spolu s další dokumentací, mj. i s oznámením o schválení úvěru. Žalovaný nicméně splatil toliko 9 442 Kč a poté splácet přestal, v důsledku čehož žalobkyně využila svého smluvního oprávnění a celé dosud nesplacené plnění, vč. již přirostlého úročení, jako tzv. novou jistinu, ve výši 76 505,22 Kč, k 16. 12. 2021 zesplatnila. S ohledem na prodlení žalovaného s plněním na dílčí splátky, jejichž splatnost nastala před zesplatněním, žalobkyni vzniklo též právo nárokovat smluvní pokutu odpovídající částce 2 x 499 Kč, a to za každou splátku, u níž délka prodlení dosáhla alespoň 30 dnů (za splátky 3, 4), a dále též právo nárokovat paušální náhradu odpovídající částce 2 x 200 Kč za každou splátku, u níž délka prodlení dosáhla alespoň 15 dnů (splátky 3, 4). K úhradě zesplatněného plnění (tzv. nové jistiny), včetně zákonného úroku z prodlení a i nadále připočítávaného úročení smluvního, byl žalovaný povinen k datu zesplatnění, avšak tato úhrada nebyla provedena, a žalobkyni tak, v souladu se smluvnímu ujednáními, vzniklo též právo na smluvní pokutu ve výši 0,1% dlužné nové jistiny za den, a to za období počínaje od 18. 12. 2021 do zaplacení. Po datu zesplatnění však žalovaný, navzdory zaslání tzv. předžalobaní výzvy, neuhradil ničeho.

2. Žalovaný se k uplatněnému nároku nijak nevyjádřil a k jednání se bez omluvy nedostavil, byť mu byly žaloba (k 30. 5. 2022) i předvolání k jednání (k 28. 7. 2022) řádně doručeny.

3. Soud provedl dokazování, v jehož rámci, ve smyslu § 132 o. s. ř., provedl a hodnotil, samostatně i ve vzájemných souvislostech, níže uvedené:

4. Stran existence úředního povolení k poskytování nebankovních spotřebitelských úvěrů žalobkyně předložila výpis ze seznamu, vedeného Českou národní bankou, kde bylo uvedené povolení od 11. 5. 2018 evidováno.

5. Pro účely posouzení tzv. úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně, oproti podpisu žalovaného, vypracovala dokument označený jako„ HODNOCENÍ KLIENTA“. V předloženém hodnocení žalobkyně předně zaznamenala, že příjmy žalovaného t. č. činily 43 919 Kč měsíčně a byly představovány mzdou z pracovního poměru sjednaného na dobu určitou. V položce„ Výdaje“ byly zaneseny osobní náklady žalovaného (3 860 Kč měsíčně) a náklady bydlení (2 603 Kč měsíčně), existence jakýchkoli závazků zde zanesena není. Položka evidovaných výdajů žalovaného tak dosáhla výše 6 463 Kč. Dle závěrů žalobkyně tudíž žalovaný měsíčně disponoval finančními prostředky ve výši 36 456 Kč. Pro účely doložení příjmů žalovaného byla žalobkyni doložena potvrzení, výpisy z bankovního účtu, kde jsou zaznamenány platby od [právnická osoba] [anonymizováno], a. s. (označené jako„ MZDY“), ve výši 44 472,70 Kč (4. 6. 2021), 30 758 Kč (4. 3. 2021) a 28 344,20 Kč (8. 4. 2021). Stran osobních poměrů žalovaného bylo žalobkyní (na základě tvrzení žalovaného) zjištěno, že má maturitní vzdělání, je svobodný a žije sám, přičemž forma bydlení je zde bez bližšího upřesnění označena jako„ jiné“. [příjmení] [příjmení] žalovaný, dle předloženého výpisu (pozn. v protokolu z jednání chybně označen pod čl. 21 a nikoli 31), k datu 23. 6. 2021 neprocházel a Nebankovní registr klientských informací žalovanému přiřadil skoré 502 (nízké riziko - nejlepší segment klientů).

6. Ve výpisu z bankovního účtu č. [bankovní účet], vedeného [právnická osoba], ve prospěch žalovaného, jmenovaná banka za měsíc červen evidovala zůstatek - 1060,55 Kč s tím, že zůstatek počáteční činil - 74 080,44 Kč. Stran příjmů je zde zaznamenána mj. mzda žalovaného (44 472,70 Kč - 4. 6. 2021) a dále též„ kontokorent“ od [obec] spořitelny (330 000 Kč - 9. 6. 2021), platba od žalobkyně -„ VYPLATA PUJCKY“ (67 000 Kč - 24. 6. 2021) a platba od [právnická osoba] s. r. o. -„ kontokorent“ (100 000 Kč - 28. 6. 2021). Co do výdajů nebylo možné pominout řádově desítky plateb ve prospěch [právnická osoba] (v rozmezí částek od cca 1 000 Kč do cca 43 000 Kč, pozn. [anonymizováno] je webová platforma pro obchodování s kryptoměnami, forexovými a dalšími investičními produkty) a platbu označenou jako„ Inkaso úvěru“ (8 020 Kč - 10. 6. 2021).

7. Text samotné Smlouvy [číslo] datované k 23. 6. 2021 (podepsaný zástupcem žalobkyně a opatřený identifikačním kódem žalovaného), je rozdělen na sekci A) a B). V rámci sekce A) se žalobkyně zavázala vyplatit žalovanému částku 67 000 Kč a zajistit mu služby související s pojištěním způsobilosti splácet. Žalovaný se poskytnuté plnění, navýšené o úročení ve výši 64,59 % ročně a pojistné, zavázal splatit formou celkem 48 měsíčních splátek po 4 471 Kč, splatných vždy k 12. dni měsíce. V sekci B) pak byl zakotven mechanismus zahrnující automatické zesplatnění nesplaceného plnění vč. úročení, jež by do data zesplatnění přirostlo, a to pro případ, kdyby se žalovaný s plněním kterékoli splátky či její části ocitl v prodlení po dobu alespoň 65 dnů. Takto zesplatnění plnění (tzv. nová jistina) se stávalo splatným k datu zesplatnění (čl. 6), s tím, že pro případ prodlení s plněním na tzv. novou jistinu byla žalobkyně oprávněna tuto částku úročit sazbou zákonného úroku z prodlení (čl. 6) a současně též nárokovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % z částky nové jistiny za každý den prodlení (čl. 6). Pro případ prodlení s plněním kterékoli splátky bylo v téže sekci ujednáno též oprávnění umožňující žalobkyni nárokovat smluvní pokutu ve výši 499 Kč za prodlení s plněním na jednu každou splátku (čl. 6) a dále též oprávnění nárokovat náhradu nákladů účelně vynaložených v souvislosti s prodlením v délce alespoň 15 dnů, a to 200 Kč za jednu každou splátku (čl. 6). Základní parametry práv a povinností sjednaných shora, byly, ve formě tabulky, specifikovány též v dokumentu označeném jako„ PŘEDSMLUVNÍ FORMULÁŘ“, datovaném k 23. 6. 2021. S ohledem na distanční formu akceptace Smlouvy [číslo] žalobkyně a žalovaný sjednali též„ Dodatek“, který je koncipován jako žádost žalovaného o sjednání smlouvy distančním způsobem, za využití elektronických prostředků (čl. I.), s tím, že bude žalovaný, po zaslání SMS žalobkyni a uskutečnění iniciační platby, v procesu sjednávání identifikován elektronickým kódem, kterým je opatřen mj. i text„ Dodatku“. Identifikačním kódem žalovaného uvedeným výše pak byl opatřen též dokument označený jako„ PROHLÁŠENÍ KLIENTA“, datovaný k 23. 6. 2021, jehož prostřednictvím žalovaný mj. potvrdil, že žalobkyni stran svých majetkových a osobních poměrů poskytl úplné a pravdivé informace. Totožnost žalovaného si žalobkyně, nad rámec zaslaného identifikačního kódu, ověřila z předložené fotokopie občanského průkazu.

8. Po podpisu textu Smlouvy [číslo] žalobkyně vypracovala a žalovanému (oproti jeho podpisu) na předloženou dodejku, ze dne 29. 6. 2021, zaslala též dokument označený jako„ OZNÁMENÍ O SCHVÁLENÍ ÚVĚRU ke Smlouvě o úvěru [číslo]“. Zde byly označeny položky zahrnující vymezení (i.) plnění určeného k čerpání (67 000 Kč), (ii.) celkové částky určené ke splacení čerpaného plnění (188 304 Kč, bez pojistného), (iii.) doby trvání a jí korespondujícího počtu splátek (48 měsíců – 48 splátek), (iv.) výše jedné splátky (4 471 Kč) a (vi.) úrokové sazby (64,59 % ročně) atd. Spolu s textem uvedeného oznámení byl žalovanému zaslán též dokument označený jako„ SPLÁTKOVÝ KALENDÁŘ“, kde byla uvedena data splatnosti jednotlivých splátek (měsíčně od 12. 8. 2021) i způsob, jakým byly částky splátek rozvrženy k plnění na úhradu jistiny a úročení.

9. K pojištění způsobilosti splácet poskytnuté plnění se žalovaný zavázal na základě„ PŘIHLÁŠKY DO POJIŠTĚNÍ“ ze dne 23. 6. 2021, opatřené taktéž již výše uváděným identifikačním kódem, nahrazujícím podpis. Pojistné bylo stanoveno měsíčně splatnou částkou 548 Kč. Existenci přihlášky k pojištění dále žalovaný, identifikovaný elektronickým kódem opakovaně uváděným, dále potvrdil též v dokumentu označeném jako„ Příloha [číslo] k Návrhu na uzavření Smlouvy o úvěru/ Smlouvy o úvěru - Pojištění schopnosti splácet úvěr“. Parametry poskytovaných pojistných služeb a jim korespondujících povinností žalovaného byly formou tabulky specifikovány v dokumentu označeném jako„ Informační dokument o pojistném produktu“.

10. Sjednané plnění žalobkyně, dle potvrzení vystaveného [právnická osoba], na shora označený účet žalovaného odeslala dne 24. 6. 2021 (67 000 Kč). Následně prováděné splátky žalobkyně evidovala v dokumentu označeném jako„ Karta klienta“, kde jsou zaznamenány splátky, jež žalovaný na úhradu shora popsaného plnění provedl v období od 16. 7. 2021 do 4. 11. 2021 (celkem 9 442 Kč).

11. V souvislosti s vymáháním nesplacených splátek žalobkyně vypracovala dokumenty označené jako„ VÝZVA K ZAPLACENÍ – UPOZORNĚNÍ NA MOŽNOST ZESPLATNĚNÍ CELÉHO ÚVĚRU“ (z 12. 11. 2021) a„ VÝZVA K ZAPLACENÍ - UPOZORNĚNÍ NA MOŽNOST ZESPLATNĚNÍ CELÉHO ÚVĚRU“ (z 13. 12. 2021). V návaznosti na zesplatnění nesplaceného plnění žalobkyně k datu 16. 12. 2021 vypracovala dokument označený jako„ OZNÁMENÍ“, v jeho rámci žalovanému sdělovala, že bylo dosud nesplacené plnění zesplatněno a toto je splatné ve lhůtě 10 dnů od data odeslání. Stran odeslání listin, označených v tomto odstavci, žalobkyně nepředložila ničeho.

12. Naposledy byl žalovaný k úhradě nárokovaného plnění vyzván cestou dokumentu označeného jako„ Předžalobní výzva“, datovaného k 6. 4. 2022, v jehož rámci žalobkyně žalovanému stanovila dodatečnou lhůtu k úhradě v trvání 15 dnů od data odeslání. Předmětná výzva byla, dle předloženého poštovního podacího archu, odeslána téhož dne.

13. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, ve znění účinném k datu podpisu Smlouvy [číslo] (dále jen„ o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 1724 odst. 1 o. z. smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy.

16. Podle § 1727 o. z. každá z několika smluv uzavřených při témže jednání nebo zahrnutých do téže listiny se posuzuje samostatně. Plyne-li z povahy několika smluv nebo z jejich účelu známého stranám při uzavření smlouvy, že jsou na sobě závislé, je vznik každé z nich podmínkou vzniku ostatních smluv. Zánik závazku z některé z nich bez uspokojení věřitele zrušuje ostatní závislé smlouvy, a to s obdobnými právními účinky.

17. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Podle § 2758 odst. 1 o. z. pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné.

21. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. (1) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

23. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

24. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu podpisu Smlouvy [číslo] (dále jen z. s. ú.), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

25. Podle § 3 odst. 2 písm. a) z. s. ú. se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru.

26. Podle § 75 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

27. Podle § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

28. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu 19. 8. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

29. Výše zákonného úroku z prodlení je upravena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

30. Při právním hodnocení projednávaného nároku soud předně vyšel z povahy práv a povinností, které si mezi sebou žalobkyně a žalovaný, jako závazek, distanční formou ujednali prostřednictvím Smlouvy [číslo] vč. jejího dodatku a přílohy. Co do obsahu sjednaných práv a povinností vzal soud za rozhodný především charakter sjednaného plnění – úročené peněžité částky, jejíž splatnost následovala až po datu podpisu Smlouvy [číslo] nebyla tudíž předpokladem perfekce jejím prostřednictvím sjednaného závazku. Jako doplněk takto sjednaných práv a povinností se nadto žalobkyně, ve smyslu § 1727 o. z., žalovanému zavázala poskytovat též pojistné služby, a to pro případ, kdyby se žalovaný ocitl v situaci, kdy by nebyl schopen poskytnuté plnění splácet. S tím, že se žalovaný poskytnutou částku, navýšenou o smluvní úrok a pojistné, zavázal uhradit prostřednictvím sjednaných splátek. Na základě takto vymezených skutkových znaků soud závazek založený Smlouvou [číslo] jejími dodatky i přílohami právně kvalifikoval jako úvěr, ve smyslu § 2395 o. z., doplněný o pojištění, ve smyslu § 2758 odst. 1 o. z. Předmětný úvěr žalobkyně, jako certifikovaná poskytovatelka nebankovních půjček/úvěrů, sjednala v rámci své podnikatelské činnosti, tedy jako věřitel, ve smyslu § 3 odst. 2 písm. a) z. s. ú. Žalovaný naopak předmětný úvěr sjednal mimo rámec jakékoli podnikatelské či samostatně výdělečné činnosti, tedy jako spotřebitel ve smyslu § 419 o. z., a proto je třeba sjednaný úvěr právně kvalifikovat též jako spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 z. s.ú.

31. S ohledem na právní povahu sjednaného úvěru tak žalobkyni v průběhu kontraktačního procesu, předcházejícího sjednání závazku ze Smlouvy [číslo] ve smyslu § 86 odst. 1 z. s. ú., vznikla povinnost posoudit tzv. úvěruschopnost žalovaného. Splnění uvedené, svojí povahou předsmluvní, povinnosti představovalo nezbytnou podmínku poskytnutí spotřebitelského úvěru, přičemž její nesplnění příslušná právní úprava, ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú., sankcionuje neplatností. Charakter takto stanovené povinnosti pak svým významem přesahuje rovinu dvoustranného soukromoprávního poměru úvěrujícího a úvěrovaného a jako takový odráží i veřejný zájem na zajištění společensky akceptovatelné výměny majetkových hodnot tak, aby tato ve svém důsledku nezatěžovala veřejné sociální systémy. Přeneseně řečeno tak povinnost zkoumat tzv. úvěruschopnost přispívá k udržování veřejné pořádku, neboť:„ předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (citace viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018).

32. Současně též nelze pominout, že institut zkoumání tzv. úvěruschopnosti představuje jeden z dílčích prostředků ochrany spotřebitele před tzv. zneužívajícími klauzulemi, tedy prostředek, jehož účelem je narovnání spotřebitelských vztahů v rámci jednotného trhu celé Evropské unie. Ve smyslu závazného eurokonformního výkladu, představeného Soudním dvorem Evropské Unie, jsou proto soudy povinny existenci kterékoli tzv. zneužívající klauzule ve spotřebitelské smlouvě zohlednit bez dalšího a z úřední povinnosti (viz zejména rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne 4. 6. 2009, ve věci Pannon GSM Zrt. v . Erzsébet Sustikné Győrfi, zn. C -243/08). V této souvislosti také vzal soud dále v úvahu, že právě zakotvení povinnosti, spočívající ve zkoumání tzv. úvěruschopnosti spotřebitele, je výsledkem transpozice norem evropského práva, konkrétně Směrnice EP a Rady 2008/48/ES z 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, přičemž povaha povinnosti, spočívající ve zkoumání tzv. úvěruschopnosti spotřebitele již byla ze strany Soudního dvora Evropské unie podrobena tzv. eurokonformnímu výkladu. A to ve prospěch závěru, že v rámci soudních řízení je třeba otázku náležitého zkoumání tzv. úvěruschopnosti posuzovat z úřední povinnosti (viz závěry rozsudku Soudního dvora Evropské Unie ve věci„ OPR-Finance“ C -679/18 ze dne 5. 3. 2020), tedy pod sankcí absolutní neplatnosti, ve smyslu § 588 o. z. V této souvislosti též lze, nad rámec již uvedeného, odkázat na závěry Ústavního soudu ČR, dle nichž představuje soudní přezkum řádného posouzení tzv. úvěruschopnosti ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru nezbytnou součást práva úvěrovaného-spotřebitele na soudní ochranu, zaručenou čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019).

33. Odraz shora uvedených závěrů soudní praxe již zákonodárce dodatečně reflektoval v rámci novely § 87 z. s. ú. provedené zákonem č. 96/2022 Sb., účinné k 29. 5. 2022, neboť zde výslovně stanovil, že absence zjišťování tzv. úvěruschopnosti vyvolává neplatnost sjednaného spotřebitelského úvěru, k níž jsou soudy povinny přihlížet i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Uvedenou novelizaci z. s. ú. zákonodárce provedl, aniž by ji doprovodil jakýmikoli přechodnými ustanoveními, a lze tedy dovodit, že § 87 odst. 1 z. s. ú. v aktuálně účinném znění vyvolává právní účinky retroaktivně, tedy i ve vztahu ke spotřebitelským úvěrům sjednaným před 29. 5. 2022. S tím, že jakkoli se jedná o projev tzv. pravé retroaktivity, nelze současně pominout, že aplikační praxe, na základě závěrů shora uvedených, z totožného pojetí neplatnosti spotřebitelského úvěru vycházela již v době před 29. 5. 2022, dokonce i ve vztahu ke spotřebitelským úvěrům sjednaným již za účinnosti předchozí právní úpravy spotřebitelského úvěrování (zák. 145/2010 Sb.). Retroaktivní aplikace § 87 odst. 1 z. s. ú. tak nepředstavuje zásah do právní jistoty poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, a proto ji lze akceptovat.

34. V konkrétním případě pak žalobkyně tzv. úvěruschopnost žalovaného sice přezkoumávala, úroveň provedeného přezkumu však nebylo možné shledat za dostačující. Žalobkyni, nadto obchodní profesionálce v oboru poskytování spotřebitelských úvěrů, tak je třeba vytknout, že při ověřování majetkových poměrů žalovaného vyšla (vyjma dokladů o vyplácení mzdy) výlučně z údajů, jež sám žalovaný bez jakýchkoli podkladů uvedl v „ HODNOCENÍ KLIENTA“ (v rozporu se zásadami vymezenými např. v již výše citovaném rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Byť bylo možné takto sdělené údaje bez větších nesnází přezkoumat např. při konfrontaci s výpisem z bankovního účtu žalovaného, jak provedl soud. Již jen při prostém srovnání žalovaným sdělených údajů a údajů z jeho bankovního účtu za měsíc červen 2021 totiž nelze pominout, že žalovaný, s ohledem na záporné zůstatky předmětného bankovního účtu,„ hospodařil“ se ztrátou, k jejímuž vyrovnání mu nepostačovaly vlastní příjmy (jakkoli přinejmenším mírně nadprůměrné), což jej zjevně dále vedlo ke sjednání hned několika spotřebitelských úvěrů (resp. kontokorentů řádově i ve statisícových částkách - viz kontokorent od [obec] spořitelny vyplacený dne 9. 6. 2021), jejichž existenci před žalobkyní zamlčel. S tím, že přinejmenším jeden další spotřebitelský úvěr již žalovaný t. č. splácel (viz splátka z 10. 6. 2021). Současně také z údajů evidovaných na bankovním účtu žalovaného vyplývá, že tento měsíčně„ nevyžil“ z jinak uváděné částky tzv. životního minima a spíše symbolických nákladů bydlení (nadto blíže nespecifikovaných), neboť se ve velkém věnoval investicím, jež však neměly kladný efekt a naopak, právě tyto lze spatřovat jako příčinu zadlužování žalovaného, resp. jako reálnou příčinu toho, proč nakonec požádal o finanční plnění i žalobkyni.

35. V návaznosti na hodnocení provedené v předchozím odstavci soud shledal, že žalobkyně nedostála své povinnosti přezkoumat tzv. úvěruschopnost žalovaného s náležitou péčí, ve smyslu § 75 z. s.ú., a závazek ze spotřebitelského úvěru, založeného ze Smlouvy [číslo] vč. akcesoricky vzniknuvšího závazku z pojištění (jako závislé smlouvy nezpůsobilé samostatné existence, ve smyslu § 1727 o. z.), je proto na místě kvalifikovat jako absolutně neplatný, ve smyslu § 588 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 z. s. ú., a to pro porušení zákona (o spotřebitelském úvěru) a související zjevné narušení veřejného pořádku. Přičemž„ zjevnost“ narušení veřejného pořádku, ve smyslu jeho jednoznačnosti a nepochybnosti (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 31 ICdo 36/2020 ze dne 10. 6. 2020, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek jako R 104/2020 civ.), je zde dána především s ohledem na nedbalý přístup žalobkyně, která, ač měla povědomí o rizikovosti provedené transakce, poskytla spotřebitelský úvěr bez vyžádání podkladů alespoň rámcově mapujících majetkové poměry žalovaného, který nadto, vzhledem ke„ ztrátovému“ způsobu hospodaření, již k datu poskytnutí nedisponoval prostředky k řádnému splácení. Závazek ze Smlouvy [číslo] z úřední povinnosti prohlášený za neplatný, tak pozbyl právních účinků od samého počátku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4635/2007 ze dne 29. 10. 2008), a plnění poskytnutá z jeho titulu tedy bylo na místě právně kvalifikovat jako tzv. kvazi závazek z bezdůvodného obohacení, ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. Z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného, se zohledněním již uskutečněných splátek, ve smyslu § 2993 o. z., proto soud uplatněný nárok akceptoval jako důvodný co do částky 57 558 Kč (67 000 Kč - 9 442Kč), odpovídající částce nesplacené jistiny. Jako datum, kdy se žalovaný, ve smyslu § 1968 o. z., s plněním na uvedenou částku dostal do prodlení, soud určil den následující po uplynutí patnáctidenní lhůty k plnění, jež byla stanovena v předžalobní výzvě. A to s ohledem na skutečnost, že takto učiněná upomínka představuje i první doloženou výzvu k uhrazení celého plnění, právně kvalifikovaného jako bezdůvodné obohacení (obdobně viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ze dne 7. 4. 2010). Od data 22. 4. 2022 tedy žalobkyni, ve smyslu § 1970 o. z., vzniklo též právo nárokovat zákonný úrok z prodlení. Datum prodlení žalovaného, tj. 22. 4. 2022, soud určil v návaznosti na zjištění, že lhůta k plnění byla v předžalobní výzvě stanovena do 15. dne po jejím odeslání, tj. po 6. 4. 2022.

36. Plnění, vymezené ve výroku I., je žalovaný povinen zaplatit v zákonné, třídenní lhůtě, ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.

37. Ve zbytku soud, výrokem II., uplatněný nárok zamítl, neboť zde vymezená plnění (částka převyšující nesplacenou jistinu, částky smluvních pokut, pojistného, smluvního úročení i úročení zákonného z částky převyšující nesplacenou jistinu, resp. nárokovaná za období, kdy se žalovaný nenacházel v prodlení) byla odvozena z právního poměru, který měl být založen Smlouvou [číslo] resp. jejími dodatky a přílohami (stran akcesorického pojištění), jenž však, jak soud uvedl výše, jakožto absolutně právní jednání, od samého počátku nevyvolával zamýšlené právní účinky.

38. O nákladech řízení rozhodl soud s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalobkyni, která žalovaného v souladu s § 142a odst. 1 o. s. ř. před podáním žaloby vyzvala k dobrovolnému plnění, přiznal právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení. Rozsah procesního úspěchu žalobkyně byl určen jako rozdíl jejího procesního úspěchu (59 %) a procesního úspěchu žalovaného (41%), tj. 18 %, a to i se zohledněním příslušenství nárokované pohledávky (obdobně viz např. usnesení Nejvyššího soudu 23 Cdo 2585/2015 ze dne 3. 12. 2015), jež soud pro účely výpočtu procesního úspěchu účastníků kapitalizoval k datu vyhlášení rozsudku Při určení procesního úspěchu žalobkyně soud vycházel ze závěru, že bylo žalobkyni přiznáno právo na zaplacení částky 57 558 Kč a jí nárokovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně jdoucího z přiznané částky od 22. 4. 2022 do zaplacení (kap. částkou 1 608,47 Kč). Naopak, žalobkyně s uplatněným nárokem neuspěla co do dílčího nároku na částku rozdílu nárokovaného plnění (tzv. nové jistiny, vč. pojistného, smluvních pokut z prodlení za dílčí splátky i za související paušální náhrady) a částky bezdůvodného obohacení (celkem 21 441 Kč), smluvních pokut (ve výši 9 869,79 Kč), smluvního úroku do 10. 1. 2022 (ve výši 2 746,80 Kč), smluvního úroku po datu 10. 1. 2022 (kap. částkou 3 414,72 Kč), zákonného úroku z prodlení z částky 78 999 Kč za období od 18. 12. 2021 do 21. 4. 2022 (kap. částkou 2 318,02 Kč) a zákonného úroku z prodlení jdoucího z částky 21 441 Kč od 22. 4. 2022 do zaplacení (kap. částkou 599,17 Kč). Tarifní hodnotu jednoho úkonu právní služby v projednávané věci soud, s odkazem na výši jistiny nárokovaného plnění, ve smyslu § 7 nařízení vlády č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále a. t.), určil částkou 4 660 Kč. Náhrada nákladů žalobkyně pak v konkrétním případě zahrnuje zaplacený soudní poplatek ve výši 4 444 Kč a náhradu za odměnu její zástupkyně. S tím, že odměna zástupkyně žalobkyně sestává z (i.) odměny za 5 úkonů právní služby, ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a. t. (převzetí věci, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby, vyjádření učiněné k výzvě soudu a účast na jednom soudním jednání), (ii.) paušální náhrady 300 Kč za jeden každý úkon právní služby, ve smyslu § 13 odst. 4 a. t. - 5 x 300 Kč, a náhrady za promeškaný čas, ve smyslu § 14 odst. 3 a. t. - 4 x 100 Kč, související s cestou zástupce žalobkyně z [obec] do [obec] a zpět v délce 2 x 60 km, odpovídající 4 zameškaným půlhodinám. Dále náhrada nákladů řízení zahrnuje též cestovní náhrady zástupce žalobkyně za cestovné (873,72 Kč) za cestu v délce 120 km, jíž tento provedl z místa svého sídla k soudnímu jednání v [obec] zpět, ve smyslu § 13 odst. 1 a. t. Tato cesta byla provedena osobním automobilem tov. zn. VW Passat, [registrační značka], s kombinovanou spotřebou 5.8 l benzinu o 95 oktanech na 100 km (při nákladech amortizace 4,70 Kč za 1 km a normované ceně benzinu o 95 oktanech 44,50 Kč za 1 litr, ve smyslu vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění účinném k 19. 8. 2022). Vše, vyjma náhrady za soudní poplatek, ve smyslu § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., navýšeno o náhradu za DPH ve výši 21 %, celkem o 5 475,48 Kč, neboť je zástupkyně žalobkyně plátcem předmětné daně. Celkem tak výše náhrady nákladů řízení činí 35 993,20 Kč, z níž je žalovaný, s ohledem na míru procesního úspěchu, povinen zaplatit 6 478,78 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit v zákonné, třídenní lhůtě, ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř., k rukám zástupkyně žalobkyně, ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř.