10 C 119/2024

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudcem Janem Tomešem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozený Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozená Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta I. Řízení se v rozsahu, v jakém byla žaloba podána vůči , jméno FO, , nar. , Datum narození žalované A, , zastavuje.II. Určuje se, že žalobkyně je vlastníkem nemovitosti - pozemku parc. č. , hodnota, o výměře 127 m2, zapsaného u katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, pro obec a katastrální území , adresa, na LV č. , hodnota, , a to i rozsahu podílu 5/12, jako jehož vlastník je toho času v katastru nemovitostí evidována , jméno FO, .III. Žalovaná , jméno FO, je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , k rukám právní zástupkyně žalobkyně , Jméno advokátky, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.IV. Vůči žalovanému , jméno FO, , nar. , Datum narození žalované A 1. Žalobou, podanou u nadepsaného soudu dne , datum, , ve znění doplnění ze , datum, , se žalobkyně domáhala určení, že je vlastníkem pozemku parc. č. , hodnota, o výměře 127 m2, zapsaného u , právnická osoba, pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , pro obec a katastrální území , adresa, na LV č. , hodnota, (dále jen „sporný pozemek“), a to vůči žalovanému, evidovanému t. č. v katastru nemovitostí jako vlastník 7/12 sporného pozemku, a žalované, evidované t. č. v katastru nemovitostí jako vlastník 5/12 sporného pozemku. Právě ze skutečnosti, že se domáhá určení vlastnického práva k pozemku – nemovité evidované v katastru nemovitostí, také žalobkyně, s odkazem na § 80 o. s. ř., dovozovala i tzv. naléhavý právní zájem na projednání věci soudem. Co do základu uplatněného nároku žalobkyně uvedla, že byla počínaje od roku 1991, z titulu darovací smlouvy, jíž sjednala s matkou, až do data , datum, v katastru nemovitostí evidována jako vlastník pozemku parc. č. , hodnota, zapsaného v katastru nemovitostí v kú , adresa, na LV č. , hodnota, (dále jen „pozemek parc. č. , hodnota, “), který následně k datu , datum, , oproti sjednání darovací smlouvy, převedla na svou dceru. S tím, že sporný pozemek byl a je k pozemku parc. č. , hodnota, připlocen a žalobkyně a následně též její dcera jej spolu s pozemkem parc. č. , hodnota, vždy užívaly jako jeden celek, kterýžto stav za více než 30 let nikdo nesporoval a žalobkyně ani její dcera nikdy neměly důvod pochybovat, že celý zaplocený prostor drží, resp. užívají po právu, neboť zde rodiče žalobkyně, mj. v roce 1970, vysadili ovocné stromy, z nichž jedna jabloň ještě roste, žalobkyně zde následně pěstovala např. řepu, brambory a další zeleninu i okrasné rostliny, např. túje, a později, v roce 2008, resp. 2018, zde byl umístěn bazén, resp. trampolína. Oplocení sporného pozemku a pozemku parc. č. , hodnota, pak zbudovali žalobkyně a její otec v roce 1970. Toto oplocení bylo na hranici s pozemkem parc. č. , hodnota, opatřeno podezdívkou a při hranici s pozemkem parc. č. , hodnota, šlo toliko o plot drátěný. Přičemž oplocení bylo, v rozsahu drátěného plotu, přebudováno až v roce 2020, kdy došlo k nahrazení pletiva betonovou konstrukcí. Až v průběhu podzimu roku 2023 žalobkyni kontaktovala žalovaná, která jí sdělila, že stran sporného pozemku iniciovala dodatečné dědické řízení, jelikož jsou jako jeho vlastníci v katastru nemovitostí evidováni její předci, , jméno FO, a , jméno FO, , což bylo v dědickém řízení, vedeném nadepsaným soudem pod sp. zn. , spisová značka, , potvrzeno a jako podíloví spoluvlastníci byli do katastru nemovitostí zaspání žalovaný, s podílem 7/12, a žalovaná s podílem 5/12. Žalobkyně na tato zjištění reagovala návrhem na smírné jednání, žalovaný však nereagoval a žalovaná namítla, že je ochotna svůj podíl odprodat za cenu stanovenou znaleckým posudkem. S takovým postupem se nicméně žalobkyně neztotožňuje, jelikož má zato, že v mezidobí let 1991 až 2021, v důsledku užívání v přesvědčení, že nikomu nepůsobí újmu, sporný pozemek nabyla do svého vlastnictví, z titulu tzv. mimořádného vydržení, ve smyslu § 1095 o. z., na čemž nic nezměnila ani skutečnost, že k , datum, souběžně připlocený pozemek parc. č. , hodnota, převedla na svou dceru.

2. Žalovaná se k podané žalobě písemně vyjádřila , datum, a následně ještě , datum, . Namítla, že uplatněný nárok neuznává ani z části a považuje jej, co do tvrzeného „dobrověrného“ užívání, za neprokázaný. Předně takto žalovaná zpochybnila tzv. naléhavý právní zájem žalobkyně na navrhovaném určení a poukázala na absenci právního titulu, od něhož by žalobkyně, byť domněle – tzv- putativně, mohla tvrzenou držbu odvozovat. Současně také žalovaná na straně žalobkyně postrádala i tzv. aktivní legitimaci k podání žaloby, jelikož, dle názoru žalované, žalobkyně na svou dceru, spolu s převodem pozemku parc. č. , hodnota, převedla i případnou držbu pozemku sporného, pročež aktivní legitimaci k uplatnění projednávaného nároku, v důsledku zápočtu předchozí vydržecí doby, nabyla dcera žalobkyně. Stran tvrzené držby žalovaná dále poukazovala též na absenci poctivého úmyslu žalobkyně držet sporný pozemek. V tomto směru uvedla, že žalobkyně mohla ve vztahu k držbě sporného pozemku nabýt toliko subjektivní přesvědčení, jež však bez dalšího nezaložilo ani dobrou víru a ani, v rozporu podmínkami mimořádného vydržení, objektivizovaný poctivý úmysl, který bez dalšího, mj. bez odpovídajícího právního titulu držby, nelze dovozovat z prosté existence zaplocení. Naopak, dle mínění žalované žalobkyně, již k datu uchopení držby sporného pozemku, musela vědět, že dlouhodobě fakticky užívá pozemek, jehož vlastník není znám, neboť, jak žalovaná namítla, žalobkyně vlastnila „rozsáhlý“ nemovitý majetek, a musela si být vědoma, za jakých okolností lze nabýt vlastnické právo k nemovité věci. Nepoctivost žalobkyně, co do vnitřního přesvědčení k vykonávané držbě, dále žalovaná dovozovala též ze zjištění, že tvar zaploceného souboru nepředstavuje pravidelný útvar a nadto jeho celková plocha neodpovídá ploše pozemku parc. č. , hodnota, , kteréžto zjištění vylučuje i případný omluvitelný omyl na straně žalobkyně. Kromě toho také žalobkyně již při předsoudních jednáních se žalovanou a jejím manželem měla dávat najevo povědomí o tom, že jí sporný pozemek nepatří, což mělo indikovat její vyjádření, kdy žalované a jejímu manželovi měla říci, proč nepřišli situaci se sporným pozemkem řešit dřív.

3. Žalobkyně, ještě před datem nařízení prvého jednání, konkrétně k datu , datum, , vzala podanou žalobu zpět v tom rozsahu, v jakém nárok na určení vlastnického práva ke spornému pozemku uplatnila též vůči žalovanému. Takto učiněné, částečné zpětvzetí žaloby žalobkyně odůvodnila tak, že spolu se žalovaným učinili souhlasné prohlášení, z jehož titulu byla ona v katastru nemovitostí zaevidována jako spoluvlastník sporného pozemku, a to v rozsahu 7/12, odpovídajících podílu žalovaného., právnická osoba, souvislosti se zjišťováním skutkového stavu soud, ve smyslu § 132 o. s. ř., vycházel z důkazů označených níže, hodnocených jednotlivě i ve vzájemných souvislostech:5. , jméno FO, , v procesním postavení svědkyně, vypověděla, že se v roce 1968 přistěhovali k prarodičům do , Anonymizováno, , s nimiž poté žili v jednom domě. K tomuto domu přiléhaly zahrádka a kůlna, za kterou byla zahrádka manželů , Anonymizováno, – rodičů žalobkyně. V domě prarodičů v , Anonymizováno, pak svědkyně, jak doplnila, bydlela v letech 1968 – 1978, poté se na cca 18 let odstěhovala a následně zde přebývala až do roku 2020. Pokud jde o pozemek u sousedního domu, jenž svědkyně v průběhu výslechu označovala jako „pozemek paní , jméno FO, “, svědkyně uvedla, že tento byl již v 70. letech (pozn. 20 století), kdy si zde hráli jako děti, obehnán drátěným plotem. Kdo jej však vybudoval, nevěděla. Uvedený drátěný plot zde byl také v době, kdy se do domu po prarodičích opětovně nastěhovala, později, datum svědkyně podrobněji nespecifikovala, však byl tento plot nahrazen plotem betonovým, který zde zůstal až do roku 2020. Zda byl původní drátěný plot opatřen podezdívkou, si svědkyně nevybavila, potvrdila však, že tento plot stál stále na tomtéž místě, beze změn. Přístup na takto zaplocený pozemek , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , konkrétně do prostoru přiléhajícímu k jejich kůlně, byl však možný výlučně ze zbytku pozemku , Anonymizováno, , kam bylo možné vstoupit výlučně ze společné uličky vedoucí mezi ostatními zaplocenými pozemky. Dle toho, co svědkyně zaznamenala, se o pozemek u domu žalobkyně starali nejprve její rodiče, , Anonymizováno, , a následně již žalobkyně, resp. „, Anonymizováno, “ jako rodina. Nikoho dalšího zde nezaznamenala, vybavila si však, že v 70. letech byl pozemek osázen ovocnými stromy a v posledních letech před tím, než se odstěhovala, sloužil spíše jako „dětské hřiště“. Majetkoprávní vztahy k pozemkům u „, Anonymizováno, “ svědkyně, jak potvrdila, neznala, namítla však, že zde vídala jen , Anonymizováno, a , Anonymizováno, a informaci, že by snad část zaploceného pozemku , Anonymizováno, nepatřila, nikdy nezaznamenala. Stejně tak si svědkyně nevybavila, že by kdy její prarodiče, kteří dům v , Anonymizováno, postavili okolo roku 1920, hovořili o lidech, kteří sousední dům obývali před , Anonymizováno, . Domek, který s domem jejich prarodičů v , Anonymizováno, sousedil z druhé - levé strany (při čelním pohledu), obývala v době, kdy bylo svědkyni 20 let, cca 50letá paní , jméno FO, , která dům i plochu okolo něho užívala ve stále stejném rozsahu. Od koho paní , jméno FO, sousední dům s pozemkem koupila, svědkyně nevěděla.6. , jméno FO, , vnuk žalobkyně, v procesním postavení svědka vypověděl, že v domě u babičky i s rodiči bydlí v podstatě „od narození“. Za tuto dobu se vytyčení pozemku okolo domu neměnilo a svědek si nevybavil, že by kdy stran vytyčení pozemku měli spory se sousedy. Naopak, svědek potvrdil, že původně byl plot okolo jejich pozemku dílem betonový a dílem drátěný a až v období, kdy probíhala pandemie Covidu, nahradili drátěnou část oplocení oplocením taktéž betonovým. S tím, že původní, drátěná část plotu sestávala z pletiva nataženého mezi sloupky. Výšku nove zbudovaného plotu svědek, s odkazem na vlastní výšku – cca 175 cm, odhadl na cca 2 m. K nahrazení drátěné části plotu oplocením betonovým došlo, dle svědkova mínění, mj. proto, že se pod ním z prostoru „od ulice“ podhrabávali psi. V této souvislosti také svědek uvedl, že pod původním drátěným plotem byla země. Později nicméně svědek v průběhu výslechu také uvedl, že přesný důvod úprav plotu nezná, neboť mu v té době bylo 15 let a nikdo s ním tuto otázku podrobněji neřešil. Obdobně jej také nikdo neinformoval, zda bylo zbudování nového betonového oplocení komunikováno se sousedy. Výšku zbudovaného betonového plotu svědek, s odkazem na vlastní výšku (cca 175 cm), odhadl na cca 2 metry. K dotazu, co se nacházelo v zadní části pozemku u jejich domu, svědek uvedl, že zde byl malý bazén, který později přesunuli jinam. Také tam dřív byla trampolína. Vedle toho si také svědek vybavil, že na tomtéž místě dřív rostly dvě jabloně a jeho matka s babičkou tam pěstovaly plodiny jako např. cukety, melouny či borůvky. Péči o zahradu, dle svědka, obstarávaly jeho matka a žalobkyně a cca rok nazpět si zadní část zahrady prohlížel a fotografoval jakýsi muž.7. , jméno FO, , nar. , datum, , dcera žalobkyně, v procesním postavení svědkyně vypověděla, že celý život žije v , Anonymizováno, a posledních cca 20 let obývá dům, kde dřív bydleli její prarodiče. S tím, že cca posledních 10 – 11 let v onom domě bydlí i s matkou - žalobkyní, která se k nim přistěhovala. Jak svědkyně dále uvedla, její prarodiče se, dle toho, co se v rodině říká, do onoho domu měli nastěhovat ještě před druhou světovou válkou a po krátkém období, kdy jim byl dům za války zabaven, zde žít až do jejich smrti. Úmrtí prarodičů svědkyně časově zařadila do období, kdy jí bylo cca 12- 13 let, a v této souvislosti také doplnila, že k prarodičům pravidelně, o nedělích, chodila na návštěvy a tito ji také vyzvedávali ve školce, přičemž poté ji vodili právě k nim domů. Po úmrtí prarodičů pak, jak svědkyně taktéž uvedla, nebyl dům až do jejího nastěhování dlouhodobě obýván. I v tomto období sem však o víkendech chodili a udržovali zahradu. Nikdo jiný, vyjma její rodiny, se o zahradu nestaral a ani ji neužíval. Skutečnost, že by její matka – žalobkyně nebyla v katastru nemovitostí evidována jako vlastník celé zaplocené plochy okolo domu, nebyla svědkyni známa. Na zahradě, konkrétně v její zadní části, dřív rostlo několik jabloní, z nichž však již aktuálně roste jen jedna. Také zde pěstovali např. cukety, okurky a další plodiny. Právě tuto část zahrady si pak, dle toho, co jí řekla matka – žalobkyně, chtěl fotit jakýsi muž, který měl její matku - žalobkyni v září 2023, v době kdy ona měla poraněnou nohu, kontaktovat a vyzývat jí, aby mu tuto část zahrady zpřístupnila, jelikož sama na ni nemá mít právo. Přístup do oné zadní části zahrady je však, což svědkyně potvrdila, možný výlučně ze zbytku zahrady, ledaže by v oplocení vznikla díra. Vytyčení plochy okolo domu se dle toho, co si svědkyně vybavila, nikdy nezměnilo Původní, jí známé oplocení bylo dílem drátěné a dílem z prken, opatřené betonovou podezdívkou, která, dle mínění svědkyně, vedla po celém obvodu oplocení. Takto popsané drátěné oplocení následně v době, kdy probíhala pandemie covidu, nahradili oplocením betonovým, nastavěným na původní podezdívku. Výšku nově zbudovaného oplocení svědkyně, s odkazem na výšku vlastní (165 cm), odhadla na cca 160 cm, avšak bez započtení podezdívky. Jako příčinu, proč došlo ke zbudování nového oplocení, svědkyně označila tu skutečnost, že psi ze sousedství udělali v pletivu díry a dobývali se na jejich slepice. V této souvislosti navíc sama svědkyně pojala i obavu o děti. Samotnou stavbu nového oplocení pak, jak potvrdila, provedla svědkyně s pomocí kamaráda. Stavěli na základě ohlášení na úřadě a také na základě souhlasů, jež jim dali sousedi, jmenovitě svědkyně , jméno FO, a ještě jeden další pan, nájemce druhého sousedního domu, jehož jméno si však svědkyně nevybavila. Obdobně si také svědkyně nevybavila, že by kdy, vyjma již uváděného incidentu ze září roku 2023, řešili nějaké spory ohledně plotu či hranic pozemku.8. , jméno FO, , manžel žalované, v procesním postavení svědka vypověděl, že žalovaná sporný pozemek dohledala v seznamu pozemků, jejichž vlastníci nebyli dostatečně identifikováni. Zde si také ověřila, že jako vlastníci sporného pozemku byli t. č. evidováni její předci, , jméno FO, , a požádala o provedení dodatečného dědického řízení. V návaznosti na uvedená zjištění také svědek se žalovanou zamýšleli osobně kontaktovat dceru žalobkyně – svědkyni , jméno FO, , evidovanou jako vlastník pozemku parc. č. , hodnota, ). Svědkyni , jméno FO, svědek jako faktickou uživatelku sporného pozemku identifikoval z veřejně dostupné letecké mapy, na níž mj. zaznamenal, že se na sporném pozemku nachází bazén a nějaké rostliny. Zamýšlená návštěva u dcery žalobkyně, jak svědek konkretizoval, proběhla , datum, . Otevřela jim tehdy žalobkyně, se kterou se do té doby osobně ani jinak nepotkal, a to se sdělením, že dcera leží, neboť má zlomenou nohu. Dle svědkova mínění žalobkyně již tehdy věděla, že není vlastníkem sporného pozemku, jelikož uváděla, že s vlastnictvím tohoto pozemku „jsou problémy“. Současně se měla žalobkyně dotazovat, „proč nepřišli již dřív“, a dále se také, v návaznosti na informaci o dodatečně vedeném dědickém řízení, domáhat urychlené koupě pozemku, „do doby, dokud ještě má peníze“. V této souvislosti svědek vyjádřil domněnku, že svědkyně, obdobně jako její právní předchůdci, , jméno FO, i jeho dcera, paní , jméno FO, – matka žalobkyně, museli, jako vlastníci většího množství pozemkových parcel, dobře vědět, že jim sporný pozemek nepatří. Žalobkyně se navíc, dle svědkova mínění, musela tuto skutečnost z katastru nemovitých věcí dozvědět nejpozději v době, kdy se přihlásila jako poplatník daně z nemovitých věcí. A to z toho důvodu, že byla při této příležitosti povinna označit pozemkovou parcelu, za níž bude příslušnou daň odvádět. Po datu uvedené návštěvy svědek, jak potvrdil, se žalobkyní jednou komunikoval telefonicky a následně ještě probíhala komunikace písemná. Ta zahrnovala dopisy, jež odeslali , datum, a , datum, , v nichž navrhovali smírné řešení sporu. Pokud jde o rodinu , jméno FO, , svědek, s odkazem na informace, jež si, což potvrdil, dohledal v katastru nemovitostí, uvedl, že , jméno FO, v konkrétní lokalitě vlastnili pozemkovou parcelu č. , hodnota, . Ta byla, dle geometrického plánu z roku 1946, rozdělena na parcelu č. , Anonymizováno, a parcelu č. , Anonymizováno, , která odpovídá spornému pozemku. Právě tato parcela zůstala v majetku , jméno FO, , jelikož byla zatížena vyvlastňovacím řízení, jež však bylo v roce 1948 zastaveno. Právní předchůdci žalobkyně, manželé , Anonymizováno, , tak mohli, dle svědkova mínění, o odkupu sporného pozemku s , jméno FO, dále jednat, jelikož pan , jméno FO, zemřel právě v roce 1948. V tomtéž roce také, jen o 3 měsíce dřív, měla zemřít i manželka pana , jméno FO, (později ale svědek , jméno FO, v rámci výslechu úmrtí paní , jméno FO, časově zařadil do roku 1946) a , Anonymizováno, mohli dále odkup řešit nejprve s dcerou , jméno FO, – babičkou žalované, která zemřela v roce 1953, a poté ještě i s jejími vnuky, jelikož ti v , Anonymizováno, žili až do let 1999/2000. Zda právní předchůdci žalované, ať již přímo manželé , jméno FO, či poté jejich potomci, o užívání sporného pozemku usilovali, svědek nevěděl a nevěděl ani, kdy přesně , jméno FO, sporný pozemek reálně přestali užívat. Vyjádřil pouze mínění, že potomci , jméno FO, o rozdělení původně jednotné parcely č. , hodnota, nevěděli a doplnil, že jeho manželka bydlela v , adresa, , konkrétně do data jejich svatby, tj. do roku 1971, po kterémžto datu se odstěhovala do místa jeho bydliště, do , adresa, rámci výslechu svědek připustil, že jednou nahlížel do soudního spisu, kde mj. dohledal i prohlášení datované k , datum, , jež označil za „sousedskou dohodu“ a nikoli řádný právní titul. K otázce, jak žalovaná zamýšlela sporný pozemek užívat, svědek sdělil, že tento předně usilovala získat a otázku užívání t. č. neřešila..

9. Oproti vystavení písemného prohlášení, datovaného k , datum, , se „, jméno FO, “ zavázal přenechat manželům „, Anonymizováno, “ pozemek vyměřený na ploše 8 m od okapu „Sládkovy stodoly“. S tím, že současně ruší předchozí ujednání a vzdává se dalších nároků.

10. K datu , datum, byli, dle předloženého výpisu z katastru nemovitostí, jako podíloví spoluvlastníci sporného pozemku o výměře 127 m2, vedeného jako „zahrada“, evidováni žalovaný, v rozsahu 7/12, a žalovaná, v rozsahu 5/12, žalovaný na základě rozhodnutí nadepsaného soudu o dědictví č. j. , spisová značka, ze dne , datum, , žalovaná na základě rozhodnutí nadepsaného soudu o dědictví č. j. , spisová značka, ze dne , datum, . V později vystaveném výpisu, datovaném k , datum, , byla žalovaná i nadále vedena jako spoluvlastník 5/12 sporného pozemku, zatímco jako spoluvlastník zbytku, 7/12, byla již t. č. evidována žalobkyně.

11. K datu , datum, byla, dle předloženého výpisu z katastru nemovitostí, jako vlastník pozemku parc. č. , hodnota, o výměře 576 m2, vedeného jako „zastavěná plocha a nádvoří“, evidována , jméno FO, , rč. , RČ, (pozn. svědkyně), a to z titulu „Smlouvy darovací, o zřízení věcného břemene“ ze dne , datum, . Oproti podpisu této, soudu předložené, smlouvy, nazvané „Darovací smlouva se zřízením služebnosti“, datované k , datum, , se pozemek parc. č. , adresa, zavázala bezplatně převést žalobkyně (čl. II.), která touto současně prohlásila, že sama pozemek parc. č. , hodnota, nabyla na základě darovací smlouvy ze dne , datum, , registrované státním notářstvím v , adresa, pod č. , právnická osoba, I. , Anonymizováno, (čl. I.).

12. V předloženém výřezu katastrální mapy lze zaznamenat, že sporný pozemek při západní hranici mezuje s pozemkem parc. č. , hodnota, a představuje pomyslný „zub“ vůči z východu mezujícímu pozemku parc. č. , hodnota, , jakož i ze severu mezujícímu pozemku (zde parc. č. neuvedeno). Z jižní strany, kde se tohoto výřezu nachází i stavby bez bližší specifikace, sporný pozemek mezuje s pozemkem parc. č. , hodnota, , který tvarem a průběhem odpovídá cestě. Totožně byl, co do tvaru i postavení vůči sousedním pozemkům, sporný pozemek zakreslen i na situačním náčrtu vyhotoveném k , datum, , jenž byl pořízen v návaznosti na „adaptaci obytné části domu č. p. , Anonymizováno, v , Anonymizováno, ulici v , Anonymizováno, “. Na tomto situačním náčrtu není sporný pozemek, na rozdíl od pozemků sousedních, samostatně nadepsán a je, byť s vymezením hranic, zařazen mezi plochami přináležejícími k domu čp. , Anonymizováno, (pozn. jde o dům stojící na pozemku parc. č. , hodnota, ). Totožný způsob zachycení je zvolen i v navazujícím situačním náčrtu z , datum, , na němž je zachycen půdorys domu čp. , Anonymizováno, .

13. Na připojené fotodokumentaci (blíže nedatované), jsou zachyceny: nafukovací bazén umístěný na sporném pozemku, odděleném od sousedního pozemku plotem z prken seříznutých do špičky (fotografie na čl. 60), nafukovací bazén na sporném pozemku, obklopeným blíže neztotožnitelnými rostlinami, s patrným pletivovým oplocením (čl. 67), detail z rohu sporného pozemku, kde se betonové oplocení stýká s oplocením z prken, kde lze pozorovat mj. i existenci betonové podezdívky pod oplocením betonovým i prkenným (fotografie na čl. 61, 62, 64), detail prkenného oplocení napojeného na cihlovou stavbu (fotografie na čl. 65), detail betonového oplocení v místě, kde na toto dále navazuje oplocení prkenné, vč. blíže neztotožnitelných rostlin (fotografie na čl. 69), blíže neztotožnitelný strom na sporném pozemku, za současného zobrazení prkenného oplocení (fotografie na čl. 70), trampolína umístěná na sporném pozemku, za současného zachycení betonového oplocení (fotografie na čl. 71).

14. Blíže nedatovaným přípisem (na čl. 53) žalovaná svědkyni , jméno FO, sdělila, že ona a žalovaný jsou spoluvlastníky sporného pozemku, který ona a její rodinní příslušníci bez náhrady užívají cca 77 let. V této souvislosti žalovaná, s odkazem na případný další úřední postup, žalobkyni upozornila, aby se do budoucna zdržela agresivních projevů i necitlivých vyjádření a umožnila soudnímu znalci přístup na sporný pozemek tak, aby jej mohl ocenit. Lhůtu pro odpověď na takto koncipovanou výzvu žalovaná určila do , datum, .

15. Totožně koncipovanými přípisy, datovanými k , datum, , žalobkyně, prostřednictvím její právní zástupkyně, upozornila žalovaného i žalovanou, jakožto evidované spoluvlastníky sporného pozemku, že ona a předtím její rodiče i prarodiče drželi sporný pozemek již cca 70 let, pročež jej považuje za vydržený a žádá žalovaného i žalovanou o poskytnutí součinnosti stran přepisu osoby vlastníka v katastru nemovitostí, jehož náklady se v případě dohody, resp. uskutečnění souhlasného prohlášení, zavázala uhradit. Pro případ, kdyby dohody, resp. souhlasného prohlášení, nebylo dosaženo, vyjádřila žalobkyně záměr usilovat o určení vlastnického práva ke spornému pozemku cestou soudního řízení. O reakci na přípisy právní zástupkyně žalobkyně požádala do data , datum, .

16. Na zaslanou výzvu, označenou v bodě předchozím, žalovaná reagovala dopisem z , datum, . Zde namítla, že byli spolu se žalovaným jako spoluvlastníci sporného pozemku zaevidováni na základě řádně proběhnuvšího dědického řízení, které iniciovala ona poté, co sporný pozemek dohledala mezi pozemky s nedostatečně identifikovanými vlastníky. Současně také žalovaná vyjádřila mínění, že vzhledem k lokalizaci sporného pozemku, který není odloučený, ale bezprostředně navazuje na pozemek parc. č. , hodnota, , považuje za vyloučené, aby si žalobkyně nevšimla, že jde o cizí pozemek. Tvrzení žalobkyně stran skutečnosti, že její předci od , jméno FO, zakoupili i sporný pozemek, žalovaná, i s odkazem na předložené prohlášení, odmítla, neboť, jak doplnila, žalobkyně ani její předci neučinili žádné kroky k tomu, aby byla transakce promítnuta do katastru nemovitostí. Poté žalovaná odkázala na sdělení, jež žalobkyně, v přítomnosti jejího manžela, učinila při příležitosti návštěvy dne , datum, . Jmenovitě odkázala na věty „Vím o majetkovém problému na tomto pozemku“, „proč jste nepřišli dřív“, „já to koupím, kolik za to chcete“ a „ať to netrvá dlouho, dokud jsem na živu a mám peníze“. Závěrem zde označeného dopisu žalovaná odmítla návrh žalobkyně na učinění souhlasného prohlášení a vyzvala ji k poskytnutí součinnosti soudnímu znalci, který měl sporný pozemek, za účelem případného prodeje, ocenit. (pozn. tento dopis je ve spisu založen duplicitně, ve vyhotovení založeném na čl. 75 je připojena fotokopie nedatovaného poštovního podacího lístku).

17. Na dopis, označený v bodě předchozím, navázala emailová komunikace vedená mezi právní zástupkyní žalobkyně a manželem žalované (pozn. svědkem , jméno FO, ). Ten touto cestou, emailem z , datum, , sdělil, že proces „dodědění“ sporného pozemku za žalovanou zařizoval a i do budoucna ji hodlá zastupovat. V této souvislosti požádal o sdělení náležitostí plné moci. Na tento email reagovala právní zástupkyně žalobkyně ještě téhož dne, přislíbila kontaktovat žalovanou a požádala o zaslání písemné plné moci. Tomuto požadavku manžel žalované vyhověl a příslušnou plnou moc zaslal ještě téhož dne, jako přílohu emailu. Poté, již , datum, , právní zástupkyně žalobkyně, s odkazem na znění blíže neoznačeného dopisu, požádala o sdělení, jakou formu smírného řešení žalovaná preferuje. Na to, ještě téhož dne, manžel žalované sdělil, že žalovaná je ochotna jednat jako o odprodeji sporného pozemku, mj. i za nižší cenu, než by stanovil soudní znalec, tak případně i o dalších požadavcích žalobkyně. Závěrem toho emailu manžel žalované uvedl, že právní zástupkyni žalobkyně odeslali doporučený dopis již , datum, , splnili tedy stanovenou lhůtu a případné pozdní doručení je připraven reklamovat.

18. Na základě skutkových zjištění označených výše vzal soud za prokázané, že:K datu , datum, byli v katastru nemovitostí jako podíloví spoluvlastníci sporného pozemku (o výměře 127 m2 s využitím „zahrada“) evidováni žalovaný, v rozsahu 7/12, a žalovaná, v rozsahu 5/12, oba z titulu rozhodnutí v dědických řízeních vedených nadepsaným soudem pod sp. zn. , spisová značka, (ve prospěch žalované, kdy tato zde byla zastupována svědkem , jméno FO, , což tento potvrdil v emailu odeslaném zástupkyni žalobkyně dne , datum, ) a sp. zn. , spisová značka, (ve prospěch žalovaného). Později, k , datum, , již byla jako spoluvlastník 7/12 sporného pozemku v katastru nemovitostí evidována žalobkyně, zatímco žalovaná zůstávala t. č. evidována jako spoluvlastník jeho 5/12. Obě výše označená dědická řízení byla pravomocně ukončena k , datum, . Tato dědická řízení, jak potvrdil svědek , jméno FO, – manžel žalované a jak je uvedeno v dopisu z , datum, , adresovaném žalobkyni žalovanou, byla iniciována žalovanou, která sporný pozemek našla v registru pozemků s tzv. nedostatečně identifikovaným vlastníkem, neboť v uvedeném registru byli jako vlastníci sporného pozemku, do data skončení již označených dědických řízení, označeni , jméno FO, , praprarodiče žalované. , jméno FO, ale již k , datum, vystavil písemné prohlášení, jímž se sousedům, manželům „, Anonymizováno, “, k již přikoupeným „7 metrům pozemku za okapem stodoly“, zavázal přenechat ještě jeden další metr, a to s výslovným dodatkem, že se jakýchkoli dalších nároků vůči , Anonymizováno, vzdává. Toto prohlášení nebylo, jak potvrdil svědek , jméno FO, , veřejně dostupné ve sbírce listin dostupných prostřednictvím katastru nemovitostí. Naopak, z údajů, dostupných v katastru nemovitostí, na což taktéž poukázal svědek , jméno FO, , bylo možné zjistit, že sporný pozemek vznikl v roce 1946, rozdělením původně jednotného pozemku parc. č. , hodnota, na dva, a následně byl, jako pozemek parc. č, , Anonymizováno, , do roku 1948 zatížen vyvlastňovacím řízením, jež však bylo zastaveno. S , jméno FO, se sama žalovaná, jak taktéž potvrdil svědek , jméno FO, , nemohla blíže stýkat a už vůbec ne komunikovat, jelikož oba zemřeli v roce 1948, 3 roky před tím, než se narodila. S jejich dcerou, vlastní babičkou, žalovaná kontakty fakticky taktéž udržovat nemohla, jelikož tato umřela již v roce 1953, 2 roky po datu narození žalované.Sporný pozemek pak byl, přinejmenším od počátku 70. let 20. století, jak vypověděla svědkyně , jméno FO, , sousedka - starousedlice se znalostí místních poměrů (vyjma období cca mezi lety 1978 – 1996), jejíž předci žili na témže místě cca od počátku 20. let 20. století, připlocen k pozemku parc. č. , hodnota, (o výměře 576 m2 s evidovaným využitím „“zastavěná plocha a nádvoří“), který se sporným pozemkem mezuje ve směru od východu, kdy sporný pozemek představuje pomyslný „zub“, jenž vybíhá vůči pozemkům, jež se sporným pozemkem dále mezují na východě a severu. Popsanou dispozici dvou již označených pozemků lze pozorovat na předloženém výřezu katastrální mapy a v podstatě totožná dispozice, byť se zakreslením sporného pozemku jako samostatného (nicméně bez označení, zařazeného mezi pozemky obklopující dům čp. , Anonymizováno, stojící na pozemku parc. č. , hodnota, ), byla zanesena již na situačních náčrtech z roku 1971, pořízených v souvislosti s plánovanou rekonstrukcí/adaptací domu čp. , Anonymizováno, . Jediný přístup na sporný pozemek tak byl a je přímo z pozemku parc. č. , hodnota, , což taktéž potvrdila svědkyně , jméno FO, , obdobně jako skutečnost, že sporný pozemek, resp. celý zaplocený komplex, fakticky užívali vždy jen rodinní příslušnici žalobkyně, nejprve její rodiče – , Anonymizováno, a poté ona s rodinou, což dále, minimálně pro období cca od poloviny 80. let 20. století (kdy chodila do školky), potvrdila též svědkyně , jméno FO, , dcera žalobkyně. Ta doplnila, že zde bydleli její prarodiče, kteří umřeli cca v době, kdy jí bylo 1213 let, tedy cca někdy okolo roku 1992. S tím, že od té doby, ač dům samotný nebyl několik let obydlený, o celý zaplocený soubor pečují oni, kdy na sporném pozemku mj. rostly jabloně, z nichž t. č. zbyla jen jedna (ovocný strom je patrný i na jedné z předložených fotografií), sloužil jako políčko pro pěstování hospodářských plodin, což potvrdil i svědek , adresa, , a vedle toho zde byly umístěny i zahradní bazén a trampolína, na něž taktéž poukázal svědek , adresa, a jež lze zaznamenat i na předložených fotografiích. Přičemž, oplocení pozemku se, dle toho, co vypověděla svědkyně , jméno FO, , od 70. let 20. století co do vytyčení ani konstrukce nezměnilo, šlo o drátěný plot, nahrazený někdy okolo roku 2020, tedy v době, kdy začala pandemie covidu a kdy se svědkyně , jméno FO, z lokality odstěhovala, plotem betonovým. Toto stran časového určení i použitého materiálu potvrdili i svědci , adresa, , ta však s dovětkem, že plot betonový doplnil část původního plotu z prken, který je ostatně, vč. betonové podezdívky, pozorovatelný i na předložených fotografiích (viz bod č. , hodnota, odůvodnění). Jako vlastník pozemku parc. č. , hodnota, byla k , datum, v katastru nemovitostí evidována svědkyně , jméno FO, . Ta jej nabyla z titulu darovací smlouvy datované k , datum, , a to od žalobkyně, jež jej, jak je téže v darovací smlouvě taktéž uvedeno, nabyla na základě darovací smlouvy z , datum, , registrované na státním notářství v , adresa, pod č. , právnická osoba, I , AnonymizovánoŽalovaná žalobkyni, jak vypověděl svědek , jméno FO, , právě za přítomnosti svědka , jméno FO, , poprvé osobně kontaktovala dne , datum, , v místě jejího bydliště. Tehdy žalobkyně, jak vypověděl opět svědek , jméno FO, a jak je zaznamenáno i v dopisu z 8. , datum, , odeslaném zástupkyni žalobkyně, byla konfrontována se záměrem žalované „dodědit“ sporný pozemek, resp. podíl na něm. Na toto sdělení měla, opět dle výpovědi svědka , jméno FO, i textu již uvedeného dopisu, žalobkyně reagovat tak, že si je vědoma složitých majetkoprávních poměrů ke spornému pozemku a projevit zájem o jeho případnou koupi. Svědek , jméno FO, také tehdy, jak potvrdila i svědkyně , jméno FO, , mj. projevil zájem o nafotografování sporného pozemku. Poté, po skončení dědického řízení, se žalovaná, formou blíže nedatovaného dopisu (viz bod č. , hodnota, odůvodnění), obrátila na svědkyni , jméno FO, , upozornila ji, že ona i její rodinní příslušníci sporný pozemek bez náhrady užívají již 77 let, a současně ji také vyzvala k poskytnutí součinnosti stran smírného jednání, mj. v souvislosti s případným znaleckým oceněním sporného pozemku. Nato však žalobkyně, prostřednictvím své právní zástupkyně, zaslala žalované i žalovanému předžalobní výzvu z , datum, , v níž namítla vydržení sporného pozemku. Žalovaná na předžalobní výzvu reagovala již uváděným dopisem z , datum, , tvrzené vydržení neakceptovala a poukázala na předchozí jednání, mj. i na osobní jednání proběhnuvší , datum, . Dále již konverzace stran uplatněného nároku, v období od , datum, do , datum, , pokračovala formou emailů, a to mezi svědkem , jméno FO, a zástupkyní žalobkyně (viz bod č. , hodnota, odůvodnění), kdy svědek , jméno FO, mj. potvrdil, že žalovanou zastupoval již v dědickém řízení, projevil zájem žalovanou zastupovat i nadále (v této souvislosti ověřoval náležitosti plné moci) a opětovně navrhoval jednat o případném odkupu sporného pozemku.

19. Pokud jde o hodnocení provedeného dokazování, soud, ve vztahu k důvodnosti uplatněného nároku, za klíčovou vyhodnotil výpověď svědkyně , jméno FO, . Právě ona, jako starousedlice s přehledem o místních poměrech v lokalitě, kde navíc žili i její předci, potvrdila, že sporný pozemek byl přinejmenším od počátku 70. let 20. století připlocen k pozemku parc. č. , hodnota, , a oba tyto pozemky tak představovaly jednu zaplocenou plochu, jejíž vytyčení se dále v čase nezměnilo a došlo-li okolo roku 2020 k opravě oplocení, šlo pouze o změnu materiálu. Tuto výpověď svědkyně , jméno FO, , která vypovídala po řádném poučení, bez jakéhokoli zájmu na výsledku řízení či vztahu k některému z účastníků a zároveň i bez jakýchkoli významných pomlk nebo rozvažování (tedy spontánně), nadto potvrzují i předložené situační plány/technické výkresy. Tedy listiny – důkazní prostředky objektivní povahy, pořízené v roce 1971 v souvislosti s adaptací domu čp. , Anonymizováno, , stojícího na zaplocené ploše zahrnující pozemek parc. č. , hodnota, i pozemek sporný, který je na uvedených výkresech mezi pozemky přiléhající právě k domu čp. , Anonymizováno, zahnut, byť jako samostatná parcela. Sama svědkyně , jméno FO, , navíc ve shodě se svědkyní , jméno FO, , která přehled o poměrech v lokalitě získávala od cca „školkového“ věku (zhruba od poloviny 80. let 20. století), vyloučila, že by se kdy, ač alespoň z doslechu, dozvěděla, že by snad rodičům žalobkyně nebo žalobkyni samotné část zaplocené plochy nepatřila, resp., že by užívací poměry neodpovídaly poměrům úředně evidovaným. Naopak, svědkyně , jméno FO, , ve shodě s výpověďmi svědkyně , jméno FO, a svědka , jméno FO, (osob sice žalobkyni blízkých, vypovídajících však po náležitém poučení a bez jakýchkoli významnějších pomlk či nepřesností), jednoznačně vypověděla, že o zaplocenou plochu pečovali vždy jen rodinní příslušníci žalobkyně a byla si schopna vybavit mj. i to, že část zaplocené plochy, zhruba odpovídající spornému pozemku, byla využitá k pěstování ovocných stromů a později i jako „dětské hřiště“, což opět koresponduje s výpověďmi svědkyně , jméno FO, i svědka , jméno FO, , jakož i s předloženými fotografiemi. S tím, že přístup na sporný pozemek – „zadní část zaplocené plochy“ byl a je možný výlučně z pozemku parc. č. , hodnota, .

20. Naopak, co se týče výpovědi svědka , jméno FO, , zde soud musí učinit určitou výhradou. Předně, a svědek , jméno FO, byl v průběhu výslechu na tuto skutečnost opakovaně upozorněn, úlohou a povinností svědka je vypovídat toliko stran okolností, jež sám či z doslechu zaznamenal svými smysly. Bohužel, svědek , jméno FO, , snad z přemíry snahy pomoci žalované – manželce (ostatně, v dědickém řízení i při předsoudních jednáních se zástupkyní žalobkyně žalovanou zastupoval), jakkoli soud takový postup nehodnotí jako projev „zlého úmyslu“ a i dle projevu hodnotí svědka , jméno FO, jako poctivého muže, který prostě jen „chtěl říci vše, co se o projednávané věci dozvěděl“, v průběhu výslechu opakovaně poukazoval na text žaloby či na žalobní argumentaci a tuto se snažil vyvracet. Toto zjištění jistě vrhá na hodnověrnost svědka , jméno FO, určitý stín. Ne snad v tom smyslu, že by vědomě lhal, ale minimálně stran možné účelové interpretace skutkového děje, zejména co do popisu subjektivního vnímání určitých situací (např. návštěvy u žalobkyně, jíž i se žalovanou uskutečnili , datum, ). Tím spíše za situace, kdy svědek , jméno FO, vypovídal poté co, jak sám připustil, nahlížel do soudního spisu (záznam na čl. 34), kde se seznámil s listinnými důkazy, k nimž se dokonce vyjadřoval a hodnotil je, mj. i co do právní povahy (např. vyjádření , jméno FO, ze dne , datum, ). Současně také soud nepominul, že svědek , jméno FO, svou výpověď zjevně přizpůsoboval podkladům založeným ve spisu. Jak jinak si totiž lze vysvětlit, že věty, jež měla žalobkyně sdělovat při jejich osobním setkání dne , datum, , citoval v podstatě totožně jako jsou uvedeny v dopisu z , datum, , který žalovaná adresovala žalobkyni. Ačkoli, dlužno dodat, skutečnost, zda žalobkyně projevila při osobním jednání dne , datum, zájem o koupi sporného pozemku či povědomí o určitých nevyjasněných majetkoprávních poměrech k zaplocené ploše neměla na rozhodnutí v projednávaném případě významnější vliv, což soud rozvede v hodnocení právním.

21. Podle § 134 odst. 1 obč. zák. (ve znění účinném od , datum, do , datum, ) oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.

22. Podle § 987 o. z. držitelem je ten, kdo vykonává právo pro sebe.

23. Podle § 988 odst. 1 o. z. držet lze právo, které lze právním jednáním převést na jiného a které připouští trvalý nebo opakovaný výkon.

24. Podle § 991 o. z. držba je řádná, pokud se zakládá na platném právním důvodu. Kdo se ujme držby bezprostředně, aniž ruší cizí držbu, nebo kdo se ujme držby z vůle předchozího držitele nebo na základě výroku orgánu veřejné moci, je řádným držitelem.

25. Podle § 1089 odst. 1 o. z. drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví.

26. Podle § 1090 odst. 1 o. z. k vydržení se vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou.

27. Podle § 1091 odst. 2 o. z. k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.

28. Podle § 1095 o. z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

29. Podle § 3066 o. z. do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

30. Při právním hodnocení věci se soud, vzhledem k povaze uplatněného nároku, jakožto nároku na určení, ve smyslu § 80 o. s. ř., nejprve zaměřil na otázku, zda byl na straně žalobkyně k projednání uplatněného nároku dán tzv. naléhavý právní zájem. V konkrétním případě šlo nicméně o určení existence vlastnického práva k pozemku – nemovité věci, kdy, dle ustálené rozhodovací praxe vyšších soudů, se tzv. naléhavý právní zájem k projednání určovacího nároku, týkajícího se existence práva k věci či k právu zapisovanému do katastru nemovitostí (tedy i pozemku, resp. pozemkové parcele), předpokládá vždy (viz např. závěry usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ).

31. Žalobkyně svůj nárok od samého počátku koncipovala jakožto nárok založený z titulu institutu mimořádného vydržení, ve smyslu § 1095 o. z. S takto koncipovaným nárokem se soud, co do jeho povahy, zcela ztotožnil, jelikož žalobkyně z titulu vydržení řádného, ve smyslu § 1089 odst. 1 o. z., ani z titulu vydržení v režimu předchozí právní úpravy, tedy ve smyslu § 134 odst. obč. zák., sporný pozemek vydržet nemohla. Když, dlužno dodat, mimořádné vydržení nebylo v režimu předchozí právní úpravy, účinné do , datum, , možné (shodně viz závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ). Řádné vydržení, v režimu stávající právní úpravy (účinné počínaje od , datum, ), je, ve smyslu § 1090 odst. 1 o. z. ve spojení s § 991 o. z., podmíněno mj. existencí držby v kvalitě držby tzv. řádné, tj. založené na platném právním titulu. Přičemž, i v režimu předchozí právní úpravy účinné v období od , datum, do , datum, , tj. v režimu již uvedeného § 134 odst. 1 obč. zák., byla existence byť alespoň tzv. putativního (domnělého) právního titulu oprávněné/dobrověrné držby taktéž vyžadována, jakožto nezbytný předpoklad vydržení (shodně viz např. závěry usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ). Takový konkrétní právní titul (smlouvu, rozhodnutí orgánu veřejné moci apod.), dokonce ani v podobě titulu tzv. putativního, nicméně žalobkyně ve vztahu k tvrzenému vydržení sporného pozemku nejen, že za řízení nedokládala, ale dokonce jej ani netvrdila. Opřela se toliko o tvrzení, že celý zaplocený komplex pozemků, vč. pozemku sporného, obdobně jako před tím její rodiče, fakticky užívala, a to minimálně v mezidobí let 1991, kdy darem nabyla pozemek parc. č. , hodnota, , a 2021, kdy, opět formou darování, pozemek parc. č. , hodnota, převedla na dceru – svědkyni , jméno FO, . Existenci konkrétního, byť alespoň tzv. putativního právního titulu nadto nelze ze stávajících skutkových zjištění ve vztahu ke spornému pozemku ani dovodit32. Co se týče předpokladů tzv. mimořádného vydržení, právní úprava vymezuje celkem , hodnota, podmínky vyžadující kumulativní naplnění, (i.) existenci samotné držby, ve smyslu § 987 o. z., (ii.) uplynutí vydržecí doby, jež je pro účely tzv. mimořádného vydržení nemovité věci stanovena délkou dvojnásobku desetileté doby potřebné k tzv. řádnému vydržení nemovité věci, ve smyslu § 1091 odst. 2 o. z., tj. 20 let, a (iii.) existenci držby v kvalitě tzv. bez nepoctivého úmyslu dle § 1095 o. z. (v podrobnostech k předpokladům mimořádného vydržení viz např. závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ). (ad i.) Ohledně podmínky prvé je třeba uvést, že držba, jakožto faktický stav chráněný právem, je dána pouze za předpokladu, kdy je na straně držitele dán tzv. animus possidendi, tedy vůle držet věc/právo, jako svoji vlastní, a zároveň tzv. corpus possidendi, tedy faktické ovládání věci/užívání práva. Takto vymezené předpoklady pocházejí již z dob římských a jsou akceptovány i v rámci stávající rozhodovací praxe (viz např. dosud citované závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ). K naplnění existence držby věci/práva tedy bez dalšího nepostačuje, pokud osoba, jež držbu ve svůj prospěch tvrdí, určitou věc ovládá/užívá nebo má u sebe, ale je třeba též současná existence určitého vnitřního přesvědčení takové osoby, že jde o její věc nebo právo a že jejím ovládáním nenarušuje právní panství, jenž nad tou samou věcí/právem vykonává jiná osoba či osoby (shodně viz závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ). (ad ii.) Co do plynutí vydržecí doby směřující k tzv. mimořádnému vydržení je třeba současně brát v úvahu, že tento způsob vydržení, jak již soud uvedl výše, předchozí právní úprava nezakotvovala, a toto tudíž ani zpětně nelze ve vztahu k období od , datum, do , datum, konstatovat. Stávající právní úprava o. z. nicméně zároveň zakotvuje alespoň možnost, aby si stávající držitel veškerou, svojí povahou nepřetržitou držbu vlastní i svých právních předchůdců, s kvalitou tzv. v nikoli nepoctivém úmyslu, započetl k držbě současné, tedy vč. držby existující před datem , datum, (shodně viz závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ). Možnost započtení držby v tzv. nikoli v nepoctivém úmyslu nicméně § 3066 o. z. limituje tak, že držba v tzv. nikoli nepoctivém úmyslu musí pro účely mimořádného vydržení nemovité věci trvat alespoň 5 let po nabytí účinnosti o. z. S přihlédnutím ke skutkovým okolnostem projednávané věci tak žalobkyně mohla pro účely tvrzeného, tzv. mimořádného vydržení započít až 15 let z období před účinností o. z. (tedy maximálně období let 19982013) a její držba v tzv. nikoli nepoctivém úmyslu by po nabytí účinnosti o. z. musela trvat minimálně 5 let (tedy minimálně v období let 20132018). (iii.) Držbu tzv. v nikoli nepoctivém úmyslu stávající rozhodovací praxe dovolacího soudu negativně vymezuje jako stav, kdy nepoctivě: „…jedná především ten, který ví, že tím, že se ujal držby, působí jinému bezdůvodně újmu a nepoctivým ve smyslu § 1095 ObčZ je v zásadě (zpravidla) úmyslné jednání naplňující znaky nepravé držby, tedy pokud se držitel úmyslně „vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou“ (§ 993 ObčZ). “ (citace viz již uváděný rozsudek Nejvyššího soudu , spisová značka, ze dne , datum, ).33. (ad. i.) Existenci držby sporného pozemku ze strany žalobkyně, jakožto faktického stavu, lze dle názoru soudu, za podmínek projednávané věci, dovodit. A to počínaje od roku 1991, kdy z titulu darování od rodičů převzala pozemek parc. č. , hodnota, , k němuž pozemek sporný byl a je připlocen. Z hlediska tzv. faktického ovládání (corpus possidendi) lze odkázat na již výše označená skutková zjištění, dle kterých to byla právě a pouze žalobkyně, kdo celou zaplocenou plochu, tvořenou pozemky parc. č. , hodnota, a pozemkem sporným, fakticky užíval. A to přinejmenším do roku 2021, kdy pozemek parc. č. , hodnota, převedla na svou dceru, svědkyni , jméno FO, . Toto faktické užívání, zahrnující mj. zahradničení, péči o ovocné stromy (jabloně) či umístění trampolíny nebo bazénu, pak přirozeně bezplatně a bez jakýchkoli omezení vůči třetím osobám vykonávala buď přímo žalobkyně, anebo její další rodinní příslušníci (např. svědkyně , jméno FO, a její děti), ti však s vědomím, že jde o pozemky žalobkyně. Ovládání celé zaplocené plochy, včetně sporného pozemku, nadto žalobkyně nepochybně demonstrovala i navenek, neboť konkrétně na sporný pozemek byl přístup zajištěn výlučně z pozemku parc. č. , hodnota, , a tedy pod přímou kontrolou žalobkyně. Stran vnitřního přesvědčení žalobkyně, že celý zaplocený komplex užívá jako vlastní pozemky (animus possidenci), je možno konstatovat, že žalobkyně, v roce 1991, celý zaplocený komplex, vč. sporného pozemku, nabyla od rodičů, z titulu darování. Držby celého zaploceného zaploceného komplexu se tak žalobkyně ujala v totožném rozsahu, v jakém ji řádově po desetiletí, minimálně od počátku 70. let 20. století, vykonávali právě i její rodiče (jakkoli do , datum, nebylo vydržení nemovité věci možné), aniž by tento stav, až do roku 2023, kdokoli fakticky či právně sporoval. Přičemž, je třeba doplnit, že v roce 1991 neexistovala žádná veřejně dostupná evidence majetkových práv k nemovitostem, jelikož katastr nemovitostí, ve smyslu tzv. veřejného seznamu, byl zřízen, resp. po řádově desetiletích znovuobnoven, až k , datum, (pozn. s účinností zákona č. 265/1992 Sb.). Předtím totiž, již k , datum, , došlo s účinností občanského zákoníku č. 141/1950 Sb. ke zrušení institutu konstitutivního zápisu do pozemkových knih, jakožto prostředku úřední evidence majetkových poměrů k pozemkům. Vedle toho také, nad rámec již uvedeného, žalobkyně i její právní předchůdci disponovali prohlášením , jméno FO, z , datum, , který výslovně prohlásil, že se, v návaznosti na prodej „pozemku za stodolou“, v konkrétní lokalitě vzdává jakýchkoli dalších nároků. Za předestřeného stavu tak soud neshledal žádnou překážku, jež by, co do vnitřního přesvědčení o nakládání se zaploceným souborem pozemků, zahrnujícím i sporný pozemek na straně žalobkyně animus possidendi vyloučila.34. (ad iii.) Pokud jde o naplnění předpokladu držby tzv. v nikoli nepoctivém úmyslu, tuto je na místě dovozovat především z objektivních skutečností, jelikož: „Úmysl jako vnitřní stav sám o sobě nemůže být předmětem dokazování. Předmětem dokazování mohou být skutečnosti vnějšího světa, jejichž prostřednictvím se vnitřní přesvědčení (stejně tak úmysl) projevuje navenek. Tento závěr platí i pro posuzování držby „nikoliv v nepoctivém úmyslu“. Tento úmysl nelze zpravidla prokázat přímo, je-li však prokázána existence skutečností, zakládajících nepoctivost držitele, o kterých věděl anebo – při splnění předpokladu § 4 odst. 1 ObčZ, tedy že má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností – vědět při uchopení držby nutně musel, pak je třeba učinit závěr o jeho nepoctivém úmyslu; přitom, podobně jako v právu trestním, může jít o úmysl přímý (držitel ví, že jedná nepoctivě, a takto jednat i chce), nebo o úmysl nepřímý (s tím, že jeho jednání může být nepoctivé, je srozuměn)“ (citace viz již výše označený rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ). Na rozdíl od toho, co namítala žalovaná, pak existenci nepoctivého úmyslu nelze bez dalšího dovozovat z povědomí potenciálního vydržitele, že vydržený pozemek je jako samostatná nemovitá věc evidován v katastru nemovitostí a že je jako jeho vlastník evidován někdo další. Tím spíše ne za situace, kdy by se potenciální držitel takovou informaci dozvěděl až poté, co se již držby uchopil, jelikož: „držba nikoliv v nepoctivém úmyslu“ tu musí být v době, kdy se jí držitel chopil; to, že se později dozví, že v katastru nemovitostí je jako vlastník evidován někdo jiný, resp. že někdo jiný vlastníkem je, nemá samo o sobě za následek zánik držby „nikoliv v nepoctivém úmyslu“ (citace viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ). Možnost pomyslné „transformace“ původně „poctivého“ úmyslu na úmysl „nepoctivý“ v průběhu výkonu držby totiž rozhodovací praxe vyšších soudů sice připouští. Avšak obecně, pro případy, jde-li o nerušené užívání zaploceného souboru pozemků v řádech desetiletí, vyzývá v této souvislosti k benevolenci (shodně viz např. závěry usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, či rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ) a stanoví relativně striktní pravidlo, dle kterého se „… může vlastník v průběhu vydržecí doby v zásadě zabránit mimořádnému vydržení jen žalobou napadající „držbu nebo její poctivost“, tedy zpravidla žalobou na ochranu vlastnického práva (§ 1140 ObčZ), nebo má-li na určení naléhavý právní zájem, žalobou na určení svého práva či určení, že držiteli držené právo nenáleží“ (citace viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ). S tím, že případná otázka poměru ploch pozemku vydrženého a sousedícího pozemku k němu připloceného - vlastněného může být při posuzování mimořádného vydržení, z hlediska existence poctivého úmyslu vydržitele, vzata v úvahu až tehdy, je-li vydržený pozemek co do plochy v „zásadnímu nepoměru“ k pozemku sousednímu vlastněnému (tento zásadní nepoměr rozhodovací praxe dovodila až za situace, kdy byla plocha tvrzeného pozemku vydrženého 3,5 x větší než pozemek sousednívlastněný tvrzeným vydržitelem, viz závěry usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ). Pokud tedy soud závěry již rozvedené v tomto odstavci vztáhne na poměry projednávané věci, nelze dovozovat, že by se žalobkyně držby sporného pozemku ujala v nepoctivém úmyslu nebo, že by dodatečně, v průběhu výkonu držby, nepoctivý úmysl ve vztahu k vykonávané držbě dodatečně nabyla. Předně, plocha sporného pozemku představuje jen cca 22 % k němu připloceného pozemku parc. č. , hodnota, (127 m2/576 m2), a tato tak rozhodně není ve vztahu „zásadního nepoměru“, jak bylo rozvedeno výše. Tvar celého zaploceného komplexu navíc minimálně od počátku 70. let 20. století, kdy pozemek vlastnili rodiče žalobkyně, kopíruje tutéž linii a sama žalobkyně jej vždy užívala jen v takovém rozsahu, jako její právní předchůdci. Aniž by to ve vztahu k sousedům či jakýmkoli dalším osobám, minimálně do roku 2023, vyvolávalo jakékoli spory. Vedle toho musí soud opětovně odkázat na skutečnost, že se žalobkyně držby sporného pozemku ujala v roce 1991. Tedy v době, kdy ještě nebyl zřízen katastr nemovitostí, jakožto veřejný seznam, a až do roku 2024 nenastala žádná kvalifikovaná okolnost (soudní či správní řízení, obnovování katastrálního operátu apod.), v jejímž důsledku by byla žalobkyně zpravena, že jsou jako vlastníci části zaploceného komplexu, v rozsahu sporného pozemku, evidováni manželé , jméno FO, , kteří sami, ani prostřednictvím případných právních nástupců, ostatně ani ve vztahu k žalobkyni a ani k jejím právním předchůdcům, po dobu bezmála 80 let, nevznesli jakákoli nároky. Naopak, s ohledem na již výše opakovaně označené prohlášení z , datum, , žalobkyně neměla důvod k domněnkám, že by snad , jméno FO, či jejich právní nástupci jakékoli nároky vznášet mohli. I pokud by se tak žalobkyně mohla/musela k datu uchopení držby sporného pozemku seznámit s evidovanými majetkoprávními poměry, jen stěží by bylo možné, byť i dovozovat, že by poctivost jejího úmyslu držet a užívat sporný pozemek mohla být ovlivněna. Právě naopak, sporný pozemek by bylo možno stejně dobře považovat za pomyslný „zbytkový pozemek“, který z blíže neznámých důvodů vznikl či zůstal zachován někdy po roce 1946, tedy bezprostředně před počátkem období, kdy, počínaje od února roku 1948, došlo k masivním majetkovým přesunům, jež zhusta nebyly nijak úředně evidovány a mnohdy se takové majetkové přesuny neopíraly ani o řádné nabývací tituly. Tomuto závěru by také přisvědčovalo i zjištění, že byl sporný pozemek zařazen mezi pozemky s tzv. nedostatečně identifikovanými vlastníky, jejichž potomci se ostatně mohli ke spornému pozemku kdykoli přihlásit, a to podstatně dřív než cca 30 let po ustavení katastru nemovitostí, jakožto veřejného seznamu.35. (ad ii.) S přihlédnutím k závěrům předestřeným v bodech přechozích se soud, ve smyslu § 1095 o. z. ve spojení s § 1091 odst. 2 o. z. a § 3066 o. z., konečně zabýval též otázkou, zda žalobkyně držbu sporného pozemku v tzv. nikoli nepoctivém úmyslu vykonávala po zákonem stanovenou vydržecí dobu 20 let, přinejmenším v mezidobí let 1998 až 2018. I tuto otázku lze nicméně zodpovědět kladně, jelikož, jak soud opakovaně konstatoval výše, žalobkyně držbu sporného pozemku vykonávala dokonce v mezidobí let 1991 až 2021. Je tedy možno uzavřít, že nejpozději k , datum, žalobkyně, z titulu tzv. mimořádného vydržení, ve smyslu § 1095 o. z., nabyla ke spornému pozemku vlastnické právo, čímž došlo ke sjednocení faktického stavu se stavem právním. Jinak řečeno, byl naplněn účel institutu mimořádného vydržení, neboť: „účelem institutu vydržení je uvedení dlouhodobého faktického stavu do souladu se stavem právním. Dlouhodobá držba, zejména pokud trvá více než několik desetiletí, nasvědčuje dobré víře držitele, ostatně i proto, že při obvyklé péči o majetek by skutečný vlastník pozemku nepochybně přistoupil k řešení věci, pokud by sám měl již dříve za to, že držitel užívá jeho pozemek (citace viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ). Na existenci vlastnického práva žalobkyně ke spornému pozemku pak nic nezměnila ani ta skutečnost, že žalobkyně v roce 2021 připlocený pozemek parc. č. , hodnota, převedla na svědkyni , jméno FO, . Převod pozemku sporného totiž předmětem darování nebyl a ačkoli se svědkyně , jméno FO, s pozemkem parc. , Anonymizováno, právě v roce 2021 chopila i držby pozemku sporného, obdobně jako žalobkyně v roce 1991, sama jej v období od roku 2021 do roku 2024, tj. do data podání žaloby, vydržet nemohla.

36. V návaznosti na představené závěry tedy soud shledal uplatněný nárok v plném rozsahu důvodným a výrokem II. určil, že žalobkyně je vlastníkem celého sporného pozemku. Vzhledem k tomu, že v mezidobí, před datem vyhlášení rozsudku v této věci, byla žalobkyně, v návaznosti na mimosoudní dohodu se žalovaným, v katastru nemovitostí zaevidována jako spoluvlastník 7/12 sporného pozemku, soud ve výroku II. akcentoval skutečnost, že žalobkyně je vlastníkem celého sporného pozemku, vč. podílu 5/12, jako jehož vlastník je t. č. v katastru nemovitostí stále ještě evidována žalovaná.

37. O nákladech řízení rozhodl soud, s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř., ve výroku III. tak, že žalobkyni vůči žalované přiznal právo na jejich plnou náhradu, neboť tato v řízení v plném rozsahu uspěla a předmětem řízení (vedeného vůči žalované) byl podíl na nemovité věci. Dlužno též dodat, že celé řízení de facto proběhlo v mezích sporu mezi žalobkyní a žalovanou, neboť nárok uplatněný vůči žalovanému vzala žalobkyně zpět ještě před konáním prvého jednání ve věci, aniž by se žalovaný k uplatněnému nároku vůbec vyjádřil. Tarifní hodnotu jednoho úkonu právní služby vykonaného ve věci soud, s přihlédnutím k povaze nárokovaného plnění a za situace, kdy za řízení nebyla zjišťována cena konkrétního podílu na nemovité věci (shodně viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ), určil: pro úkony právní služby uskutečněné do , datum, ve smyslu § 9 odst. 4 písm. b) (při tarifní hodnotě sporu , částka, ) ve spojení s § 7 bodem 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném do , datum, (dále jen „a. t. 2024 “), částkou , částka, , pro úkony právní služby uskutečněné po , datum, ve smyslu § 9 odst. 4 písm. a) (při tarifní hodnotě sporu , částka, ) ve spojení s § 7 bodem 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném po , datum, (dále jen „a. t. 2025 “), částkou , částka, .Náhrada nákladů žalobkyně v konkrétním případě zahrnuje především dílčí náhradu za zastupování advokátem. Ta sestává z: odměny za 2 úkony právní služby po , částka, uskutečněné do , datum, (převzetí a příprava zastoupení, zpracování žaloby), ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a) a d) a. t. 2024, a za 4,5 úkonu právní služby uskutečněných po , datum, (účast u jednání dne , datum, , zpracování písemného vyjádření k výzvě soudu, účast u jednání dne , datum, trvajícího necelé 3 hodiny – jako dva úkony a účast u jednání dne , datum, určeného k vyhlášení rozsudku – jako půl úkon právní služby), ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) a g) a odst. 2 písm. f) a. t. 2025, dvou paušálních náhrad po , částka, za úkony právní služby uskutečněné do , datum, , ve smyslu § 13 odst. 4 a. t. 2024 - 2 x , částka, , pěti paušálních náhrad po , částka, za úkony právní služby uskutečněné po , datum, , ve smyslu § 13 odst. 4 a.t. 2025 – 5 x , částka, , a cestovného ve výši celkem , částka, , za 3 cesty v délce 3 x 2 x 10 km, jež zástupkyně žalobkyně uskutečnila z místa jejího sídla v , Anonymizováno, k soudním jednáním v , adresa, a zpět, kdy tyto cesty byly provedeny osobním automobilem RZ , SPZ, , tov. zn. , jméno FO, GLB 200, s kombinovanou spotřebou 5,5 l motorové nafty na 100 km (při nákladech amortizace , částka, za 1 km a při normované ceně motorové nafty ve výši , částka, za 1 l, ve smyslu t. č. účinné vyhlášky č. 475/2024 Sb.).Celkem tedy jde o částku , částka, , po navýšení o náhradu za DPH ve výši , částka, , jejíž je zástupkyně žalobkyně plátcem, ve smyslu § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., a o náhradu za soudní poplatek ve výši , částka, , o částku , částka, .

38. Vůči žalovanému soud žalobkyni, ve smyslu § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř., ve výroku IV. náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož tato, ve vztahu k žalovanému, vzala podanou žalobu zpět a dle vlastního tvrzení s ním sjednala mimosoudní dohodu.

39. Lhůtu k plnění náhrady nákladů řízení, uvedenou ve výroku III. tohoto rozsudku, soud stanovil jako zákonnou, třídenní, ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinen zaplatit k rukám zástupkyně žalobkyně, ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř.