10 C 104/2023

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudcem Janem Tomešem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 28 050 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 390 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se, co do nároku na zaplacení částky 19 660 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 792,41 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 211,38 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucího z částky 15 800,82 Kč za období od 29. 1. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 25,23 % ročně jdoucího z částky 15 800,82 Kč za období od 29. 1. 2022 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou, podanou u nadepsaného soudu dne 2. 11. 2022, ve znění doplnění ze dne 12. 5. 2023, se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení pohledávky ve výši 28 050 Kč a jejího příslušenství zahrnujícího kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 792,41 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 3 211,38 Kč, zákonný úrok z prodlení jdoucí z částky 15 800,82 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a smluvní úrok ve výši 25,23 % ročně jdoucí z částky 15 800,82 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení. V odůvodnění podané žaloby žalobkyně uvedla, že nárokovanou pohledávku i její příslušenství nabyla z titulu„ Smlouvy o postoupení pohledávek“, jíž dne 28. 1. 2022 sjednala se společností [právnická osoba], (dále jen„ postupitel“), o čemž byl žalovaný informován zvlášť zasílaným dopisem. K úhradě nárokovaného plnění žalobkyně žalovaného po datu postoupení vyzývala, naposledy předžalobní upomínkou zaslanou zástupcem žalobkyně, avšak žalovaný nesplatil ničeho. Postoupený závazek, zakládající právo na nárokovanou pohledávku, byl založen„ Smlouvou o zápůjčce [číslo]“ ze dne 15. 10. 2019 (dále jen„ Smlouva [číslo]“), z jejíhož titulu postupitel žalovanému v hotovosti vyplatil částku 20 000 Kč. S tím, že postupitel poskytnuté plnění úročil sazbou 25,23 % ročně. Ještě před sjednáním závazku také postupitel, v souladu s § 84 až § 89 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinnému k datu sjednání Smlouvy [číslo] (dále jen„ z. s. ú.“), s náležitou odbornou péčí a v důvěře v poctivost a dobrou víru žalovaného ověřil, že je tento, s ohledem na své osobní a majetkové poměry, schopen poskytnuté plnění splácet. V této souvislosti postupitel vyšel z údajů a listin, jež mu za účelem doložení svých osobních a majetkových poměrů poskytl sám žalovaný, který byl o této své povinnosti řádně poučen, mj. i ve vztahu k možnému trestněprávnímu postihu za trestný čin úvěrového podvodu. Zjištěné údaje byly následně zaneseny do„ Zákaznické karty“ a postupitelem vyhodnoceny. V návaznosti na zjištěné údaje o majetkových poměrech žalovaného postupitel vyměřil žalovanému 78 týdenních splátek po 509 Kč. Datum poslední splátky bylo stanoveno na 13. 4. 2021 Celkem vyměřená suma, určená postupitelem ke splácení, zahrnovala též smluvní úrok ve výši 9 634 Kč a náklady administrace ve výši 10 026 Kč. Žalovaný nicméně, po zaplacení částky 11 610 Kč, přestal plnění poskytnuté na základě Smlouvy [číslo] splácet.

2. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila. Žalovaný se k uplatněnému nároku nijak nevyjádřil a k jednání se bez omluvy nedostavil, byť mu byly žaloba (26. 5. 2023) i předvolání k jednání (10. 7. 2023) řádně doručeny.

3. Soud provedl dokazování, v jehož rámci, ve smyslu § 132 o. s. ř., provedl a hodnotil, samostatně i ve vzájemných souvislostech, níže uvedené:

4. Z písemného vyhotovení Smlouvy [číslo] datovaného k 15. 10. 2019, doloženého spolu s písemným vyhotovením„ Smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru“, užívaných postupitelem, vzal soud za prokázané, že postupitel vyplatil žalovanému částku 13 006 Kč, a to v hotovosti, oproti podpisu písemného vyhotovení Smlouvy [číslo] Částku 6 994 Kč pak postupitel využil k umoření staršího závazku žalovaného, založeného v jeho prospěch z titulu smlouvy evidované pod [číslo]. Poskytnutou částku, navýšenou o poplatek ve výši 19 660 Kč (celkem tedy 39 660 Kč), zahrnující smluvní úrok (částku 9 634 Kč) a poplatek za administrativní činnost (částku 10 026 Kč), se žalovaný zavázal splatit formou celkem 77 splátek po 509 Kč a jedné splátky po 467 Kč. Jednotlivé splátky byly splatné v týdenních obdobích. První splátku tak byl žalovaný povinen splatit 7. kalendářní den po datu podpisu.

5. Při posuzování majetkových poměrů žalovaného vycházel postupitel z doložených listin a z údajů, které žalovaný sdělil v dokumentu označeném jako„ Zákaznická karta“, datovaném k 15. 10. 2019. Jako přílohy uvedeného dokumentu žalovaný doložil své daňové přiznání za rok 2018 a živnostenský list. Žalovaný zde též potvrdil, že užívá bankovní účet, výpis z něho však nedoložil. V předložené„ Zákaznické kartě“ žalovaný dále uvedl, že je svobodný, nemá vyživovací povinnosti, dosáhl základního vzdělání a bydlí u rodičů. Příjem žalovaného byl t. č. představován výlučně příjmem z podnikání v oboru stavebnictví ve výši 11 505 Kč měsíčně, celkové příjmy domácnosti, v níž žalovaný t. č. žil, činily (bez bližšího označení) 39 000 Kč, resp. 50 505 Kč. Z uvedeného příjmu žalovaný částkou 1 975 Kč měsíčně splácel své další závazky u postupitele, částkou 2 000 Kč závazky u třetích subjektů a částkou 2 000 Kč další výdaje, souhrnně označené jako„ odhadované měsíční výdaje žadatele“.

6. V dokumentu, označeném jako„ Tabulka umoření“, postupitel zaznamenal, že žalovaný z poskytnutého plnění splatil 11 610 Kč.

7. Dokumentem, označeným jako„ Smlouva o postoupení pohledávek“, datovaným k 28. 1. 2022 a doloženým spolu se seznamem postoupených pohledávek (ve formě tabulky, zde pod [číslo] nárokovaná pohledávka), bylo prokázáno, že právo nárokovat pohledávku ze Smlouvy [číslo] ve smyslu čl. XII. odst. 14 tohoto dokumentu, s účinností k datu podpisu, přešlo na žalobkyni. O přechodu práva nárokovat předmětnou pohledávku byl žalovaný informován dopisem datovaným k 30. 1. 2022. K odeslání tohoto dopisu došlo, dle přiloženého poštovního podacího lístku, k 24. 2. 2022.

8. Naposledy byl žalovaný k úhradě nárokovaného plnění vyzván zástupcem žalobkyně cestou„ Výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě“, datované k 6. 6. 2022, která byla doložena spolu s poštovním podacím lístkem dokládajícím její odeslání, datovaným k 7. 6. 2022.

9. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, ve znění účinném k datu podpisu Smlouvy [číslo] (dále jen„ o. z.“), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

10. Podle § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

12. Podle § 1887 o. z. postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.

13. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

16. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

17. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. (1) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

20. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. poskytovatelem je ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

21. Podle § 75 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

22. Podle § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

23. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném po datu 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Výše zákonného úroku z prodlení je upravena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

25. Při právním hodnocení projednávané věci vyšel soud z povahy práv a povinností, utvářejících v souhrnu obsah závazku, sjednaného mezi postupitelem a žalovaným. Obsahem předmětného závazku byla především povinnost postupitele vyplatit žalovanému, bezprostředně, oproti podpisu Smlouvy [číslo] finanční plnění. Této povinnosti postupitele korespondovala povinnost žalovaného poskytnuté finanční plnění splatit, a to po navýšení o úročení a související poplatky. Popsaný závazek tak soud právně kvalifikoval jako úročenou zápůjčku, ve smyslu § 2390 o. z. spojení s § 2392 odst. 1 o. z. S ohledem na postavení smluvních stran měla sjednaná zápůjčka též charakter spotřebitelského úvěru, ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú., upraveného nad rámec obecné právní úpravy též speciálním právním předpisem. V tomto směru vzal soud v úvahu, že postupitel, subjekt nebankovní povahy poskytující úročená finanční plnění, závazek sjednal v rámci své podnikatelské činnosti, jako poskytoval, ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú, a žalovaný jako spotřebitel, ve smyslu § 419 o. z., tedy mimo rámec podnikatelské činnosti.

26. S ohledem na právní povahu sjednané zápůjčky tak postupiteli v průběhu kontraktačního procesu, předcházejícího sjednání závazku ze Smlouvy [číslo] ve smyslu § 86 odst. 1 a odst. 2 z. s. ú., vznikla povinnost posoudit tzv. úvěruschopnost žalovaného. Splnění uvedené, svojí povahou předsmluvní, povinnosti představovalo nezbytnou podmínku poskytnutí spotřebitelského úvěru, přičemž její nesplnění příslušná právní úprava, ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú., sankcionuje neplatností. Charakter takto stanovené povinnosti totiž svým významem přesahuje rovinu dvoustranného soukromoprávního poměru a jako takový odráží i veřejný zájem na zajištění společensky akceptovatelné výměny majetkových hodnot tak, aby tato ve svém důsledku nezatěžovala veřejné sociální systémy. Přeneseně řečeno tedy povinnost zkoumat tzv. úvěruschopnost přispívá k udržování veřejného pořádku, neboť:„ předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve“ (citace viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018).

27. Současně též nelze pominout, že institut zkoumání tzv. úvěruschopnosti představuje jeden z dílčích prostředků ochrany spotřebitele před tzv. zneužívajícími klauzulemi, tedy prostředek, jehož účelem je narovnání spotřebitelských vztahů v rámci jednotného trhu celé Evropské unie. Ve smyslu závazného eurokonformního výkladu, představeného Soudním dvorem Evropské unie, jsou proto soudy povinny existenci kterékoli tzv. zneužívající klauzule ve spotřebitelské smlouvě zohlednit bez dalšího a z úřední povinnosti (viz zejména rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne 4. 6. 2009, ve věci Pannon GSM Zrt. v . Erzsébet Sustikné Győrfi, zn. C -243/08). V této souvislosti také vzal soud dále v úvahu, že právě § 86 a 87 z. s. ú. jsou výsledkem transpozice norem evropského práva, konkrétně Směrnice EP a Rady 2008/48/ES z 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Citované ustanovení § 86 z. s. ú. pak již bylo ze strany Soudního dvora Evropské unie podrobeno tzv. eurokonformnímu výkladu. Ve prospěch závěru, že v rámci soudních řízení je třeba otázku náležitého zkoumání tzv. úvěruschopnosti posuzovat z úřední povinnosti (viz závěry rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci„ OPR-Finance“ C -679/18 ze dne 5. 3. 2020), a tedy pod sankcí absolutní neplatnosti, ve smyslu § 588 o. z. V této souvislosti též, nad rámec již uvedeného, je možno odkázat i na závěry Ústavního soudu, dle nichž představuje soudní přezkum řádného posouzení tzv. úvěruschopnosti ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru nezbytnou součást práva úvěrovaného-spotřebitele na soudní ochranu, zaručenou čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (viz závěry nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019).

28. Odraz shora uvedených závěrů soudní praxe již zákonodárce dodatečně reflektoval v rámci novely § 87 z. s. ú. provedené zákonem č. 96/2022 Sb., účinné k 29. 5. 2022, neboť zde výslovně stanovil, že absence náležitého přezkumu tzv. úvěruschopnosti vyvolává neplatnost sjednaného spotřebitelského úvěru, k níž jsou soudy povinny přihlížet i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Uvedenou novelizaci z. s. ú. zákonodárce provedl, aniž by ji doprovodil jakýmikoli přechodnými ustanoveními, a lze tedy dovodit, že § 87 odst. 1 z. s. ú. v aktuálně účinném znění vyvolává právní účinky retroaktivně, tedy i ve vztahu ke spotřebitelským úvěrům sjednaným v režimu z. s. ú. před 29. 5. 2022. S tím, že jakkoli se jedná o projev tzv. pravé retroaktivity, nemohl soud pominout skutečnost, že aplikační praxe, na základě závěrů shora uvedených, z totožného pojetí neplatnosti spotřebitelského úvěru vycházela již v době před 29. 5. 2022, dokonce i ve vztahu ke spotřebitelským úvěrům sjednaným již za účinnosti předchozí právní úpravy spotřebitelského úvěrování (zák. 145/2010 Sb.). Retroaktivní aplikace § 87 odst. 1 z. s. ú. tak nepředstavuje zásah do právní jistoty poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, a proto ji bylo možné akceptovat.

29. V návaznosti na učiněná skutková zjištění soud dále konstatuje, že postupitel tzv. úvěruschopnost žalovaného s odpovídající mírou pečlivosti, v rozporu s § 75 z. s. ú. ve spojení s § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú., nepřezkoumal a nevyhodnotil potenciální rizika. Postupitel totiž při přezkumu tzv. úvěruschopnosti žalovaného, co do jeho osobních i majetkových poměrů, vycházel převažující měrou z tvrzení, jež žalovaný uvedl v dokumentu„ Zákaznická karta“. A to navzdory skutečnosti, že vyjma tvrzení o výši příjmů z podnikání (podložených daňovým přiznáním a živnostenským listem) a výši interních splátek již dřív žalovaným odváděným samotnému postupiteli (ty byly postupiteli přirozeně známy), nebyla tato tvrzení podložena jakýmikoli objektivními podklady (v rozporu se standardy vymezenými např. v již citovaném rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). K datu poskytnutí finančního plnění, nadto z části sloužícímu k refinancování již dřív sjednaného a dosud nevyrovnaného závazku, tak postupitel neměl ověřeno, (i.) zda příjem„ domácnosti“ žalovaného, podstatně přesahující jeho vlastní, doložené příjmy z podnikání (11 505 Kč, nedosahující ani t. č. předepsané částky tzv. minimální mzdy ve výši 13 350 Kč), činí jím uváděné sumy (ostatně, nebylo ani rozvedeno kdo a z jakého titulu tyto sumy pobírá) a (ii.) ani jaké jsou reálné výdaje žalovaného. Přičemž soud stran žalovaným tvrzených výdajů (2 000 Kč, vyjma splátek), nepominul, že tyto by nedosahovaly ani částky t. č. předepsaného životního minima (t. č. 3 410 Kč, ve smyslu § 1 nařízení vlády č. 409/2011 Sb.), a je tudíž nanejvýše pochybné, zda by dospělý, manuálně pracující muž dokázal z takto uváděné částky vyžít. Závěrem tohoto bodu také je třeba doplnit, že postupitel nevyužil možnosti si majetkové poměry žalovaného blíže a komplexněji ověřit i z dalších zdrojů objektivní povahy. Byť se v konkrétním případě postupiteli nabízela možnost vyžádat si od žalovaného výpis z jeho bankovního účtu. Tím spíše, pokud sám žalovaný v „ Zákaznické kartě“ sám uvedl, že bankovní účet užívá.

30. Za daného stavu věci tedy lze uzavřít, že postupitel nedostál své povinnosti přezkoumat tzv. úvěruschopnost žalovaného s náležitou péčí a závazek ze spotřebitelského úvěru, založeného ze Smlouvy [číslo] soud kvalifikoval jako absolutně neplatné právní jednání, ve smyslu § 588 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 z. s. ú. Konkrétně pro porušení zákona (o spotřebitelském úvěru) a související zjevné narušení veřejného pořádku. Přičemž„ zjevnost“ narušení veřejného pořádku, ve smyslu jeho jednoznačnosti a nepochybnosti (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 31 ICdo 36/2020 ze dne 10. 6. 2020, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek jako R 104/2020 civ.), je zde dána především s ohledem na nedbalý přístup postupitele, který, ač měl povědomí o rizikovosti provedené transakce, poskytl spotřebitelský úvěr bez vyhodnocení všech rizik. Závazek ze Smlouvy [číslo] z úřední povinnosti prohlášený za neplatný, tak pozbyl právních účinků od samého počátku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4635/2007 ze dne 29. 10. 2008), a plnění poskytnutá z jeho titulu tedy bylo na místě právně kvalifikovat toliko jako tzv. kvazi závazek z bezdůvodného obohacení, ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z., založený fakticky, vyplacením částky 20 000 Kč. Z titulu bezdůvodného obohacení proto soud uplatněný nárok, ve smyslu § 2993 o. z., akceptoval jako důvodný pouze co do částky 8 390 Kč, odpovídající částce nesplacené jistiny ze Smlouvy [číslo] (20 000 Kč - 11 610 Kč). Právě a pouze tento nárok, jako pohledávku, totiž mohla žalobkyně z titulu postoupení souboru obdobně vzniknuvších pohledávek, ve smyslu § 1879 o. z. ve spojení s § 1887 o. z., nabýt.

31. Co se týče otázky prodlení s úhradou částky bezdůvodného obohacení, je třeba odkázat na shora citovaný § 87 odst. 1 z. s. ú. Ten, oproti obecné úpravě splatnosti plnění z bezdůvodného obohacení (splatného k výzvě ochuzeného), stran splacení jistiny z absolutně neplatného spotřebitelského úvěru, poskytnutého bez náležitého přezkumu tzv. úvěruschopnosti, konstruuje stav, kdy se toto plnění stává splatným až na základě rozhodnutí soudu, v jím stanovené přiměřené lhůtě, případně ve lhůtě dodatečně dojednané přímo účastníky. Do prodlení s plněním na částku poskytnuté jistiny, ve smyslu § 1968 o. z., se tak osoba, jíž byla jistina absolutně neplatného spotřebitelského úvěru vyplacena, může dostat nejprve k okamžiku, kdy uplyne soudem stanovená, případně účastníky sjednaná, dodatečná lhůta (obdobně viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022). S přihlédnutím k popsanému závěru tedy lze konstatovat, že se žalovaný za podmínek projednávané věci dosud, v rozporu s § 1968 o. z., neocitl v prodlení, a žalobkyni (ani postupiteli) tedy, ve smyslu § 1970 o. z., platně nevznikl nárok na zákonný úrok z prodlení (kapitalizovaný i nekapitalizovaný), který proto soud, v rámci výroku II. rozsudku, zamítl. 32. [příjmení] uplatněného nároku, zahrnujícího (i.) částku 19 660 Kč (odpovídající rozdílu nárokovaného a přiznaného plnění z vyplacených jistin i dalších plnění) a (ii.) veškeré smluvní úročení (kapitalizované i nekapitalizované) soud výrokem II. rozsudku taktéž zamítl, neboť nárok na tato plnění měl být založen ze závazku založeného ujednáními ze Smlouvy [číslo] který však, jak bylo rozvedeno výše, jakožto absolutně neplatné právní jednání od samého počátku nevyvolával zamýšlené právní účinky.

33. O nákladech řízení rozhodl soud, s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř., tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. V tomto směru bylo na místě přihlédnout ke skutečnosti, že v řízení, s ohledem na míru procesního úspěchu, uspěl převažující měrou žalovaný, neboť byl uplatněný nárok, i se zohledněním příslušenství, v převažujícím rozsahu zamítnut. Žalovaný nicméně v řízení zůstal pasivní a nečinil na svou obranu žádné procení úkony, v jejichž důsledku by mu ve vztahu k vedenému řízení vznikly účelně vynaložené výlohy, jež by mu žalobkyně měla nahradit.

34. Splatnost plnění, uloženého žalovanému k úhradě výrokem I., soud, ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř., stanovil v zákonné, třídenní lhůtě.