10 C 11/2026

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudcem Janem Tomešem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 49 470 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč, a to formou splátek po 2 500 Kč měsíčně splatných vždy k 25. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do nároku na zaplacení částky 19 470 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně jdoucího z částky 42 000 Kč od 2. 12. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou, podanou u nadepsaného soudu dne , datum, , se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení finančního plnění zahrnujícího částku , částka, , částku smluvní pokuty ve výši , částka, a příslušenství sestávajícího ze zákonného úroku z prodlení jdoucího z částky , částka, od , datum, do zaplacení. V odůvodnění podané žaloby žalobkyně uvedla, že z titulu „smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “ (dále jen „Smlouva č. , hodnota, “), sjednané elektronicky formou potvrzeného 5místného SMS kódu a za využití předchozí verifikační platby ve výši , částka, , žalovanému na bankovní účet č. , č. účtu, , z něhož byla vyplacena verifikační platba, vyplatila, formou průběžných plnění ze dnů , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, , identifikovaných pod variabilním symbolem , var. symbol, (odpovídajícím rodnému číslu žalovaného) celkem , částka, , oproti čemuž se žalovaný zavázal, že poskytnuté plnění, navýšené o úročení ve výši 40 % měsíčně, splatí ve lhůtě do , datum, , a to pod sankcí případného zesplatnění a smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Takto popsaná práva a povinnosti pak žalovaný a žalobkyně sjednali za podmínek daných „všeobecnými obchodními podmínkami“ žalobkyně (dále jen „VOP“) a zároveň poté, co žalobkyně osobu žalovaného prolustrovala v rejstřících ISIR, CEE, NRKI a BRKI a ověřila si i stav jeho bankovního účtu. Po datu poskytnutí však žalovaný, do data splatnosti a ani následně, nesplatil ze sjednaného plnění ničeho, byť byl k zaplacení upomínán, naposledy cestou předžalobní výzvy ze dne , datum, .

2. Žalovaný se k žalobě písemně nevyjádřil, dostavil se však k jednání, kde potvrdil, že žalobkyni o poskytnutí úvěru elektronicky požádal, načež, cestou e-mailu, obdržel i smluvní dokumentaci. Současně také žalovaný doplnil, že žalobkyni o poskytnutí úvěru požádal z důvodu tíživé situace, v níž se ocitl poté, co se mu narodil potomek a on i rodina potřebovali finanční prostředky, jež t. č. čerpali z půjček, která spláceli z půjček dalších. Žalobkyně, resp. její zástupkyně, se z nařízeného jednání omluvila.

3. Soud provedl dokazování, v jehož rámci, ve smyslu § 132 o. s. ř., provedl a hodnotil, samostatně i ve vzájemných souvislostech, níže uvedené:

4. Textem písemného vyhotovení Smlouvy č. , hodnota, , datovaným k , datum, , vzal soud za prokázané, že se žalobkyně žalovanému zavázala zřídit úvěrový rámec s limitem až , částka, , s platebním místem na bankovním účtu č. , č. účtu, a s úročením ve výši 40 % měsíčně. Poskytované plnění se žalovaný zavázal splácet vždy k 28. dni v měsíci, minimálně v rozsahu t. č. přirostlého úročení. Pro případ prodlení s plněním účastníci ve prospěch žalobkyně ujednali právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z částky, s jejímž splácením by se žalovaný případně ocitl v prodlení, a také právo žalobkyně, pro případ prodlení žalovaného delšího než 2 měsíce, po předchozí výzvě zesplatnit t. č. nesplacené plnění. Předložený text neobsahuje, vyjma předtištěného jména, žádný záznam o podpisu žalovaného ani elektronickou značku podpis nahrazující .

5. Společnost , právnická osoba, . písemnou zprávou z , datum, potvrdila, že byl bankovní účet č. , č. účtu, k datu podání její písemné zprávy veden výlučně ve prospěch žalovaného. V předloženém výpisu z uvedeného bankovního účtu, pokrývajícím transakce z období od července do srpna roku 2024, pak jsou k , datum, (, částka, ), , datum, (, částka, ), , datum, (, částka, + , částka, ), , datum, (, částka, + , částka, ), , datum, (, částka, + , částka, ), , datum, (, částka, ), , datum, (, částka, ) a , datum, (, částka, + , částka, + , částka, ), zaznamenány příchozí platby ve výši , částka, , které, pod VS , var. symbol, , ve prospěch žalovaného vyplatila žalobkyně. Zde označené transakce dále dokládají též písemná potvrzení, jež v systému „thepay“ pořídila žalobkyně. Žalobkyně dále k důkazu předložila i výpis z bankovního účtu č. , č. účtu, , v němž jsou barevně označeny příchozí platby, přičemž mezi odchozími platbami, obdobně jako ve výpisu z bankovního účtu poskytnutého pro účely řízení společností , právnická osoba, ., lze zaznamenat řádově desítky až nižší stovky plateb ve prospěch sázkových společností jako , Anonymizováno, a , Anonymizováno, .

6. Naposledy vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení nárokovaného plnění prostřednictvím upomínky datované k , datum, , která byla, dle souběžně předloženého písemného potvrzení, k poštovní přepravě podána , datum, .

7. Nárokovaná pohledávka není, např. pod č. , hodnota, , v rámci dodatku č. , hodnota, , uvedena mezi pohledávkami, jež tvoří zajištění k zástavní smlouvě sjednané mezi žalobkyní (jako dlužníkem) a společností , právnická osoba, . (jako věřitelem). Obdobně nelze dovodit, že by na nárokovanou pohledávku dopadal akt sjednání souběžně předložené „Smlouvy o postoupení pohledávek“ ze dne , datum, , jíž žalobkyně sjednala s již výše jmenovanou společností , právnická osoba, .

8. Žalobkyně dále k důkazu předložila text dopisu, nadepsaného jako „Zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, “, datovaného k , datum, . Odeslání tohoto dokumentu nicméně nebylo doloženo žádnými doklady a za situace, kdy se zástupkyně žalobkyně ani žalobkyně nedostavily k soudnímu jednání, nebylo možné tento nedostatek odstranit cestou výzvy k doložení, ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. (totožně viz závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ).

9. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, ve znění účinném v období mezi červencem a srpnem roku 2024 (dále jen „o. z.“), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

10. Podle § 561 odst. 1 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

11. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. (1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k období mezi červencem až srpnem roku 2024 (dále jen z. s. ú.), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. pro účely tohoto zákona se rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

19. Podle § 75 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

20. Podle § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Výše zákonného úroku z prodlení je upravena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k datům počátku prodlení.

23. Při právním hodnocení projednávané věci vyšel soud z povahy práv a povinností sjednaných mezi žalobkyní a žalovaným z minimálně konkludentně odsouhlaseného závazku ze Smlouvy č. , hodnota, (založeného po odsouhlasení elektronicky, ve smyslu § 562 odst. 1 o. z. a § 562 o. z., zaslané smluvní dokumentace, jak potvrdil žalovaný). Obsahem předmětného závazku byla především povinnost žalobkyně poskytnout žalovanému úročené finanční plnění. Této povinnosti žalobkyně korespondovala povinnost žalovaného poskytnuté plnění, navýšené o úročení i případná sankční plnění, vyrovnávat. Předmětný závazek soud, s přihlédnutím k jeho obsahu, právně kvalifikoval jako závazek z úvěru, ve smyslu § 2395 o. z. Vzhledem k postavení smluvních stran měl sjednaný úvěr též charakter úvěru spotřebitelského, ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú, upraveného nad rámec obecné právní úpravy též speciálním právním předpisem. V tomto směru vzal soud v úvahu, že žalobkyně, nebankovní poskytoval spotřebitelských úvěrů, předmětný závazek sjednala v rámci své podnikatelské činnosti, jako poskytovatel, ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú., a žalovaný naopak jako spotřebitel, ve smyslu § 419 o. z., tedy mimo rámec jakékoli podnikatelské činnosti.

24. S ohledem na právní povahu sjednaného úvěru tak žalobkyni v průběhu kontraktačního procesu, předcházejícího sjednání závazku ze Smlouvy č. , hodnota, , ve smyslu § 86 odst. 1 a odst. 2 z. s. ú., vznikla povinnost posoudit tzv. úvěruschopnost žalovaného. Splnění uvedené, svojí povahou předsmluvní, povinnosti představovalo nezbytnou podmínku poskytnutí spotřebitelského úvěru, přičemž její nesplnění příslušná právní úprava, ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú., sankcionuje neplatností. Charakter takto stanovené povinnosti totiž svým významem přesahuje rovinu dvoustranného soukromoprávního poměru a jako takový odráží i veřejný zájem na zajištění společensky akceptovatelné výměny majetkových hodnot tak, aby tato ve svém důsledku nezatěžovala veřejné sociální systémy. Přeneseně řečeno tedy povinnost zkoumat tzv. úvěruschopnost přispívá k udržování veřejné pořádku, neboť: „předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve“ (citace viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ).

25. Současně též nelze pominout, že institut zkoumání tzv. úvěruschopnosti představuje jeden z dílčích prostředků ochrany spotřebitele před tzv. zneužívajícími klauzulemi, tedy prostředek, jehož účelem je narovnání spotřebitelských vztahů v rámci jednotného trhu celé Evropské unie. Ve smyslu závazného, eurokonformního výkladu, představeného Soudním dvorem Evropské unie, jsou proto soudy povinny existenci kterékoli tzv. zneužívající klauzule ve spotřebitelské smlouvě zohlednit bez dalšího a z úřední povinnosti (viz zejména rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne , datum, , ve věci Pannon GSM Zrt. v. Erzsébet Sustikné Győrfi, , Anonymizováno, . V této souvislosti také vzal soud dále v úvahu, že právě § 86 a 87 z. s. ú. jsou výsledkem transpozice norem evropského práva, konkrétně Směrnice EP a Rady 2008/48/ES z , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Citovaná ustanovení pak již byla ze strany Soudního dvora Evropské unie podrobena tzv. eurokonformnímu výkladu. Ve prospěch závěru, že v rámci soudních řízení je třeba otázku náležitého zkoumání tzv. úvěruschopnosti posuzovat z úřední povinnosti (viz závěry rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci „OPR-Finance“ C-679/18 ze dne , datum, ), a tedy pod sankcí absolutní neplatnosti, ve smyslu § 588 o. z. V této souvislosti lze též, nad rámec již uvedeného, odkázat na závěry Ústavního soudu ČR, dle nichž představuje soudní přezkum řádného posouzení tzv. úvěruschopnosti ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru nezbytnou součást práva úvěrovaného-spotřebitele na soudní ochranu, zaručenou čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne , datum, ).

26. Odraz shora uvedených závěrů soudní praxe již zákonodárce dodatečně reflektoval v rámci novely § 87 z. s. ú. provedené zákonem č. 96/2022 Sb., účinné k , datum, , neboť zde výslovně stanovil, že absence zjišťování tzv. úvěruschopnosti vyvolává neplatnost sjednaného spotřebitelského úvěru, k níž jsou soudy povinny přihlížet i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní.

27. V návaznosti na učiněná skutková zjištění soud konstatuje, že žalobkyně tzv. úvěruschopnost žalovaného s odpovídající mírou pečlivosti, v rozporu s § 75 ve spojení s § 86 odst. 1 a odst. 2 z. s. ú., nezkoumala a nevyhodnotila případná rizika. Jakkoliv totiž může soud kladně hodnotit tu skutečnost, že si žalobkyně opatřila výpis z bankovního účtu žalovaného a takto si mohla udělat relativně ucelený přehled o jeho majetkových poměrech, nelze pominout, že informace, jež mohla z tohoto výpisu získat, žalobkyně nikterak nevyužila. V opačném případě by totiž žalobkyně, v souvislosti se žádostí žalovaného o poskytnutí finančního plnění, musela kriticky vyhodnotit zjevně patrné zjištění, totiž, že žalovaný v extrémním rozsahu propadl démonu internetového sázení, jak o tom svědčí řádově až stovky plateb, které lze i v žalobkyní předloženém výpisu z bankovního účtu žalovaného zaznamenat. S tím, že právě na úhradu svých sázek také žalovaný využil i podstatnou část žalobkyní poskytnutých finančních prostředků. Již jen z tohoto důvodu tak lze uzavřít, že žalovaný k datu poskytnutí finančního plnění nebyl tzv. úvěruschopný, neboť jeho výdaje, dané především celkovým objemem jeho sázek, byly v rozhodném období podstatně vyšší než případné příjmy, a plnění, poskytnuté žalobci žalobkyní, tak do značné míry posloužilo právě a pouze k tomu, aby žalovaný mohl „uměle“, bez reálného hospodářského základu, udržovat svou životní úroveň a dále sázet. Byť jinak volnými finančními prostředky nedisponoval, a nebyl tedy ani schopen splácet.

28. Za daného stavu věci proto soud závazek ze Smlouvy č. , hodnota, vyhodnotil neplatný, ve smyslu § 580 odst. 1 o. z., a to pro rozpor se zákonem. Konstatované porušení zákona a související narušení veřejného pořádku lze, ve smyslu výkladu předestřeného shora, kvalifikovat jako zjevné, ve smyslu § 588 o. z. ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú., a neplatnost sjednaných závazků tak bylo třeba prohlásit z úřední povinnosti. Závazek ze Smlouvy č. , hodnota, , z úřední povinnosti prohlášený za neplatný, tudíž pozbyl právních účinků od samého počátku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ) a plnění poskytnutá z jeho titulu bylo na místě právně kvalifikovat jako tzv. kvazi závazek z bezdůvodného obohacení, ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z., založený toliko fakticky, konkrétně vyplacením plnění ve výši celkem , částka, . Z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného proto soud uplatněný nárok akceptoval jako důvodný co do částky , částka, , odpovídající částce načerpaného, a ani z části splaceného plnění.

29. Co se týče otázky prodlení s úhradou částek bezdůvodného obohacení, je třeba odkázat na shora citovaný § 87 odst. 1 z. s. ú. Ten, oproti obecné úpravě splatnosti plnění z bezdůvodného obohacení (splatného k výzvě ochuzeného, ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z.), stran splacení jistiny z absolutně neplatného spotřebitelského úvěru, poskytnutého bez náležitého přezkumu tzv. úvěruschopnosti, konstruuje stav, kdy se toto plnění stává splatným až na základě rozhodnutí soudu, v jím stanovené přiměřené lhůtě, případně ve lhůtě dodatečně dojednané přímo účastníky. Do prodlení s plněním na částku poskytnuté jistiny, ve smyslu § 1968 o. z., se tak osoba, jíž byla jistina absolutně neplatného spotřebitelského úvěru vyplacena, může dostat nejprve k okamžiku, kdy uplyne soudem stanovená, případně účastníky sjednaná dodatečná lhůta (obdobně viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, – se závěry publikovanými pod , právnická osoba, /2026 civ., na jehož závěry v bodu č. , hodnota, odůvodnění navazují závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ). Přičemž, tento mechanismus, bez ohledu na případnou spornost lhůty k plnění mezi účastníky, představuje nejen zvláštní úpravu splatnosti, ale též svého druhu sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (citace viz již shora označený rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ). S přihlédnutím k popsanému závěru tedy lze konstatovat, že se žalovaný za podmínek projednávané věci dosud, ve smyslu § 1968 o. z., neocitl v prodlení, a žalobkyni tedy ani, ve smyslu § 1970 o. z., platně nevznikl nárok na zákonný úrok z prodlení, kterýžto dílčí nárok proto soud, v rámci výroku II. tohoto rozsudku, zamítl.

30. Zbytek uplatněného nároku, zahrnujícího (i.) veškeré smluvní úročení – , částka, a (ii.) částku smluvní pokuty ve výši , částka, , soud, totožně jako nárok na zákonný úrok z prodlení, v rámci výroku II. tohoto rozsudku zamítl, neboť nárok na tato plnění měl být založen ujednáními ze závazku založeného ujednáními ze Smlouvy č. , hodnota, , která však, jak bylo rozvedeno výše, jakožto absolutně neplatná právní jednání od samého počátku nevyvolávalá zamýšlené právní účinky.

31. O nákladech řízení rozhodl soud tak, že se právo na jejich částečnou náhradu, ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř., nepřiznává žádnému z účastníků. V tomto směru vzal soud v úvahu, že v řízení, i při zohlednění příslušenství (kap. k datu vyhlášení rozsudku částkou , částka, ), převažující měrou (cca 6 %) uspěla žalobkyně, míra jejího procesního úspěchu nicméně míru procesního žalovaného převýšila jen nepatrně, o méně než 10 %.

32. Lhůtu k úhradě plnění vymezeného ve výroku I. soud, za podmínek daných § 160 odst. 1 o. s. ř., stanovil formou splátek po , částka, měsíčně, a to s ohledem na sociálně citlivou situaci žalovaného a zároveň tak, aby toto plnění bylo splaceno v adekvátní lhůtě 1 roku.