10 C 122/2021

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Kotouček Mikoláškovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 6 441,88 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 4 464,71 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 10. 3. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části o zaplacení částky 1 977,17 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 6 4441,88 Kč od 11. 3. 2019 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 417 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec], [ulice a číslo].</b> 1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala proti žalovanému zaplacení shora uvedené částky. Žalobu odůvodnila zejména tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně - společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], (dále jen„ původní věřitel“) prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (po internetu) smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno]. Pro uzavření smlouvy využil původní věřitel prostředků komunikace na dálku, při které lze uzavřít smlouvu bez fyzické přítomnosti obou stran. Vlastnoruční podpis je nahrazen SMS kódem. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 7 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit ve 12 měsíčních splátkách. Původní věřitel odeslal na účet žalovaného uvedenou částku dne [datum]. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil celkem částku 2 535 Kč, přičemž uhrazená částka byla započtena ve výši 558 Kč na jistinu, ve výši 369 Kč na poplatek, ve výši 99 Kč na úhradu úroku a ve výši 1 509 Kč na smluvní pokutu. Dne 12. 12. 2019 uzavřel původní věřitel s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávky, na základě které převedl pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky dopisem ze dne 3. 3. 2020. Tentýž den byl žalovaný vyzván i předžalobní upomínkou k vrácení dlužné částky.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání soudu se pak žalovaný bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl k jednání řádně předvolán. Soud proto ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti žalovaného, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Žalobkyně se z jednání řádně omluvila a vyjádřila souhlas s rozhodnutím soudu ve věci v její nepřítomnosti.

3. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch finanční prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

4. Podle § 551 občanského zákoníku, o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

5. Podle § 562 odst. 1 občanského zákoníku, písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby 6. Podle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

7. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

8. Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

9. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasný, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. <b>Po provedeném dokazování soud zjistil tento skutkový stav věci:</b> 11. Dne [datum] byla na účtu společnosti [právnická osoba] zaúčtována platba ve výši 7 000 Kč ve prospěch účtu č. [bankovní účet]. Účet č. [bankovní účet] byl veden na jméno žalovaného, od [datum] byl blokován z příkazu exekutorského úřadu [okres] [titul] [jméno] [příjmení]. Listina označená jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno] ze dne [datum] obsahovala osobní údaje žalovaného a smluvní podmínky pro poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 7 000 Kč, neobsahovala žádný podpis žalovaného, pouze uvedení jména a příjmení a k tomu poznámku„ SMS kód: zwtr“. Tato listina obsahovala odkaz na ujednání o zpracování osobních údajů. Listina nazvaná splátkový kalendář obsahovala rozpis 12 splátek po 991 Kč s měsíčním intervalem mezi splátkami, přičemž první splátka byla splatná dne 10. 4. 2018 a poslední splátka byla splatná dne 10. 3. 2019 Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 12. 12. 2019 mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní byla postoupena pohledávka za žalovaným, která byla na str. 2 seznamu postoupených pohledávek identifikována v 6 řádku odspodu, na žalobkyni. Žalovanému bylo dne 3. 3. 2020 na adresu [adresa žalovaného], kterou byl vyzván k úhradě dlužné částky do 3 dnů. Žalovaný uhradil dne 18. 7. 2018 částku 500 Kč, dne 7. 12. 2018 částku 1 000 Kč, dne 29. 1. 2019 částku 1 000 Kč a dne 6. 12. 2019 částku 35,29 Kč, celkem tak uhradil částku 2 535,29 Kč.

12. Po provedeném dokazování nemá soud za prokázané, že byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru mezi žalovaným a společností [právnická osoba] a že by si tyto subjekty sjednaly podmínky čerpání spotřebitelského úvěru. Žalobkyně nepředložila žádný důkaz, který by zachycoval dostatečným způsobem obsah smluvního ujednání a též dostatečným způsobem určoval jednající osoby. Listina nazvaná smlouva o spotřebitelském úvěru neobsahuje podpis žádné ze smluvních stran, ani jiný technický prostředek umožňující určení jednajících osob. Dále není obsah smlouvy zachycen tak, aby neumožňoval změnu obsahu, jedná se o listinu v prostém PDF formátu. Dále nebylo prokázáno, že by původní věřitelka před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného, když nebyly předloženy žádné listiny, ze kterých by bylo prokázáno, že se původní věřitelka zabývala s odbornou péčí porovnáním příjmů a výdajů žalovaného. Zůstalo toliko v rovině tvrzení, že původní věřitelka uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru a že před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalovaného tak, že prověřovala vnitřní kritéria poskytovatele zápůjčky, mezi které patří maximální počet tří závazků u jiných věřitelů, 0 zahájených exekučních řízení, negativní lustrace v insolvenčním rejstříku, uvedení příjmů a výdajů žalovaného, lustrace v ISIR, Centrální evidenci exekucí a databázích inkasních agentur. Žalovaný dále byl povinen vyplnit pravdivě veškeré výdaje, včetně splátek úvěrů. Žalobkyně však nepředložila nic, z čeho by bylo prokázáno, že se původní věřitelka seznámila s příjmy a výdaji žalovaného a že by tyto skutečnosti řádně porovnala. Nebylo zjištěno, jestli má žalovaný pravidelný příjem např. z pracovního poměru, jaké jsou jeho pravidelné měsíční výdaje (např. na nájem), jaké jsou měsíční výdaje na potraviny, léky, oblečení apod. Žalobkyně nepředložila nic, čím by prokázala, že se původní věřitelka vůbec zabývala úvěruschopností žalovaného.

13. Jelikož nebylo prokázáno, že by žalovaný s původní věřitelkou dne [datum] uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru, když listina takto nazvaná neobsahovala takový technický prostředek, který by umožňoval jednoznačnou identifikaci smluvních stran, a zároveň nebylo prokázáno, že by se původní věřitelka a žalovaný jinak než písemně dohodli na konkrétních podmínkách poskytnutí spotřebitelského úvěru, plnila původní věřitelka dle § 2991 občanského zákoníku bez právního důvodu, když žalovanému poskytla částku 7 000 Kč a vzniklo jí tak ve smyslu § 2991 odst. 1 občanského zákoníku právo na vrácení bezdůvodného obohacení.

14. Žalovaný na svůj dluh zaplatil původní věřitelce celkem 2 535,29 Kč, k úhradě tak zbývá zaplatit částku 4 464,71 Kč (7 000 Kč – 2 535,29 Kč), která se stala splatnou ke dni 9. 3. 2020, což byla lhůta stanovená v předžalobní výzvě zaslané žalobkyní žalovanému dne 3. 3. 2020 Lhůta byla stanovena ve znění„ do tří dnů“, přičemž výzva byla podána k poštovní přepravě dne 3. 3. 2020, dle domněnky doby dojití (srov. § 573 občanského zákoníku) se má za to, že je písemnost došla třetí pracovní den od odeslání písemnosti, tj. k 6. 3. 2020 lze mít spolehlivě za to, že byla žalovanému doručena výzva k úhradě. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit z přiznané částky úrok z prodlení v zákonné výši od 10. 3. 2020, neboť od této doby byl žalovaný prokazatelně v prodlení se zaplacením dlužné částky. Dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, činí zákonná výše úroků z prodlení pro rozhodné období 10 % p.a. V souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. byla stanovena lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.).

15. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že nebyla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru a že mezi původní věřitelkou a žalovaným nebyly platně sjednány podmínky poskytnutí finančních prostředků a zároveň soud výše vyčíslil nárok žalobkyně na vrácení části jistiny, nezbylo než žalobu ve zbývající části požadované jistiny zamítnout včetně příslušenství. V rozsahu, v jakém tedy soud neshledal žalobu důvodnou, rozhodl o jejím zamítnutí včetně příslušenství (výrok II.)

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, konkrétně z 64 %, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 417 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 444,88 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud snížil náhradu nákladů o hodnotu neúspěchu, kterou představuje zamítnutý nárok žalobkyně. Po zohlednění úspěchu žalobkyně (64 %) oproti úspěchu žalovaného (36 %), přiznal soud žalobkyni náhradu nákladů řízení poníženou na 28 % celkové výše nákladů řízení, tedy v částce 417 Kč.